ÚOHS R192,199,200,201,202,203,213 – Kartelové dohody o stavebních zakázkách v Prostějově

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“ nebo „prvostupňový orgán“) rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0008/2017/KD-33378/2018/851/EDl ze dne 15. 11. 2018 (dále též „napadené rozhodnutí“), shledal, že se účastníci řízení, společnosti EUROGEMA CZ, a.s., se sídlem Blanická 917/19, Hodolany, 779 00 Olomouc, IČO 268 01 001, zastoupená JUDr.

Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad shledal, že se účastníci řízení, společnosti ESOX,

Výrokem II. Úřad dále konstatoval, že se účastníci řízení, společnosti Mechanika a PROSTAS tím, že v blíže neurčeném období přede dnem 28. 5. 2009 koordinovali účast a nabídky do výběrového řízení pro veřejnou zakázku „Lázně - rekonstrukce podhledu a prosklené stěny“ zveřejněnou městem Prostějov dne 5. 5. 2009 tak, aby z nich výhodnější nabídku podala společnost Prostějovská stavební společnost-PROSTAS, s.r.o., se sídlem Ječmínkova

Výrokem III. Úřad shledal, že se účastníci řízení, společnosti POZEMSTAV, PROSTAS, Navrátil a REALINVEST tím, že v blíže neurčeném období přede dnem 26. 3. 2009 koordinovali účast a nabídky do výběrového řízení pro veřejnou zakázku „Zámek v Prostějově - zřízení víceúčelových výstavních prostor“ zveřejněnou ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. 60031286 dne

Výrokem IV. Úřad dále konstatoval, že se účastníci řízení, společnosti EUROGEMA,

Ve výrocích IX. a X. Úřad dále konstatoval, že nebylo prokázáno porušení § 3 odst. 1 ZOHS, ve znění zákona 360/2012 Sb., spočívající ve shodě a/nebo uzavření dohody týkající se výběrového řízení pro řízení pro veřejnou zakázku „Rekonstrukce a dostavba výrobně administrativního a skladovacího areálu P + P technik s.r.o.“ zveřejněnou dne 27. 11. 2015 na profilu zadavatele společnosti P + P technik s.r.o., se sídlem Komenského 75, 768 11

Výrokem XI. Úřad zastavil správní řízení vedené ve věci možného porušení § 3 odst. 1

Za správní delikty popsané v bodech 2 až 5 tohoto rozhodnutí uložil Úřad ve výrocích XII. –

Výrokem XXI. Úřad uložil každému z účastníků řízení, společnosti ESOX, EUROGEMA, INSTA,

Proti napadenému rozhodnutí podali účastníci řízení - společnosti ESOX, EUROGEMA, INSTA,

Společnost ESOX podala rozklad proti výrokům I., V., XII. a XXI. napadeného rozhodnutí.

Účastník řízení předně namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a s tím související procesní pochybení Úřadu. Dle účastníka řízení je předpokladem pro uložení pokuty, aby

K vlastnostem elektronických dokumentů, které mají podle Úřadu u všech účastníků pocházet od společnosti Navrátil, účastník řízení dále uvádí, že toto samotné konstatování nemůže být podkladem pro uložení značných pokut. Účastník konstatuje, že originální vlastnosti elektronických verzí dokumentů nebylo možno ověřit, protože ve správním spise jsou založeny pouze kopie CD nosičů, které byly údajně pořízeny z archivu zadavatele. Podle účastníka však nebylo jednoznačně prokázáno, že do těchto nosičů nemohlo být zasaženo.

Nadto účastník řízení uvádí, že součástí nabídky se stal již rozpočet upravený na subdodávky a obchodní zvyklosti společnosti ESOX, o čemž svědčí i skutečnost, že na rozdíl od jiných účastníků není ve vlastnostech tohoto dokumentu již u autora poslední změny uvedeno jméno pracovnice společnosti Navrátil. Účastník však toto není schopen prokázat vlastními důkazními prostředky, neboť se jedná o soutěž z roku 2010 a dokumenty k veřejným zakázkám, ve kterých účastník neuspěl, jsou archivovány jen po dobu 5 let.

Dále má účastník řízení námitky k uložené pokutě, když podle něj Úřad při rozhodování o její výši postupoval v rozporu se zásadami ukládání pokut, neboť nezohlednil, zda jednání účastníků mělo skutečný dopad na soutěž a na vznik prospěchu, jehož by v důsledku jednání bylo dosaženo. V dané veřejné zakázce přitom podle účastníka řízení ke vzniku prospěchu dosaženého v důsledku protisoutěžního jednání nedošlo, neboť všechny nabídky včetně vítězné byly podány pod předpokládanou nabídkovou cenou (26.100.000 Kč), proto žádný vyšší dopad na soutěž i spotřebitele prostřednictvím odčerpaných veřejných prostředků nenastal.

Jak sám Úřad uvedl, jednalo se v případě předmětných veřejných zakázek o menší veřejné zakázky v oblasti pozemního stavitelství, spíše s lokálním charakterem. I kdyby se tak jednalo o jednání ve vzájemné shodě, nevznikla by tím podle účastníka žádná škoda na vynakládaných veřejných finančních prostředcích. Základní definice omezení hospodářské soutěže, tedy že „ceny rostou a kvalita a kvantita vyráběného zboží se snižují“, tak podle účastníka nebyla naplněna. Dle účastníka tak úvaha Úřadu, že vítězná společnost nebyla

Navýšení pokuty o 20 % s poukazem na úmyslné spáchání deliktu se dále jeví účastníkovi jako zcela neodůvodněné.

Závěrem účastník namítá nesprávnost výpočtu pokuty ve výši 6.871.000 Kč, když Úřad při svém výpočtu vycházel z objemu prodejů na trhu za rok 2010 ve výši 336.816.940 Kč (konkrétně z období od 1. 10. 2010 do 30. 9. 2011), přestože poslední ukončené účetní období účastníka řízení, v němž mělo dojít k zakázanému jednání ve shodě (4. 10. 2010), je od 1. 10. 2009 do 30. 9. 2010. V tomto období byl objem prodejů na trhu ve výši

Účastník tak navrhuje, aby rozkladem napadené výroky napadeného rozhodnutí byly zrušeny a řízení o uložení pokuty účastníkovi řízení bylo zastaveno.

Společnost EUROGEMA podala rozklad proti výrokům I., IV., V., VIII., XIII. a XXI. napadeného rozhodnutí.

Předně účastník řízení nesouhlasí se skutkovými zjištěními Úřadu a namítá neexistenci jediného přímého důkazu svědčícího o tom, že se účastník řízení dopustil porušení protisoutěžního jednání uzavřením tzv. dohody s tvrdým jádrem. Úřad měl podle účastníka řízení vycházet toliko z jím zpracované analýzy, z níž dovodil existenci údajného cenového vzorce, a bez dalšího důkazu vzal za prokázané, že tento cenový vzorec byl výsledkem dohody soutěžitelů. Tento nepřímý důkaz však podle účastníka řízení nestačí a další důkazy chybí.

Dále účastník řízení poukazuje na to, že v případech obou veřejných zakázek, v nichž figuruje společnost EUROGEMA, proběhla zadávací řízení v souladu s tehdy platným zákonem o veřejných zakázkách.

Pokud jde o Úřadem provedenou analýzu cenových nabídek, účastník řízení uvádí, že Úřad nevzal v úvahu, že součástí zadávací dokumentace bylo rozčlenění prací na jednotlivé položky včetně výkazů výměr zpracované společností RTS a. s. (dále též „RTS“), která vystupovala jako administrátor v případě obou dotčených veřejných zakázek. Nabídková cena se sestávala z ocenění jednotlivých položek, přičemž toto ocenění pak vycházelo výhradně z cen v té době obvyklých, které se prakticky nelišily od cen ve vzorovém ceníku

Účastník řízení dále nesouhlasí s právním hodnocením věci. Pokud jde o veřejnou zakázku „EÚO ZŠ Valenty, Prostějov“, v době zadávacího řízení byl účinný ZOHS ve znění novely č. 155/2009 Sb., ze kterého byl vypuštěn § 6 citovaného zákona, který upravoval vynětí ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 ZOHS, přičemž nadále byl uplatňován základní princip tzv.

K veřejné zakázce „Rekonstrukce Sportcentrum, dům dětí a mládeže, Olympijská 4,

Dále účastník konstatuje, že jeho podíl na relevantním trhu činí 0,2 % s tím, že podíl všech uchazečů, kteří se účastnili předmětných zadávacích řízení, je naprosto marginální, čímž nemohlo dojít k ovlivnění soutěže.

Námitku vznáší účastník řízení i do sankce, když konstatuje, že při stanovení sankce Úřad vycházel nikoliv z obratu, jak ukládá zákon, nýbrž z hodnoty prodejů, které samy o sobě nemají na obrat společnosti EUROGEMA vliv. V žádném případě proto podle účastníka řízení nelze souhlasit s tím, že takto vypočtená sankce je pro něj výhodnější, jak uvádí Úřad.

Účastník řízení tak navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí ve vztahu ke společnosti

Společnost INSTA podala rozklad proti výrokům, ve kterých bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech2, přičemž namítá nesprávnost rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo a rozpor s právními předpisy.

Nejprve účastník řízení konstatuje, že vzhledem k časové prodlevě (téměř 8 let) již nemá k dispozici podklady, které v předmětné veřejné zakázce „EÚO ZŠ E. Valenty, Prostějov“ předkládal, neboť tyto nearchivoval mimo jiné z důvodu, že v předmětné zakázce nezvítězil, tudíž nebyly vyhotovovány či uzavírány žádné další dokumenty nebo smlouvy s nabídkou související. Rovněž účastník řízení uvádí, že možnost jeho obrany je o to těžší, neboť u něj ke dni zahájení správního řízení již nepracuje ředitel Ing. Radek Sedláček, který v době účasti účastníka na této zakázce měl tuto záležitost ve své gesci, a tudíž by byl schopen poskytnout bližší informace k obsahu podané nabídky a souvisejících podkladů.

Dále účastník řízení zpochybňuje pravost a správnost podkladů, které byly uloženy u zadavatele veřejné zakázky, neboť k nim podle jeho názoru měl přístup prakticky neomezený

Účastník řízení je naopak toho názoru, že vyhodnocení těchto podkladů jako nesporně pravých a originálních se jeví jako nedostatečně zjištěné. Účastník je společností, která běžně používá nálepky se svým logem na různých dokladech, jsou proto volně k dispozici nejen zaměstnancům, ale mohou se i dostat do dispozice třetích osob (právě skrze firemní listy).

V této souvislosti pak účastník dále uvádí, že není vyloučeno, že v rámci konkurenčního boje mohlo dojít cíleně pouze k záměně CD, které bylo ponecháno v původní obálce, doručené zadavateli ve výběrovém řízení. K úvaze Úřadu, že podpis na obálce se jeví jako podpis jednatele na krycím listu dále argumentuje v tom smyslu, že pokud by došlo pouze k záměně

Úřad tak podle účastníka řízení měl vyloučit, že se nejedná o falza, a to i s přihlédnutím k délce doby, která uplynula od vyhlášení výběrového řízení, kdy mohlo být oprávněně kalkulováno s tím, že účastníci řízení nemají uchovány podklady, zejména ti, kteří ve veřejné zakázce neuspěli, a tudíž jejich obrana bude problematická, ba prakticky nemožná. Závěr

Ačkoliv je účastník řízení přesvědčen o tom, že se nedopustil deliktního jednání, pro případ, že by byly shledány důvody pro potvrzení napadeného rozhodnutí, rozporuje i výši stanovené pokuty, kterou shledává za nepřiměřeně vysokou. Podle účastníka řízení se jedná o sankci, která by citelným způsobem zasáhla do ekonomické situace společnosti INSTA, a to nejen z hlediska cash flow a schopnosti splácet splatné pohledávky, ale mimo jiné i s ohledem k časovému období roku. Účastník vynakládá značné finanční prostředky na úhradu mzdových nákladů svých kmenových zaměstnanců bez toho, že by v době splatnosti pokuty, měl příjmy, které by takto vynakládané náklady kompenzovaly. V této souvislosti se tak účastník řízení může dostat do platební neschopnosti a tudíž by pro něj uložená pokuta podle jeho názoru byla likvidační, a to bez ohledu na výši posledního vykázaného obratu.

Na základě uvedených argumentů tak účastník řízení navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil výroky I. a XXI. v části týkající se společnosti INSTA a zcela zrušil výrok č. XIV. napadeného rozhodnutí.

Společnost POZEMSTAV podala rozklad proti výrokům I., III., IV., V., VII., VIII., XVI. a XXI. napadeného rozhodnutí, a to pro jejich zjevnou nesprávnost a rozpor s právními předpisy.

V prvé řadě účastník řízení Úřadu vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav, když Úřad podle účastníka řízení postupoval v rozporu s § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů a současně nezjistil rozhodné okolnosti svědčící i ve prospěch účastníka řízení. Účastník zejména vytýká Úřadu, že v rámci správního řízení upřednostňoval argumenty a důkazy svědčící v neprospěch účastníka, ignoroval či se nevypořádal s tvrzeními a důkazy navrhovanými účastníkem, přičemž nedostatečné důkazy měl Úřad nahradit svými spekulacemi.

Účastník upozorňuje zejména na následující skutečnosti, které je podle něj nutné zjistit a vzít v potaz při hodnocení Úřadem shromážděných indicií protisoutěžního jednání: vzorové ceníky RTS a ÚRS zahrnují i tzv. specifické ceníky pro stavební práce, jejichž použití mohlo mít za následek určitou podobnost v nabídkách uchazečů; shoda či podobnost mezi nabídkovými cenami mohla být důsledkem poptání cenové nabídky více uchazečů od stejného subdodavatele; z dokazování není zřejmé, jak vznikly či mohly vzniknout údajné podobnosti a informace ve vlastnostech elektronických dokumentů a zda lze jejich výskyt jednoznačně přičíst účastníkovi anebo je možné, že vznikly i bez jeho přičinění (účastník zpochybňuje důvěryhodnost a pravost nepřímých důkazů spočívajících ve vlastnostech elektronických dokumentů); na trhu pozemního stavitelství dochází k ad hoc kontaktům a spolupráci mezi soutěžiteli, a to zejména v případě subdodávek (jde o běžnou praxi odpovídající požadavku péče řádného hospodáře).

Účastník řízení dále namítá, že Úřad neprovedl navržené důkazy a s návrhy a námitkami se vypořádal pouze argumentačně. Argumentace Úřadu je však podle účastníka řízení pochybná a nepřesvědčivá. Účastník tak shrnuje, že Úřad na jednu stranu nekriticky přejímá jakékoli indicie, které by mohly naznačovat koordinaci soutěžního jednání mezi uchazeči o předmětné veřejné zakázky, na druhou stranu ale ignoruje tvrzení účastníka a nezjišťuje skutečnosti svědčící v jeho prospěch.

Podle účastníka řízení tak Úřad flagrantně porušuje základní zásady správního řízení, a to zásadu vyšetřovací a zásadu materiální pravdy a namísto faktického prokázání skutkového stavu si vystačí pouze s domněnkou, že podobnost v nabídkových rozpočtech nelze vysvětlit jinak. V této souvislosti pak účastník taktéž poukazuje na způsob, jakým se Úřad dozvěděl o údajném porušení soutěžních pravidel (tj. anonymní podání). Podle účastníka řízení tak záměrem autorů, kteří jsou s velkou pravděpodobností konkurenti účastníka, mohlo být poškození jeho konkurentů a vylepšení vlastního postavení na trhu.

Dále podle účastníka řízení napadené rozhodnutí nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu.

Účastník řízení dále zpochybňuje Analýzu Úřadu a údajné podobnosti ve vlastnostech elektronických dokumentů, přičemž k jednotlivým argumentům Úřadu přichází s vlastním vysvětlením.

Účastník řízení tak uzavírá, že podklady shromážděné Úřadem nevytváří ucelený logicky provázaný důkazní řetězec, který by vylučoval jediné rozumné vysvětlení podobností v nabídkách uchazečů. Na základě takto shromážděných podkladů tak podle účastníka řízení nelze dospět k závěru o porušení § 3 ZOHS. Napadené rozhodnutí proto nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu.

Dále účastník řízení dodává, že podle ustálené rozhodovací praxe platí pro správní trestání obdobné principy jako pro trestání soudní a z toho důvodu se nelze spokojit s tím, že závěr o protisoutěžním jednání účastníka je pravděpodobný nebo dokonce nejpravděpodobnější verzí skutkového stavu. Úřad přitom v napadeném rozhodnutí možná jiná vysvětlení podobností v nabídkách uchazečů o předmětné veřejné zakázky odmítá právě s odkazem na jejich nepravděpodobnost.

Napadené rozhodnutí je podle účastníka zarážející a překvapivé i proto, že Policie ČR, která v dané věci šetřila možné spáchání přečinu podle § 248 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „TZ“) v dané věci došla při aplikaci stejných zásad k závěru, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující spáchání trestného činu.

Následně účastník řízení namítá, že Úřad zásadním způsobem porušil zásady správního trestání včetně ústavních principů a práv účastníka řízení. Na vedené správní řízení se tak podle účastníka řízení měl (podle režimu trestání za trestné činy) uplatnit princip presumpce neviny a s ním spojená zásada in dubio pro reo. Úřad však tím, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem tyto zásady hrubě porušil.

Účastník řízení se rovněž zabývá právní kvalifikací jednotlivých deliktů, když konstatuje, že vzhledem k tomu, že Úřad posoudil jednání účastníka v každé veřejné zakázce jako samostatný delikt, musí jeho jednání samo o sobě naplnit všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu zakázaného jednání ve vzájemné shodě podle § 3 odst. 1 ZOHS a samostatně obstát z hlediska aplikace výše uvedených zásad. Tyto podmínky však podle účastníka řízení u žádné z předmětných veřejných zakázek, resp. deliktů, splněny nebyly.

Pro úplnost se účastník řízení vyjadřuje i k uložené sankci. Napadené rozhodnutí podle účastníka nesplňuje požadavky pro stanovení pokuty. V napadeném rozhodnutí zejména nejsou uvedeny úvahy, které Úřad vedly k navýšení pokuty právě o 22 % za spáchání deliktu souvisejícího s veřejnou zakázkou „Rekonstrukce Sportcentrum, dům dětí a mládeže,

Účastník řízení brojí rovněž proti navýšení základní částky pokuty o 20 % za úmysl, přičemž uvádí, že Úřad neprokázal ani tvrzený delikt a jeho spáchání účastníkem řízení a úmysl nelze presumovat.

Účastník řízení trvá na tom, že […obchodní tajemství…]. Pokuta podle jeho slov několikanásobně převyšuje zisk účastníka řízení v posledních letech. Analýza likvidačnosti

Závěrem účastník řízení (opakovaně) upozorňuje Úřad na nesprávnost údajů a závěrů uvedených v bodě 64 napadeného rozhodnutí, který popisuje aktuální proces přípravy nabídek u účastníka řízení, nikoliv proces k datu přípravy nabídek účastníka do předmětných veřejných zakázek. Účastník řízení poukazuje na skutečnost, že personální zajištění přípravy bylo tehdy zcela odlišné a odpovědní zaměstnanci už u něj nepracují.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům účastník řízení navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že nebylo prokázáno porušení § 3 ZOHS nebo napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

Společnost PROSTAS podala rozklad proti výrokům I., II., III., V., VI., VII., XVII. a XXI. napadeného rozhodnutí, přičemž napadené rozhodnutí označuje za nezákonné a nesprávné, neboť z její strany nedošlo k tvrzenému porušení ZOHS a takové porušení nebylo Úřadem v řízení prokázáno.

Účastník řízení v prvé řadě namítá, že napadené rozhodnutí neobsahuje jediný přímý důkaz o tom, že mezi účastníky došlo k dohodě směřující k ovlivnění výsledku soutěže.

Dále účastník řízení poukazuje na skutečnost, že veřejné zakázky měly podobu veřejné soutěže. Mohl se tedy přihlásit kterýkoliv subjekt splňující kvalifikační předpoklady. Z toho důvodu tak nemohlo být vyloučeno, aby vítězem soutěže byla jiná osoba než některý z účastníků řízení.

Dále účastník řízení namítá, že zákaz dohod typu bid-rigging Úřad zveřejnil až po roce 2014 a z toho důvodu jej nelze vůči účastníkům řízení vztahovat na případné dohody, které se uskutečnily před jeho vydáním, tj. před rokem 2014.

Účastník řízení rovněž konstatuje, že nabídková cena společnosti PROSTAS u předmětných veřejných zakázek nebyla vyšší než cena obvyklá. Zadavateli zakázek tak nevznikla v těchto případech žádná újma na vynaložených veřejných prostředcích a v důsledku toho zde podle účastníka řízení schází jeden ze znaků omezování hospodářské soutěže.

Z výše uvedených důvodů tak účastník řízení navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že nebylo zjištěno porušení § 3 odst. 1 ZOHS. Pokud taková změna nebude možná, navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil, případně věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Společnost REALINVEST v prvé řadě žádá předsedu Úřadu, aby napadené rozhodnutí změnil tak, že nebylo zjištěno porušení § 3 odst. 1 ZOHS. V případě, že taková změna nebude

Dále účastník řízení konstatuje, že napadené rozhodnutí je nesprávné a nezákonné, neboť z jeho strany nedošlo k porušení ZOHS a takové porušení nebylo Úřadem v řízení prokázáno, přičemž dále odkazuje na svá předchozí vyjádření adresována Úřadu. Zde mimo jiné uvádí, že v souvislosti s předmětnými veřejnými zakázkami nebyl s žádnou další společností v kontaktu.

Rovněž má účastník řízení výhradu k pokutě, když uvádí, že Úřad při výpočtu pokuty ve

Společnost Navrátil podala rozklad proti výrokům I., III., IV., V., VII., VIII., XIX. a XXI. napadeného rozhodnutí.

Účastník řízení předně nesouhlasí se závěry Úřadu uvedenými v napadeném rozhodnutí a je toho názoru, že ze shromážděných podkladů nevyplývá a nelze dovozovat porušení § 3 ZOHS z jeho strany. Účastník dále konstatuje, že vzhledem k časovému odstupu a stáří předmětných veřejných zakázek již nemá kompletní dokumentaci ani další podklady, proto není bez dalšího objektivně schopen uvést, jak přesně probíhala příprava těchto nabídek.

Dále se účastník řízení vyjadřuje k analýze Úřadu a tvrzené podobnosti v nabídkách uchazečů, o kterou má Úřad opírat údajné porušení zákona, když poukazuje na to, že vzorové ceníky RTS a ÚRS zahrnují i tzv. specifické ceníky (pro různé druhy či úrovně stavebních prací) a právě použití těchto specifických ceníků ze strany uchazečů by mohlo mít za následek určitou podobnost v jejich nabídkách. Případná shoda či podobnost mezi nabídkovými cenami uchazečů mohla být podle účastníka důsledkem poptání cenové nabídky více uchazeči od stejného subdodavatele, což je ve stavebnictví běžná praxe a účastník řízení nebyl povinen v nabídce uvést, zdali v případě získání zakázky hodlá realizovat část plnění právě prostřednictvím subdodavatelů a prokázání kvalifikace prostřednictvím subdodavatele bylo jeho oprávněním, nikoli povinností.

Účastník řízení se rovněž vyjadřuje k vlastnostem elektronických dokumentů, přičemž Úřadu vytýká, že se vůbec nezabýval tím, jak údajné podobnosti a informace ve vlastnostech elektronických dokumentů vznikly či mohly vzniknout a zdali lze jejich výskyt jednoznačně přičíst účastníkovi řízení. Dále podle účastníka řízení z žádných Úřadem shromážděných podkladů nevyplývá, že CD s elektronickými dokumenty získaná od zadavatele – města

Pokud jde o kontakt společnosti Navrátil s ostatními účastníky řízení, účastník řízení argumentuje, že z poznámek jednatele společnosti Navrátil nelze v žádném případě

Účastník má dále za to, že výše pokuty je pro něj likvidační, neboť v důsledku toho přestane plnit podmínky Rámcové smlouvy o poskytování finančních služeb, uzavřenou s bankou, což by mohlo mít za následek až okamžitou platební neschopnost účastníka a možné zahájení insolvenčního řízení. Pro výpočet pokuty rovně podle účastníka řízení Úřad použil nesmyslná procenta bez argumentů.

Účastník řízení taktéž namítá, že skutečnost, že dohody bid-rigging jsou zakázané, Úřad zveřejnil až ve svém oznámení vydaném po roce 2014 (tj. Oznámení Úřadu o dohodách de minimis). Podle účastníka řízení toto Oznámení nelze vztahovat na jednání, která se uskutečnila před jeho vydáním. K veřejné zakázce „Rekonstrukce Sportcentrum, dům dětí a mládeže, Olympijská 4, Prostějov“ účastník řízení dále uvádí, že v průběhu zadávacího řízení byl ještě platný § 6 ZOHS, ve kterém taktéž nebyl uvedený zákaz dohody typu bid-rigging.

Účastník řízení dále Úřadu vytýká, že se vůbec nezabýval jeho návrhy na doplnění dokazování, přičemž postup Úřadu shledává za nedostačující a poškozující zásadním způsobem účastníka řízení. Úřad tak podle účastníka řízení porušil své povinnosti, když nezjistil rozhodné skutečnosti, okolnosti svědčící i ve prospěch účastníka řízení.

Účastník řízení rovněž poukazuje na paralelní šetření Policie ČR, která v dané věci šetřila možné spáchání přečinu podle § 248 TZ, přičemž dospěla k závěru, že ve věci nejde o podezření z přečinu a usnesením ze dne 11. 5. 2018 věc odložila.

V závěru účastník řízení konstatuje, že Úřad objektivně neprokázal i) že by mezi účastníky řízení docházelo k dohodě a o tom nemá jediný přímý důkaz, ale pouze nepřímé důkazy, které však netvoří ucelený řetězec s jinými nepřímými důkazy; ii) existenci kontaktů mezi soutěžiteli, jejichž důsledkem je jednání na trhu, iii) materiální podmínky dohody a iv) zaviněné jednání ve formě úmyslu.

Na základě shora uvedených důvodů účastník řízení navrhuje, aby rozkladem napadené výroky napadeného rozhodnutí ve vztahu ke společnosti Navrátil byly zrušeny a řízení o uložení pokuty bylo zastaveno.

Předtím, než přikročím ke komplexnímu přezkumu napadeného rozhodnutí, je nutné postavit na jisto, jaké znění procesních i hmotněprávních předpisů je třeba na posuzovanou věc aplikovat.

Procesněprávní úprava předmětného správního řízení je roztříštěna do několika zákonů.

Správní řízení v této věci bylo zahájeno dne 18. 1. 2017. Napadené rozhodnutí bylo následně vydáno dne 15. 11. 2018. Ke dni zahájení tohoto správního řízení tak platil ZOHS ve znění zákona č. 293/2016 Sb., který nabyl účinnosti 19. 10. 2016; ke dni vydání rozhodnutí byl účinný ZOHS ve znění novel provedených zákonem č. 183/2017 Sb.5 a zákonem č. 262/2017

S daným postupem prvostupňového orgánu se zcela ztotožňuji a k tomu dále doplňuji následující. Přechodná ustanovení uvedených novel neuvádí specifická pravidla pro postup v probíhajících řízeních o možném porušení soutěžního práva zahájených podle předchozích předpisů. Zákon č. 183/2017 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2017, je primárně zákonem, který slaďuje jiné speciální předpisy týkající se správního trestání s novou právní úpravou správního trestání obsaženou v přestupkovém zákonu. Do § 112 odst. 4 přestupkového zákona je vtělena vůle zákonodárce, aby se procesní režim probíhajících řízení neměnil a neaplikovaly se na ně procesní postupy, které nový zákon přináší. Oba zákony, přestupkový zákon i zákon č. 183/2017 Sb., je proto třeba v souladu se zásadou racionálního zákonodárce a principem jednoty právního řádu7 vykládat ve vzájemné souvislosti. Pokud zákon č.

Pokud jde o dosud poslední novelizaci ZOHS provedenou zákonem č. 262/2017 Sb., jednalo se o změny provedené v souvislosti s přijetím zákona č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (zákon o náhradě v oblasti hospodářské soutěže), kdy se v ZOHS změnila ustanovení o spisu a nahlížení do něj a zpřístupnění informací obsažených ve spisu.9 Jinými slovy se tak jedná o drobné změny, které se procesně zásadně nedotýkají předmětného správního řízení. Vzhledem k výše uvedenému, je tedy i navazující řízení vedeno podle procesních ustanovení ZOHS ve znění zákona č. 293/2016 Sb. (při zohlednění zákona č.

Co se dále týká správního řádu coby obecného procesního předpisu, správní řízení bylo zahájeno podle správního řádu ve znění zákona č. 298/2016 Sb., který nabyl účinnosti dne

K tomu je třeba dále podotknout, že ačkoliv je ve vztahu k ZOHS zákon č. 183/2017 Sb. velmi úzce spjat s přestupkovým zákonem, v případě novelizace správního řádu nelze podobnou spojitost najít. Úprava správního řádu provedená touto novelou se omezuje na otázku přístupu k utajovaným informacím, které mohou být součástí správního spisu, zavádí se nový hybridní způsob doručování a drobně se pozměňují některé další postupy, které nemají přímý vztah ke správnímu trestání. Důvodová zpráva v této souvislosti hovoří o tom, že se touto novelou „stát v citlivých oblastech, do kterých spadá například problematika soukromých bezpečnostních služeb, zahraniční obchod s vojenským materiálem či udělování státního občanství, práva azylu apod., snaží eliminovat bezpečnostní rizika tím, že si orgány veřejné moci ve správních řízeních vyžádají stanovisko/vyjádření Policie České republiky a/nebo předání informací zpravodajských služeb, tedy orgánů disponujících klíčovými informacemi v oblasti vnitřní bezpečnosti.“13 Z toho je zjevné, že novelizace správního řádu není tak úzce systematicky navázána na přestupkový zákon a reaguje rovněž na problémy na aplikaci nového přestupkového zákona nezávislé, a proto zde nelze použít shodný výklad jako v případě novelizace ZOHS.

Následující novela správního řádu provedená zákonem č. 225/2017 Sb., která nabyla účinnost ke dni 1. 1. 2018, se s ohledem na přechodné ustanovení dle čl. XLII na správní řízení neaplikuje: „[s]právní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů.“ Obdobné přitom platí i pro poslední novelizaci správního řádu provedenou zákonem č. 176/2018 Sb. s účinností ke dni

Pokud jde o hmotněprávní kvalifikaci, právní úprava je zde opět roztříštěná, když připadá v úvahu aplikace ZOHS a nově přestupkového zákona.

Přestupkový zákon v přechodném ustanovení § 112 odst. 1 stanovuje, že odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. V § 2 přestupkového zákona, týkající se časové působnosti zákona, je

Ve výše uvedených ustanoveních přestupkového zákona se tak explicitně promítá obecná zásada zákazu retroaktivity, resp. zpětné účinnosti zákona14, která může být prolomena pouze v případě příznivosti pozdějšího zákona pro pachatele, resp. účastníka řízení (tzv. retroaktivita in mitius).15 Důvodem tohoto průlomu je především skutečnost, že pokud společnost některé jednání již nezakazuje a nepostihuje hrozbou správního trestu, nelze spravedlivě trvat na potrestání pachatele, resp. účastníka řízení. Správní delikt se posuzuje podle předpisů platných a účinných v době jeho spáchání. Pokud tedy dojde k dekriminalizaci daného jednání, resp. ke změně právní úpravy a konkrétní deliktní jednání bude ze zákona vypuštěno, zanikne trestnost tohoto deliktu a nebude možné za jeho spáchání pachatele potrestat. V takovém případě by tak byl nový zákon pro účastníka řízení nejpříznivější. Může však dojít i k situaci, že skutková podstata deliktního jednání v zákoně zůstane, dojde pouze ke změně podmínek odpovědnosti za daný delikt. Je tak vždy třeba posoudit, která právní úprava je pro účastníka řízení příznivější; konkrétní zákony se přitom hodnotí jako celek, nikoliv pouze jejich jednotlivá ustanovení. Rozhodující je tak celkový výsledek z hlediska trestnosti s přihlédnutím ke všem specifikům konkrétního případu; hodnotit se tak budou především podmínky odpovědnosti za správní delikt, resp. přestupek a druhy správních trestů a principů pro jejich ukládání. Úřad příznivost právní úpravy posuzuje z úřední povinnosti; opomenutí by mohlo znamenat zásah do práva účastníka řízení na spravedlivý proces.16

Prvostupňový orgán se aplikací hmotněprávních norem podrobně zabýval v bodech 233 až

Vzhledem k odlišné době konání daných veřejných zakázek se tak okamžik dokonání deliktů lišil: v případě VZ Zámek byl delikt dokonán dne 26. 3. 2009 (tj. dnem doručení sladěných nabídek účastníků POZEMSTAV, Navrátil, PROSTAS a REALINVEST zadavateli); v případě VZ

Prvostupňový orgán tedy správně vyhodnotil, že v době spáchání deliktů VZ Zámek, VZ Lázně a VZ Rekonstrukce Sportcentrum byl účinný ZOHS ve znění zákona č. 296/2007 Sb. s účinností do 31. 8. 2009 (tedy ZOHS 296). Novela ZOHS provedená zákonem č. 155/2009

K samotnému posouzení příznivosti je třeba dále dodat, že rozhodujícím kritériem pro zodpovězení otázky, zda by bylo použití pozdější právní úpravy pro účastníka řízení příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci pozdější právní úpravy reálně pro účastníka řízení dosaženo, s přihlédnutím ke všem specifikům konkrétního případu.17 Použití nového práva je tak pro účastníka řízení příznivější tehdy, pokud jeho ustanovení ve svém celku skýtají výsledek příznivější než právo dřívější.18 Při hodnocení příznivosti pozdější úpravy lze rovněž vycházet z trestněprávní teorie a judikatury, neboť přestupkový zákon v tomto ohledu vychází právě z trestněprávní úpravy.19 Je tak třeba zejména porovnat zákonná ustanovení upravující protiprávnost jednání, skutkovou podstatu deliktu, subjektivní stránku, okolnosti vylučující protiprávnost, přísnost sankce, podmínky pro určení druhu a výměry sankce a ustanovení o zániku trestnosti (např. účinná lítost či promlčení trestního stíhání).

Prvostupňový orgán tak po rozboru jednotlivých novel ZOHS (zákon č. 155/2009 Sb.20, zákon č. 188/2011 Sb., zákon č. 360/2012 Sb., zákon č. 135/2016 Sb., zákon č. 293/2016 Sb., zákon č. 183/2017 Sb. a zákon č. 262/2017 Sb.) dospěl k závěru, že žádná z těchto novel není pro posouzení jednání účastníků řízení pro účastníky příznivější. Obdobné přitom konstatoval i pro nový přestupkový zákon, který je v pozici subsidiarity a který se promítl do znění ZOHS zejména prostřednictvím změnového zákona č. 183/2017 Sb.

S hodnocením příznivosti prvostupňového orgánu se zcela ztotožňuji a v podrobnostech odkazuji na patřičné části napadeného rozhodnutí. Ostatně ani účastníci řízení nevznesli proti tomuto posouzení žádné námitky. I v navazujícím správním řízení proto posuzuji

Prvostupňový orgán neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 správního řádu, a proto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu, předal spis orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, popřípadě, vyžadoval-li to veřejný zájem, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí. Nepřezkoumával jsem však výroky XV. a XX. napadeného rozhodnutí, neboť proti nim žádný z účastníků řízení nepodal rozklad. Tyto výroky nabydou právní moci současně s výroky o vině, tedy s právní mocí tohoto rozhodnutí.

Poněvadž Úřad výroky IX. a X. napadeného rozhodnutí ve správním řízení neshledal protisoutěžní jednání týkající se veřejných zakázek „Rekonstrukce a dostavba výrobně administrativního a skladovacího areálu P + P technik s.r.o.“ a „Výstavba sportovní haly,

Dne 6. 2. 2019 byl Úřadu doručen přípis společnosti POZEMSTAV, ve kterém navrhuje doplnit dokazování o Znalecký posudek č. 3451-31/19 o posouzení ekonomických dopadů pokuty na společnost POZEMSTAV Prostějov, a.s. ze dne 25. 1. 2019 (dále též „znalecký posudek“), který si nechala zpracovat specializovaným znaleckým ústavem Kreston A&CE Consulting, s.r.o., se sídlem Moravské náměstí 1007/14, 602 00 Brno (dále též „znalecký ústav“). Tento znalecký posudek byl přílohou tohoto podání, přičemž z něj podle účastníka řízení vyplývá, že

S ohledem na tento přípis účastníka řízení jsem dále v souladu s § 93 odst. 1 správního řádu doplnil dokazování, resp. podklady pro rozhodnutí ve věci, které se staly součástí správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0008/2017/KD. Těmito novými důkazy byla Výroční zpráva společnosti

Dne 28. 2. 2019 byl Úřadu doručen přípis účastníka řízení, jehož přílohou bylo dále vyjádření znaleckého ústavu k novým důkazům, ve kterém znalecký ústav upozorňuje na některé nedostatky Nové Analýzy. Účastník řízení dále konstatuje, že […obchodní tajemství…].

Dříve, než se přímo vyjádřím k jednotlivým námitkám účastníků řízení, vzhledem ke skutečnosti, že námitky jednotlivých účastníků řízení se do značné míry překrývají či přímo opakují, vypořádám námitky nejprve souhrnně, a to na základě principu, že povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument. Odpověď na základní námitky v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související.26

Někteří účastníci řízení ve svých rozkladech namítají, že Úřad pochybil, když neprovedl jimi navržené důkazy, které jsou dle jejich názoru nutné pro dostatečné zjištění skutkového stavu.

Společnost POZEMSTAV požadovala doplnění dokazování tak, že si Úřad vyžádá všechny vzorové ceníky RTS a ÚRS, porovná tyto ceníky s nabídkami účastníků řízení a ostatních uchazečů do předmětných veřejných zakázek a provede odpovídající aktualizaci analýzy

Obdobně též společnost Navrátil navrhovala doplnění dokazování s tím, že si má Úřad vyžádat všechny vzorové ceníky od RTS a ÚRS a porovnat je s nabídkami účastníků řízení; dále, že má Úřad zjistit, kde a jak byla uložena předmětná CD v archivu zadavatele – města

V prvé řadě, pokud jde o samotné dokazování a jeho průběh, je třeba mít na paměti, že se v daném případě jedná o deliktní správní řízení zahájené z moci úřední, kdy je to právě správní orgán, který nese důkazní břemeno a musí prokázat, že se uvedené delikty staly, tedy je náležitě podložit důkazy.

V předmětném správním řízení se uplatňuje zásada vyšetřovací, kdy podklady pro rozhodnutí v souladu s § 50 odst. 2 a odst. 3 správního řádu opatřuje zásadně správní orgán. To však neznamená, že by Úřad podklady a důkazy, které svědčí ve prospěch jednotlivých účastníků řízení, neměl zjišťovat a brát v úvahu, neboť v duchu zásady materiální pravdy, která je vyjádřena v § 3 správního řádu ve spojení s § 50 odst. 3 téhož zákona, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a zjišťuje všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníků řízení. Nadto je Úřad dále vázán zásadou volného hodnocení důkazů, kdy by měl ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu hodnotit podklady, zejména důkazy, podle své úvahy, přičemž by měl pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. Konečně podle § 52 správního řádu mají účastníci řízení označovat důkazy na podporu svých tvrzení, přičemž správní orgán není těmito návrhy vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Jedná se rovněž o jedno ze základních procesních práv účastníků řízení vtělené do § 36 odst. 1 správního řádu, podle kterého jsou účastníci řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí.

Správní orgán však není povinen provádět všechny účastníky navrhované důkazy, ale jen ty, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Ústavní soud v této souvislosti judikoval, že (cit.): „[n]eakceptování důkazního návrhu obviněného lze co do věcného obsahu odůvodnění založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.“27

Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový orgán na základě volné úvahy v souladu s § 52 správního řádu dospěl k závěru, že důkazy navrhované společnostmi POZEMSTAV a

Tuto námitku účastníků řízení je tedy třeba odmítnout jako nedůvodnou.

Řada účastníků řízení28 dále vznáší obdobnou námitku zpochybňující pravost a správnost podkladů a informací uložených na CD k předmětným veřejným zakázkám (tj. elektronických dokumentů a jejich vlastností), kterými Úřad mimo jiné prokazoval spáchání jednotlivých deliktů. Účastníci řízení přitom implikují možnou manipulaci s těmito nabídkami uchazečů, ať již ze strany zadavatele či jiných subjektů.

Společnost ESOX přitom konstatuje, že originální vlastnosti elektronických verzí dokumentů (ve vztahu k VZ ZŠ) nebylo možno ověřit, protože ve správním spise jsou založeny pouze kopie CD nosičů, které byly údajně pořízeny z archivu zadavatele. Podle účastníka řízení však nebylo jednoznačně prokázáno, že do těchto nosičů nemohlo být zasaženo.

Pravost a správnost podkladů, které byly uloženy u zadavatele, zpochybňuje dále i společnost INSTA, když k nim podle jejího názoru mohl mít přístup prakticky neomezený počet osob. Účastník řízení v tomto ohledu uvádí, že není schopen potvrdit, že tyto podklady jsou totožné se skutečnými podklady, které byly ve VZ ZŠ z jeho strany překládány. Úřad tak podle účastníka řízení měl vyloučit, že se nejedná o falza, a to i s přihlédnutím k délce doby, která uplynula od vyhlášení výběrového řízení, kdy mohlo být oprávněně kalkulováno s tím, že účastníci řízení nemají uchovány podklady, zejména ti, kteří ve veřejné zakázce neuspěli, a tudíž jejich obrana bude problematická, ba prakticky nemožná. Závěr Úřadu o pravosti předložených podkladů, je tedy podle účastníka řízení nutné považovat za nedostatečně zjištěný skutkový stav. Napadené rozhodnutí proto trpí vadou, když bylo vydáno na základě takto nedostatečně zjištěného stavu věci.

Společnosti ESOX a INSTA pak shodně poukazují na skutečnost, že správní řízení bylo zahájeno na základě anonymních podnětů, a tím spíše tak mohlo dojít k manipulaci s elektronickými dokumenty na CD nosičích v rámci cíleného konkurenčního boje. Z toho důvodu se tak podle nich jedná o nepřípustné důkazní prostředky ve správním řízení.

Společnosti POZEMSTAV a Navrátil dále shodně Úřadu vytýkají, že z žádných Úřadem shromážděných podkladů nevyplývá, že CD s elektronickými dokumenty získaná od zadavatele – města Prostějov jsou skutečně ta CD, která účastníci řízení podali jako součást svých nabídek do předmětných veřejných zakázek.29

Obdobně formulovanou námitku vznesli účastníci řízení již v průběhu správního řízení a prvostupňový orgán se s ní proto v napadeném rozhodnutí vypořádal30, přičemž se ztotožňuji s jeho argumentací, ve které prvostupňový orgán zejména uvádí, že neměl důvod pochybovat o pravosti poskytnutých CD od zadavatele, ze kterých si následně pořídil identické kopie a originály CD zadavateli vrátil za účelem archivace.

K tomu je třeba podotknout, že co se týče procesní stopy samotných CD, resp. jejich identických kopií založených ve spise, ze správního spisu jsem ověřil, že si Úřad vyžádal originály kompletních nabídek ke všem předmětným veřejným zakázkám (a to tedy včetně příloh, které v některých případech tvořily i CD nosiče31) od zadavatele – města Prostějov na základě žádosti o poskytnutí informací a podkladů ze dne 7. 11. 2016. 32 Ve smyslu § 21e

Prvostupňový orgán přitom zároveň s pořízením identických kopií jednotlivých CD nosičů, které jsou součástí spisového materiálu, pořídil i fotokopie originálů CD 35 obsahující dále některé identifikační údaje jednotlivých účastníků řízení (např. obálky na CD obsahující razítka či podpisy jednotlivých oprávněných osob účastníků řízení), dokládající dále jejich pravost. Jak dále vyplývá ze spisového materiálu, u všech předmětných zakázek, ve kterých účastníci řízení předložili i CD nosiče (tedy s výjimkou VZ Lázně, kde uchazeči předložili pouze tištěné verze nabídek), jejichž obsahem byly elektronické dokumenty, které dále sloužily pro prokázání deliktního jednání účastníků řízení, obsah CD nosičů vždy odpovídal jednotlivým tištěným nabídkám účastníků řízení. Pravost tištěných nabídek přitom žádný z účastníků řízení nerozporoval.

K výše uvedenému lze dále obecně říci, že bez reálného a racionálního důvodu nemůže být námitka nezákonné manipulace se spisovým materiálem (resp. s podklady pro rozhodnutí) důvodná. Účastníci řízení přitom na žádném místě neuvedli, jakým způsobem mělo být s jejich podklady, resp. s jednotlivými elektronickými dokumenty uloženými na CD nosičích konkrétně manipulováno, ani jaké jsou podle nich odlišnosti mezi tištěnými a elektronickými verzemi nabídek, ani jak konkrétně měli být zkráceni na svých právech. Jedná se tedy do velké míry o hypotetický konstrukt odtržený od reality.

I přesto jsem však nad rámec výše uvedeného dále provedl přezkum procesního postupu prvostupňového orgánu při vedení správního spisu ve věci a jeho zákonnost.

Vedení spisu upravuje § 17 odst. 1 správního řádu, dle něhož platí, že má každý správní orgán povinnost řádně a zákonně vést spis. Každý spis přitom musí být označen spisovou značkou, přičemž ho mají tvořit zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci. Přílohou, která je součástí spisu, jsou pak především důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích. Spis také musí obsahovat soupis všech svých součástí, včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy.36

K praxi vedení správních spisů se rovněž vyjádřily správní soudy. Nejvyšší správní soud přitom konstatoval, že „se spis zakládá v každé věci, přičemž správní spis nutně tvoří všechny dokumenty týkající se též věci.“37 Krajský soud v Brně pak dále uvedl, že „správní spis tvoří všechny dokumenty týkající se téže věci, a to bez ohledu na to, zda a nakolik budou v rámci

Ani v případě vedení správního spisu a obecně procesního postupu v rámci správního řízení jsem však neshledal žádná pochybení, když prvostupňový orgán po celou dobu správního řízení prováděl řádnou žurnalizaci všech dokumentů a podkladů ve správním spisu. Spisový materiál je přehledný a obsahuje veškeré dokumenty týkající se vytýkaných deliktů. Lze tedy uzavřít, že procesní stopa je úplná, přičemž se spisovým materiálem se rovněž mohli účastníci řízení seznámit prostřednictvím institutu nahlížení do spisu, což také před vydáním napadeného rozhodnutí učinili.

Námitka napadající pravost podkladů pro rozhodnutí (CD nosičů) se tak ve světle výše uvedeného jeví spíše jako účelová a je třeba ji odmítnout.

Společnosti ESOX, EUROGEMA, INSTA, POZEMSTAV, PROSTAS a Navrátil ve svých rozkladech namítají skutečnost, že zjištění Úřadu se zakládají pouze na nepřímých důkazech za absence jakéhokoli přímého důkazu, přičemž ani shromážděné nepřímé důkazy nemají vypovídací hodnotu a nelze z nich proto vyvozovat vinu účastníků řízení.

Je tedy nutné nejdříve objasnit, jakému důkaznímu standardu musí Úřad vyhovět a v jakém případě lze dospět ke konstatování viny účastníků řízení za užití pouze nepřímých důkazů, tedy bez jediného přímého důkazu.

Nejvyšší správní soud vymezil standard usvědčení pachatele na základě užití pouze nepřímých důkazů následovně: „Pokud je odpovědnost za přestupkové jednání dovozována z nepřímých důkazů, musí tyto důkazy tvořit ucelený logicky provázaný důkazní řetězec, v němž žádný důkaz nezpochybňuje pravost, věrohodnost a přesvědčivost důkazů ostatních. Logická a ničím nenarušovaná soustava vzájemně se doplňujících nepřímých důkazů musí spolehlivě prokazovat všechny okolnosti spáchaného skutku, majícího znaky skutkové podstaty přestupku, nad vší rozumnou pochybnost stavět najisto, že se jednání dopustil právě ten, kdo má být za přestupek postižen, a současně vylučovat možnost jiného závěru.“39 Z daného tedy vyplývá, že nepřímý důkaz je zásadně použitelný jen s takovými dalšími důkazy a poznatky, které jednak propojí nepřímý důkaz se zjišťovanou skutečností a které lze dále s tímto nepřímým důkazem propojit do jednoho logického a vnitřně nerozporného celku vytvářejícího dostatečně spolehlivý obraz zjišťované skutečnosti.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku potvrzeném Nejvyšším správním soudem uvedl, že „mylná je v tomto směru úvaha žalobce, že v demokratickém právním státě nemůže být nikdo „odsouzen“ jen na základě indicií, které jsou nepřímými důkazy. Odpovědnost za přestupek lze dovozovat i na základě nepřímých důkazů, ale jen tehdy, tvoří-li ucelený a logicky provázaný důkazní řetězec, v němž žádný důkaz nezpochybňuje pravost, věrohodnost a přesvědčivost důkazů ostatních.“40“

Evropský soudní dvůr41 rovněž ve svých rozsudcích42 uvedl, že „důkazy protisoutěžního jednání soutěžitelů jsou obvykle útržkovité, takže je obvykle nezbytné doplnit určité detaily dedukcí.“

Tribunál pak k užití nepřímých důkazů ve své judikatuře konstatuje, že je nutné, „aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že k porušení došlo, uvedla přesné a shodující se důkazy, […] nicméně je důležité zdůraznit, že každý z důkazů podaných Komisí nemusí nezbytně se zřetelem na každý prvek porušení odpovídat těmto kritériím. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, odpovídá v celkovém posouzení tomuto požadavku.“43 V jiném svém rozsudku konstatoval, že „ve většině případů musí být protisoutěžní praktika nebo dohoda odvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které v případě, že neexistuje jiné logické vysvětlení, ve svém celku mohou představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.“44 Obdobně pak judikoval i

V daném případě je tedy na místě shrnout všechny nepřímé důkazy, které Úřad v každém jednotlivém případě konkrétního správního deliktu shromáždil, a vyhodnotit, zda opravdu mohou obstát jako ucelený a logicky provázaný řetězec bez vnitřní rozpornosti, který by vedl k prokázání viny účastníků řízení. a) Veřejná zakázka „EÚO ZŠ E. Valenty, Prostějov“

Úřad v případě VZ ZŠ zjistil, že mezi jednotkovými cenami všech uchazečů, kteří podali nabídku do předmětné veřejné zakázky, existuje určitý cenový vzorec. Poměr jednotkových cen uchazečů je u většiny položek rozpočtu shodný. Odlišný poměr je u položek, jejichž jednotkové ceny jsou zpravidla v řádech jednotek či desítek korun; často se poměr liší pouze o několik setin. V nabídkových rozpočtech uchazečů se vyskytují i shodné ceny u stejných položek, a to zejména u položek s velmi nízkou jednotkovou cenou. Výjimkou je 19 po sobě jdoucích položek objektu 05 Hospodářský pavilon S2Z (Rozpočet:2, V1-1 Nabídkový), kde

Úřad dále ověřil, že tyto cenové vzorce nejsou způsobeny využitím cen z ceníků ÚRS či RTS, které stavební firmy při tvorbě rozpočtů často používají. Ceník ÚRS neobsahuje žádnou položku rozpočtu VZ ZŠ, v případě ceníku RTS Úřad zjistil, že ceník RTS neobsahuje ceny 72 položek z celkových 369, i u těchto položek se však vyskytují cenové vzorce mezi nabídkovými cenami jednotlivých uchazečů.46

Úřad dále prozkoumal elektronické verze podaných nabídek, které účastníci předali zadavateli na CD47. Součástí nabídek všech uchazečů bylo CD obsahující elektronickou verzi rozpočtu a některých dalších dokumentů. Ve vlastnostech dokumentu - rozpočtu (zadavatel poskytl rozpočet ve dvou souborech, všichni uchazeči měli shodně rozpočet v jednom elektronickém dokumentu) u společnosti SM, PROSTAS, ESOX a INSTA je uvedena v kolonce společnost Stavební společnost Navrátil a jako autor zaměstnanec společnosti Navrátil

K tomu Úřad zjistil, že zadávací dokumentaci si vyzvedly pouze některé společnosti; společnost EUROGEMA a ESOX si zadávací dokumentaci nevyzvedly, s ohledem na pouze textovou část zadávací dokumentace zveřejněné na profilu zadavatele, tyto společnosti nedisponovaly elektronickými verzemi dokumentů od zadavatele, přesto nabídky obsahují vytištěné dokumenty (elektronicky vyplněné) graficky i textově v převážné většině zcela shodné.

Úřad rovněž na místním šetření provedeném v obchodních prostorách společnosti Navrátil zajistil ručně psané poznámky jednatele společnosti Navrátil, na nichž jsou spolu s datem předcházejícím lhůtě pro podání žádosti o účast v daném zadávacím řízení uvedeny

S ohledem na shora uvedené druhostupňový orgán konstatuje, že v případě VZ ZŠ sice Úřad nenašel žádný přímý důkaz svědčící o zakázané dohodě mezi jednotlivými účastníky řízení, ovšem shromáždil dostatečné množství nepřímých důkazů, které spolu utvářejí logicky provázaný důkazní řetězec a nejsou spolu ve vzájemném rozporu. Ačkoli každý jeden samostatný důkaz ještě nemusí jednání ve shodě mezi účastníky dokazovat, jejich spojení jednoznačně ukazuje na jediné možné vysvětlení, a to na jednání ve vzájemné shodě.

Tribunál ve svém rozhodnutí konstatuje, že „vzhledem k tomu, že zákaz protisoutěžních dohod je obecně známou skutečností, nelze po Komisi požadovat, aby předložila písemnosti osvědčující výslovně navázání kontaktů mezi dotčenými hospodářskými subjekty. Úlomkovité a roztroušené poznatky, jimiž může Komise disponovat, budou snad moci být v každém případě doplněny dovozenými úvahami umožňujícími provést rekonstrukci relevantních okolností. […] Existenci protisoutěžního jednání nebo dohody lze tedy dovodit z některých shod okolností a indicií, které, jsou-li nahlíženy vcelku, mohou při neexistenci jiného soudržného vysvětlení představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.“ 50

I Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku shledal, že „jednání ve vzájemné shodě je oproti uzavření zakázané dohody v užším smyslu hůře prokazatelné, a proto je možné takové jednání dovodit i za předpokladu, že kontakty mezi soutěžiteli nejsou vyloučeny, a koordinované jednání, které nemůže být přirozeně výsledkem náhody, lze seznat až ve výsledném chování soutěžitelů“.51 K tomu rovněž Krajský soud v Brně doplnil, že „na prokazování jednání ve vzájemné shodě je tedy kladen nižší požadavek než na prokazování zakázané dohody mezi soutěžiteli v užším slova smyslu.“52

Prvostupňový orgán v první řadě zjistil, že mezi položkami rozpočtů jednotlivých účastníků řízení existuje cenový vzorec, přičemž uváděné částky se liší v řádech korun či haléřů. Při této skutečnosti by bylo možné nalézt jiné řešení, a to (jak v rozkladových námitkách uvádí někteří účastníci řízení) že všichni účastníci řízení vycházeli z cen stavebních ceníků RTS či

Obdobné vysvětlení cenových vzorců by rovněž mohlo poskytnout poptání subdodávek u stejného subdodavatele. Avšak i k tomuto vysvětlení se prvnímu stupni podařilo shromáždit

Své závěry o existenci zakázané dohody pak Úřad navíc podpořil zjištěnými shodami v elektronických verzích dokumentů podaných v rámci nabídek.

Druhostupňový orgán považuje za nemožné nalézt jiné hodnověrné vysvětlení, a to zvláště po zohlednění elektronických vlastností dokumentů, kdy se v těchto vlastnostech dokumentů obsahujících rozpočty jednotlivých účastníků objevují jména pracovníků společnosti Navrátil53, případně v kolonce společnost přímo Stavební společnost Navrátil.54

Je tedy v případě VZ ZŠ nutné odmítnout námitky účastníků řízení, že nepřímé důkazy shromážděné prvostupňovým orgánem dostatečně neprokazují spáchání správního deliktu.

Správní delikt VZ Lázně se dotýká dvou účastníků řízení, a to společnosti PROSTAS a družstva

Porovnáním nabídek společností PROSTAS a Mechanika Úřad zjistil další podobnosti či shodné chyby: na krycích listech rozpočtů Rekonstrukce podhledu, Rekonstrukce prosklených stěn a Vzduchotechnika je v nabídce společnosti Mechanika uvedeno IČO společnosti PROSTAS (shodně s nabídkovým rozpočtem PROSTAS). Úřad rovněž ověřil, že cenové vzorce nemohou být způsobeny využitím cen ze stavebních ceníků RTS a ÚRS.56

I v případě VZ Lázně dospěl druhostupňový orgán k závěru, že shromážděné nepřímé důkazy nemohou vést k jinému závěru, než že účastníci řízení PROSTAS a Mechanika podali do VZ

Porovnáním jednotkových cen uvedených v nabídkách společností Navrátil, PROSTAS,

Úřad ověřil, že tento cenový vzorec nemůže být způsoben využitím stavebních ceníků RTS a

Porovnáním vlastností elektronických verzí rozpočtů, které byly součástí nabídek společností

V části rozpočtu Elektrorozvody vnitřní – slaboproud a Elektrická požární signalizace je u společností POZEMSTAV, Navrátil a PROSTAS shodné formátování několika položek, avšak odlišné od zbývajících části rozpočtu a odlišné od formátování těchto položek v zadávací dokumentaci. Shodnou odlišnost vykazuje i nabídka společnosti REALINVEST, jejíž rozpočty

Z poznámek jednatele společnosti Navrátil vyplývá kontakt této společnosti se společností

Ani v případě VZ Zámek nemá druhostupňový orgán pochybnosti ohledně síly důkazního řetězce nepřímých důkazů shromážděných Úřadem. Ze shromážděných nepřímých důkazů druhostupňovému orgánu jasně vyplývá spolupráce mezi zúčastněnými účastníky řízení, neboť není jinak možné si vysvětlit shody v takových vlastnostech elektronických dokumentů, jako jsou „Naposledy vytištěno“ nebo „Naposledy upraveno“, a to na minutu

Porovnáním jednotkových cen v nabídkách jednotlivých uchazečů v případě VZ

Porovnáním elektronických verzí rozpočtů společností POZEMSTAV, Navrátil a EUROGEMA

Do VZ Rekonstrukce Sportcentrum podaly nabídky 4 společnosti, a to POZEMSTAV, Navrátil,

Ačkoli v případě VZ Sportcentrum neshromáždil Úřad takové množství nepřímých důkazů o zakázané dohodě mezi účastníky řízení jako ve výše uvedených případech, i zde je nutné dát za pravdu Úřadu a přisvědčit prokázání spáchání správního deliktu účastníky řízení. Stejně jako v případě VZ Zámek i v případě VZ Rekonstrukce Sportcentrum patří ke klíčovým aspektům k prokázání komunikace mezi zainteresovanými účastníky shodné kolonky „Naposledy vytištěno“ v elektronických verzích dokumentů, které spolu s ostatními nepřímými důkazy dávají dostatečně jasný obraz o jednání účastníků řízení a vyvracejí jakékoli pochybnosti.

Společnost EUROGEMA v rozkladu uvádí, že nelze souhlasit se skutkovými zjištěními Úřadu, neboť neexistuje jediný přímý důkaz svědčící o tom, že se společnost dopustila protisoutěžního jednání uzavřením tzv. dohody s tvrdým jádrem. Úřad má vycházet toliko z jím zpracované Analýzy, z níž dovodil existenci údajného cenového vzorce, a bez dalšího důkazu vzal za prokázané, že tento cenový vzorec byl výsledkem dohody soutěžitelů. Tento nepřímý důkaz nestačí a další podle účastníka chybí.

Pokud jde o Úřadem provedenou analýzu cenových nabídek, účastník uvádí, že Úřad nevzal v úvahu, že součástí zadávací dokumentace bylo rozčlenění prací na jednotlivé položky včetně výkazů výměr zpracované společností RTS, která vystupovala jako administrátor v případě obou veřejných zakázek. Nabídková cena se sestávala z ocenění jednotlivých položek, toto ocenění pak vycházelo výhradně z cen v té době obvyklých. Ty se prakticky nelišily od cen ve vzorovém ceníku RTS. Shodné ceny účastníky jsou tak proto, že byly praktické shodné s cenami vzorového ceníku RTS. Z toho lze jednoznačně dovodit, že se jedná o ceny v daném místě a čase obvyklé, a v žádném případě nemohlo být provedeno ocenění jednotlivých prací tak, aby byl jakýmkoliv způsobem poškozen zadavatel. Cenové dohody lze tedy považovat za vyloučené.

Společnost EUROGEMA se účastnila VZ ZŠ a VZ Rekonstrukce Sportcentrum. Jak již druhostupňový orgán shrnul výše, zjištění Úřadu se nezakládají pouze na provedené analýze, z níž jasně vyplývá, že mezi jednotlivými položkami účastníků řízení existují cenové vzorce.

V případě, že společnost EUROGEMA odkazuje při tvorbě rozpočtů na stavební ceníky RTS, musí druhostupňový orgán připomenout, že Úřad požádal dne 8. 1. 2018 společnost RTS, jež stojí za zmíněnými ceníky, aby porovnala jednotlivé rozpočty se svými ceníky a zaslala Úřadu odpověď, v jakém rozsahu se položky v rozpočtech kryjí právě s ceníky RTS65. Dne 2. 2. 2018 dostal od společnosti RTS podrobnou odpověď, v níž společnost RTS jasně označila položky, které se v jí vydávaných cenících vyskytují a které nikoli.66 Z těchto poskytnutých tabulek je zřejmé, že množství položek67 z rozpočtů k jednotlivým zakázkám stavební ceníky RTS neobsahují. Avšak cenové vzorce mezi jednotlivými rozpočty účastníků řízení se vyskytují právě i u položek v cenících absentujících. Není tedy možné přihlédnout k argumentu společnosti EUROGEMA, že cenové vzorce vznikly kvůli stejným výchozím cenám obsaženým v ceníku RTS. b) Společnost ESOX

Dle společnosti ESOX je předpokladem pro uložení pokuty, aby Úřad bez vší pochybnosti prokázal účastníkům, že postupovali v rozporu se zákonem, čímž narušili konkrétní soutěž.

Co se týče vlastností elektronických dokumentů, které mají podle Úřadu u všech pocházet od společnosti Navrátil, tak dle účastníka řízení toto samotné konstatování nemůže být podkladem pro uložení značných pokut. Originální vlastnosti elektronických verzí dokumentů nebylo dle účastníka řízení možno ověřit, protože ve spise jsou založeny pouze kopie CD nosičů, které byly údajně pořízeny z archivu zadavatele. Nebylo však jednoznačně prokázáno, že do těchto nosičů nemohlo být zasaženo. Vzhledem k tomu, že Úřad šetření zahájil na základě anonymních podnětů, účastník zdůrazňuje, že existuje varianta zásahu do obsahu dokumentů v souvislosti s konkurenčním bojem s cílem poškodit konkurenci „nabíledni“. Z těchto důvodů podle účastníka řízení neměly být nosiče CD a z nich pořízené tisky považovány za způsobilé být důkazními prostředky ve správním řízení, jedná se o nepřípustné podklady v dotčeném správním řízení, a tedy nepřípustné podklady pro vydání rozhodnutí.

Součástí nabídky se stal rozpočet upravený na subdodávky a obchodní zvyklosti společnosti

Námitky společnosti ESOX uvedené v bodě 157 tohoto rozhodnutí druhostupňový orgán již vypořádal výše. Je třeba zdůraznit, že Úřad zcela jistě může dovodit vinu účastníka řízení a uložit pokutu pouze na základě nepřímých důkazů, pokud tyto tvoří jednotný vnitřně nerozporný řetězec, přičemž, jak je konstatováno výše, nepřímé důkazy shromážděné

Z dalších námitek účastníka řízení vyplývá, že se účastník snaží znevěrohodnit podklady napadeného rozhodnutí, aby následně konstatoval, že Úřad žádné použitelné důkazy nemá k dispozici, a proto vytýkané jednání nemůže účastníku řízení nijak dokázat. Jak však druhostupňový orgán uvádí výše, není důvodu jakkoli pochybovat o věrohodnosti Úřadem shromážděných důkazů, přičemž ani účastník řízení nepředkládá žádné skutečnosti odůvodňující jeho nedůvěru ve věrohodnost důkazního materiálu. Z těchto důvodů proto není možné dát ohledně nedostatečného dokazování účastníku řízení za pravdu. c) Společnost PROSTAS a společnost INSTA

I společnost PROSTAS, stejně jako společnost INSTA, ve svém rozkladu zdůraznily skutečnost, že rozhodnutí neobsahuje jediný přímý důkaz o tom, že mezi účastníky došlo k dohodě směřující k ovlivnění výsledku soutěže a poukázaly na nedostatečně zjištěný skutkový stav, a to rovněž především z důvodu, že Úřad dostatečně neshledal pravost jednotlivých důkazů, avšak žádné nové či další okolnosti ani jedna ze společností neuvádí, proto pouze odkazuji na argumentaci obsaženou výše. d) Společnost POZEMSTAV

V rozkladu společnosti POZEMSTAV účastník řízení namítá, že Úřad postupoval v rozporu s § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, neboť nedostatečně zjistil a posoudil skutkový stav věci a

Účastník upozorňuje zejména na následující skutečnosti, které je nutné zjistit a vzít v potaz při hodnocení indicií protisoutěžního jednání: a. vzorové ceníky RTS a ÚRS zahrnují i tzv. specifické ceníky – jejich použití mohlo mít za následek určitou podobnost v nabídkách uchazečů; b. shoda či podobnost mezi nabídkovými cenami mohla být důsledkem poptání cenové nabídky více uchazečů od stejného subdodavatele; c. z dokazování není zřejmé, jak vznikly či mohly vzniknout údajné podobnosti a informace ve vlastnostech elektronických dokumentů a zda lze jejich výskyt jednoznačně přičíst účastníkovi anebo je možné, že vznikly i bez jeho přičinění.

Úřad tak měl flagrantně porušit základní zásady správního řízení, tedy zásadu vyšetřovací a zásadu materiální pravdy. Podle účastníka řízení neexistuje jediný přímý důkaz o koordinaci a napadené rozhodnutí je tak založeno výhradně na nepřímých důkazech a spekulacích Úřadu.

Účastník řízení zpochybňuje Úřadem provedenou analýzu a údajné podobnosti ve vlastnostech elektronických dokumentů. Účastník řízení uzavírá, že podklady shromážděné

Účastník řízení dále upozorňuje, že správní trestání podléhá stejnému režimu jako trestání za trestný čin, tedy že se na vedené správní řízení uplatní princip presumpce neviny a s ním spojená zásada in dubio pro reo. Aplikace těchto zásad má nade vši rozumnou pochybnost prokazovat vinu účastníka, za důkazní standard je považována pouze jistota bez důvodných pochybností. Úřad podle účastníka řízení nemůže nahrazovat skutková zjištění úvahou opírající se o nejednoznačný důkaz; o porušení soutěžních pravidel nemůže být rozhodnuto na základě domněnek (ne)pravděpodobností. Nepřímé důkazy musí tvořit ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetěz důkazů, že ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o porušení soutěžních pravidel a zcela jej usvědčují; zpochybněním i jednoho z nepřímých důkazů je narušena koherence jejich uceleného řetězce. Úřad tím, že rozhodl na

V první řadě je opět potřeba zdůraznit, že druhostupňový orgán dospěl k závěru, že Úřad shromáždil dostatek nepřímých důkazů k dostatečnému prokázání skutkového stavu, přičemž všechny tyto důkazy tvoří jasný obraz jednání účastníků, které nelze vyložit jinak než zakázanou dohodu.

Pokud účastník řízení poukazuje na specifické ceníky RTS a ÚRS, ze kterých údajně všichni účastníci řízení vycházeli a které Úřad nezohlednil, pak je nutné znovu poukázat na vzájemnou korespondenci mezi Úřadem a společností RTS, jak již druhostupňový orgán vysvětlil v odst. 156 tohoto rozhodnutí. Obdobná je situace i v případě ceníků ÚRS68, kdy u

Z výše uvedeného plyne, že Úřad srovnání mezi rozpočty jednotlivých zakázek se stavebními ceníky RTS a ÚRS nevykonával sám, ale tato srovnání zadal přímo společnostem RTS a ÚRS, které je srovnaly se všemi svými dostupnými ceníky, tedy i s těmi „specifickými“, na které poukazuje účastník řízení. A i přesto je z porovnání jasně patrné, že ačkoli mezi položkami rozpočtů jednotlivých účastníků řízení existuje cenový vzorec, mezi položkami ceníků RTS, popř. ÚRS a položkami rozpočtů jednotlivých účastníků se cenové vzorce objevit nepodařilo.

Účastník dále poukazuje na to, že podobnosti jednotlivých nabídek mohly být způsobeny stejnými subdodavateli. K tomu uvádím, že v nabídkách jednotlivých uchazečů byli uvedeni subdodavatelé, které jednotliví uchazeči při realizaci zakázky budou využívat, přičemž v případě VZ ZŠ každá společnost měla jiného subdodavatele. Společnosti Navrátil při realizaci dané zakázky subdodávala tatáž společnost (v nabídce tento subdodavatel uveden nebyl), která byla uvedena v nabídce společnosti POZEMSTAV jako subdodavatel s podílem

V případě VZ Zámek např. společnost POZEMSTAV neuváděla žádného subdodavatele, stejně jako společnost Navrátil a PROSTAS. U VZ Rekonstrukce Sportcentrum společnost

Účastník rovněž uvedl, že kontakt mezi stavebními společnostmi je běžný a odpovídá péči řádného hospodáře. S takovým argumentem by se jistě dalo souhlasit, ovšem je třeba vzít v úvahu, jaký kontakt je mezi stavebními společnostmi běžný a hlavně legální. Pokud by se jednalo např. o dohodu o subdodávkách, pak proti takovému kontaktu nelze ničeho namítat.

Úřad dle druhostupňového orgán prokázal nade vši pochybnost, že za neobvyklou podobností jednotlivých nabídek nemůže být žádná jiná okolnost, než zakázaná dohoda (ve formě jednání ve vzájemné shodě) mezi jednotlivými soutěžiteli, přičemž dostál všem standardům správního dokazování a nezpronevěřil se žádné zásadě správního trestání. e) Společnost Navrátil

Účastník řízení předně nesouhlasí se závěry Úřadu uvedenými v napadeném rozhodnutí a je toho názoru, že ze shromážděných podkladů nevyplývá a nelze dovozovat porušení § 3 ZOHS z jeho strany. Dále se účastník řízení vyjadřuje k analýze Úřadu a tvrzené podobnosti v nabídkách uchazečů, o kterou má Úřad opírat údajné porušení zákona, když poukazuje na to, že vzorové ceníky RTS a ÚRS zahrnují i tzv. specifické ceníky (pro různé druhy či úrovně stavebních prací) a právě použití těchto specifických ceníků ze strany uchazečů by mohlo mít