7 As 174/2014 — Nejvyšší správní soud

51 A 36/2024- 51 - text  16 51 A 36/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: Alcor Holdings CZ s.r.o. sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Chráskou sídlem Ohradské náměstí 1621/5, Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: Ředitelství silnic a dálnic s. p. sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. KUJCK 130730/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Osoba zúčastněná na řízení se jako vyvlastnitel domáhala odnětí vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. 1888/8 o výměře 233 m2 v k. ú. Dubeč, a to za účelem uskutečnění stavby „Silniční okruh kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1“ jako veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury. 2. Žalovaný posoudil žádost vyvlastnitele a rozhodl podle § 4a odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění účinném do dne 30. 6. 2024 (dále jen „liniový zákon“) tak, že podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3. zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, se právo k uvedenému pozemku žalobce odnímá a vlastnické právo přechází na vyvlastnitele – Českou republiku s právem hospodaření pro Ředitelství silnic a dálnic s. p. 3. Žalovaný dospěl k závěru, že nebylo možné dosáhnout dohody o získání práv k pozemku, neboť žalobce v zákonné lhůtě neprojevil dostatečnou aktivitu a jeho požadavek na uzavření nájemní smlouvy namísto kupní smlouvy nebyl shledán jako relevantní způsob majetkoprávního vypořádání. Nájemní smlouva dle žalovaného nevyhovuje potřebě dlouhodobého řešení vlastnických vztahů; pro vyvlastnitele není akceptovatelné realizovat část stavby na nevykoupeném pozemku; nájemní smlouva je pouze dočasným titulem, který povede k nutnosti dalšího vyjednávání, když nezaručuje stabilitu vlastnických vztahů a nese rizika spojená s nájmem jakožto smluvním typem. Zároveň bylo poukázáno na § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích), který v případě dálnice, silnice nebo místní komunikace zřízené na cizím pozemku stanovuje tuto skutečnost jako důvod pro odejmutí nebo omezení vlastnického práva k pozemku. II. Stručný obsah žaloby 4. Žalobce popisuje, že vyvlastňovací řízení je přípustné jen tehdy, existuje-li kvalifikovaný veřejný zájem, který převažuje nad dosavadními právy vlastníka. V napadeném rozhodnutí žalovaný definuje tento veřejný zájem jako účel realizace stavby konkrétní dopravní infrastruktury. 5. Podle žalobce nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění, ani pro vydání mezitímního rozhodnutí. Žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav a nedostatečně se vypořádal s jeho námitkami. Napadené rozhodnutí je tak nedostatečně odůvodněné, zejména co se týče klíčového argumentu žalobce. Ve věci neexistuje požadovaný veřejný zájem, jehož je možno dosáhnout jiným způsobem. 6. Žalobce namítá, že žalovaný zaměňuje účel vyvlastnění (vybudování silničního okruhu) s kvalifikovaným veřejným zájmem na jeho realizaci. Podle žalobce je vybudování silničního okruhu samotným účelem vyvlastnění, zatímco veřejným zájmem by bylo například jeho bezprůtahové vybudování, což žalovaný netvrdí. 7. Dle žalobce existuje alternativa k vyvlastnění (tj. není naplněna podmínka § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění), práva k předmětnému pozemku potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění bylo možno získat jiným způsobem, a to skrze nájemní smlouvu. Žalobce doložil, že druhé straně doručil nájemní smlouvu se svým ověřeným podpisem ze dne 14. 7. 2023 a nabídl její zápis do katastru nemovitostí. II.A Neexistence veřejného zájmu 8. Žalobce má za to, že dosažení veřejného zájmu bylo možné uzavřením dohody se žalobcem, který sám navrhl znění nájemní smlouvy. Návrh vycházel ze státní cenové regulace, čímž byla pro dané účely stanovena akceptovatelná pravidla. Podle žalobce proto bylo možné pozemek získat dohodou, jak dokládá i existence četných staveb realizovaných na cizích pozemcích na základě nájemních smluv, když provoz těchto staveb není nijak komplikován. 9. Žalobce popisuje, že na předmětném pozemku již existuje veřejná komunikace (místní komunikace ve vlastnictví hl. m. Prahy), která funguje nepřetržitě již desítky let bez jakékoli dohody s vlastníkem. Tento stav ukazuje, že veřejná komunikace může být provozována i bez dohody s pozemkovým vlastníkem – vlastník totiž legálně nemá možnost negativně zasahovat do jejího provozu. Tudíž není možné tvrdit, že by realizace stavby veřejné pozemní komunikace na základě dohody s vlastníkem byla nemožná, což dále zpochybňuje existenci kvalifikované priority veřejného zájmu. 10. Dále žalobce uvádí, že legálně postavenou stavbu nelze soukromoprávně napadat, přičemž uzavřená nájemní smlouva by představovala platný titul pro realizaci komunikace. Provoz stavby dálnice je garantován zákonem o pozemních komunikacích. 11. Žalobce shrnuje, že veřejný zájem, jak je žalovaným popisován, není kvalifikovaným veřejným zájmem podle zákona. Negociace mezi žalobcem a vyvlastnitelem ukázala, že žalobce vyjádřil vůli umožnit umístění stavby silničního okruhu na svém pozemku prostřednictvím návrhu nájemní smlouvy s cenou dle státní regulace. Tento postup by zajistil stejný výsledek jako vyvlastnění, ale chránil by práva žalobce – což je upřednostňovaná varianta dle zákonů a ústavního pořádku. Navíc vyvlastnitel běžně uzavírá nájemní smlouvy se státem regulovanými cenami, tudíž veřejný zájem žalovaného v této kauze nepřevažuje nad zájmem na zachování dosavadních práv žalobce. II.B Nájemní smlouva jako titul k dosažení účelu vyvlastnění 12. Vyvlastnitel po celou dobu setrval na svém požadavku převodu vlastnického práva. Nikdy neuvedl žádný relevantní argument proti uzavření nájemní smlouvy. Žalobce navrhoval uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou po dobu trvání stavby s tím, že pronajímatel by ji mohl vypovědět pouze poté, pokud „by dva měsíce nehradil nájemné, nebo by Předmětný pozemek používal k jinému účelu, nebo by Předmětný pozemek předal do užívání jiné osobě bez souhlasu pronajímatele, a to vždy až poté, co by pronajímatel musel dát nájemci přiměřenou lhůtu k nápravě.“ Dle žalobce má takovéto ujednání parametry dlouhodobého řešení vlastnických vztahů. 13. Nájemní smlouva je dle žalobce dostatečným a nejrychlejším podkladem pro realizaci stavby na cizím pozemku. Pro posílení právní jistoty žalobce navrhoval i vklad nájemní smlouvy do katastru nemovitostí. Pokud by vyvlastnitel neporušil podmínky smlouvy, nemohl by tento titul nikdy ztratit. Stavba veřejné pozemní komunikace na cizím pozemku je chráněna zákonem o pozemních komunikacích a vlastník pozemku nemá žádný způsob, jak by mohl legálně ohrozit užívání stavby komunikace. 14. Žalobce obecně uvádí, že v České republice je řada případů, ve kterých jsou veřejné pozemní komunikace postavené na cizích pozemcích, což nikdy neomezilo jejich užívání. Žalovanému doložil množství takových případů a ani změny vlastníků pozemků či komunikací neměnily zákonem určený účel jejich provozu. Sám žalobce takové podobné pozemky pod komunikacemi vlastní. 15. Žalobce má za to, že právní úprava vztahu mezi stavbou veřejné komunikace a cizím pozemkem neumožňuje, aby vlastník pozemku omezoval užívání komunikace. Navíc § 17 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích stanoví maximální cenu za užívání cizího pozemku pro stavbu veřejné komunikace, takže vlastník nemůže požadovat nepřiměřeně vysoké finanční nároky. 16. Judikatura dle žalobce připouští použití nájemní smlouvy k úpravě vztahů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby veřejné pozemní komunikace, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 2/2013-39. Navíc zákon o pozemních komunikacích od 1. 1. 2024 výslovně umožňuje sjednat nájem pozemku potřebného k výstavbě, opravě, úpravě, údržbě, modernizaci či rekonstrukci dálnic a silnic I. třídy. 17. V případě nájemní smlouvy pro výstavbu veřejné komunikace nejde o teoretickou interpretaci nejasné úpravy, nýbrž o přímou aplikaci zákona a platné judikatury. Výklad § 17 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, který vyvlastňovací úřad předkládá, postrádá logické, gramatické, systematické i teleologické opodstatnění a není potvrzen důvodovou zprávou. Navíc odkaz na § 17 odst. 2 písm. b) – jenž stanoví možnost omezení vlastnického práva, pokud byla dálnice zřízena na cizím pozemku – se nijak nevztahuje k možnosti uzavření nájemní smlouvy. 18. Ustanovení § 17 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, které hovoří o nájmu pozemku potřeb