8 Afs 155/2019 — Nejvyšší správní soud

57 Af 5/2024- 83 - text  11 57 Af 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Ing. R. Ž. bytem zastoupeného Mgr. Romanou Náhlíkovou Kaletovou, advokátkou se sídlem Žižkova třída 335/12, 397 01 Písek proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č. j. 18838/24/5200-10421-713255, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů toho řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby 1. Žalobce podal dne 7. 3. 2022 daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021, ve kterém si uplatnil daňové zvýhodnění za 12 měsíců na nezletilé děti J. Ž. r. č. X, A. Ž. r.č. X a P. Ž. r. č. X v celkové výši 65 364 Kč. 2. Dne 23. 3. 2022 si podala řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2021 matka shora uvedených dětí P. Ž., ve kterém si uplatnila daňové zvýhodnění za 6 měsíců na všechny uvedené děti v celkové výši 32 682 Kč. 3. Matka dětí P. Ž. byla správcem daně vyzvána k odstranění pochybností, na které reagovala vyjádřením ze dne 20. 4. 2022, ve kterém projevila vůli uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované děti za 12 měsíců daného zdaňovacího období. 4. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce splnil podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované děti pouze v prvé polovině zdaňovacího období roku 2021, jelikož v první polovině zdaňovacího období roku 2021 splnila tyto podmínky i matka dětí a posléze nedošlo ke vzájemné dohodě o uplatnění daňového zvýhodnění mezi manžely rozdělil správce daně možnost uplatnit si daňové zvýhodnění na vyživované děti mezi ně rovným dílem. Žalobce měl tedy nárok uplatnit si daňové zvýhodnění dle § 35c zákona o daních z příjmů na vyživované děti i za 3 měsíce za první polovinu zdaňovacího období roku 2021. Ve druhé polovině zdaňovacího období roku 2021 správce daně rozhodl o nároku na uplatnění daňového zvýhodnění pouze ve prospěch matky dětí P. Ž., jelikož se děti nacházely ve společné hospodařící domácnosti s ní. Vycházel z toho, že nezletilé děti byly svěřeny do péče matky a žalobce byl povinen hradit výživné od 1. 6. 2021. V kontextu judikatury žalovaný popsal výklad rozhodných zákonných ustanovení, k čemuž co do zjištěného skutkového stavu uvedl, že mezi rodiči nebyla uzavřena dohoda, a proto posuzuje nárok žalobce na daňové zvýhodnění na vyživované děti žijící ve společné domácnosti v jejím kontextu. Jeho závěr lze shrnout tak, že bylo-li žalobci stanoveno hradit výživné na děti k rukám matky zpětně od 1. 6. 2021, pak takovéto zpětné stanovení výživného znamená, že dle závěrů opatrovnického soudu se o děti starala matka, jako by byly i v dané době děti svěřeny do její péče. 5. Dne 27. 7. 2022 správce daně vydal platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021, kterým byla vyměřena daňová povinnost ve výši 88 449 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí ze dne 27. 7. 2022 tak, že žalobce vyměřil daň ve výší 93 896 Kč s tím, že žalobce má nárok na daňové zvýhodnění za období roku 2021 pouze za dva měsíce s odůvodněním, že od 1. 6. 2021 byly vyživované děti ve výhradní péči matky, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 23. 5. 2022, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2022. Pokud se jedná o měsíce leden až květen 2021 žalovaný rozhodl, že jak žalobce, tak P. Ž. tvořili fakticky společnou domácnost s dětmi, avšak žalovaný měl za to, že matka pečovala o děti ve větší míře než otec, a proto rozdělil nárok na daňové zvýhodnění ve prospěch matky a v menší míře ve prospěch otce. Žalovaný dospěl k závěru, že matka ve výši míře pečovala o vyživované děti a rovněž tak vynakládala vyšší náklady na jejich péči i výchovu. 6. Žalobce rozporuje závěry daňových orgánů ve vztahu k žalobcem uplatněnému daňovému zvýhodnění za 3 vyživované děti v období leden 2022 až březen 2022. Správce daně zjistil, že za toto období si nárokuje daňové zvýhodnění jak žalobce (otec), tak matka. Oběma proto zaslal výzvu k odstranění pochybností. Správce daně vyšel z toho, že v červnu roku 2021 došlo u žalobce a manželky k ukončení společné domácnosti. Děti byly rozsudkem Okresního soudu ze dne 23. 5. 2022, č. j. 6 Nc 2311/2021-442, ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2022, č. j. 6 Co 976/2022-584, svěřeny po dobu před a po rozvodu do péče matky, otci bylo stanoveno výživné, a to i zpětně od 1. 6. 2021, byl upraven styk s otcem; vyživované dítě může být členem pouze jedné domácnosti. Tvrzení žalobce o převažující péči o děti v daném období je v rozporu s tvrzeními matky. Správce daně dospěl k závěru, že bude vycházet z rozhodnutí opatrovnického soudu. 7. Žalobce má za to, že prokázal, že všechny tři děti vyživoval v roce 2021 společně s matkou, a to v souhrnu všech znaků společně hospodařící domácnosti, neboť vyživované děti tvořily společnou domácnost se žalobcem. 8. Žalobce namítá, že nelze v rozhodném období shora citovaný rozsudek ve věci péče použít, neboť výlučná péče matky byla stanovena až s účinností od 27. 12. 2022. Do této doby trvala péče o děti ze strany otce i matky v témže rodinném domě. Nejenže rozsudky ve věci péče nenabyly v rozhodném zdaňovacím období právní moci, ale dokonce nebyly ani vydány. V rozhodném zdaňovacím období tak dle žalobce nebyla určena výlučná péče matky, ale trvalá společná péče otce a matky o děti, neboť žily ve společné domácnosti. 9. Žalovaný rozhodl, že v období leden až květen 2021 tvořili žalobce i matka dětí společně hospodařící domácnost s dětmi, kdy žalovaný měl za to, že matka pečovala o děti ve větší míře než otec, a proto rozdělil nárok na daňové zvýhodnění ve prospěch matky (3 měsíce) a v menší míře ve prospěch otce (2 měsíce), přičemž v tomto rozdělení vyšel žalovaný s akcentem o něco vyšší míru péče o vyživované děti matkou. Žalobce v řízení prokazoval, že všechny tři děti vyživoval v měsíci leden až prosinec 2021 společně se svou tehdy manželkou, matkou dětí, proto vyživované děti tvořily společnou domácnost se žalobcem. Byly tak naplněny znaky i společně hospodařící domácnosti s vyživovanými dětmi ve větší míře než matka dětí. V roce 2021 žalobce s dětmi žil, pečoval o jejich potřeby osobně i společně s jejich matkou a přispíval i finančně. 10. Podle žalobce se žalovaný nevypořádal s jeho odvolací námitkou, že správce daně s odůvodněním, že by se nejednalo o důkaz, ale o pouhé tvrzení, zamítl žalobcův návrh na jeho výslech k prokázání tvrzených skutečností. To je dle žalobce v rozporu s § 93 daňového řádu. 11. Dále žalobce namítá, že správce daně nepřihlédl k tvrzením a důkazům předložených žalobcem v průběhu daňového řízení, kdy tyto zamítl, přičemž sám správce daně neměl důkazy, které by tvrzení žalobce vyvracely s výjimkou tvrzení P. Ž.. V tomto případě správci daně nevadilo, že tato tvrzení nejsou ničím podložena, zejména jí nepravdivé tvrzení ohledně výdajů na děti a domácnost, které vycházely z předchozího hospodaření celé domácnosti a byly zčásti výdaji čistě matky a otce, nikoli dětí. 12. Žalobce uvádí, že se podílel na výživě dětí formou osobní péče, nákupů potravin, oblečení, bot, elekroniky, drogérie, léků. Dále hrazením poloviny nákladů na bydlení (zejména energií), neboť rodina v roce 2021 bydlela v rodinném domě, rovněž vykonáváním veškerých běžných prací a činností v domácnosti, zajištěním úklidu rodinného domu a zajištěním péče o zahradu. 13. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušena a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 14. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že se námitky shodují s námitkami obsaženými v odvolání žalobce, proto odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, dále na právní úpravu zejména na § 35s odst. 1 zákona o daních z příjmů a rovněž i na judikaturu Nejvyššího správního soudu zejména na rozsudek NSS 8 Afs 155/2019 – 46 ze dne 27. 7. 2021 s tím, že dle citovaného rozsudku postupoval v souladu se závěry rozsudků ve věci péče, když poukázal na to, že rozsudek Okresního soudu v Písku byl v době posuzování odvolání již pravomocný. Dle tohoto rozsudku byly nezletilé děti svěřeny do péče matky od 1. 6. 2021, proto žalovaný posuzoval zdaňovací období roku 2021 zvlášť za měsíc leden až květen a zvlášť za měsíc červen až prosinec. 15. Dále zdůraznil žalovaný, že soudní řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí po dobu před i po rozvodu manželství probíhalo od června 2021 a téměř po celý rok 2022, když v rozsudcích je zachycen skutkový stav věci od června 2021 do prosince 2022 a správce daně z tohoto skutkového stavu vycházel. Dále žalovan