2 Azs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

60 A 8/2024- 86 - text  11 60 A 8/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: I. B., narozen dne státní příslušnost pobytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha za účasti: I) I.B., narozena dne státní příslušnost pobytem II) A.A., narozena dne bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, čj. OAM163217/ZR2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, čj. OAM-1632-17/ZR-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil žalobcův trvalý pobyt dle § 87l odst. 1 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Důvodem pro tento postup bylo to, že žalobce opakovaně a závažně narušuje veřejný pořádek a byl čtyřikrát pravomocně odsouzen za trestný čin, což dokládá ve správním spisu založený: - trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 3T 49/2017, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2017, jímž byl žalobce odsouzen za přečin poškozování cizí věci dle § 228 odst. 2 trestního zákoníku (dne 3. 6. 2017 v době kolem 9:00 hod. bílým lihovým fixem pomaloval různými nápisy a obrazci vůz pražského metra na trase B, čímž způsobil škodu 590 Kč) k peněžitému trestu 500 Kč a propadnutí věci – lihového fixu; - trestní příkaz Okresního soudu Český Krumlov ze dne 9. 2. 2022, čj. 4T 16/2022-48, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2022, jímž byl žalobce odsouzen za přečin poškozování cizí věci dle § 228 odst. 2 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výši 8 400 Kč a náhradě škody ve výši 13 000 Kč (dne 17. 1. 2022 kolem 21:40 hod. fixou a lakem na nehty pomaloval různá místa autobusového nádraží v Českém Krumlově, čímž způsobil škodu nejméně 13 000 Kč); - rozsudek Okresního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2023, čj. 44T 24/2023-206, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2023, jímž byl žalobce odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství s A.A. [osobou zúčastněnou na řízení II)] k podmíněnému trestu odnětí svobody na 9 měsíců s odkladem na zkušební dobu 18 měsíců a dále k peněžitému trestu ve výši 25 000 Kč a propadnutí věci – mobilního telefonu (dne 6. 10. 2022 v 11:55 hod. v Praze 1 prodal příslušníkovi Policie České republiky za částku 3 000 Kč bílou krystalickou látku o celkové hmotnosti 1g, která obsahovala 0,396 g kokainu, a dne 6. 12. 2022 ve 14:16 hod. v Praze 1 prodal za částku 250 Kč V. S. sáček obsahující 0,910 g konopí); - rozsudek Okresního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 10. 2023, čj. 3T 122/2023-211, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2023, jímž byl žalobce odsouzen za zločin padělání a pozměňování peněz dle § 233 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství s A. A. k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 3 roky s odkladem na zkušební dobu 5 let (dne 28. 3. 2022 v době od 17:33 hod. do 20:23 hod. v Praze 4 vytiskli na běžný kancelářský papír nejméně 82 kusů bankovek tuzemské měny, konkrétně 67 ks bankovek nominální hodnoty 2 000 Kč a 15 ks bankovek nominální hodnoty 1 000 Kč, z nichž si část ponechali a 16 ks bankovek nominální hodnoty 2 000 Kč předali Davidu Kučerovi, který je následně udal do oběhu); - příkaz Úřadu městské části Praha 2 ze dne 5. 10. 2023, sp. zn. R-257/2023/OSA-OPR/Kir, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2023, jímž byl žalobce shledán vinným z přestupku dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, za což mu správní orgán uložil pokutu 5 000 Kč (dne 28. 12. 2022 okolo 16:00 hod. hlídka Policie České republiky u žalobce při prohlídce na zbraň nalezla více než 1,149 g metamfetaminu neboli tzv. pervitinu). II. Shrnutí žaloby 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 17. 6. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 3. Žalobce nejprve popsal povahu institutu trvalého pobytu, skrze který si cizinec vybere místo pro celý svůj život a z něhož plyne řada práv, která mají občané České republiky. Již z toho je dle žalobce patrný zásah do soukromého a rodinného života. Dle názoru žalobce je tak k osobám s trvalým pobytem třeba přistupovat jinak než k cizincům, kteří v České republice žijí na základě víza či povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobce poukázal na to, že dle § 87l zákona o pobytu cizinců lze zrušit povolení k trvalému pobytu „za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.“ To žalovaný nezohlednil. 4. Žalobce se pozastavil nad tím, že žalovaný otázkám žalobcových provinění věnoval deset stran, zatímco otázce soukromého a rodinného života pouze jednu stranu. Žalovaný nesprávně posoudil důkazy a nesnažil se v nich najít žádná pozitiva. K tomu žalobce poukázal na dikci § 50 odst. 4 správního řádu. 5. Nesprávný je závěr žalovaného, že žalobce nedoložil, že by jiné osoby nebyly závislé na jeho péči. Ze žalobcova vyjádření je zřejmé, že se stará o babičku, které je 81 let a před níž ztrátu trvalého pobytu tají, jelikož by mohla dostat infarkt. Žalobce pomáhá matce v podnikání a vydělává peníze pro sebe, rodinu a svou snoubenku. 6. Konstatování žalovaného, že ztráta trvalého pobytu nijak nezasáhne do pobytového statusu jiných osob, neboť na něj nejsou navázány, označil žalobce za směšné. V této souvislosti žalovaný nevzal v potaz žalobcovo vyjádření, dle něhož v roce 2016 koupil byt na hypotéku, kterou splácí, a dále česné prohlášení jeho matky [osoba zúčastněná na řízení I)], dle něhož nyní rodina žije ve strachu a neví, co bude dělat v případě, že by žalobce byl nucen opustit Českou republiku. Rozhodnutí žalovaného je proto nepřezkoumatelné. 7. O formálním přístupu žalovaného svědčí i jeho konstatování, že žalobce neuvedl konkrétní informace o své snoubence a nebylo tak možné ověřit, že bude mít odebrání trvalého pobytu žalobci na tuto osobu další vliv. Dle žalobce si žalovaný neprohlédl rozsudky soudů, kde jsou s A. A. vždy spolu. 8. Žalovaný měl dle žalobce zohlednit, že žalobce se vždy k trestné činnosti přiznal, což mluví v jeho prospěch, neboť to státu ušetřilo peníze. Žalobce uvedl, že dnes už svůj život změnil a se svou snoubenkou uvažuje o uzavření manželství. 9. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že dle žalovaného neuvedl nic, co by svědčilo o nepřiměřeném zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce předložil písemné důkazy, které žalovaný nevyvrátil. K otázce zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností žalobce citoval z komentářové literatury. 10. Konstatování žalovaného, dle něhož žalobce může pro návštěvu přátel a známých potřeby nalézt k tomu vhodnou právní formu, neboť mu není vysloven zákaz pobytu, označil žalobce za pokrytecké a jako černý humor, neboť vláda České republiky už dva roky zakazuje vstup občanům Běloruska se schengenským vízem. 11. Žalobce uvedl, že v Bělorusku strávil pouze dětská léta a již tam nemá žádné zázemí. Obecně pak žalobce konstatoval, že dle (konkrétně žalobcem nespecifikované) judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu obecná vázanost správních orgánů právním řádem nesmí vést k mechanické a formalistické aplikaci právních předpisů. Je zapotřebí dávat přednost takovému výkladu právních předpisů, který je rozumný a odpovídá obecnému smyslu pro spravedlnost. 12. Žalobce závěrem odkázal na zásadu obsaženou v § 4 odst. 1 správního řádu, k čemuž opět připojil citaci komentářové literatury. 13. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve zrekapituloval podstatný obsah správního spisu a žalobní argumentaci. 15. Žalovaný uvedl, že vydání žalobou napadeného rozhodnutí vyvolal žalobce sám svou trestnou činností, z níž je patrný žalobcův nulový respekt českému právnímu řádu a kulturním zvyklostem. Žalobcův domnělý nárok na pobyt v České republice není nadřazen právu většinové společnosti, která dodržuje zákony. Tato společnost má právo sama sebe chránit. Poukazuje-li žalobce na to, že v trestních řízeních spolupracoval při vyšetřování vlastní trestné činnosti, pak toto činil především s ohledem na docílení nižšího trestu. 16. Žalovaný poukázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které neexistuje veřejné subjektivní právo cizince na pobyt v České republice (nálezy ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 26/07, č. 47/2009 Sb., a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17). Dále připomněl judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž si cizinec před pácháním trestné činnosti musí být vědom, že její případné odhalení může negati