2 Azs 237/2017 — Nejvyšší správní soud

55 A 4/2024- 95 - text  11 55 A 4/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou, ve věci žalobce: Q. T. L. narozený dne státní příslušnost trvale bytem v zahraničí t. č. zastoupený Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1 – Nové město proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Pražská tř. 558, 370 04 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 3. 2024, č. j. KRPC-37413-22/ČJ-2024-020023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce podle ustanovení § 124 b) odst. 1 písm. a) zákona o pobytů cizinců zajišťuje za účelem vycestování. Podle § 124 b odst. 4 zákona o pobytu cizinců správní orgán stanovil dobu trvání zajištění na 30 dnů ode dne omezení jeho osobní svobody. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce na území České republiky jednal v rozporu s právními předpisy a chráněnými zájmy, kdy poté co by mu byl vydán výjezdní příkaz s dobou vycestování do 18. 2. 2019 nevycestoval. Dne 26. 7. 2019 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění z území Evropské unie a byla mu stanovena doba zákazu vstupu na území členských států Evropské unie na dobu 3 měsíců s dobou k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Jak odvolání proti správnímu vyhoštění, tak žaloba i kasační stížnost byla zamítnuta, když rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne 27. 11. 2020. Následně podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, čímž se stalo rozhodnutí o správním vyhoštění nevykonatelným a žalobce byl oprávněn k pobytu na území ČR. Poté byl vydán výjezdní příkaz za účelem vycestování, ovšem žalobce nevycestoval po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany. Bylo zjištěno, že žalobce není nahlášen v evidenci ubytovaných cizinců na území České republiky. Proto žalovaný má za to, že je by mírnější donucovací opatření nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123 b zákona o pobytu cizinců je z hlediska jednání žalobce nedostačující. 2. V žalobě žalobce namítá, že rozhodnutí o zajištění bylo vydáno až poté, co marně uplynula maximální možná doba trvání omezení osobní svobody žalobce, neboť doba zajištění podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona o Policii ČR může trvat maximálně 48 hodin. Žalobce měl být tedy nejpozději dne 16. 3. 2024 v 10:00 hodin propuštěn, neboť rozhodnutí o zajištění žalobce bylo vydáno až dne 20. 3. 2024 v 9:38 hodin. Podle žalobce vydáním rozhodnutí se podle § 71 odst. 2 správního řádu rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení. Žalovaný totiž nesprávně doručil žalobci rozhodnutí dne 16. 3. 2024 v 8:40 hodin, přestože byl žalobce zastoupen advokátem, proto mělo být rozhodnutí doručováno jeho právnímu zástupci, kterému žalobce udělil plnou moc a který byl přítomen i sepsání protokolu o podání vysvětlení. 3. Žalobce má za to, že v době 16. 3. 2024 v 10:00 hodin až 20. 3. 2024 v 9:38 hodin tak, neexistoval právní titul, na základě kterého by mohl být žalobce omezen na osobní svobodě, neboť doba zajištění podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona o policii může trvat maximálně 48 hodin, proto měl být žalobce nejpozději dne 16. 3. 2024 v 10:00 hodin propuštěn na svobodu. 4. Dále žalobce považuje napadené rozhodnutí nevhodné a nadbytečné, neboť nerespektuje požadavky na proporcionalitu obdobných druhů rozhodnutí, neboť podle žalobce nelze dovozovat, že užití mírnějších prostředků by neplnilo svůj účel. Žalobce do protokolu dne 15. 3. 2024 uvedl, že ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem nevycestoval, neboť výjezdní příkaz byl udělen jen na 15 dní a žalobce potřeboval vyřešit některé záležitosti před vycestování do Vietnamu a musel se postarat o dítě, neboť jeho přítelkyně je nemocná. Žalobce má na území ČR tři děti a přítelkyni, kteří mají všichni povolení k trvalému pobytu, a proto navrhl přijetí zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123 b) zákona o pobytu cizinců na území ČR a složení finanční záruky. Dále uvedl, že má v úmyslu dobrovolně vycestovat z území do Vietnamu, jen potřeboval poskytnout dodatečnou lhůtu k vycestování. Žalobce nemá v úmyslu mařit výkon správního vyhoštění či se skrývat, a proto se i dobrovolně dostavil k cizinecké policii. Žalovaný měl tedy přistoupit k vydání rozhodnutí o zajištění až poté, co po zvážení všech okolností daného případu by se jevila možnost uložení mírnějších opatření jako jednoznačně neúčinná. V případě žalobce závažné důvody pro zajištění shledány nejsou, jestliže žalobce pobýval legálně na území České republiky, dlouhodobě vytvářel si zde rozsáhlé rodinné zázemí a dobrovolně se i dostavil na pracoviště odboru cizinecké policie a uvedl adresu místa pobytu, kde se zdržuje. Proto je postup žalovaného nadbytečný, neboť v případě žalobce by postačilo opatření mírnější. 5. Podle žalobce správní orgán nesprávně odmítá možnost využití zvláštních opatření s odkazem, že žalobce v rozporu s povinnostmi cizince nenahlásil změnu místa svého pobytu, jestliže žalobce má stálou adresu, kterou správnímu orgánu sdělil, a to X. Doklad o zajištění ubytování i nájemní smlouva rovněž potvrzuje jeho bydliště. Na žalobce se totiž povinnost hlásit pobyt podle zákona o pobytů cizinců nevztahovala, neboť byl řešen v režimu zákona o azylu. Neměl tedy povinnost hlásit pobyt policii podle zákona o pobytů cizinců. Poté co vypršela platnost výjezdního příkazu žalobce svou adresu nahlásit. 6. Žalobce namítá, že správní orgán se nezabýval možností přijetí záruky, jejíž složení žalobce navrhoval. Dále je žalobcem namítáno, že není řádně odůvodněna nemožnost využití zvláštních opatření za účelem vycestování ani stanovení doby trvání zajištění. Tento závěr správní orgán založil na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích o údajné účelovosti jednání žalobce. Žalobce se dostavil k žalovanému z toho důvodu, že chtěl požádat o udělení nového výjezdního příkazu, aby mohl vyřešit záležitosti spojené s vycestováním. Skutečnost, že se žalobce sám dostavil na policii svědčí o tom, že bude s policií za účelem vycestování spolupracovat a nemá v úmyslu mařit své vycestování či se skrývat. Rovněž závěr o údajné účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu není dostatečně zdůvodněn, účelovost nelze spatřovat v tom, že žádost byla podána poté, co bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. Azylově relevantní důvody ze subjektivního pohledu žalobce mohly nastat právě až poté co na území již pobýval, respektive co mu bylo uloženo správní vyhoštění. 7. Dále nelze z odůvodnění napadeného rozhodnutí dovodit předpoklad realizace vycestování v době stanovené v rozhodnutí o zajištění, když je nepřezkoumatelným způsobem pouze správním orgánem odkazováno na svou běžnou praxi. Dle žalobce doba 30 dnů zjevně nebude dostatečná pro realizaci vycestování. 8. Správní orgán důvodnost zajištění dovozuje rovněž z nedobrovolného vycestování ve lhůtě stanovené ve výjezdním příkazu, když tato skutečnost je pouze jen jednou z kumulativně stanovených podmínek pro zajištění cizince, když kumulativně musí být splněny i podmínky další jako je nemožnost účinného uplatnění zvláštních opatření za účelem vycestování a také reálný předpoklad realizace vycestování v době stanovené v rozhodnutí o zajištění. Ani jedna z těchto dvou podmínek však v případě žalobce naplněna nebyla. 9. Dále žalobce namítá, že je napadené rozhodnutí pro nedostatek důvodů i nepřezkoumatelné. Stručný obsah vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K námitce, že rozhodnutí o zajištění nebylo dosud řádně vydáno a že neexistuje právní titul na základě kterého byl žalobce omezen na svobodě, žalovaný uvedl, že žalobce byl zajištěn dne 14. 3. 2024 v 10:00 hodin, když jeho zajištění může trvat podle § 27 odst. 1 nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení svobody. Dne 15. 3. 2024 v 9:45 hodin byl žalobce zajištěn podle § 27 odst. 2 zákona o policii s tím, že celková doba zajištění nesmí být delší než 48 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. Podle § 124 b) odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., byl žalobce napadeným rozhodnutím zajištěn dne 16. 3. 2024 v 8:40 hodin, proto byly zákonné lhůty zajištění dodrženy. 11. Žalovaný se řádně zabýval možností uložení zvláštních opatření za účelem vycestování, a to na straně 5, 6, 7 napadeného rozhodnutí. Žalobce se dostavil k žalovanému v době svého neoprávněného pobytu prokazatelně za účelem legalizace svého pobytu zahájením správního řízení o správním vyhoštění. Ovšem vzhledem k tomu, že se dostavil se svým právním zástupcem ohledně přijetí zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123 b) zákona č. 326/1999 Sb., pak nemůže jeho tvrzení obstát, neboť si musel být vědom naplnění zákonných důvodů pro jeho zajištění. V souvislosti s tím pak odkázal