9 As 49/2021 — Nejvyšší správní soud

57 A 31/2025- 154 - text  8 57 A 31/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci navrhovatelky: A.M., nar. dne bytem proti odpůrci: město Vlachovo Březí sídlem Náměstí Svobody 56, 384 22 Vlachovo Březí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 3 územního plánu Vlachovo Březí, vydané na základě usnesení zastupitelstva města Vlachovo Březí ze dne 9. 12. 2024, č. 12/12/2024, která nabyla účinnosti dne 25. 12. 2024, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah návrhu 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) dne 2. 12. 2025 se navrhovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 28. 8. 2025, č. j. SPU 283444/2025, kterým byl schválen návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Vlachovo Březí a v navazující části katastrálního území Chlumany. Součástí žaloby byl dále samostatný návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 3 územního plánu Vlachovo Březí („změna č. 3“). Ta nabyla účinnosti dne 25. 12. 2024. 2. Krajský soud žalobu proti rozhodnutí ve věci pozemkových úprav usnesením ze dne 12. 1. 2026, č. j. 57 A 31/2025-104, odmítl a dále pokračoval v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Ten byl ke krajskému soudu podán v zákonem stanovené lhůtě vymezené v § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) a týká se pozemků ve vlastnictví navrhovatelky vymezených na LV č. XA. Navrhovatelka namítá, že nebyly vypořádány její námitky a připomínky uplatněné v průběhu procesu přijímání změny č. 3. Současně pak žádá, aby byla vypuštěna stavební uzávěra pod Záhorskou, která byla převzata již z původního územního plánu Vlachovo Březí. 3. Dne 10. 2. 2026 krajský soud obdržel návrh navrhovatelky na přerušení řízení, jehož důvodem byla kasační stížnost, kterou navrhovatelka proti zmíněnému usnesení krajského soudu ze dne 12. 1. 2026 podala. Spolu s tímto návrhem navrhovatelka dále uvedla, že opravuje svůj původní návrh a namísto změny č. 3 navrhuje zrušit územní plán Vlachovo Březí. II. Vyjádření odpůrce 4. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že se napadená změna č. 3 vlastnických práv stěžovatelky nijak nedotýká, jejím podnětem se bude zabývat až chystaná změna č. 5 územního plánu Vlachovo Březí. III. Ústní jednání před krajským soudem 5. Krajský soud k výslovné žádosti navrhovatelky nařídil na 18. 2. 2026, 9:00 hod. ústní jednání ve věci. Uvedeného dne v 8:00 hod. obdržela předsedkyně senátu navrhovatelčinu žádost o odročení jednání, doručenou na podatelnu krajského soudu dne 17. 2. 2026 v 18:38 hod., jejíž přílohou nebylo v žádosti avizované rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, která dle navrhovatelky měla trvat již od 17. 2. 2026. Dne 18. 2. 2026 v 8:50 hod. obdržela předsedkyně senátu totožnou žádost, jejíž součástí, již bylo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 18. 2. 2026, podle kterého je dočasně práce neschopná od 17. 2. 2026. 6. Ve věci krajský soud rozhodl v nepřítomnosti navrhovatelky, a to z následujících důvodů. 7. K posouzení její žádosti o odročení jednání krajský soud předně uvádí, že aby takovéto žádosti mohl vyhovět, muselo by se jednat o žádost řádnou a včasnou. Ani jednu z těchto podmínek krajský soud nepovažuje za splněnou, přičemž pro nevyhovění žádosti postačí, není-li naplněna byť jedna z nich. 8. Podle § 50 s. ř. s. platí, že z důležitých důvodů může být jednání odročeno. Předseda senátu může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou. 9. Současně dle § 49 odst. 3 s. ř. s. platí, že neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle § 50. 10. Navrhovatelka bezprostředně před začátkem ústního jednání doručila krajskému soudu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. To bylo vystaveno dne 18. 2. 2026 Nemocnicí ČB, ambulancí kardiochirurgického odd. a podepsáno blíže nespecifikovanou osobou. Vyplývá z něj jen to, že navrhovatelka je neschopna práce od 17. 2. 2026. Již se z něj ovšem nepodává důvod pracovní neschopnosti, doba jejího trvání ani případné povolené vycházky. 11. Komentář k § 50 s. ř. s. k náležitostem žádosti o odročení jednání uvádí: „Žádost o odročení jednání musí být řádná a včasná. V žádosti je třeba uvést konkrétní důvod, který účastníkovi či jeho zástupci brání v účasti na jednání (např. nemoc, služební cesta, kolize s jiným jednáním, objednaná dovolená). Vždy je vhodné uvést časové rozpětí, kdy má daný důvod trvat, aby soud v případě odročení jednání nestanovil takový termín, který by byl nevhodný z důvodu trvání totožné překážky. V případě kolize s jiným jednáním je třeba uvést, u kterého soudu, správního orgánu i orgánu činného v trestním řízení má jednání proběhnout, přesný čas jednání, místo jednání a datum, kdy bylo žadateli doručeno předvolání k tomuto jinému jednání (srov. rozsudek NS 21 Cdo 1800/2016). Jde-li o překážku na straně zástupce účastníka řízení, jehož předmětem činnosti je profesionální poskytování právních služeb (advokát, daňový poradce apod.), je třeba rovněž uvést, proč nelze zajistit substituta, který by při jednání zastoupil zástupce účastníka. Důvod žádosti o odročení jednání musí být vždy doložen potvrzením o skutečnosti, pro kterou je žádáno o odročení jednání (potvrzení lékaře, předvolání k jinému jednání, cestovní smlouva apod.). […] Je třeba upozornit, že doklad o pracovní neschopnosti nemusí bez dalšího osvědčovat, že onemocnění žadatele, pro něž byl uznán práce neschopným, mu současně brání v účasti u jednání. Zejména v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti je vhodné za účelem prověření důvodnosti žádosti o odročení požádat lékaře, jenž doklad o pracovní neschopnosti vystavil, aby se vyjádřil k tomu, zda aktuální stav daného onemocnění brání žadateli v cestě k soudu a účasti při jednání. Totéž platí i v případě předložení lékařské zprávy staré několik týdnů.“ (KÜHN, Zdeněk. KOCOUREK, Tomáš. Soudní řád správní: komentář. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-479-1) 12. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se s citovanými závěry komentáře opakovaně ztotožnily různé senáty kasačního soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 16. 12. 2020, č. j. 1 Afs 218/2020-43, ze dne 9. 11. 2021, č. j. 2 As 405/2020-40, či ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 Afs 352/2021-30). 13. Z rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu pak vyplývá i to, že nikoli každé onemocnění odůvodňující dočasnou pracovní neschopnost znamená automaticky nemožnost zúčastnit se jednání (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2020, č. j. 1 As 427/2018-29). To se ostatně podává i z § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, podle kterého ošetřující lékař rozhodne o dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost. Dočasná pracovní neschopnost se tedy výslovně váže k pracovní činnosti (zaměstnání), které pojištěnec vykonává a nelze ji automaticky vztáhnout i na jiné úkony, jako např. účast u soudního jednání. 14. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 8. 2015, č. j. 10 As 251/2014–53, k tomuto blíže uvedl: „Z pouhého obecného údaje o neurčité zdravotní komplikaci nelze nijak usoudit na závažnost onemocnění a tím ani na důležitost důvodu nepřítomnosti při jednání. … ani předložení kopie III. dílu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, ze kterého je zřejmé pouze jméno stěžovatele a lékaře a den počátku pracovní neschopnosti, neprokazuje relevantní skutečnosti pro posouzení omluvy, tedy že stěžovatel měl zdravotní komplikaci, jež mu skutečně zabraňovala dostavit se k ústnímu jednání (a nikoliv např. jen zdravotní komplikaci takového druhu, že nemohl vykonávat svou práci s ohledem na její charakter)…“ 15. Krajský soud si je vědom skutečnosti, že není oprávněn požadovat po navrhovatelce, aby sdělovala detaily ohledně svého zdravotního stavu. Současně si je soud vědom toho, že důležité překážky, které brání účastníkům řízení v účasti na jednání, mohou nastat náhle a neočekávaně. Navrhovatelka však i za tohoto stavu nese břemeno tvrzení rozhodných skutečností, aby soud mohl posoudit důvodnost její žádosti o odročení jednání (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Afs 417/2021-40). Navrhovatelka však toto břemeno v projednávané věci neunesla, když pouze uvedla, že žádá o odročení z důvodu nemoci, přičemž tato skutečnost nebyla nijak konkretizována ani doložena rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, které neobsahuje formulářem předepsané náležitosti. Není z něj zřejmé, z jakého důvodu je navrhovatelka dočasně práce neschopná, po jak dlouhou dobu, ani to, zda má