6 As 17/2020 — Nejvyšší správní soud

57 A 18/2025- 132 - text  28 57 A 18/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Zdravé Ktišsko, z.s., IČO 22884459 se sídlem Ktiš č. p. 65, 384 03 Ktiš zastoupený JUDr. Jaromírem Kyzourem advokátem se sídlem Lublaňská 18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10 za účasti: GARNET GROUP a.s., IČO 28076290 sídlem Milevská 2095/5, 140 00 Praha 4 zastoupená JUDr. Martinem Křížem advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č.j. MZP/2025/210/1998, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2025, č.j. MZP/2025/210/1998 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 29 908 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud se v této věci zabývá otázkou, zda byly splněny podmínky pro povolení výjimky ze zákazů stanovených v základních podmínkách ochrany zvláště chráněných druhů živočichů („ZCHD“) dle § 50 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění do 31. 12. 2023 („ZOPK“) při realizaci záměru „těžba v dobývacím prostoru Ktiš“. 2. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 20. 10. 2023 č. j. KUJCK 119512/2023 povolil podle § 56 odst. 1 a odst. 2 písm. c) ZOPK výjimku ze základních ochranných podmínek ZCHD stanovaných v § 50 odst. 2 ZOPK pro slepýše křehkého, veverku obecnou, ještěrku obecnou a krkavce velkého ze zákazů stanovených v § 50 odst. 2 ZOPK, konkrétně je rušit, chytat, zraňovat a poškozovat jimi užívaná sídla. Výjimku prvostupňový orgán udělil za současného stanovení v rozhodnutí blíže specifikovaných podmínek. 3. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí v záhlaví označeným rozhodnutím částečně změnil, když do výčtu podmínek ve výroku doplnil na konec textu podmínky č. 10: „Krajský úřad – Jihočeský kraj provede každoročně minimálně jednu vlastní kontrolu v jarním nebo v letním období“ a dále doplnil podmínku „13. Kácení dřevin bude provedeno mimo dobu rozmnožování a vyvádění mláďat veverek a mimo dobu hnízdění krkavců.“ Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, ve které nejprve stručně zrekapituloval průběh správního řízení, vyjádřil se k přípustnosti žaloby a dále žalobu rozčlenil do žalobních bodů následovně. Absence hodnocení závažného zásahu podle § 67 ZOPK a nedostatečně zjištěný skutkový stav 5. Žalobce namítá, že správní orgány rozhodly o povolení výjimky podle § 56 ZOPK bez zákonem vyžadovaného podkladu a při nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Tvrdí, že posuzovaný záměr těžby v dobývacím prostoru Ktiš představuje závažný zásah do zájmů chráněných podle částí druhé, třetí a páté ZOPK, a proto měl investor předem zajistit hodnocení vlivu zamýšleného zásahu podle § 67 ZOPK, které má být navíc součástí žádosti o vydání povolení, souhlasu či závazného stanoviska. Postup žalovaného, jenž požadavek na takové hodnocení odmítl s odůvodněním, že nejde o závažný zásah, žalobce pokládá za nesprávnou aplikaci neurčitého právního pojmu. 6. Žalobce dále uvádí, že bez hodnocení podle § 67 ZOPK nebylo možné řádně posoudit rozsah a intenzitu zásahu ani vést úvahy o míře dotčení zájmů ochrany přírody, a tedy ani spolehlivě posoudit splnění podmínek pro udělení výjimky. V této souvislosti poukazuje na povinnost správního orgánu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), a tvrdí, že této povinnosti správní orgány nedostály. 7. Jako nedostatečný podklad označuje žalobce předložený botanickozoologický průzkum („biologický průzkum“) z července 2023. Tento dokument dle jeho názoru nepředstavuje hodnocení podle § 67 ZOPK, neodpovídá náležitostem stanoveným prováděcí vyhláškou, a je metodicky i časově omezený (terénní šetření mělo proběhnout pouze v období květen-červenec 2023, bez uvedení konkrétních termínů a rozsahu), takže nemohl spolehlivě zachytit výskyt a význam dotčených ZCHD. Žalobce současně tvrdí, že průzkum i rozhodnutí správních orgánů nedostatečně reflektovaly údaje z Nálezové databáze ochrany přírody Agentury ochrany přírody krajiny České republiky („NDOP“), z nichž podle něj plyne výskyt dalších ZCHD v dotčeném území a jeho okolí. 8. Žalobce rovněž zpochybňuje jednoznačnost a úplnost vymezení záměru, zejména pokud jde o zásahy související s dopravním napojením. Uvádí, že záměr předpokládá využití lesní cesty, která podle něj není v současném stavu způsobilá pro dopravu těžké techniky, a realizace záměru proto bude vyžadovat její rozšíření či zpevnění a navazující zásahy i mimo vlastní dobývací prostor. Tyto související zásahy měly být zahrnuty do celkového posouzení vlivů. V návaznosti na umístění záměru v blízkosti evropsky významné lokality žalobce dále namítá, že nebyly řádně posouzeny možné dopady na předmět ochrany a celistvost této lokality a že případné posouzení nelze nahradit úvahami v odůvodnění správních rozhodnutí. Námitku podpírá i poukazem na zásadu prevence a předběžné opatrnosti ve vztahu k riziku závažného či nevratného poškození životního prostředí. Nesplnění podmínek pro povolení výjimky podle § 56 ZOPK (veřejný zájem, naléhavost, alternativy) a nedostatečné odůvodnění 9. Žalobce dále namítá, že při povolení výjimky ze zákazů druhové ochrany podle § 56 ZOPK nebyly splněny zákonné podmínky a správní rozhodnutí neobsahují dostatečná odůvodnění. Uvádí, že správní orgány měly posoudit zejména existenci konkrétního veřejného zájmu na záměru, jeho převahu nad zájmem ochrany přírody, naplnění některého z důvodů podle § 56 odst. 2 ZOPK (u druhů chráněných unijním právem včetně požadavku neexistence jiného uspokojivého řešení a neovlivnění příznivého stavu druhu) a při uplatnění důvodu podle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK také naléhavost takových důvodů. Podle žalobce však správní orgány tato kritéria buď nezkoumaly, nebo je hodnotily pouze povšechně. 10. Za stěžejní žalobce považuje to, že žalovaný dovodil existenci veřejného zájmu přímo ze zákona (§ 3 odst. 5 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, „horní zákon“), a proto jej podle svého názoru nemusel v řízení dokazovat. Žalobce tento postup zpochybňuje s tím, že citované ustanovení horního zákona je účinné od 1. 1. 2024 a vzhledem k přechodnému ustanovení novely zákonem č. 465/2023 Sb. měly být postupy zahájené před tímto datem dokončeny podle dřívější právní úpravy. Z tohoto důvodu podle žalobce nebylo možné veřejný zájem bez dalšího presumovat, nýbrž jej bylo nutné konkrétně prokázat a individualizovaně odůvodnit. Současně poukazuje, že i v rámci správního řízení měl správní orgán žadatele vyzývat k upřesnění veřejného zájmu, což podle žalobce nasvědčuje tomu, že veřejný zájem nebyl zřejmý ze zákona a musel být teprve konkretizován. 11. Žalobce dále tvrdí, že na záměru těžby v posuzované lokalitě veřejný zájem (natož naléhavý) dán není, protože jde fakticky o soukromý podnikatelský záměr bez potřebného celospolečenského rozměru. Argumentuje mimo jiné tím, že se zahájením těžby nepočítají relevantní koncepční a strategické dokumenty a že naopak dostupné podklady podle něj spíše ukazují, že komodita je dlouhodobě zajišťována jinak (dovozem či alternativními materiály), tedy bez potřeby aktuálně otevírat těžbu v daném území. Z toho žalobce dovozuje jednak absenci naléhavosti důvodů ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, jednak existenci jiného uspokojivého řešení (zejména u druhů podléhajících přísnějším podmínkám podle unijního práva). Vytýká rovněž, že správní orgány údajný veřejný zájem nekvantifikovaly (např. jakým dílem by těžba přispěla k pokrytí poptávky) a neprovedly konkrétní poměřování, které by umožnilo uzavřít, že veřejný zájem na záměru skutečně převažuje nad veřejným zájmem na ochraně přírody. 12. Žalobce současně namítá nedostatečné odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 68 správního řádu, a to jak pro nedostatek konkrétních úvah k veřejnému zájmu, jeho naléhavosti a neexistenci alternativ, tak pro nevypořádání podstatných tvrzení a podkladů. Dále uvádí, že žalovaný v odvolacím rozhodnutí nově akcentoval některé důvody (např. souvislost se surovinovou závislostí a národní bezpečností), aniž by účastníkům řízení poskytl prostor se k této nové argumentaci vyjádřit. V tom žalobce spatřuje procesní vadu spočívající v překvapivosti rozhodnutí. Konečně žalobce doplňuje, že vzhledem k jím tvrzenému nedostatečnému zjištění přírodních hodnot území nemohly být ani úvahy správních orgánů o vážení veřejného zájmu na záměru a veřejného zájmu na ochraně přírody spolehlivé. Neurčitost a