5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

65 A 2/2026- 42 - text  17 65 A 2/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: V. V. proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2025, čj. KUJI 9427/2025, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 30. 1. 2025, čj. KUJI 9427/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2025, čj. KUJI 9427/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a tím potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 25. 10. 2024, zn. MPe/OVVD/622/2024-18, D-86/24 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), když jako provozovatel vozidla provozoval motorové vozidlo, u něhož bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených ustanovením § 43a odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 3. K přestupku mělo dojít tím, že dne 28. 2. 2024 nejméně v 8:30 hod. na pozemní komunikaci I/34 ve směru jízdy od obce Humpolec směrem na obec Pelhřimov jako vlastník provozoval jízdní soupravu složenou z nákladního motorového vozidla tov. zn. Iveco Daily, RZ X (dále jen „vozidlo“) a přívěsu tov. zn. Agados Dona, RZ X, u níž byla na odstavném parkovišti v k. ú. obce Dehtáře, kontrolní stanoviště J-05 Dehtáře, v 8:40 hod. nízkorychlostním kontrolním vážením mobilními váhami typu HAENNI, typ WL 103, výrobní č. 2756 a 2757, č. měření 2024/803/44, zjištěna okamžitá hmotnost motorového vozidla 5 016 kg, s toleranční srážkou 2 %, a to ačkoli je největší povolená hmotnost motorového vozidla 3 500 kg. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 18 000 Kč. II. Shrnutí žaloby 4. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že kontrolní vážení zpochybnil pouze obecnými tvrzeními. Žalobce upozorňuje, že pochybení při kontrolním vážení zpochybnil vlastní fotodokumentací, která dokládá způsob kontroly sklonů vážicího místa (dokumentace místa vážení před započetím vážení vozidel), přičemž se žalovaný podle žalobce těmito důkazy v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval a nevypořádal je. Fotografie mají dokumentovat řádné vyznačení kontrolního místa výstražnými kužely, podložení nevážených náprav, rovinatost vážicí plochy, zajištění nevážených náprav klíny. 5. Žalobce ke své kauze konkrétně popisuje, že místo vážení nebylo řádně uklizeno a připraveno, rohože byly rozloženy bez provedení zaměření, na odstavné ploše stály též další kamiony a místo vážení nebylo označeno kužely, jak požadují příslušné předpisy. To vše viděl sám žalobce. Žalobce je tedy přesvědčen, že obě rozhodnutí byla vydána na základě neúplných zjištění a prověření skutečného stavu místa vážení a neúplného posouzení všech důkazních prostředků. 6. Podle žalobce nekonal správní orgán prvního stupně řádně a včas. Žalobce má za to, že pokud by se správní orgán prvního stupně seznámil se správním spisem řádně, nemusel by činit úkony, které považuje žalobce za zbytečné a porušující zásadu ekonomie řízení. 7. Žalobce dále poukazuje na způsob vedení spisového materiálu, který podle jeho názoru neodpovídá zákonným požadavkům a spisovému a skartačnímu řádu. Žalobce uvádí, že jednotlivé dokumenty nemají uveden počet listů či nemají číslované stránky. 8. Žalobce má za to, že se změnou právní kvalifikace se měl správní orgán prvního stupně vypořádat již v úvodu správního řízení, neboť došlo ke změně oproti právní kvalifikace [§ 125 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu] uvedené již v úředním záznamu. 9. Žalobce dále zpochybňuje doložení místa vážení dokumentací z roku 2013, když vážení proběhlo o 11 let později. Žalobce se domnívá, že neprůkaznost tohoto dokumentu nemůže být zhojena ani svědeckou výpovědí. Žalobce namítá, že správní orgán prvního stupně nedoložil do správního spisu požadavky na místo vážení, ačkoli se o ně v rozhodnutí opírá. 10. Podle žalobce nebyl dodržen manuál k použitým vahám a označení místa vážení bylo v rozporu s metodikou Centra služeb pro silniční dopravu (dále jen „CSPSD“) pro vážení vozidel z března 2022. Žalobce uvádí, že tyto uvedené dokumenty správní orgány odmítly do správního spisu založit. Žalobce také poznamenává, že na příslušné dokumenty odkazuje i jeden ze svědků (Ing. P.). Jedná se o metrologický předpis MP 009, dále manuál k používání vah HAENNI, typ WL 103, a zmíněnou metodiku CSPSD. 11. Žalobce cituje pasáže z metrologického předpisu MP 009, a sice že před vážením vozidla nebyl ověřen zásadní požadavek, a to že při zjišťování kolových zatížení musí být příčný sklon vozovky menší nebo nejvýše roven 0,5 %. 12. Dále žalobce namítá, že místo nebylo v době vážení vyznačeno kužely dle platné metodiky, váhy byly rozkládány až před jeho vozidlo bez očištění plochy a neproběhlo měření sklonů místa vážení. V místě vážení navíc parkovaly dva kamiony. Žalobce také uvádí, že při vážení přední nápravy vozidla byla zadní náprava vozidla mimo podkládací rohož a nebyly tedy splněny podmínky pro vážení. Žalobce upozorňuje na absenci fotodokumentace vážení zadní nápravy vozidla. 13. Žalobce celkově zpochybňuje místo vážení. Žalobce uvádí, že se toto místo nacházelo na jiné pozici oproti dokumentu z roku 2013 (tzv. pasportizační list) a nebylo stejně označeno kužely (viz fotodokumentace ze dne vážení). Dále žalobce zpochybňuje sklonové poměry, neboť správní orgány vycházely z údajů uvedených v pasportizačním listu z roku 2013, přičemž předmětné vážení proběhlo až v roce 2024. Neplatnost vážení podle žalobce mohou způsobit též vyjeté koleje od nákladních vozidel s ohledem na nedodržení roviny a sklonových poměrů. Žalobce především namítá, že není řádně ve správním spisu dokumentováno kontrolní ověření sklonů místa vážení, neboť toto nebylo provedeno, ačkoli mělo. Ke způsobu této dokumentace odkazuje žalobce na 16 fotografií přiložených k odvolání, které nejsou pořízeny z předmětného vážení, nýbrž dokládají způsob ověření parametrů místa vážení před jeho započetím. Dle žalobce je při přípravě místa vyžadováno užití kalibrovaných vodovah k ověření sklonů tak, jak vyžaduje manuál výrobce vah, metodický pokyn a metrologický předpis. Žalobce uvedl, že fotografie pocházejí od Policie ČR a CSPSD v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Žalobce namítá, že obdobný důkaz v jeho případě chybí a nedostatek těchto zjištění dle jeho názoru nemůže zhojit ani tvrzení svědka, že vše dle něj bylo v pořádku. 14. Další námitka žalobce směřuje proti vážnímu lístku. Ten byl žalobci zaslán do jeho podnikatelské datové schránky dle IČO. Žalobce v rámci správního řízení požadoval výslech osoby odpovědné za vyhotovení vážního lístku, ovšem správní orgán prvního stupně toto neprovedl. Ostatní svědci si při výslechu „vzpomněli“, že se žalobce vrátil na místo a požadoval změnu vážního lístku a dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení (dále jen „doklad o výsledku NKV“), které byly zprvu vystaveny na jeho IČO. Žalobce ovšem poukazuje na skutečnost, že uvedené není součástí úředního záznamu. Žalobce se domnívá, že vystavení vážního lístku na subjekt označený podle IČO je v rozporu s dokladem o výsledku NKV a svědčí o chybě v postupu správních orgánů. 15. Žalobce nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že na předmětné řízení nelze použít rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, čj. 1 As 152/2015-24, neboť ten deklaruje, že je správní orgán povinen vypořádat se s námitkou nesprávného vážení, opatřit si příslušný metrologický předpis, z něhož zjistí příslušné hodnoty, a tyto na základě relevantních podkladů prokázat. 16. Žalobce tvrdí, že správní orgán prvního stupně nepostupoval v souladu se zásadami správního řízení, když jej záměrně neinformoval o předvolání svědků. Žalobce označuje tento postup za krácení práv obviněného a ovlivnění průběhu ústního jednání, jelikož žalobce nemohl svědkům klást otázky, ačkoli toto právo požadoval. Žalobce má výhrady ke svědectvím policistů, neboť na místě vážení dostal naprosto odlišné informace (zejména poté, co se na místo vrátil), a proto je žalobce chtěl objasnit v rámci ústního jednání, na kterém by mohl klást otázky. Žalobce namítá i to, že na protokolu o ústním jednání není vymezen čas, kdy byly výslechy svědků zahájeny a ukončeny. 17.