2 As 25/2007 — Nejvyšší správní soud

63 A 32/2024- 33 - text  11 63 A 32/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobců: a) F. R. b) M. R. zastoupeni R. R. obecným zmocněncem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: EG.D, s.r.o., IČO 21055050 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2024, č. j. KUJCK 115709/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Okresního národního výboru, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „okresní národní výbor“) ze dne 2. 2. 1982, zn. j. VÚP/18/82-Ze, byla podle § 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 1982 (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“), a § 9 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění do 16. 7. 1992, povolena stavba nazvaná „elektrické přípojky k rekreační chatě u X“, nacházející se dnes v katastrálních územích X. 2. Magistrátu města České Budějovice, stavebnímu úřadu, bylo dne 4. 4. 2023 doručeno odvolání žalobců proti prvostupňovému rozhodnutí. Ze žalobci podaného odvolání zejména vyplývalo, že stavbu okresní národní výbor umístil a povolil mimo jiné na pozemcích ve vlastnictví žalobců parc. č. XA, XB, XC v k. ú. a obci X, zapsaných na listu vlastnictví č. X v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrálním pracovištěm České Budějovice (dále jen „pozemky parc. č. XA, XB, XC“), a na pozemcích s těmito bezprostředně sousedícími, aniž by v rámci správního řízení s žalobci, jakožto účastníky řízení, jednal. Dále žalobci uvedli, že s obsahem prvostupňového rozhodnutí se seznámili až při nahlížení jejich obecného zmocněnce do spisu sp. zn. SU/5521/2022 Bi dne 29. 3. 2023. 3. Stavební úřad dovodil, že žalobci nebyli opomenutými účastníky předmětného správního řízení vedeného okresním národním výborem. Z tohoto důvodu posoudil jejich odvolání jako nepřípustné a postoupil jej žalovanému. 4. Žalovaný se se závěrem správního orgánu prvního stupně ztotožnil a rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024, č. j. KUJCK 48873/2024, podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), odvolání žalobců jako nepřípustné zamítl. 5. Krajský soud uvedené rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, č. j. 63 A 20/2024-43, zrušil podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Soud dospěl k závěru, že odvolací řízení bylo v dané věci stiženo vadou spočívající v porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Uvedené pochybení založilo podstatnou vadu řízení před správními orgány, neboť žalobci neměli možnost jakkoli reagovat na množství podkladů rozhodnutí opatřených prvostupňovým orgánem za účelem ověření, zda je bylo lze považovat za opomenuté účastníky či nikoli. 6. Žalovaný v navazujícím řízení uvedené pochybení napravil, žalobcům umožnil seznámit se s podklady rozhodnutí a k těmto se vyjádřit. Se závěrem stavebního úřadu se žalovaný opětovně ztotožnil a žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 10. 2024, č. j. KUJCK 115709/2024 podle § 92 odst. 1 správního řádu, odvolání žalobců jako nepřípustné zamítl. II. Shrnutí žaloby 7. Proti napadenému rozhodnutí podali žalobci dne 30. 10. 2024 u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhají, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 8. V projednávané věci dle žalobců není sporu o tom, že právní předchůdce žalobců (F. R., nar. X), byl v době vydání prvostupňového rozhodnutí a žalobci byli v době vydání napadeného rozhodnutí a stále jsou vlastníky pozemků parc. č. XA, XB a XC, na kterých byla stavba umístěna, a tyto pozemky jsou zároveň pozemky bezprostředně sousedícími s pozemky, na kterých byla stavba povolena. Dále je dle žalobců nesporné, že okresní národní výbor s právním předchůdcem žalobců ani se žalobci jako s účastníky řízení při vydávání prvostupňového rozhodnutí nejednal. 9. Žalobci dále rozporují závěr žalovaného, že žalobcům, resp. jejich právnímu předchůdci, nesvědčilo postavení účastníků řízení s ohledem na tehdejší stavebně správní praxi uvedenou v časopisu Územní plánování a urbanismus, ročník VI/1979, ze které mimo jiné vyplývalo, že dotýká-li se územní řízení pozemků, které jsou v užívání socialistické zemědělské organizace ve smyslu tehdejších zákonů, je účastníkem řízení tato socialistická zemědělská organizace a vlastník takového pozemku naopak v uvedených případech není účastníkem územního řízení, protože vydáním rozhodnutí nemůže být ve svém vlastnickém právu k pozemku přímo dotčen. Tento závěr žalovaného je dle žalobců nepřezkoumatelný a zcela nesprávný. 10. Nepřezkoumatelnost uvedeného závěru žalobci shledávají v tom, že dle jejich názoru z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě čeho dospěl žalovaný k závěru, že pozemky parc. č. XA, XB a XC byly v době vydání prvostupňového rozhodnutí v užívání socialistické zemědělské organizace, dále které socialistické zemědělské organizaci takové právo mělo svědčit a z jakého důvodu se měl žalovaným odkazovaný postup, který má dle jeho názoru oporu ve stavebně správní praxi, v řízení o vydání prvostupňového rozhodnutí aplikovat. Není tak dle žalobců ani zřejmé, proč byl dán důvod proto, aby okresní národní výbor v řízení, v němž vydal prvostupňové rozhodnutí, se žalobci, resp. jejich právním předchůdcem, nejednal. 11. Uvedený závěr žalovaného je pak dle žalobců nesprávný z toho důvodu, že ze žádného ustanovení právních předpisů nevyplývalo, že by vysvětlivky Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj uveřejněné v příloze shora zmíněného časopisu měly povahu normativního právního aktu, jímž byl okresní národní výbor povinen se v řízení řídit, nebo že by měly povahu právního předpisu takové právní síly, že by derogoval ustanovení zákona. Rovněž z žádného ustanovení zákona o zemědělském družstevnictví a zákona o užívání půdy nevyplývá, že by jimi byla vyloučena aplikace § 34 odst. 1 a § 59 odst. 1 stavebního zákona ve vztahu k vlastníkům pozemků, které měly v užívání socialistické zemědělské organizace. To neplyne ani s žalovaným uváděného § 37 zákona o zemědělském družstevnictví ani z § 1 zákona o užívání půdy. 12. Žalobci uzavírají, že jim, resp. jejich právnímu předchůdci, svědčilo v řízení, v němž bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno, postavení účastníků řízení v souladu § 34 odst. 1 a § 59 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. V souvislosti s tím žalobci namítají, že byli jako opomenutí účastníci tohoto řízení oprávněni podat proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Dospěl-li žalovaný v napadeném rozhodnutí k opačnému závěru a odvolání žalobců coby osob zjevně neoprávněných jako nepřípustné zamítl, zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti a mělo by dle žalobců být soudem zrušeno. 13. Žalobci dále rozporují závěr žalovaného, že jimi podané odvolání je nepřípustné z toho důvodu, že nabyli vlastnické právo k pozemkům až v době, kdy již bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno. Ze žalobci odkazovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 3138/10, dle jejich názoru vyplývá, že pokud okresní národní výbor nejednal s právním předchůdcem žalobců jako s účastníkem řízení, ač s ním jako s účastníkem řízení jednat měl, prvostupňové rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci a odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí podané žalobci, jakožto právními nástupci vlastníka pozemků parc. č. XA, XB a XC, je nutno posoudit jako odvolání podané přímo tímto jejich vlastníkem v době vydání prvostupňového rozhodnutí, jakožto řádně podané opomenutým účastníkem řízení. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 As 228/2017-32, přitom dle žalobců vyplývá, že opomenutému účastníkovi řízení běží lhůta pro podání odvolání až od okamžiku, kdy se s obsahem rozhodnutí, jež odvoláním napadá, seznámil. Proto se žalobci domnívají, že seznámili-li se s prvostupňovým rozhodnutím dne 29. 3. 2023 při nahlížení jejich zástupce do spisu a odvolání proti tomuto rozhodnutí podali dne 4. 4. 2023, je nepochybné, že podali odvolání včas. 14. Žalobci dále namítají, že se žalovaný odmítl zabývat jejich návrhy na doplnění dokazování, které uvedli v podání ze dne 29. 9. 2024. Tímto podáním reagovali na výzvu žalovaného, ve které je informoval o ukončení shromažďování podkladů pro rozhodnutí a možnosti vyjádřit se k nim. Žalobci navrhovali výslech žalobců a svědků, jakož i listinné důkazy. Těmito důkazními prostředky chtěli prokázat nevědomost jejich právního předchůdce o realizaci stavb