ÚOHS R0133/2022/HS – Kartelová dohoda stravenkových společností

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) rozhodnutím sp. zn. ÚOHSS0242/2018/KD, č.j. ÚOHS-30850/2022/852 ze dne 7. 9. 2022 (dále též „napadené rozhodnutí“) shledal, že se účastníci řízení Sodexo Pass Česká republika a.s., IČO 61860476, se sídlem Plzeňská 3350/18, Smíchov, 150 00 Praha 5 (dříve Radlická 2, Smíchov 150 00 Praha

Popsaným jednáním tak došlo dle napadeného rozhodnutí ke spáchání přestupku dle § 22a odst. 1 písm. b) ZOHS a rovněž k porušení zákazu stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU.

Jednání výše popsané bylo účastníkům řízení výrokem II. napadeného rozhodnutí do budoucna zakázáno. Výrokem III. napadeného rozhodnutí byla účastníku řízení Sodexo uložena pokuta v celkové výši 132 271 000 Kč, výrokem IV. napadeného rozhodnutí byla účastníku řízení Edenred uložena pokuta v celkové výši 101 940 000 Kč, výrokem V. napadeného rozhodnutí byla účastníku řízení Up uložena pokuta v celkové výši 44 941 000 Kč.

Výrokem VI. uložil Úřad účastníkům řízení opatření k nápravě a výrokem VII. napadeného rozhodnutí byla účastníkům řízení uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 3 500 Kč.

Účastník řízení Sodexo podal proti napadenému rozhodnutí rozklad dne 22. 9. 2022, který směřoval proti výrokům I., II., III., VI. a VII. napadeného rozhodnutí a v němž nastínil své rozkladové námitky. Rozklad byl podán v zákonem stanovené lhůtě. Dne 16. 11. 2022 bylo

Účastník řízení Edenred podal proti napadenému rozhodnutí rozklad dne 22. 9. 2022, který směřoval proti výrokům I., II., IV. a VII. napadeného rozhodnutí a v němž nastínil své rozkladové námitky. Rozklad byl podán v zákonem stanovené lhůtě. Dne 31. 10. 2022 bylo

Účastník řízení Up podal proti napadenému rozhodnutí rozklad dne 22. 9. 2022, který směřoval proti výrokům I., II., V., VI. a VII. napadeného rozhodnutí a v němž nastínil své rozkladové

Účastník řízení Up považuje závěr Úřadu o tom, že mezi účastníky řízení byla v období od 1. 5.

Ani z vyjádření provozovatelů obchodních řetězců, ani ze smluv, které měli účastníci řízení uzavřené s některými provozovateli obchodních řetězců, dle účastníka řízení Up nevyplývá, že by jakákoliv komunikace ze strany účastníků řízení či Asociace týkající se limitu 5 ks stravenek/ nákup byla něčím jiným než nezávazným doporučením. Z dostupných důkazů navíc nevyplývá, že by i toto doporučení vzniklo v důsledku předchozí dohody účastníků řízení.

V poslední řadě účastník řízení Up uvádí, že jako důkaz o existenci zakázané dohody nemůže sloužit ani absence informace o tom, že by účastníci řízení (nebo Asociace) informovali obchodní řetěze o tom, že není nutné limit 5 ks stravenek/ nákup dodržovat, neboť tato skutečnost nedokazuje existenci a trvání zakázané dohody.

V případě zakázaných dohod ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS či čl. 101 SFEU je dle účastníka řízení

Úřad měl tedy dle účastníka řízení Up prokázat existenci shody vůle účastníků řízení na uzavření dohody a koordinovaném postupu při uplatňování limitu 5 ks stravenek/ nákup a následně i dobu trvání dohody omezit okamžikem posledního důkazu o tomto koordinovaném postupu, kdy ovšem samotné uplatňování limitu 5 ks stravenek/ nákup nelze za takový důkaz považovat.

Úřad v napadeném rozhodnutí konstatuje, že dohoda účastníků řízení měla narušení hospodářské soutěže v České republice za cíl a že narušení hospodářské soutěže bylo i jejím výsledkem, s čímž se ovšem účastník řízení Up neztotožňuje. Ze žádných důkazů totiž dle účastníka řízení Up nevyplývá, že by otázka limitace počtu stravenek přijímaných při jednom nákupu byla soutěžně-relevantním parametrem, zejména že by se na jejím základě rozhodovali zaměstnavatelé při výběru dodavatele stravenek.

Úřad dle účastníka řízení Up nezohledňuje relevantní právní a ekonomický kontext fungování stravenkových systémů v České republice a při právním hodnocení skutkových zjištění zcela opomíjí některé stěžejní skutečnosti či z nich dovozuje nesprávné závěry. Konkrétně Úřad dle účastníka řízení Up neprávně konstatuje, že cílovost dohody měla spočívat (i) ve vyloučení hospodářské soutěže v podobě limitu 5 ks stravenek/ nákup, (ii) ve snaze o minimalizaci rizika zrušení daňového zvýhodnění a tím zachování stravenkového systému a (iii) ve snaze dosáhnout vyššího zisku díky přesunu transakcí se stravenkami do restauračních zařízení. Dle účastníka řízení Up jsou tyto závěry Úřadu nesprávné a nepodložené. Navíc i pokud by tyto závěry byly správné, nemohou dle účastníka řízení Up naplňovat intenzitu zvláštní škodlivosti pro hospodářskou soutěž, coby jedné z premis „cílovosti“.

Smyslem a účelem opatření typu limit 5 ks stravenek/ nákup nemohlo být dle účastníka řízení

Rovněž závěr Úřadu o tom, že narušení hospodářské soutěže bylo i výsledkem dohody účastníků řízení, je dle účastníka řízení nesprávný. Úřadem totiž nebylo dle účastníka řízení Up prokázáno, že by otázka limitace počtu stravenek na jeden nákup byla relevantní pro zaměstnavatele při výběru dodavatele stravenek. Také dle účastníka řízení Up existují důkazy, že limit 5 ks stravenek/ nákup nemá na spotřebitele negativní dopady. Účastník řízení Up nesouhlasí také s obsahem „kontrafaktuální analýzy“, kterou provedl prvostupňový orgán a považuje jej za absurdní a dokládající, že Úřad se otázkou, jak by fungoval relevantní trh bez existence údajné dohody, fakticky nezabýval.

Účastník řízení Up znovu opakuje, že zneužívání stravenek v rozporu se zákonem č. 586/1992

Dle účastníka řízení Up je nutné reflektovat právní a hospodářský kontext spojený s relevantním trhem, zejména pak skutečnost, že (i) všichni vydavatelé stravenek spolupracují s typově podobnými subjekty; (ii) všichni vydavatelé stravenek zajišťují dodržování totožných zákonných požadavků a pohybují se v totožném a relativně rigidním právním prostředí; (iii) všichni vydavatelé stravenek jsou nuceni reagovat na totožné způsoby zneužívání stravenek; a (iv) akceptační místa přijímají standardně stravenky od více dodavatelů stravenek a mají zájem na uplatňování totožných pravidel při jejich přijímání, což je důvodem, že některé parametry jsou nastaveny obdobně či totožně.

Limit 5 ks stravenek/ nákup je přitom dle účastníka řízení Up vhodným opatřením, které má potenciál zabránit různým způsobům zneužívání stravenek (zejména pak jejich sekundárnímu oběhu) a které má minimální negativní dopad na zaměstnance využívající stravenky v souladu se zákonem o daních z příjmů.

Účastník řízení Up se v rozkladu věnuje také motivaci obchodních řetězců uplatňovat limit 5 ks stravenek/ nákup, neboť nesouhlasí se závěrem Úřadu, že obchodní řetězce na zavedení a dodržování tohoto limitu neměly zájem a že jim z něj neplynuly žádné výhody či přínosy. Jelikož limit 5 ks stravenek/ nákup nebyl (až na výjimky) s obchodními řetězci ze strany účastníků řízení smluvně ustanoven, účastník řízení Up je toho názoru, že obchodní řetězce tento limit uplatňovaly zásadně dobrovolně. I v případech, kdy byl tento limit „zesmluvněn“, vzhledem k silné vyjednávací pozici obchodních řetězců muselo jít dle účastníka řízení Up i v těchto případech o projev svobodné vůle obchodních řetězců. Obchodní řetězce proto mají dle účastníka řízení Up zájem o ekonomicky smysluplné nastavení podmínek přijímání stravenek, které vedou k maximalizaci tržeb od zaměstnanců za současné minimalizace nákladů spojených s jejich přijímáním. Limit 5 ks stravenek/ nákup je pak dle účastníka řízení Up způsobem, jakým obchodní řetězce dosahují právě tohoto chtěného stavu, neboť je jím dosaženo například znemožnění zneužívání stravenek ze strany restauratérů.

Účastník řízení Up je také toho názoru, že obchodní řetězce mají z logistických i ekonomickonákladových důvodů současně zájem na uplatňování jednotných podmínek přijímání stravenek, a to bez ohledu na jejich vydavatele.

Úřad dle účastníka řízení Up účelově interpretuje judikaturu SDEU, a tedy nesprávně snižuje míru, s jakou je potřebné doložit způsobilost zakázané dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy a některé relevantní aspekty zcela opomíjí. Proto Úřad dle účastníka řízení Up pochybil, když konstatoval, že jednáním účastníků řízení došlo k porušení čl. 101 odst. 1 SFEU.

Účastník řízení Up uvádí, že Úřad se nijak nevyjadřuje k důvodům, pro které má za to, že dohoda mohla či měla představovat překážku uskutečňování jednotného trhu mezi členskými

Předpoklad, že by rozhodnutí zaměstnavatelů majících zájem zahájit podnikatelské aktivity v ČR bylo negativně ovlivněno tím, jaké podmínky přijímání stravenek uplatňují obchodní řetězce v ČR, nepovazuje účastník řízení Up za správný. Obdobně nepovažuje účastník řízení

Pokud by Úřad dle účastníka řízení Up postupoval správně, musel by dojít k závěru, že limit 5 ks stravenek/ nákup není parametrem, který by byl pro kohokoliv rozhodný při úvahách o vstupu na český trh a nemohl by tedy konstatovat, že dohoda ovlivnila obchod mezi členskými státy a závěr o porušení čl. 101 odst. 1 SFEU je tedy nesprávný.

Účastník řízení Up je přesvědčen, že Úřad nepostupoval správně při stanovování pokuty, neboť pro její výpočet vycházel z Postupu při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, který nabyl účinnosti dne 24. 4. 2018 (dále též „Metodika

Aplikace Metodiky 2018 je totiž dle účastníka řízení Up zjevně nespravedlivá, neboť účastníku řízení Up byla na základě Metodiky 2018 vyměřena pokuta cca 60krát vyšší, než jaká by mu byla vyměřena dle dříve platné metodiky pro výpočet pokut. Metodika 2018 přitom nabyla platnosti pouze cca dva měsíce před koncem trvání přestupku. Účastník řízení Up je proto přesvědčen, že použitím Metodiky 2018 došlo k porušení zásady legitimního očekávání, a tedy byla tím způsobena nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Účastník řízení Up je rovněž přesvědčen, že Úřad měl s ohledem na povahu údajné dohody zohlednit tržby účastníků řízení v rámci jejich vztahu s obchodními řetězci, které měly limit 5 ks stravenek/ nákup uplatňovat.

Účastník řízení Up namítá, že Úřadem uložená nápravná opatření se týkají všech akceptačních míst působících v oblasti maloobchodního prodeje zboží s převahou potravin, ale dle výroku I. napadeného rozhodnutí se údajný přestupek týkal pouze obchodních partnerů z řad obchodních řetězců. Uložené opatření k nápravě je tak dle účastníka řízení Up zjevně nepřiměřené/ excesivní, neboť v rámci správního řízení nebylo dokázáno, že by se přestupek měl týkat jiných akceptačních míst než obchodních řetězců.

Účastník řízení Up nesouhlasí s uložením opatření k nápravě, i pokud by se týkalo pouze obchodních řetězců, neboť v rámci správního řízení bylo dokázáno, že limit 5 ks stravenek/ nákup neuplatňovaly všechny obchodní řetězce a není zde tedy důvod o zákazu a neplatnosti dohody informovat všechny obchodní řetězce. Uložené nápravné opatření je dle účastníka řízení rovněž nesplnitelné, neboť účastníci řízení nemohou své smlouvy s obchodními partnery měnit jednostranně, ale je nutné zajistit souhlas obou smluvních stran. Splnění nápravného opatření je tedy dle účastníka řízení závislé na jednání třetí osoby, což je dle něj zcela nevhodné.

Účastník řízení Up je přesvědčen, že Úřad se v rozporu se zákonem opomenul vypořádat s významnou částí jeho námitek z jeho druhého vyjádření k Výhradám a návrhu na doplnění dokazování ze dne 23. 2. 2022, což má způsobovat nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že Úřad neprokázal uzavření a plnění dohody o limitaci počtu stravenek k akceptaci u obchodních řetězců. Z předložených důkazů totiž dle účastníka řízení Edenred neplyne, že by se účastníci řízení na takovém omezení společně přímo nebo nepřímo dohodli, ani to, že by se alespoň pokusili takovou dohodu společně prosadit, resp. společně kontrolovali dodržování prosazované podmínky ze strany obchodních řetězců.

Účastník řízení Edenred dále uvádí, že pro prokázání dovozované dohody stricto sensu by musel Úřad předložit důkazy, které dokládají, že účastníci řízení vyjádřili společnou vůli směřující k předmětu takové dohody. K důkazům, ze kterých Úřad vyvodil existenci „shody vůlí“, účastník řízení Edenred uvádí, že žádný z nich, a to samostatně ani ve svém komplexu, není schopen vypovědět o vůlích účastníků řízení, a tedy nejsou důkazem o existenci jejich vůle uzavřít zakázanou dohodu stricto sensu.

Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že Úřad nepřípustně zaměňuje Asociaci a její jednání s účastníky řízení a jejich jednáním. Úřad totiž dle účastníka řízení Edenred údajné interní materiály Asociace bezdůvodně připisuje vůli účastníků řízení, jako členů Asociace. Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že takováto souvztažnost mezi jednáním Asociace a jejími členy neexistuje a ze správního spisu nevyplývá. Účastník řízení Edenred na základě výše uvedeného konstatuje, že ze strany Úřadu nebylo prokázáno, že by „akce 5 ks“ byla vyjádřením společné vůle účastníků řízení uzavřít v roce 2003 dohodu o omezení počtu stravenek.

Úřadu se dle účastníka řízení Edenred nepodařilo prokázat, že dohoda mezi účastníky řízení o limitu 5 ks stravenek/ nákup byla realizována. Účastník řízení Edenred popírá, že by dokumenty mající původ na úrovni Asociace byly účastníky řízení vůbec použity, a to byť jen jedním z účastníků řízení.

Úřad dle účastníka řízení Edenred nijak neprokázal, že by účastník řízení Edenred přímo či nepřímo participoval na tvorbě dokumentů, které byly Úřadu zaslány Protimonopolným úradem Slovenské republiky a ze kterých Úřad dovozuje existenci dohody v užším smyslu.

Úřad dle účastníka řízení Edenred nesprávně dovozuje jeho podíl na zakázané dohodě ze skutečnosti, že byl zapojen do dění v rámci Asociace, a tedy musel vědět o jejích krocích a dále pak z toho, že ke členství v Asociaci se dle jejích stanov mohou její členové hlásit v případě jednotlivých veřejných kroků tehdy, pokud jsou předem dohodnuté a schválené Asociací. Jak již ovšem bylo řečeno výše, Úřad neprokázal, že dokumenty převzaté od slovenského

Účastník řízení Edenred konstatuje, že důkazy obsažené ve správním spisu ukazují na jednostrannou aktivitu zástupců účastníka řízení Sodexo, případně na pracovní podklady předsedy Asociace, a to zpracované v režii účastníka řízení Sodexo a Úřad tedy neprokázal záměr účastníka řízení Edenred přispět k cíli zakázané dohody ani jakoukoliv jeho účast na jejím plánování či přijímání.

Účastník řízení Edenred uvádí, že ve správním spise není jediný důkaz o tom, že by v koordinaci s ostatními účastníky řízení vyžadoval po obchodních řetězcích dodržování limitu 5 ks stravenek/ nákup, či jim jen aktivně doporučoval omezovat počet přijímaných stravenek na jeden nákup. Na tomto závěru dle účastníka řízení Edenred nemění nic ani fakt, že měl informaci o limitu 5 ks stravenek/ nákup uvedenu na svých webových stránkách, neboť tato informace byla uvedena v sekci pro zaměstnavatele, a tedy nebyla pro obchodní řetězce relevantní. Účastník řízení Edenred dodává, že i pokud by z jeho strany byl limit 5 ks stravenek/ nákup někdy vyžadován, nečinil tak v koordinaci s ostatními účastníky řízení. Mohlo se tedy jednat pouze o následování a ze strany Úřadu nebyl prokázán opak.

Účastník řízení Edenred dále připomíná, že v řízení o možném porušení soutěžního práva je nutné vycházet z principu neviny, který je součástí práva na spravedlivý proces. Dále pak že v řízení o přestupku se uplatní zásada oficiality, jakož i zásada vyšetřovací a správní orgán je povinen zjistit skutkový stav, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti. Z judikatury SDEU pak plyne i to, že soutěžní úřad musí za účelem prokázání protisoutěžního jednání předložit důkazy, které jsou způsobilé právně dostatečným způsobem prokázat existenci okolností zakládajících protiprávní jednání. Důkazní břemeno zde tedy nese Úřad, a to jak ke vztahu k participaci jednotlivých soutěžitelů na zakázané dohodě, tak i na tom, že k uzavření takové dohody vůbec došlo a jak dlouho trvala. V nynější věci ovšem Úřad dle účastníka řízení Edenred nedisponuje žádnými důkazy, které by svědčily o participaci účastníka řízení Edenred na údajné dohodě.

Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že Úřad vymezil délku trvání přestupku zcela nepřípustným způsobem, neboť Úřad vymezil tento trvající přestupek zcela v rozporu s důkazním standardem vyžadovaným judikaturou SDEU – účastník řízení Edenred zde odkazuje například na rozsudek Tribunálu ze dne 7. 7. 1994, T-43/92 ve věci Dunlop Slazenger v. Komise a rozsudek ze dne 29. 6. 2012, T-360/09 ve věci E.ON Ruhrgas a E.On v. Komise.

Pokud jde o uzavření zakázané dohody někdy před datem 1. 12. 2003, účastník řízení Edenred poukazuje na nesrovnalosti spojené s okamžikem vzniku a původním obsahem dokumentů, které Úřad používá k prokázání období vzniku údajné dohody (viz výše).

Podklady ve spise dle účastníka řízení Edenred vyvrací jakoukoliv domněnku, že by bylo možné bez aktivního vynucování dodržování limitu 5 ks stravenek/ nákup udržovat zakázanou dohodu po dobu více než 14 let. Účastník řízení zde odkazuje na […obchodní tajemství…] a uvádí, že k dorovnání na daný počet stravenek na jeden nákup mohlo dojít i bez zapojení účastníků řízení.

Úřad si dle účastníka řízení Edenred k určení doby trvání protiprávního jednání vypomáhá nepřípustnou konstrukcí, že pokud by soutěžitel chtěl být exkludován z odpovědnosti za protiprávní jednání, musel by se od tohoto jednání veřejně distancovat. Dle účastníka řízení

Účastník řízení Edenred v této rozkladové námitce odkazuje zejména na unijní judikaturu týkající se neaplikovatelnosti čl. 101 SFEU, a to v případech, kdy bylo jednání soutěžitele vyvoláno výkonem neodolatelného tlaku veřejných orgánů. I pokud by tedy v posuzované věci došlo k uzavření zakázané dohody, tato byla dle účastníka řízení Edenred vyvolána vágností právní úpravy. Účastníci řízení tedy s ohledem na aktivity státních orgánů neměli prostor pro autonomní jednání a limit 5 ks stravenek/ nákup byli nuceni zavést jako preventivní opatření.

Z listin obsažených ve správním spise dle účastníka řízení Edenred vyplývá, že zde existoval nátlak (zejména pak ze strany Ministerstva financí, které jednalo ve veřejném zájmu) na zástupce vydavatelů stravenek i obchodních řetězců pro přijetí limitace počtu stravenek na jeden nákup. Odpovědnost za správné používání stravenek bylo vloženo do rukou vydavatelů stravenek, které pak měly kontrolovat živnostenské úřady a obchodní inspekce. Z tohoto dle účastníka řízení Edenred jednoznačně vyplývá hrozba státního opatření, která by mohla účastníkům řízení způsobit značné ztráty. Za tuto neopominutelnou hrozbu bylo dle účastníka řízení Edenred nutné považovat i hrozbu zrušení daňového zvýhodnění, což by ohrozilo základní prvek celého systému fungování stravenek.

Ze správního spisu tedy dle účastníka řízení Edenred vyplývá, že limit 5 ks stravenek/ nákup byl zaveden na základě aktivity Ministerstva financí, a je proto vyloučeno na věc aplikovat § 3 odst. 1 ZOHS, resp. čl. 101 odst. 1 SFEU.

Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že omezení počtu stravenek k akceptaci v obchodních řetězcích nepředstavuje relevantní parametr hospodářské soutěže a není tedy možné dovozovat porušení § 3 odst. 1 ZOHS či čl. 101 odst. 1 SFEU, neboť zákaz dohod ve smyslu

Účastník řízení Edenred dále uvádí, že závěr Úřadu o tom, že při soutěži vydavatelů stravenek o zasmluvnění co nejvyššího počtu akceptačních míst hrají rovněž roli další podmínky, včetně podmínek vztahujících se k přijímání stravenek, je zcela nesprávný. Dle účastníka řízení

Ve vztahu k emisi stravenek Úřad v napadeném rozhodnutí dovodil, že zaměstnanci jsou při placení stravenkami přímo dotčeni a ovlivněni podmínkami přijímání stravenek akceptačními místy a skrze zaměstnance jsou tímto ovlivněni i zaměstnavatelé při výběru dodavatele stravenek. V tomto ohledu zde tedy existuje konkurenční boj. Tento závěr ovšem dle účastníka řízení Edenred nekoresponduje s výsledky průzkumu, který Úřad provedl. Z odpovědí, které

Pro doplnění účastník řízení Edenred uvádí, že se v rámci svého podnikání nesetkal s požadavkem zaměstnavatelů na informaci o tom, jaký počet dodávaných stravenek na nákup lze v jednotlivých obchodních řetězcích uplatnit. Pro zaměstnavatele je naopak rozhodující cena (výše provize) a rozsah akceptační sítě.

Účastník řízení Edenred považuje za nepřesvědčivou argumentaci Úřadu v tom smyslu, že limit

Účastník řízení Edenred se v této rozkladové námitce zabývá problematikou kvalifikace zakázaných dohod ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101 odst. 1 SFEU jako dohod tzv. cílových.

I pokud by účastník řízení Edenred odhlédl od toho, že dle něj Úřad dostatečně neprokázal škodlivou povahu vytýkané dohody, Úřad měl pochybit i při provádění právní a ekonomické analýzy kontextu posuzovaného jednání. Jinak řečeno, Úřad se dle účastníka řízení Edenred nedostatečně zabýval smyslem (skutečným cílem) vytýkané dohody, a tedy nemohl a neměl dospět k závěru, že se jedná o tzv. cílovou dohodu. Účastník řízení Edenred uvádí, že je nutné zohlednit příslušnou regulaci daní (ve smyslu daňového zvýhodnění) a plateb (ve smyslu platebních prostředků) v souvislosti se zavedením limitu 5 ks stravenek/ nákup. Tyto okolnosti totiž vypovídají o záměrech účastníků řízení a je zřejmé, že důvody k zavedení tohoto limitu jsou legitimní a cílem nebylo a ani nemůže být narušení hospodářské soutěže.

Ve vztahu k ekonomickému kontextu Úřad sice konstatuje existenci dvoustranného trhu, ale dle účastníka řízení Edenred z této skutečnosti nevyvozuje relevantní důsledky. Úřad totiž v napadeném rozhodnutí nezohledňuje limit 5 ks stravenek/ nákup v širším ekonomickém kontextu stravenkového systému a neposoudil tedy dopady dohody na jednotlivé strany trhu a ani nezkoumal skutečnosti nasvědčující tomu, že by dopady této dohody na relevantním trhu mohly být neutrální nebo pozitivní.

Účastník řízení Edenred dále tvrdí, že Úřad má k účastníkům řízení jako vydavatelům stravenek zjevně negativní postoj, neboť odmítá vnímat legitimní cíl dohody o zavedení limitu 5 ks stravenek/ nákup a její pozitivní efekty. Úřad totiž například neprokázal, že pokud by bylo zrušeno daňové zvýhodnění se stravenkami související, znamenalo by to zánik podnikatelské činnosti účastníků řízení a také nijak nezohledňuje, že účastníkům řízení hrozilo reálné riziko státního postihu za nesprávné používání stravenek.

Účastník řízení Edenred konstatuje, že Úřad nesprávně a nedostatečně posoudil záměry účastníků řízení spojené s limitem 5 ks stravenek/ nákup, když svůj původní závěr o snaze „profitu“ revidoval a následně založil na nikterak nerozvedených a odůvodněných tvrzeních o záchraně „lukrativního podnikání“. V posuzované věci tak neexistuje dostatečná zkušenost o škodlivé povaze tohoto typu dohod a Úřad pochybil při posuzování ekonomického a právního kontextu věci a nelze tedy konstatovat cílovost posuzované dohody. Úřad v tomto ohledu dle účastníka řízení Edenred neunesl své důkazní břemeno.

Úřad měl rovněž dle účastníka řízení Edenred provést analýzu účinků zakázané dohody, a to z důvodu, že účastník řízení Edenred předložil protichůdné vysvětlení účinků dohody na trh, které se zdá být dostatečně věrohodné. Účastník řízení Edenred je tedy přesvědčen, že

Úřad se sice dle účastníka řízení Edenred pokusil kontrafaktuální analýzu vytvořit, ale dle účastníka řízení Edenred se jedná pouze o řadu ničím nepodložených domněnek, které nejsou realistické. Účastníku řízení Edenred například nepřijde přiléhavé porovnávat situaci na českém a slovenském trhu a v tomto ohledu nepovažuje úvahy Úřadu za použitelné. Účastník řízení Edenred i zde nesouhlasí s odmítnutím závěrů, které vychází z […obchodní tajemství…].

Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že soutěžitelem ve smyslu soutěžního práva je pouze on. Jeho mateřská společnost je totiž pouze společností holdingového charakteru, která sama nevykonává žádné aktivity v oblasti podnikání účastníka řízení Edenred a funguje tedy v podstatě pouze jako investor. Z pozice investora má tedy mateřská společnost účastníka řízení Edenred zájem na zhodnocení její investice, a proto projevuje zájem o zjištění stavu svých investic a snaží se najít východiska v případě potenciálních negativních dopadů. Pokud je mateřská společnost pouze investorem, nepostačuje to ke konstatování jediného soutěžitele. Obhajobu účastníka řízení Edenred bylo nutné zkonzultovat s mateřskou společností, a to s ohledem na finanční následky spojené s možnou pokutou. Úřad tedy pouze na základě této skutečnosti nemůže vyvozovat existenci jediného soutěžitele.

Účastník řízení Edenred namítá rovněž nesprávný výpočet pokuty, přičemž první jeho námitka směřuje proti užití Metodiky 2018. Nijak nerozporuje fakt, že Úřad je oprávněn změnit své soft law (tedy v tomto případě metodiku týkající se stanovování výše pokut), ale v souladu s judikaturou SDEU může Úřad takovou novou metodiku použít na jednání spáchaná v minulosti, aniž by tím porušil zásady legitimní očekávání a zákazu retroaktivity, pouze pokud se nová metodika jeví jako „rozumně předvídatelná“. Účastník řízení Edenred je přitom přesvědčen, že nemohl legitimně očekávat, že se na něj Metodika 2018 bude vztahovat a jeho použití navíc vede k dramatickým a neprosto bezprecedentním rozdílům ve výši ukládaných sankcí za shodné jednání při použití Zásad postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 ZOHS (dále též „Zásady“). Úřad dle účastníka řízení Edenred tuto skutečnost nedostatečně reflektoval při svých úvahách o výši pokuty.

Stanovení konce protisoutěžního jednání tak, jak to Úřad učinil v napadeném rozhodnutí, považuje účastník řízení Edenred za nepřijatelné, neboť není nijak prokázáno, že účinky dohody trvaly až do okamžiku zahájení správního řízení. Použití Metodiky 2018 je dle účastníka řízení Edenred nedůvodné a Úřad měl jednoznačně prokázat, kdy došlo k ukončení protisoutěžního jednání a výpočet pokuty na základě tohoto zjištění přiměřeně modifikovat.

Účastník řízení Edenred dále uvádí, že zde existuje zcela zásadní rozdíl ve výši ukládaných pokut dle Zásad a dle nyní platné Metodiky 2018, který ovšem není nijak opodstatněný či odůvodněný a jedná se tak o zásah do základních principů materiálního právního státu, zejména principů právní jistoty, rovnosti a předvídatelnosti práva. V každém případě by mělo být dle účastníka řízení Edenred zohledněno to, že naprostá většina doby trvání dohody spadá

Účastník řízení Edenred je rovněž přesvědčen o tom, že Úřad záměrně vyčkal se zahájením správního řízení tak, aby mohl účastníkům řízení uložit pokutu dle Metodiky 2018, čímž nepřípustně porušil jejich právní jistotu.

Pokuta vypočítaná na základě Metodiky 2018 je dle účastníka řízení Edenred nepřiměřená a nezákonná, neboť dohoda vykazovala prvky pouze nízké závažnosti. Tato dohoda totiž neměla žádný skutečný či i jen potenciální dopad na soutěž, a to zejména s ohledem na nulovou významnost limitu 5 ks stravenek/ nákup pro soutěž a rovněž neměla vliv na konečného spotřebitele. Úřad rovněž nedokázal, že by účastníci řízení měli z této dohody prospěch a že by způsobila komukoliv reálnou újmu.

Účastník řízení Edenred je dále přesvědčen, že uložená pokuta je zcela excesivní i s ohledem na okolnosti, za kterých měla být dohoda spáchána. Jak již účastník řízení Edenred popsal výše, ze strany státu byl na účastníky řízení vyvíjen tlak, aby zavedli opatření, která by vedla k zamezení zneužívání stravenek a účastníci řízení se tedy řídili pokyny orgánů veřejné správy.

Účastník řízení Edenred rovněž namítá, že opatření k nápravě, které Úřad účastníkům uložil ve výroku VI. napadeného rozhodnutí, je nepřiměřené skutkovým závěrům Úřadu a nemá oporu v zákonné úpravě. Úřadem uložené opatření k nápravě je totiž dle účastníka řízení Edenred vymezeno příliš široce a v rozporu se skutkovým stavem, neboť vytýkané jednání se mělo dotknout pouze omezeného počtu obchodních řetězců a správní řízení nebylo vedeno ve vztahu k jiným maloobchodním řetězcům. Dle § 20 odst. 4 ZOHS totiž může Úřad uložit opatření k nápravě, jejichž účelem je obnovení účinné hospodářské soutěže na trhu a toto opatření má tedy reagovat na zjištěné protiprávní jednání. Některé obchodní řetězce navíc limitu 5 ks stravenek/ nákup samy zavedly.

Napadené rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo nezákonné, neboť Úřad svůj závěr o existenci zakázané dohody postavil na důkazech, které nezákonně získal od

Napadené rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo nezákonné i proto, že ze strany Úřadu mělo dojít záměně rozhodnutí sdružení soutěžitelů (potažmo jednání ve vzájemné shodě)

Výrok I. napadeného rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo nezákonný z důvodu, že Úřad dovodil existenci horizontální dohody údajně spočívající v koordinované snaze stravenkových společností prosadit obchodní podmínku vůči obchodním řetězcům, avšak následně trestal účastníky řízení nikoliv za tuto dohodu, ale za její širší účinky ve vertikálních vztazích, což je v rozporu s unijní judikaturou.

Výrok I. napadeného rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo dále nezákonný i nesprávný z důvodu, že Úřad nedoložil, že by dohoda mezi účastníky řízení trvala po celou dobu 14 let a nedoložil ani, to, že by tato dohoda trvala v nezměněné podobě po celé toto období. Rovněž počátek a konec dohody je dle účastníka řízení Sodexo stanoven chybně.

Úřad dle účastníka řízení Sodexo nezohledňuje rozdílnou praxi obchodních řetězců ve vztahu k platbám prováděným stravenkami, a to přesto že je dle účastníka řízení Sodexo zjevné, že řada obchodních řetězců zavedla limitaci pro platby stravenkami na základě vlastního obchodního rozhodnutí. Úřad v této souvislosti uvádí, že chování obchodních řetězců je v tomto ohledu irelevantní, toto se ale dle účastníka řízení Sodexo nepromítlo do výroku I. napadeného rozhodnutí, a to zejména co se týče doby trvání dohody a má se tedy jednat o vadu napadeného rozhodnutí.

Výrok I. napadeného rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo věcně nesprávný a nezákonný i ve smyslu konstatování narušení soutěže, neboť podmínka týkající se limitu 5 ks stravenek/ nákup nebyla a není parametrem rozhodným pro hospodářskou soutěž, což potvrdilo i dotazníkové šetření Úřadu mezi zaměstnavateli. Výsledky tohoto šetření ovšem Úřad dle účastníka řízení Sodexo v napadeném rozhodnutí opominul. Pokud tedy nešlo o podmínku relevantní pro hospodářskou soutěž, nemohlo dle účastníka řízení Sodexo dojít k jejímu narušení.

Výrok I. napadeného rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo věcně nesprávný i nezákonný také ve smyslu konstatování narušení soutěže, neboť dle účastníka řízení Sodexo zkoumaný limit nesnižuje kvalitu stravenky jako produktu se specifickými vlastnostmi danými legislativně, a tedy nemohlo dojít k právně relevantnímu omezení spotřebitelů.

Výrok I. napadeného rozhodnutí je dále dle účastníka řízení Sodexo nezákonný i proto, neboť v něm vytýkané jednání účastníků řízení nemůže představovat přestupek. Z daňové legislativy, právních předpisů v oblasti platebního styku, jakož i z trestně-právních předpisů totiž dle účastníka řízení Sodexo plyne, že počet uplatnitelných stravenek je nutné omezit. Dohoda účastníků řízení by tak pouze opisovala omezení, které z této legislativy plyne, resp. by tuto legislativu naplňovala a sledovala tak legitimní cíl. Účastník řízení Sodexo je přesvědčen, že

Úřad dle účastníka řízení Sodexo v tomto ohledu nepatřičně odkazuje na zrušení limitu u elektronických stravenek jakožto domnělého důkazu o tom, že argumentace účastníka řízení

Výrok I. napadeného rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo věcně nesprávný a nezákonný i z důvodu, že Úřad dle účastníka řízení Sodexo chybuje v souvislosti s vymezením relevantního trhu, kde dostatečně nezohledňuje jeho charakter jako vícestranné platformy. Úřad se dle účastníka řízení Sodexo totiž nezabýval a nezohlednil vzájemné vztahy a ekonomické motivace subjektů zapojených do stravenkového systému.

Úřad dle účastníka řízení Sodexo též pochybil, když odmítl zohlednit, že určité omezení počtu stravenek bylo nezbytné pro zachování stravenkového systému, a tedy bylo součástí vztahů mezi účastníky na trhu na straně emise a na straně odkupu a daný trh by tedy bez tohoto limitu nemohl efektivně fungovat. V tomto ohledu měl Úřad postupovat i v rozporu s unijní judikaturou, zejména pak ve věci Budapest Bank.

Výrok I. napadeného rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo nesprávný a nezákonný i proto, že Úřad měl chybně dovodit, že cílem dohody bylo narušení hospodářské soutěže. Úřad tento závěr ovšem dle účastníka řízení Sodexo učinil v rozporu s analytickým rámcem, který pro něj plyne z judikatury SDEU.

Úřad v napadeném rozhodnutí uvádí, že motivem uzavření zakázané dohody bylo zachování stravenkového systému jako takového, což dle účastníka řízení Sodexo ovšem znamená, že tato dohoda měla jiný cíl než narušení soutěže a nelze ji proto považovat za cílovou dohodu.

Dle účastníka řízení Sodexo je zjevné, že tato dohoda nevykazuje judikaturou požadovaný zjevný a dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž. Úřad dle účastníka řízení

Výrok I. napadeného rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo nesprávný a nezákonný také proto, že Úřad měl chybně dovodit, že i výsledkem dohody bylo narušení hospodářské soutěže (tedy že měla protisoutěžní účinky). Úřadem provedená kontrafaktuální analýza je ovšem dle účastníka řízení nedostatečná, založená na spekulacích a opomíjí závěry vyplývající z

Účastník řízení Sodexo nesouhlasí se závěrem Úřadu, neboť dle účastníka řízení Sodexo se v tomto případě jedná o tzv. standardizační dohodu, která umožňovala rozumné fungování vícestranného stravenkového systému.

Nezákonnost výroku I. napadeného rozhodnutí byla dle účastníka řízení Sodexo způsobena i tím, že Úřad měl na jednání účastníků řízení chybně aplikovat čl. 101 odst. 1 SFEU, neboť účastník řízení Sodexo je přesvědčen, že pro jeho aplikaci nejsou naplněny podmínky. Zejména pak nemá být naplněna podmínka dotčení obchodu mezi členskými státy.

Účastník řízení Sodexo uvádí, že obchod mezi členskými státy nemohl být narušen, neboť stravenky jsou vázány na daňové zvýhodnění dle zákonů České republiky.

I kdyby byla dohoda mezi účastníky řízení uzavřena, účastník řízení Sodexo je přesvědčen, že mělo dojít k jejímu vyjmutí ze zákazu dle § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101 odst. 1 SFEU, a to ve smyslu § 3 odst. 4 ZOHS a čl. 101 odst. 3 SFEU.

Dále je napadené rozhodnutí dle účastníka řízení Sodexo nezákonné i proto, že Úřad považuje jednání účastníků řízení za jednání úmyslné a nezohledňuje vliv, který měla na účastníky řízení platná legislativa. Účastník řízení Sodexo je přesvědčen, že mohl jednat nanejvýše v právním omylu o aplikaci mimotrestní právní normy, a tedy jeho jednání by mohlo být považováno za jednání nedbalostní.

Úřad dle účastníka řízení Sodexo nedostatečně zjistil subjektivní stránku jednání účastníků řízení, ovšem tato je důležitá mj. pro závěr o porušení čl. 101 SFEU.

Úřad dle účastníka řízení chybně vymezuje soutěžitele, do nějž má účastník řízení Sodexo náležet. Tedy Úřad dle účastníka řízení Sodexo nesprávně uvádí, že účastník řízení Sodexo tvoří společně se společnosti Sodexo Pass International SAS a společností Sodexo SA jednoho soutěžitele. Toto pochybení Úřadu tak má vést k nesprávnému výpočtu výše pokuty a nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

Úřad dle účastníka řízení Sodexo dohodu chybně kvalifikoval jako trvající přestupek, a to přesto, že ze zjištěných důkazů má vyplývat, že mohlo jít nanejvýše o jednorázový přestupek, popř. o pokračování v přestupku. I toto pochybení má dle účastníka řízení Sodexo vést k nezákonnosti výroku I. napadeného rozhodnutí.

Rovněž výrok III. napadeného rozhodnutí o pokutě je dle účastníka řízení Sodexo nezákonný, a to z několika důvodu. V prvé řadě má jeho nezákonnost vyplývat z toho, že Úřad při výpočtu pokuty postupoval dle Metodiky 2018, přestože klíčové podklady měl k dispozici již od roku

Účastník řízení Sodexo se rovněž domnívá, že Úřad pochybil při stanovení hodnoty relevantních prodejů a hodnocení délky trvání protiprávního jednání.

Taktéž výrok VI. napadeného rozhodnutí o nápravných opatřeních je dle účastníka řízení

Za nepřiměřený požadavek považuje účastník řízení Sodexo i to, že by mělo dojít k úpravě všech obchodních smluv s blíže nespecifikovanými obchodními partnery účastníků řízení.

Napadené rozhodnutí se dle účastníka řízení Sodexo opírá o nepřípustné důkazy, kdy měl Úřad své vyšetřování nahradil jakousi „internetovou rešerší“, aniž by takto získané informace podrobil prověřování. Účastník řízení Sodexo považuje za v právním státě nepřípustné to, aby se k prokázání jeho viny použily anonymní internetové diskuze z webových stránek jako cuketka.cz, emimino.cz či Facebook.

Účastník řízení Sodexo je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nezákonné i proto, neboť proces vedoucí k jeho vydání neměl být spravedlivý a nebyla v něm respektována jeho práva na řádnou obhajobu.

Úřad se měl v průběhu správního řízení dopustit řady procesních a dalších právních pochybení, zejména pak toho, že nevydal doplnění sdělení výhrad, popř. nové sdělení výhrad poté, co provedl novou „internetovou rešerši“ a poté, co informoval účastníky řízení o odlišném přístupu k výpočtu pokuty.

Úřad měl dle účastníka řízení Sodexo dále pochybit, když jej nevyrozuměl o provádění dokazování mimo ústní jednání ve smyslu § 51 odst. 2 správního řádu a do spisu nezaložil

Úřad dle účastníka řízení Sodexo rovněž provedl důkazy v rozporu s pravidly správního řádu a zkrátil jeho práva v rámci seznamování se s podklady rozhodnutí, když neumožnil účastníkovi řízení pořídit si ze seznámení s podklady zvukový záznam.

Napadené rozhodnutí je dle účastníka nezákonné i proto, že Úřad měl na jednání účastníků řízení aplikoval nesprávné znění ZOHS, neboť měl pominout změnu skutkové podstaty přestupku provedenou novelou č. 155/2009 Sb.

Napadené rozhodnutí je dle účastníka řízení Sodexo nezákonné, neboť Úřad nedoplnil své šetření o důkazy jím navrhované a měl by je tedy nyní doplnit předseda Úřadu.

Účastník řízení Sodexo uvádí, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť je vnitřně rozporné a nesrozumitelné, a to hned v několika bodech: a.

Jelikož je dle účastníka řízení Sodexo nezákonný výrok I. napadeného rozhodnutí o uzavření zakázané dohody, je dle něj nezákonný i výrok II. napadeného rozhodnutí zakazující účastníkům řízení takové dohody uzavírat do budoucna.

Jelikož jsou dle účastníka řízení Sodexo nezákonné výroky o vině a trestu, je dle účastníka řízení

Všichni tři účastníci řízení s ohledem na shora uvedené námitky shodně navrhují, aby předseda

Prvostupňový orgán neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 správního řádu, a proto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Podle § 98 odst. 1 přestupkového zákona jsem přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí.

V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí je odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedené níže členěno do větších celků, v nichž jsou závěry prvostupňového orgánu nejdříve samostatně přezkoumány, a poté následuje vypořádání námitek účastníků řízení. V příslušných oddílech níže jsou tak vypořádány námitky účastníků řízení obsažené v jejich rozkladech, doplněních rozkladů i vyjádřeních se k podkladům rozhodnutí. V případě nové argumentace obsažené ve vyjádřeních se k podkladům rozhodnutí jednotlivých účastníků řízení jsou tyto argumenty zvlášť vypořádány v rámci příslušných obsahových celků, avšak jelikož i v těchto vyjádřeních účastníci řízení často opakují své již dříve uvedené argumenty, je vypořádání těchto argumentů vystiženo v rámci vypořádání jejich rozkladových námitek jako takových.

Vzhledem ke skutečnosti, že dílčí námitky v rámci jednotlivých okruhů námitek rozkladů všech tří účastníků řízení se značně překrývají či přímo opakují, námitky budou vypořádány na základě principu, že povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument. Odpověď na základní námitky v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související.1 Rovněž není nutné na košaté podání účastníků řízení odpovídat stejně rozsáhlou argumentací, nýbrž jde o vyvrácení či vyložení podstaty námitek.

Pro úplnost dále dodávám, že dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu je odvolací orgán oprávněn prvostupňové rozhodnutí doplňovat o další důvody, či je změnit, a to jak co do odůvodnění, tak do výroku. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů totiž tvoří jeden celek; proto může odvolací či rozkladový orgán nahradit nebo doplnit část odůvodnění orgánu prvního stupně vlastní úvahou a korigovat tak určitá dílčí „argumentační zaškobrtnutí“ podřízeného správního orgánu v případě, kdy prvostupňové rozhodnutí potvrzuje.2

Ve vztahu k probíhajícímu správnímu řízení je třeba postavit najisto, které právní normy, resp. jejich znění, se použijí v rovině procesněprávní a v rovině hmotněprávní. Napadené rozhodnutí se použitím právních norem platných pro posouzení jednání účastníků řízení detailně zabývá v bodech 11 - 21. Na tomto místě se tak budu zároveň věnovat ex lege přezkumu zákonnosti správné aplikace právních norem prvostupňovým orgánem, v zásadě však se závěry prvostupňového orgánu souhlasím a v podrobnostech na příslušnou pasáž odkazuji. Rovněž účastníci řízení nevznáší proti aplikaci právních norem žádnou námitku.

Procesněprávní úprava předmětného správního řízení je roztříštěna do několika právních předpisů, kterými jsou správní řád, procesní ustanovení přestupkového zákona a procesní ustanovení ZOHS.

Správní řízení bylo zahájeno dne 25. 6. 2018, napadené rozhodnutí bylo následně vydáno dne

Ode dne zahájení správního řízení dosud nabyly účinnosti tři novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to zákon č. 261/2021 Sb. a zákon č. 417/2021 Sb., které nabyly účinnosti dne 1. 2. 2022 a zákon č. 226/2023 Sb., který nabyl účinnosti dne 29. 7. 2023. Zákon č. 261/2021 Sb. neobsahuje žádné přechodné ustanovení vztahující se k novelizovanému textu

Co se dále týká správního řádu coby obecného procesního předpisu, prvostupňový orgán zahájil správní řízení za účinnosti správního řádu ve znění zákona č. 225/2017 Sb.,3 který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2018. Správní řád byl v průběhu správního řízení novelizován zákonem č. 176/2018 Sb.,4 zákonem č. 12/2020 Sb.,5 a zákonem č. 403/2020.6 Vzhledem k tomu, že tento zákon neobsahuje žádná přechodná ustanovení, bude se ve smyslu výše uvedených principů na navazující správní řízení aplikovat. Správní orgán druhého stupně proto postupuje stejně jako prvostupňový orgán podle správního řádu v aktuálním a účinném znění, tj. ve znění zákona č. 403/2020 Sb.

Prvostupňový orgán dále postupoval podle přestupkového zákona. Tento zákon byl v průběhu správního řízení několikrát novelizován, a to zákonem č. 173/2018 Sb.7 a zákonem č. 285/2018

Z pohledu procesněprávních norem lze tak shrnout, že se správní řízení dokončí podle ZOHS ve znění zákona č. 261/2021 Sb. při subsidiárním použití správního řádu a přestupkového zákona v aktuálním a účinném znění.

Pokud jde o hmotněprávní kvalifikaci, právní úprava je zde opět roztříštěná, když připadá v úvahu aplikace ZOHS a přestupkového zákona.

V rámci vyhodnocení toho, podle které právní úpravy je třeba postupovat při hmotněprávním posouzení odpovědnosti účastníků řízení za vytýkané jednání, je tak nutné zabývat se jak

Dle napadeného rozhodnutí bylo jednání účastníků řízení započato od 1. 5. 2004 a zahájením správního řízení díky přetržení jednotky skutku okamžikem zahájení správního řízení dokonáno dne 25. 6. 2018, přičemž podle správního orgánu prvního stupně šlo o jednání trvající, resp. trvající správní delikt, pro nějž platí následující: „Trestní právo rozlišuje od jednorázových trestných činů z hlediska časového úseku, v němž byly spáchány, trestné činy pokračující, trvající a hromadné (kolektivní). Je pro ně společné, že trestná činnost trvá po delší dobu a skládá se buď z řady dílčích útoků či spočívá v udržování protiprávního stavu. […] tyto principy je na místě přiměřeně aplikovat i pro potřeby správního trestání […] Jednání, jímž pachatel udržuje protiprávní stav, závadný z hlediska správního práva, tvoří jeden skutek a jeden správní delikt až do okamžiku ukončení deliktního jednání, tj. až do okamžiku odstranění protiprávního stavu.“10 Rozhodné datum ukončení protiprávního jednání (resp. pro odstranění protiprávního stavu) je tedy datum 25. 6. 2018.

V rozhodném období byl v platnosti a účinnosti ZOHS ve znění zákona č. 262/2017 Sb. Jak správně hodnotil správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí, do dnešního dne prošel ZOHS třemi novelizacemi, a to zákonem č. 261/2021 Sb., zákonem č. 417/2021 Sb. a zákonem č. 226/2023 Sb. a je nutno se zabývat tím, zda je některá z uvedených pozdějších právních úprav pro účastníky řízení příznivější.

Zákonem č. 261/2021 Sb. bylo zrušeno ustanovení § 21i ZOHS, které upravovalo využívání údajů z informačních systémů veřejné správy ze strany Úřadu a na posouzení jednání účastníků řízení nemá vliv. Zákonem č. 417/2021 Sb. bylo pouze nově upraveno přerušení jednoty skutku pokračujících, trvajících nebo hromadných přestupků (respektive upřesněno, v jakém okamžiku v případě těchto přestupků k přetržení skutku dochází). Žádná z těchto změn, jak správně uvedl prvostupňový orgán, nepředstavuje pro účastníky řízení příznivější právní úpravu. Prvostupňový orgán tak v řízení správně postupoval z hlediska hmotněprávního podle zákona o ochraně hospodářské soutěže ve znění zákona č. 262/2017 Sb.

Ke dni 29. 7. 2023 vstoupil v účinnost zákon č. 226/2023 Sb., kterým došlo například k úpravám týkajícím se institutu „přijetí závazků“, který byl nově zaveden i v souvislosti s výkonem dohledu nad orgány veřejné správy (nově § 19a odst. 4 až 6), s institutem „shovívavosti“ a dále pak došlo i k drobným úpravám týkajících se odložení věci před zahájením správního řízení, nahlížení do správního spisu a provádění místních šetření. Ani jedna z těchto úprav ZOHS zákonem č. 226/2023 Sb. by ovšem nebyla pro účastníky řízení příznivější,11 a proto je i nadále

V otázkách hmotněprávních neupravených zákonem o ochraně hospodářské soutěže je pak třeba subsidiárně použít přestupkový zákon. V době spáchání přestupku ještě nebyla účinná žádná novela, přičemž žádná z jeho pozdějších novel není právní úpravou pro účastníky řízení příznivější. Kromě vnitrostátních předpisů aplikoval správní orgán prvního stupně též čl. 101

Z pohledu hmotněprávních norem lze shrnout, že se správní řízení dokončí podle ZOHS ve znění zákona č. 262/2017 Sb., při subsidiárním použití přestupkového zákona v jeho původním znění.

Účastníci řízení v první řadě namítají, že Úřad neprokázal existenci údajné zakázané dohody mezi účastníky řízení ani její trvání, zpochybňují prakticky všechny dokumenty, které Úřad označil za důkazy a podložil jimi své závěry. Je tedy nutné nejdříve objasnit, jakému důkaznímu standardu musí Úřad vyhovět a v jakém případě lze dospět ke konstatování viny účastníků řízení za užití pouze nepřímých důkazů, jak je tomu v projednávaném případě.

Vzhledem ke skutečnosti, že řízení o porušení soutěžních předpisů má charakter trestního obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,12 patří k právu každého jednotlivce na spravedlivý proces to, aby to byl Úřad jakožto vyšetřující orgán, kdo nese důkazní břemeno stran spáchání přestupku. Úřad tak musí v řízení zákonným způsobem shromáždit důkazy (ať už přímé nebo nepřímé), ze kterých vina obviněných plyne bez důvodných pochybností. Dle ustálené unijní judikatury může být důkaz o porušení soutěžního práva předložen nejen prostřednictvím přímých důkazů, ale rovněž prostřednictvím nepřímých, pokud jsou objektivní a shodují se.13 Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) vymezil standard usvědčení obviněného na základě užití pouze nepřímých důkazů následovně: „Pokud je odpovědnost za přestupkové jednání dovozována z nepřímých důkazů, musí tyto důkazy tvořit ucelený logicky provázaný důkazní řetězec, v němž žádný důkaz nezpochybňuje pravost, věrohodnost a přesvědčivost důkazů ostatních. Logická a ničím nenarušovaná soustava vzájemně se doplňujících nepřímých důkazů musí spolehlivě prokazovat všechny okolnosti spáchaného skutku, majícího znaky skutkové podstaty přestupku, nad vší rozumnou pochybnost stavět najisto, že se jednání dopustil právě ten, kdo má být za přestupek postižen, a současně vylučovat možnost jiného závěru.“14 Z daného tedy vyplývá, že nepřímý důkaz je zásadně použitelný jen společně s takovými dalšími důkazy a poznatky, které jednak propojí nepřímý důkaz se zjišťovanou skutečností a které lze dále

Soudní dvůr Evropské unie rovněž ve svých rozsudcích15 uvedl, že „vzhledem k tomu, že zákaz protisoutěžních dohod je obecně známou skutečností, nelze po Komisi požadovat, aby předložila písemnosti výslovně potvrzující navázání kontaktů mezi dotčenými hospodářskými subjekty. Mělo by být v každém případě možné doplnit útržkovité a rozptýlené poznatky, jimiž

Tribunál pak k užití nepřímých důkazů ve své judikatuře konstatuje, že je nutné, „aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že k porušení došlo, uvedla přesné a shodující se důkazy, […] nicméně je důležité zdůraznit, že každý z důkazů podaných Komisí nemusí nezbytně se zřetelem na každý prvek porušení odpovídat těmto kritériím. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, odpovídá v celkovém posouzení tomuto požadavku.“16

V daném případě je tedy namístě shrnout všechny nepřímé důkazy, které Úřad doposud v posuzovaném případě konkrétního správního deliktu shromáždil, a vyhodnotit, zda skutečně mohou obstát jako ucelený a logicky provázaný řetězec bez vnitřní rozpornosti, který by vedl k prokázání závěru, že účastníci řízení spolu uzavřeli zakázanou dohodu (jednali ve vzájemné shodě).

Úřad obdržel dne 18. 10. 2017 podnět,18 v němž podatel upozorňoval na rozhodnutí

K Podnětu byly připojeny tři dokumenty nadepsané „Zápis APROPOS“, přičemž se jedná o zápisy ze schůzí Asociace v únoru, dubnu a květnu 2013. V zápisu ze dne 17. 5. 2013 je uvedeno: „Členové se shodli, že je třeba najít cesty, jak zamezit zneužívání stravenek (nákup alkoholu, cigaret…); Členové se neshodli, zda dává smysl zpřísnit výklad zákona na stravování k přímé spotřebě…“20 Ze zápisů je patrná spolupráce jednotlivých členů v rámci Asociace, kdy mezi členy docházelo k domluvě na různých pravidlech21 a navrhovali společný postup v určitých otázkách, např. s kým budou a s kým nebudou uzavírat spolupráci.22 Tyto zápisy se přímo nedotýkají předmětu tohoto řízení (resp. omezení počtu stravovacích poukázek přijímaných v obchodních řetězcích), ale jedná se o indicie vypovídající o způsobu jednání členů Asociace a typech témat, která byla na schůzích Asociace řešena.

Ve správním spise jsou rovněž založeny stanovy Asociace, a to z 2. 6. 1998,23 které byly v platnosti v době zahájení vytýkaného jednání, a dále jejich aktualizovaná verze z 20. 3. 2007.24 Ze stanov Asociace z roku 1998 lze vyčíst, že „Asociace je sdružení právnických a fyzických osob […] za účelem zvýšení kvality poskytovaných služeb ve prospěch veřejnosti a všech podílejících se subjektů, i ochrany a všestranné podpory společných zájmů Asociace.

Článek VII odst. 2) těchto stanov říká, že „Základní, právem člena je účastnit se členských schůzí a podílet se na rozhodování o všech důležitých záležitostech Asociace, včetně volby jejích orgánů.“

Dále podle článku VIII odst. 3) citovaných stanov „jsou členové povinni dodržovat a prosazovat v rámci platných zákonů stanovy Asociace, usnesení členských schůzí a předsednictva, především svou pravidelnou účastí na členských schůzích.“ A podle odst. 6) stejného článku „členové nemohou bez řádného předchozího pověření Asociace jednat jejím jménem. O své vlastní činnosti, směřující k naplňování cílů Asociace, jsou povinni ji informovat.“

Ohledně hlasování říká článek X odst. 5) zmíněných stanov, že „členská schůze je usnášeníschopná, jsou-li přítomny nejméně dvě třetiny členů nebo zástupců nepřítomných členů Asociace,“ a podle odstavce 7) stejného článku je většina usnesení Asociace přijímána prostou většinou přítomných členů.

Dále je třeba zmínit článek XIII odst. 2 stanov: „Předseda je zplnomocněn k zastupování

Na začátku posuzovaného období, tedy k datu 1. 5. 2004 do října 2007, byly členy Asociace následující společnosti: Sodexho Pass ČR a.s.,25 Le Cheque Déjeuner s.r.o.,26 Accor Services CZ s.r.o.,27 Ing. Vladimír Filip28 za EXIT GROUP s.r.o.,29 SORBI a.s.,30 SYAS spol. s r.o.31 Členové

Od října roku 2007 přestala být členem Asociace společnost SORBI a.s. a dále od ledna roku

Od října roku 2009 byli členy Asociace již pouze účastníci řízení.33

Na základě Podnětu se Úřad seznámil s rozhodnutím Úřadu SR číslo 2016/KH/1/1/004 ze dne

Poskytnuté dokumenty obsahovaly kopii e-mailové zprávy a jejích 5 příloh. Tato e-mailová zpráva byla odeslána dne 25. 1. 2013 a jejím odesilatelem byl pan […jméno a příjmení…], předseda Asociace a člen představenstva účastníka řízení Sodexo. Adresátem byl předseda slovenské obdoby Asociace pan […jméno a příjmení…]. Předmět e-mailu zněl „Výměna zkušeností“, přiloženy k ní byly tři dokumenty Microsoft Word35 a dva dokumenty Microsoft

Přílohu „APSS_AHOLD_25062003 posl.ppt“ značil Úřad jako Důkaz č. 1.38 Je to powerpointová prezentace s nadpisem „Podklady pro jednání APSS a Ahold Czech Republic, a.s.“, pod nímž je uveden celý název Asociace a oficiální kontakty Asociace. Další slajd prezentace má nadpis „Představení Asociace provozovatelů stravenkových systémů (APSS)“ a je v něm uvedeno, že

Důkaz č. 1 dále obsahuje informace, že mezi dva hlavní problémy při přijímání stravenek v supermarketech je zařazena: „Úhrada zboží, které nesplňuje zákonnou definici „hlavní jídlo (např. nákup surovin ve velkém, alkohol, cigarety, nepotravinářské zboží)“ a „Druhotná cirkulace stravenek – jsou používány ve velkém k úhradě nákupu provozovatelů restaurací.“

Příloha „APSS_informace pro prodejny.doc“, označená jako Důkaz č. 2, má formu oznámení a konstatuje: „Pro: pracovníky maloobchodních jednotek

Ve vlastnostech dokumentu Důkaz č. 2 je uvedeno, že byl vytvořen dne 25. 1. 2013,42 autorem je […jméno a příjmení…], který také provedl poslední úpravu dokumentu.

Důkaz č. 3 je dokument „APSS_SPCR_5_ks_stravenek_WEB.doc“,43 který obsahuje informace pro zákazníky účastníka řízení Sodexo: „Vážení zákazníci, rádi bychom vás informovali o podrobnostech zpřesnění pravidel platných při akceptaci stravenek použitých k úhradě nákupů v prodejnách potravin:

V Důkazu č. 3 jsou dále vypsány hlavní důvody přijetí opatření 5 ks stravenek na jeden nákup a následuje vysvětlení, proč se toto opatření běžných zákazníků nijak nedotkne. Je zde rovněž sděleno, kde popsaná pravidla již platí. Stojí v něm také, že: „K principům řádného používání stravenek v souladu se zákony (zejména Zákon o dani z příjmu, Zákoník práce) se dosud připojily tyto maloobchodní řetězce: Supermarkety Albert, Delvita, Julius Meinl, obchodní domy

Příloha „APSS_5_ks_stravenek.doc“ je označena v napadeném rozhodnutí jako Důkaz č. 4.48

Ve vlastnostech dokumentu Důkaz č. 4 je uvedeno, že byl vytvořen dne 25. 1. 2013,49 autorkou je opět zaměstnankyně účastníka řízení Sodexo a autorem poslední úpravy je […jméno a příjmení…].

Poslední příloha „APSS_5ks.ppt“ označená v napadeném rozhodnutí jako Důkaz č. 5 je zjevně obraz nálepky odkazované v Důkazu č. 2 s nápisem „Za stravenky jen potraviny“ a obrázkem zákazové značky s piktogramy piva a cigaret. Nálepka dále obsahu text: „Přijímáme max. 5 kusů stravenek na 1 nákup. Pro více informací kontaktujte Asociaci provozovatelů stravenkových systémů: e-mail: apss@apss.cz.“ Ve vlastnostech dokumentu Důkaz č. 5 je uvedeno, že byl vytvořen dne 12. 7. 2005, autorem je […jméno a příjmení…], který také provedl poslední úpravu tohoto dokumentu.

Dále Úřad zaslal žádosti o poskytnutí informací a podkladů některým maloobchodním řetězcům, u kterých z veřejně dostupných informací věděl, že ve svých prodejnách akceptují papírové stravenky.50

Obchodní řetězec Billa v první odpovědi51 konstatoval, že akceptuje stravenky všech tří účastníků řízení a obchodní spolupráce probíhá na základě písemných smluv uzavřených s jednotlivými účastníky řízení. Řetězec Billa uplatňuje limit 5 ks/ nákup, a to „na základě doporučení Asociace provozovatelů stravenkových systémů, resp. s ohledem na možnosti zpracování kvantitativního množství těchto poukázek v rámci účetních systémů.“ Z obchodním řetězcem Billa poskytnutých podkladů vyplývá, že dne 1. 4. 2008 uzavřel s účastníkem řízení

Obchodní řetězec Billa dále ve svých odpovědích rovněž uvedl, že „kontrola příjmu počtu stravenek byla svěřena do působnosti zaměstnanců na pokladnách jednotlivých prodejen našeho obchodního řetězce. Od roku 1.1.2012 využívá naše společnost zakoupený software od společnosti CAMO, spol. s r.o.“ Informaci o limitu 5 stravenek/ nákup měl obchodní řetězec

Obchodní řetězec Albert ve svém vyjádření55 uvedl, že akceptuje stravenky všech tří účastníků řízení, přičemž uplatňuje limit 5 kusů/ nákup pro papírové stravenky, resp. limit hodnoty stravenek 500 Kč/ nákup v případě elektronických stravenek. Dále uvedl, že „toto omezení bylo (a je) požadováno ze strany vydavatelů a jeho parametry byly takto nastaveny všemi vydavateli, se kterými spolupracujeme, v období od roku 2011 až do současnosti.“ Obchodní řetězec Albert později sdělil,56 že „omezení počtu přijímaných kusů stravovacích poukázek bylo s vydavateli stravenek sjednáno na základě vzájemných ústních ujednání mezi Ahold a jednotlivými vydavateli stravenek. Následně pak Ahold začlenil toto omezení do svého systému přijímání stravovacích poukázek. Ahold tedy nemůže poskytnout žádnou písemnou komunikaci s vydavateli stravenek či odpovídající smlouvu.“ Stejně tak obchodní řetězec Albert uvedl, že není schopen dohledat přesný počátek uplatňování limitu 5 kusů/ nákup, avšak předpokládá, „že k tomu došlo v krátké době po uzavření dohod s vydavateli stravenek, tedy někdy od roku 2011.“ Jako počátek uplatňování této praktiky později obchodní řetězec Albert označil rok 2004.57 58 na AHOLD Czech Republic, a.s., BILLA, spol. s r.o., Penny Market s.r.o., a Tesco Stores ČR a.s. – viz č. l. 207 a násl. téhož spisu.

Obchodní řetězec Albert k problematice hlídání dodržování podmínky maximálně 5 ks stravenek/ nákup v odpovědi ze dne 30. 8. 201859 uvedl, že „v současnosti je na prodejnách zaváděn nový pokladní systém, který prostřednictvím skeneru hlídá počet 5 stravenek na jeden nákup.“ Starý pokladní systém hlídal pouze stravenky vydávané účastníkem řízení Edenred, stravenky zbylých dvou účastníků řízení byly kontrolovány přímo pokladní. Podle slov obchodního řetězce „k tomuto systému AHOLD přistoupil na základě požadavku vydavatelů stravenek“. Ze smluvní dokumentace poskytnuté obchodním řetězcem Albert plyne, že ve smlouvě uzavřené se společností Sodexo dne 4. 12. 2003 na dobu neurčitou s účinností od

Obchodní řetězec Globus v odpovědi ze dne 29. 11. 201762 konstatoval, že „má v současné době patnáct hypermarketů a žádné plošné omezení, které by v průběhu Období stanovovalo omezení počtu přijatých stravovacích poukázek nařízeno nebo uplatňováno není.“ Uvedl, že existují pouze 2 výjimky, a to hypermarket Globus Trmice, kde je od půlky roku 2013 omezení maximálně 20 ks/ nákup, a hypermarket Globus Havířov, kde je od jeho otevření v listopadu

Obchodní řetězec Tesco ve své odpovědi ze dne 30. 11. 201764 uvedl, že akceptuje stravenky od všech tří účastníků řízení, a to na základě smluv z roku 2002. Dále konstatoval, že „podmínky akceptace jsou pro všechny výše specifikované vydavatele stravovacích poukazů shodné, a to následující: - stravovací poukazy mohou být použity pouze k úhradě nákupu potravin (mimo alkohol a cigarety), - max. počet akceptovaných stravovacích poukazů na jeden nákup je 5 ks stravenek/nákup, a zároveň max. celková hodnota akceptovaných stravovacích poukazů na jeden nákup je

Od obchodního řetězce Tesco v souvislosti se žádostí Úřadu ze dne 11. 4. 2018 Úřad obdržel rovněž kopii dopisu ze dne 10. 7. 2009, který tento obchodní řetězec obdržel od Asociace ve věci „Pravidla pro akceptaci stravenek“,65 přičemž sepsání dopisu potvrdila následně také

V Dopisu Asociace se uvádí, že: „Nutnou podmínkou pro řádné fungování stravenkového systému je dodržování platných pravidel pro používání stravenek při nákupech ve Vašich prodejnách. Dle našich praktických zkušeností jsou pravidla v rozhodující většině případů dodržována. Nicméně je nepochybné, že občas dochází ke vědomému obcházení zásady přijímání maximálně 5 ks stravenek k úhradě jednoho nákupu. V případě požadavku zákazníka pokladní akceptuje (popřípadě sama nabídne) rozdělení nákupu na několik dílčích transakcí a přijme úhradu vždy po 5 ks stravenek. Jistě není třeba zdůrazňovat, že tento postup nejen výrazně zdržuje odbavení a způsobuje nespokojenost dalších čekajících zákazníků. Za ještě závažnější však z našeho pohledu považujeme následující tři aspekty: -

Omezení 5 ks stravenek/ nákup má obchodní řetězec Tesco smluvně zakotveno pouze s účastníkem řízení Sodexo v dodatku […obchodní tajemství…] ze dne 20. 11. 2006 […obchodní tajemství…] je […obchodní tajemství…] Na jeden nákup lze přijmout maximálně 5ks stravenek,

Kontrola maximálního počtu přijímaných stravenek je dle obchodního řetězce Tesco uvedena v jeho interních manuálech pro pracovníky pokladen, kterými se pokladní řídí. Obchodní řetězec přes opakovanou výzvu o sdělení, odkdy zajišťuje na pokladnách, že není přijímáno více než 5 ks stravenek/ nákup, tuto informaci nesdělil.68 Informaci o limitu 5 stravenek/ nákup měl obchodní řetězec Tesco vyvěšenu na svých internetových stránkách již přinejmenším v roce 2005, a to až do roku 2018.69

Obchodní řetězec PENNY MARKET ve svém vyjádření ze dne 14. 5. 201870 k dotazu Úřadu sdělil, že od roku 2009 přijímá stravenky pouze od účastníka řízení Edenred.71 Obchodní

V dalším průběhu řízení vyzval Úřad k poskytnutí informací ještě společnosti Jednota, spotřební družstvo v Mikulově (COOP)72 a JIP východočeská a.s.73

Obchodní řetězec COOP, který provozuje maloobchodní síť malých prodejen potravin na vesnicích a 15 supermarketů ve větších obcích a městech, ve své odpovědi ze dne

Společnost JIP východočeská a.s. v odpovědi ze dne 12. 12. 201876 sdělila, že od roku 2007 přijímá stravenky účastníků řízení Sodexo a Up a od roku 2012 i účastníka řízení Edenred.

Obchodní řetězec Lidl vydává od roku 2017 stravenky značky Naše stravenka,77 kterými lze platit v prodejnách Kaufland a Lidl. Z veřejných zdrojů Úřad dále zjistil, že v těchto prodejnách byl a stále je uplatňován limit stravenek 10 ks/ nákup do celkové hodnoty 1 600 Kč.78 Tento limit je uplatňován i u stravenek účastníka řízení Sodexo, které od října 2020 akceptují prodejny Lidl a od března 2021 i prodejny Kaufland, stejně jako stravenky účastníka řízení Up, které prodejny akceptují od listopadu 2020.79

Z internetových stránek účastníků řízení vyplývá, že v případě účastníka řízení Sodexo existuje tisková zpráva ze dne 5. 4. 2004, která je v podstatě shodná s obsahem Důkazu č. 3 (zveřejněna na stránkách účastníka řízení Sodexo do roku 2006). U podpisu účastníka řízení Sodexo pod tiskovou zprávou je dovětek „zakládající člen Asociace provozovatelů stravenkových systémů (APSS)“ a závěrečná věta „Máte-li otázky či připomínky, můžete je zaslat e-mailem na adresu apss@apss.cz“.80 V sekci Otázky a odpovědi bylo od roku 2007 uvedeno, že k nákupu potravin lze použít maximálně 5 ks stravenek. Tato informace byla na internetových stránkách účastníka řízení Sodexo uvedena v různých sekcích až do roku 2018.

Pro doplnění Úřad dodává, že nejpozději od ledna 202181 měl účastník řízení Sodexo podle zjištění Úřadu na svých internetových stránkách toto sdělení: „Pro transakce kartou v oblasti stravování je nastaven denní kumulativní limit ve výši 800 Kč. Vzhledem k závažné situaci a pandemii koronaviru je DOČASNĚ denní limit transakcí pro Gastro Pass CARD (stravování) nastaven na 2000 Kč.“82 Ke dni vydání tohoto rozhodnutí účastník řízení Sodexo na svých internetových stránkách uvádí, že „v oblasti stravování mohou zaměstnanci platit v podstatě bez omezení. Jen z technických důvodů je nastavena maximální možná denní útrata v celkové výši 20 000 Kč.“83 Tato informace se na internetových stránkách účastníka řízení Sodexo objevila nejpozději v červnu 2021.84

Účastník řízení Edenred měl informaci o limitu 5 ks na svých internetových stránkách nejpozději od dubna 200685 s odkazem na Asociaci, a to až do února 2017.86 Později na svých internetových stránkách zveřejnil oznámení z 25. 3. 2020, v němž je řečeno, že „se v reakci na nouzový stav a výraznou změnu v každodenním životě uživatelů rozhodla dočasně navýšit limit na platby kartami Ticket Restaurant Card a Edenred Card (peněženka Ticket Restaurant) ze současných 500 Kč na 2000 Kč na den (jedná se o navýšení limitu na jednu transakci i celkový denní limit). Vycházíme tím vstříc požadavkům našich uživatelů, kteří v těchto dnech často pracují z domova a chtějí omezit četnost nákupů na minimum. Jakmile dojde ke zmírnění preventivních opatření, především otevření restaurací, denní limit těchto produktů bude opět snížen.“87 Tento limit však již nikdy navrácen nebyl a ke dni vydání tohoto rozhodnutí účastník řízení Edenred na svých stránkách uvádí, že žádný platební limit nastaven není. 88

Účastník řízení Up pak měl informaci o limitu 5 ks na svých internetových stránkách v letech

Ve zprávě ze 7. 8. 2020 na svých stránkách účastník řízení Up oznamuje: „I přesto, že nouzový stav už skončil, trvá neomezené placení eStravenkou dál a trvat bude určitě minimálně do konce roku. Situace ohledně nemoci Covid-19 je složitá a my raději tuto změnu zachováme o něco déle, než abychom měnili podmínky používání eStravenky tam a zpět. I když samozřejmě všichni doufáme, že situace už bude jen lepší.“ V tiskové zprávě ze dne 13. 5. 2021 účastník řízení Up připomíná, že „Stejně tak byl již minulý rok v návaznosti na mimořádné opatření zrušen denní limit na transakce realizované eStravenkou, aby si lidé pracující doma mohli objednat například i obědy na několik dní dopředu.“91 Stejně jako u zbylých dvou účastníků řízení se ani účastník řízení Up k uplatňování limitu na jeden nákup do dne vydání tohoto rozhodnutí nevrátil.

Úřad pomocí nástroje WayBack machine rovněž zjistil, že i jeden z dřívějších členů Asociace skupina Exit Group na své hlavní internetové stránce v letech 2004–2006 informovala o omezení počtu 5 kusů stravenek na nákup: „S účinností od dubna 2004 jsou přijímány ve většině supermarketů stravenky k úhradě v maximálním počtu 5 ks na jeden nákup. Tato úprava je komunikována u vstupu do prodejen a na pokladnách formou informační samolepky,