ÚOHS S0127/2022/VZ – Smlouvy o poskytování služeb provozu a rozvoje Informačního

Obviněný – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3,

Dne 16. 4. 2020 udělil obviněný České poště, s.p., pokyn k realizaci změnového požadavku k úpravě aplikace Mobilní klíč pro potřeby NIA, fáze 1 a 2 (dále jen „objednávka ze dne 16. 4. 2020“).

Dne 12. 8. 2020 udělil obviněný České poště, s.p., pokyn k realizaci změnového požadavku k úpravě aplikace Mobilní klíč pro potřeby NIA, fáze 3 (dále jen „objednávka ze dne

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 10. 11. 2020 návrh navrhovatele – ADUCID s.r.o., IČO 03678091, se sídlem

Dne 4. 1. 2021 Úřad usnesením sp. zn. ÚOHS-S0475/2020/VZ, č. j. ÚOHS-00169/2021/500/ISo z téhož dne dle § 257 písm. l) zákona zastavil správní řízení S0475/2021/VZ, neboť zjistil, že závazek ze smlouvy byl splněn (dále jen „usnesení S0475/2020/VZ“).

Součástí návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy byl i podnět k přezkoumání postupu zadavatele při poptávání plnění spočívajícího v úpravě mobilního elektronického prostředku (dále jen „MEP“ nebo „Mobilní klíč“) tak, aby byl použitelný pro potřeby Národního bodu pro identifikaci a autentizaci (dále jen „NIA“), přičemž rozsah tohoto plnění realizovaného dodavatelem Česká pošta, s. p., byl vymezen objednávkami ze dne 16. 4. 2020 a 12. 8. 2020 navazujícími na Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS. Po přezkoumání v podnětu uváděných skutečností ve spojitosti s relevantními podklady Úřad neshledal důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední, avšak nevyloučil možnost následného přezkoumání postupu zadavatele, vyjdou-li najevo nové skutečnosti, přičemž tuto skutečnost sdělil obviněnému dne 7. 1. 2021.

Dne 9. 4. 2021 obdržel Úřad od stěžovatele podání s názvem „Doplnění podnětu k zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední“ z téhož dne. Po přezkoumání obsahu

Stěžovatel předně nesouhlasí s tvrzením zadavatele ohledně toho, že plnění, která mu byla ze strany dodavatele poskytnuta, nepředstavují samostatné veřejné zakázky, ale jsou plněními předvídanými a realizovanými právě na základě Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS. Stěžovatel konstatuje, že plnění spočívající ve vytvoření a následném provozu mobilního prostředku elektronické identifikace pro národní identitní autoritu, který je označován jako „Mobilní klíč eGovernmentu“, vybočuje a překračuje zákonnou výjimku, na jejímž základě byla uzavřena

Stěžovatel poukazuje na to, že zadavatel dovozoval naplnění výjimky ze zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZEÚ“), přičemž doplňuje, že veškerá plnění na základě Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS se musejí týkat výhradně provozu ISDS.

Plnění, které stěžovatel napadá, je dle jeho názoru použitelné zcela nezávisle na ISDS, a to dokonce i pro systémy mimo státní správu. „Prostředek označovaný jako ,Mobilní klíč eGovernmentuʼ v sobě de facto zahrnuje dvě části, původní prostředek sloužící k přihlašování do datových schránek (dále jen ,MEP pro ISDSʼ) a samostatnou část, která je na MEP pro ISDS nezávislá a která slouží k přihlašování ke všem poskytovatelům služeb podle zákona č. 250/2017 Sb. a to prostřednictvím portálu eidentita (dále jen ,MEP pro NIAʼ). Právě tato druhá část plnění jednoznačně vybočuje z uvedené zákonné výjimky, neboť se již nejedná o plnění, které se výhradně týká provozu ISDS.“

Stěžovatel je přesvědčen, že na vytvoření takového MEP pro NIA měla být zadána v zadávacím řízení samostatná veřejná zakázka. V žádném případě nesmělo být toto plnění subsumováno pod stávající Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS. Smlouva o provozu a rozvoji ISDS v žádném svém ustanovení nepředpokládá a ani nemohla předpokládat vytvoření mobilního prostředku elektronické identifikace pro jiné systémy, než je systém datových schránek.

Stěžovatel doplňuje, že „[s]kutečnost, že jedním z účelů Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS je poskytování služeb rozvoje ISDS, a to mj. za účelem rozšíření či úprav služeb poskytovaných v rámci ISDS, zejména s ohledem na splnění požadavků nově účinných právních předpisů (např. nařízení eIDAS1), jak uvádí zadavatel, v žádném případě neodůvodňuje úpravu MEP tak, jak byla provedena.“

Stěžovatel uvádí, že „argumentace zadavatele, že napadané plnění bylo vynuceno novými požadavky zákona o elektronické identifikaci, je nepravdivá. Poskytnuté plnění popisovaný požadavek nenaplňuje ani naplnit nemůže.“ Stěžovatel je přesvědčen, že „[p]okud by tomu tak bylo, musely by všechny ostatní informační systémy veřejné správy postupovat stejně a vytvořit také vlastní autentizační prostředek. Tato argumentace zadavatele zcela popírá účel zákona o elektronické identifikaci a také účelnost budování NIA, tedy náhradu specifických prostředků

Stěžovatel se domnívá, že zadavatel se namísto vytvoření nového mobilního prostředku elektronické identifikace pro NIA rozhodl pořídit takový mobilní prostředek elektronické identifikace přepracováním MEP pro ISDS. Toto plnění však přesahuje provoz datových schránek a nešlo jej tak podřadit pod Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS. „Nadto zvolené řešení si vyžádalo úpravy na straně samotné NIA.“

„Skutečnost, že došlo k vytvoření de facto nové aplikace pro přihlašování prostřednictvím NIA dokládá již dokument, který zadavatel poskytl Úřadu, označený jako ,ISDS rok 2019, Technická specifikace – koncept, Interní označení: 800, Název: Úprava aplikace Mobilní klíč pro potřeby

Stěžovatel následně uvádí, že skutečnost, že došlo k překročení užití pro ISDS a k vytvoření zcela nové aplikace pro jiný systém, dokládá i informace na stránkách NIA, kde je uvedeno, že „Aktualizace změní název aplikace z ,Mobilní klíč ISDSʼ na ,Mobilní klíč eGovernmentuʼ a současně změní ikonu aplikace z loga ISDS (dvě šipky směrem ven na tmavě modrém pozadí) na nové logo eGovernmentu (heraldická figura Českého lva na šedém pozadí)“. Právě uvedené dle stěžovatele také svědčí o tom, že byla vytvořena zcela nová aplikace pro veřejnou správu, nikoliv pouze pro ISDS.

Pro úplnost stěžovatel uvádí, že nezávislost MEP pro NIA na ISDS lze demonstrovat na skutečnosti, že někteří poskytovatelé služeb umožňují přihlášení jak nově prostřednictvím NIA, tak postaru prostřednictvím ISDS. „V praxi to znamená, že např. přihlášení na Portál občana lze realizovat buď prostřednictvím dlaždice ,eidentita.czʼ nebo prostřednictvím dlaždice ,Datové schránkyʼ“. Stěžovatel doplňuje, že MEP pro NIA a MEP pro ISDS jsou dvě samostatné a věcně nezávislé části jedné aplikace, z nichž první slouží k přihlašování do portálů všech poskytovatelů služeb eGovernmentu a druhá pro přihlašování pouze do ISDS, jak to umožňuje výjimka dle ust. § 29 písm. q) zákona.

Stěžovatel odkazuje na dokument ministra vnitra „Informace o záměru učinit výdaj v oblasti digitalizace nebo informačních a komunikačních technologií podle usnesení vlády ze dne 27. ledna 2020, č. 86“, na jehož základě byla o záměru informována vláda. Jako předmět záměru bylo uvedeno „Technické zhodnocení systému Národní bod (Národní identitní autorita – Modulární registr informačních systémů) o funkcionalitu Mobilního elektronického klíče (MEP)“.

Přípisem č. j. ÚOHS-12476/2021/521/RŠu ze dne 13. 4. 2021 Úřad požádal obviněného o vyjádření k obsahu podnětu. Vyjádření obviněného ze dne 22. 4. 2021 (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 22. 4. 2021“) obdržel Úřad dne 23. 4. 2021.

Dne 9. 6. 2021 Úřad přípisem č. j. ÚOHS-19194/2021/521/RŠu z téhož dne požádal obviněného o zodpovězení následujících otázek: „1. Objasněte důvody, pro které je provoz a správa Mobilního klíče eGovernmentu využitelného zcela nezávisle na ISDS, podřazena pod ISDS? Svou odpověď, prosím, blíže rozveďte.

Objasněte, z jakého důvodu jste přesvědčeni o zákonnosti využití výjimky dle § 29 písm. q) zákona pro realizaci Mobilního klíče eGovernmentu coby samostatného prostředku pro elektronickou identifikaci, který mohou využívat i ti uživatelé, již nedisponují datovou schránkou, resp. jak lze dle Vašeho názoru tuto novou službu státu, která slouží k jiným účelům než k těm, ke kterým má Česká pošta, s. p., výhradní práva, realizovat bez provedení zadávacího řízení na základě výjimky dle § 29 písm. q) zákona? Svou odpověď, prosím, blíže rozveďte.“

Dne 17. 6. 2021 obviněný přípisem ze dne 15. 6. 2021 požádal Úřad o prodloužení lhůty k vyjádření se k výše předestřeným otázkám, přičemž Úřad žádosti obviněného vyhověl a požádal o zodpovězení předmětných otázek do 25. 6. 2021.

Dne 25. 6. 2021 obdržel Úřad vyjádření obviněného ze dne 24. 6. 2021 (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 24. 6. 2021“).

Dne 20. 7. 2021 Úřad přípisem č. j. ÚOHS-24425/2021/524/RŠu z téhož dne požádal obviněného o potvrzení skutečnosti, „že propojení MEP s identifikační autoritou NIA, díky němuž lze také využívat služby veřejné správy nabízené poskytovateli těchto služeb, bylo vynuceno zákonnými požadavky, přičemž tato funkcionalita tvoří jakousi ,přidanou hodnotuʻ

Dne 27. 7. 2021 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 27. 7. 2021“).

Dne 16. 8. 2021 se uskutečnilo podání vysvětlení ve smyslu § 137 správního řádu, kdy obviněný mj. uvedl, že zašle Úřadu podrobnější vyjádření k předmětu šetření, zejména ke vztahu MEP k ISDS, potažmo k přesvědčení obviněného o zákonnosti jeho postupu při úpravě MEP. Bližší podrobnosti o podání vysvětlení jsou zachyceny v úředním záznamu č. j. ÚOHS28378/2021/524/ZKu ze dne 20. 8. 2021.

Dne 6. 10. 2021 obdržel Úřad vyjádření obviněného ze dne 5. 10. 2021 (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 5. 10. 2021“).

Obviněný se předně ohrazuje proti tvrzení stěžovatele o tom, že obviněným předkládané informace mají být nepřesné, účelové či nesprávné. Obviněný setrvává na svém stanovisku, že veškerá plnění učiněná na základě Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS, která jsou stěžovatelem rozporována, nepředstavují samostatné veřejné zakázky, resp. postupy směřující k zadání

Obviněný uvádí, že „MEP dodaný na základě Smlouvy není vytvořen pro celou státní správu, respektive není provozován zcela mimo ISDS, když vytvořením tohoto MEP byl pouze upraven a zhodnocen ISDS, respektive jeho část odpovídající MEP, a to na základě skutečností předvídaných Smlouvou již v době jejího uzavření (k tomuto srov. např. body 24 – 27 Usnesení) a odůvodněných změnou a úpravou právních předpisů. Také správa i provoz tohoto MEP nadále spadá výhradně pod Smlouvu.“

Obviněný poukazuje na to, že skutečnost, že MEP obsahuje také možnost přihlášení prostřednictvím NIA, nepopírá výše uvedené, přičemž opakuje, že předmětem úpravy MEP mělo být mj. také propojení a sjednocení přihlašování prostřednictvím stávající autority ISDS a autority NIA, a to na základě a v intencích zákonných požadavků [zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZEI“), ZEÚ a nařízení eIDAS].

Vzhledem k tomu, že identifikace prostřednictvím přihlášení k ISDS byla a částečně je využívána jako prostředek ověření, resp. prokázání totožnosti příslušné osoby v rámci přihlašování k některým portálům státní správy, a to bez nutnosti propojení s autoritou NIA, bylo s ohledem na právní úpravu nově zakotvenou v ZEI a ZEÚ nutné pro možnost zachování přihlašování prostřednictvím údajů vedených v ISDS ve stávajícím rozsahu navázat tento systém přihlašování na autoritu NIA a tyto skutečnosti pomítnout také do MEP. Tyto požadavky dle obviněného vychází zejm. z ust. § 3 odst. 1 písm. c) ZEI a z § 9 odst. 3 ZEÚ.

Obviněný dále odkazuje na ust. § 9a odst. 1 ZEÚ, dle kterého ministerstvo může vydávat elektronický prostředek dle § 9 odst. 3 ZEÚ rovněž jako prostředek pro elektronickou identifikaci určený v rámci jím spravovaného nebo stanoveného kvalifikovaného systému elektronické identifikace k autentizaci svého držitele v jiných případech, než je přihlášení do datové schránky. § 2 odst. 3 vyhlášky o ISDS stanovuje úroveň záruky MEP pro ISDS jako „alespoň značnou“.

Obviněný je přesvědčen, že uvedení kvalifikovaného prostředku MEP do souladu se zákonnými požadavky na jeho provoz bylo zcela jistě předmětem plnění souvisejícím s provozem, resp. rozvojem ISDS, který je vymezen Smlouvou o provozu a rozvoji ISDS.

Obviněný dodává, že nikdy netvrdil, že by předmětem Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS mělo být vytvoření MEP pro jiné systémy, ale toliko úprava MEP provozovaného v rámci ISDS tak, aby tento prostředek naplnil zákonné požadavky.

Obviněný objasňuje, že předmětem napadané části plnění byla úprava MEP určeného pro úroveň „značná“ dle nařízení eIDAS, a to pro účely provozu a rozvoje ISDS, což je technicky i svým určením zcela jiné plnění než kvalifikovaný nástroj pro úroveň „vysoká“, jež byl předmětem obviněným dříve vedených předběžných tržních konzultací, na které odkazuje stěžovatel.

Stěžovatel dle obviněného zcela přehlíží skutečnost, že prostřednictvím ISDS je možné se přihlásit do ostatních portálů veřejné správy a v tomto smyslu se nejedná o běžný informační systém veřejné správy, ale o tzv. kvalifikovaný systém určený pro identifikaci ve smyslu ZEI.

Dle obviněného skutečnost, že se na akceptaci dodávaného řešení MEP bude podílet Správa základních registrů, není ničím neobvyklým, neboť je nutné posoudit funkčnost předmětné úpravy z pohledu obou systémů. Za nerelevantní považuje obviněný argumentaci stěžovatele o rozdílné délce identifikátorů. K tomu obviněný doplňuje, že tato skutečnost sama o sobě neprokazuje tvrzení stěžovatele o údajném překročení rámce Smlouvy o provozu a rozvoji

Obviněný závěrem konstatuje, že napadaná realizace části předmětu Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS spočívající v úpravě MEP s úrovní záruky „značná“ byla realizována na základě řádně uzavřené Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS a byla touto smlouvou předvídána od jejího počátku, zejm. s ohledem na provozní povinnosti ISDS spojené s požadavky ZEI, ZEÚ a nařízení eIDAS. Předmětné plnění dle obviněného úzce souvisí s provozem, resp. rozvojem ISDS a jeho funkcionalit, přičemž obdobné závěry vyplývají dle obviněného z usnesení S0475/2020/VZ, na které pro úplnost odkazuje. Obviněný zastává názor, že z jeho strany nedošlo k porušení zákona a nejsou dány důvody k zahájení správního řízení z moci úřední, resp. důvody k uložení nápravného opatření či pokuty.

Obviněný uvádí, že bez provedené úpravy MEP by nebylo možné MEP pro ISDS pro nesplnění zákonných požadavků provozovat pro předpokládaný účel a možnost komunikace s orgány veřejné moci, resp. možnost autentizace prostřednictvím MEP by tím v rámci této komunikace byla znemožněna.

„Možnost autentizace samostatně prostřednictvím NIA je tedy výsledkem výše popsané a zákonem vynucené modernizace a úpravy MEP, která byla předpokládána jak právními předpisy (…), tak přímo ve Smlouvě na provoz a rozvoj ISDS. Funkce autentizace samostatně prostřednictvím NIA je umožněna již ze samotné podstaty propojení této autentizační autority s MEP, a to na základě technických možností a specifik autentizačního procesu. Z technického pohledu představuje NIA tzv. federační hub, neboli sběrnici, která propojuje poskytovatele identity (vydavatele prostředků pro el. identifikaci) s poskytovateli služeb (správci webových portálů, které autentizaci a identifikaci cestou NIA využívají). Základním principem NIA je logické oddělení těchto dvou světů, tzn. v praxi poskytovatel služeb neví a nesmí znát, jakým konkrétním prostředkem se uživatel přihlásil, a stejně tak poskytovatel identity neví a nesmí znát, kam se uživatel hlásil. Z toho tedy vyplývá, že jakmile je MEP zařazen do nabídky el. prostředků dostupných cestou NIA, nejde v principu omezit jeho použití jen pro ISDS. Nadto i po této změně MEP slouží primárně k hlavnímu účelu datových schránek – tedy ke vzdálené komunikaci (provádění oficiálních úkonů) obyvatel a podnikatelských subjektů vůči orgánům veřejné moci.“.

Obviněný pokračuje, že rozšířením funkčnosti MEP se uživatelům ISDS otevírají další možnosti vzdálené interakce a komunikace s elektronickými systémy veřejné správy, přičemž toto řešení považuje obviněný za efektivní.

Co se týče bezpečnostního hlediska, tento záměr by nemohl být dle obviněného realizován jiným způsobem, neboť pokud by dodavatelem rozšíření MEP byl kdokoliv jiný než stávající a zákonem stanovený provozovatel ISDS, nebylo by možné aplikaci MEP povolit přístup ke stávajícím identitám uživatelů ISDS.

Obviněný konstatuje, že „[s]kutečnost, že lze v rámci MEP pro ISDS používat autentizaci NIA samostatně, je proto osvědčena také tím, že dle novelizovaných zákonných pravidel o kvalifikovaných systémech elektronické identifikace ve smyslu ZEI a ZEÚ (které byly také hlavním důvodem pro propojení MEP s NIA) je pro založení účtu datových schránek prostřednictvím MEP nutná autentizace právě pomocí NIA – v tomto smyslu bylo nutné pro zachování možnosti založit datovou schránku prostřednictvím MEP umožnit také založení autentizačního profilu NIA nezávisle na autentizaci ISDS.“.

Dle obviněného MEP provozovaný v rámci ISDS stále slouží k zákonem předpokládanému účelu datových schránek, tedy k usnadnění a zajištění komunikace a dalších úkonů veřejnosti vůči orgánům veřejné správy. Obviněný uvádí, že po úpravě a modernizaci MEP byly pro tento

Obviněný uvádí, že některé funkcionality či úkony vůči orgánům veřejné moci (například ověření identity) jsou prováděny na základě propojení MEP s autentifikační autoritou NIA, přičemž právě tato skutečnost umožňuje provedení těchto úkonů vůči orgánům veřejné moci (například zajištění kvalifikovaného systému elektronické identifikace, zřízení účtu datových schránek prostřednictvím MEP apod.).

K zákonnosti využití výjimky dle § 29 písm. q) zákona obviněný konstatuje, že se nejedná o službu, která by vybočovala z výhradních práv provozovatele datových schránek, tj. České pošty, s.p. Obviněný opakuje, že provoz, správa a rozvoj MEP určeného pro ISDS, stejně jako možnost autentizace prostřednictvím tohoto MEP určeného pro ISDS také v jiných případech, než je přihlašování do datové schránky, jsou výslovně předpokládány zákonem a bez dalšího spadají pod činnosti zajišťované v rámci ISDS.

Obviněný s odkazem na ust. § 9 a 9a ZEÚ dovozuje, že možnost přihlášení (autentizace) také v jiných případech než do datové schránky prostřednictvím MEP provozovaného v rámci systému ISDS Českou poštou, s.p., je výslovně předpokládána zákonem a nijak nevybočuje z předmětu provozu, správy a rozvoje ISDS. Obviněný závěrem shrnuje, že „skutečnost, že MEP pro ISDS lze izolovaně použít také pro autentizaci v rámci jiných systémů než je datová schránka, nijak nevybočuje z možnosti provozovat ISDS, respektive MEP vydaný pro účely ISDS na základě výjimky předpokládané v § 29 písm. q) ZZVZ, jelikož (i) se jedná o službu MEP vydaného a provozovaného v rámci ISDS, která je výslovně předpokládána zákonem (§9a odst. 1 ZEÚ); (ii) výhradní provozovatel MEP vydaného a provozovaného pro účely ISDS je určen přímo zákonem (§ 14 odst. 2 ZEÚ) a je jím držitel poštovní licence, tedy Česká pošta, s.p., která je veřejným zadavatelem; (iii) správcem ISDS je dle zákona (§ 14 odst. 2 ZEÚ) výslovně určen

Obviněný předně uvádí, že právní úprava (ZEI) obecně upravuje způsob prokazování totožnosti elektronickými prostředky. Oproti předchozímu stavu došlo účinností tohoto zákona k zakotvení jednotného obecného způsobu prokazování totožnosti a dále státního systému,

Obviněný dále cituje příslušná ustanovení ZEI, přičemž uvádí, že z právní úpravy je zřejmý trend, kdy se upouští od tzv. proprietárních přihlašovacích údajů směrem k obecně použitelným přihlašovacím údajům.

Obviněný popisuje, že pro přístup do datové schránky zajišťuje provoz MEP, který musí splňovat podmínky kvalifikovaného systému elektronické identifikace a takový systém musí být propojen s NIA. Obviněný dále s odkazem na ust. § 9a odst. 1 ZEÚ opakuje, že takovýto prostředek provozovaný v rámci ISDS může být vydáván rovněž k autentizaci v jiných případech, než je přihlašování do datové schránky, neboť samotné propojení MEP s NIA takovou funkcionalitu zajišťuje. „Imanentní vlastností elektronické identifikace a autentizace pomocí prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného a používaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace (MEP) je to, že proces elektronické identifikace a autentizace probíhá prostřednictvím NIA, a to na základě požadavku zakotveného v § 3 odst. 1 písm. c) ZEI (…).“

Obviněný uvádí, že ze sjednocení, resp. uvedení MEP pro ISDS do souladu s právními předpisy jako vedlejší produkt vznikla možnost uživatelů ISDS předmětný MEP pro ISDS využívat vyjma připojení k ISDS také pro přihlášení k ostatním službám a systémům veřejné správy. Rozšíření služeb přihlašování prostřednictvím MEP pro ISDS do jiných služeb veřejné správy bylo vedlejší přidanou hodnotou propojení se systémem NIA, avšak primárním účelem tohoto kroku bylo uvedení MEP pro ISDS do souladu s právními předpisy tak, aby uživatelé datových schránek mohli nadále MEP používat k přihlašování k ISDS.

Obviněný opakuje, že vzhledem ke změně právních předpisů bylo propojení MEP pro ISDS s NIA jedinou možností, jak zachovat původní funkcionality tohoto MEP pro provoz v rámci

Obviněný závěrem shrnuje, že „propojení MEP pro ISDS s certifikační autoritou NIA bylo realizováno na základě požadavku zakotveného v ZEI, zejména v jeho § 2, 3 a 27. Zadavatel dále opakuje, že primárním účelem MEP pro ISDS je přihlašování uživatelů ISDS ke službě datových schránek a možnost přihlášení také k jiným systémům veřejné správy je pouze vedlejším produktem propojení tohoto MEP s NIA, což vyplývá z technických specifik a možností této autentizační autority. Vše právě uvedené je umožněno a výslovně vyplývá také z § 9a odst. 1 ZEU, z jehož výkladu je dle názoru Zadavatele naprosto zřejmé, že primárním účelem

Obviněný předmětným vyjádřením navazuje na svá předchozí vyjádření, přičemž mj. uvádí, že před účinností ZEI byl systém ISDS prakticky jediným systémem, který umožňoval svým uživatelům ověření identity vůči jiným státním orgánům v rámci elektronických úkonů. Po účinnosti ZEI bylo nutné změny aplikované do právního řádu reflektovat také v rámci modernizace MEP pro ISDS, tzn. propojit jej s NIA, a to za účelem zachování možnosti ověření identity stávajících uživatelů systému ISDS. Obviněný akcentuje, že bez realizace předmětné úpravy by nebylo možné používat stávající funkcionality MEP pro účely přístupu a efektivního využívání systému ISDS.

Obviněný poukazuje na to, že služby spočívající v modernizaci a úpravách MEP pro ISDS jsou realizovány na základě Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS, přičemž realizace předmětných úprav byla od počátku koncipována do několika etap. Současný stav úpravy MEP pro ISDS není dle obviněného konečný.

Obviněný v rámci koncepce rozvoje služeb eGovernmentu předpokládá, že předmětný MEP ve své finální podobě nebude pouze jednorázovým nástrojem pro ověření identity, ale bude obsahovat také další komplexní funkcionality pro efektivní a uživatelsky komfortní obsluhu datových schránek prostřednictvím tohoto MEP, a to z důvodu, že ISDS je stěžejním systémem eGovernmentu, který tvoří základní pilíř komunikace občanů s orgány veřejné moci.

Obviněný upozorňuje, že předmětnou úpravou MEP byla rovněž řešena problematika zabezpečení uživatelské přívětivosti a v neposlední řadě zajištění maximálních možností uživatelů přihlásit se k ISDS. Propojením MEP s NIA (schopností MEP zajistit přihlašování uživatelů jak prostřednictvím identifikačních nástrojů ISDS, tak i prostřednictvím NIA) dochází k podstatnému posílení bezpečnosti (ve smyslu dostupnosti) při zachování možnosti využití

Obviněný pokračuje, že ISDS je prvkem kritické informační infrastruktury státu ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2 písm. b) zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZKB“).

ISDS stejně jako jeho veškeré úpravy musí podléhat zpřísněným pravidlům na funkčnost, stabilitu a ochranu tohoto systému stanoveným dle ZKB a prováděcích předpisů k tomuto zákonu. Obdobně jsou správce a provozovatel nuceni zohledňovat specifika výběru dodavatelů pro realizaci zásadních úprav.

Obviněný uvádí, že uvedení MEP pro NIA do souladu se zákonem je možné s ohledem na legislativní změny rozdělit do několika etap, a to • • • vytvoření MEP pro ISDS před účinností ZEI, modernizace MEP spočívající v jeho propojení s autoritou NIA tak, aby bylo dosaženo podmínek nově stanovených v ZEI a bezpečné migrace identit, kompletní migrace a propojení stávajících uživatelů s autoritou NIA a oddělení těchto identit přesahujících provoz ISDS do samostatného nástroje nezávislého na ISDS.

Obviněný dále dodává, že MEP pro ISDS se aktuálně nachází ve druhé fázi. ISDS byl do účinnosti

Pokud by migrace údajů probíhala odděleně (ze systému ISDS do jiného vytvořeného systému či do jiného mobilního elektronického prostředku provozovaného mimo systém ISDS), došlo by k nežádoucímu ohrožení funkčnosti ISDS a uživatelských dat více než milionu uživatelů.

Obviněný uvádí, že s ohledem na citlivou povahu ISDS a jeho zásadní postavení kritické infrastruktury státu rozhodl, že celý proces modernizace a úpravy MEP pro ISDS bude realizován na základě postupných kroků tak, aby dopady na provoz, bezpečnost, bezproblémové uživatelské využití celého ISDS a migraci citlivých uživatelských údajů byly co nejmenší.

Obviněný argumentuje, že musel při výběru dodavatele reflektovat požadavky ZKB a pro úpravu a modernizaci MEP za účelem zachování jeho stávajících funkcionalit, jejich rozšíření a úspěšné migrace dat vybrat dodavatele, který je objektivně schopen takovou úpravu realizovat v rámci provozu ISDS, a který již v rámci provozu a služeb souvisejících s úpravami

Z provozních i bezpečnostních důvodů tedy nebylo dle obviněného možné realizovat tento záměr jiným způsobem, protože pokud by dodavatelem MEP byl kdokoliv jiný než stávající a zákonem stanovený provozovatel ISDS, nebyla by zajištěna kompatibilita, bezpečná migrace dat, stabilita systému ISDS a možnost dalších úprav a implementace do celého systému ISDS, stejně tak by nebylo možné aplikaci MEP provozované mimo ISDS povolit přístup ke stávajícím identitám uživatelů ISDS.

Obviněný dále dovozuje naplnění podmínek pro využití výjimky dle § 29 písm. q) zákona, přičemž uvádí, že: • • •

úprava, resp. rozvoj systému MEP spočívající v jeho modernizaci naplňuje povahy služby, jak obviněný, tak Česká pošta, s. p., splňují definici veřejného zadavatele ve smyslu § 4 zákona, dle § 14 odst. 2 ZEÚ je provozovatelem a subjektem odpovědným za řádné fungování, provoz a rozvoj ISDS a všech jeho funkcionalit držitel poštovní licence, v tomto smyslu je provozovatel systému datových schránek také subjektem příslušným k provedení nutného rozvoje, resp. úprav systému datových schránek a všech jeho funkcionalit prováděných na základě zákonných požadavků, nadto je tento subjekt jediným, kdo je schopen dostát požadavkům stanoveným v ZKB.

Obviněný doplňuje, že poddodavatel České pošty, s.p., pro část spočívající ve vytvoření MEP pro ISDS v „první fázi“ byl vybrán dle pravidel zákona a ani v tomto ohledu nelze dle obviněného spatřovat porušení zákona.

Obviněný závěrem konstatuje, že „uvedení ISDS, respektive kvalifikovaného prostředku MEP používaného v rámci ISDS do souladu se zákonnými požadavky na jeho provoz a zajištění funkcionalit datových schránek používaných prostřednictvím MEP, je zcela jistě předmětem plnění souvisejícím s provozem, správou a rozvojem systému datových schránek. Na této skutečnosti potom nic nemění ani to, že některé funkcionality či úkony činěné vůči orgánům veřejné moci (například ověření identity) jsou prováděny na základě propojení MEP s autentifikační autoritou NIA, když právě tato skutečnost umožňuje provedení těchto úkonů vůči orgánům veřejné moci. Nadto Zadavatel upozorňuje, že provedené změny MEP pro ISDS nejsou ke dnešnímu dni konečné, přičemž zvolený postup byl Zadavatelem určen z důvodu efektivnější, bezpečnější a hospodárnější migrace dat, stejně tak jako z důvodu zajištění bezpečnosti celého systému ISDS.“

Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištěná za dostatečná, vydal dne 15. 3. 2022 příkaz sp. zn. ÚOHS-S0127/2022/VZ, č. j. ÚOHS-09210/2022/500 z téhož dne (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když dne 19. 2. 2018 uzavřel postupem mimo zadávací řízení s odkazem na výjimku dle § 29 písm. q) zákona s Českou poštou, s.p., Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS, jejímž účelem je mj. poskytování služeb rozvoje Informačního systému datových schránek blíže definovaných v bodě IV. „PŘEDMĚT SMLOUVY“ a v přílohách č. 1 a 2 předmětné smlouvy, a na jejím základě prostřednictvím objednávek ze dne 16. 4. 2020 a 12. 8. 2020 udělil České poště, s.p., pokyn k úpravě, resp. rozšíření funkcionalit mobilního elektronického prostředku původně sloužícího výhradně k přihlašování do Informačního systému datových schránek tak, aby byl použitelný pro potřeby Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, ačkoliv ve vztahu k předmětnému plnění nebyly splněny podmínky pro využití výjimky dle ust. § 29 písm. q) zákona, tedy zadavatel předmětné plnění v rozporu s § 2 odst. 3 zákona nezadal v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona, přičemž tímto nezákonným postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele. Ve výroku II. příkazu uložil Úřad obviněnému za spáchání uvedeného přestupku pokutu ve výši 200 000,- Kč.

Doručením příkazu obviněnému dne 15. 3. 2022 bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno řízení o přestupku.

Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 23. 3. 2022 odpor ze dne 22. 3. 2022 (dále jen „odpor“). Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Usnesením č. j. ÚOHS-10266/2022/524 ze dne 24. 3. 2022 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

Usnesením č. j. ÚOHS-10981/2022/524 ze dne 30. 3. 2022 Úřad na základě žádosti obviněného ze dne 30. 3. 2022 prodloužil lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, a to do 14. 4. 2022.

Dne 13. 4. 2022 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného ze dne 13. 4. 2022“), jehož obsah Úřad shrnuje níže v bodech 77. – 79. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Usnesením č. j. ÚOHS-13873/2022/524 ze dne 26. 4. 2022 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Úřad ve stanovené lhůtě (ani později) vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí neobdržel.

Obviněný předně svého vyjádření popisuje základní skutkový stav a dále dovozuje naplnění podmínek pro uplatnění výjimky dle ust. § 29 písm. q) zákona. V této části obviněný neuvádí žádné nové skutečnosti oproti již dříve uvedeným tvrzením.

Obviněný dále konstatuje, že dle jeho názoru nedošlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, neboť obviněný je přesvědčen, že postupoval v souladu se zákonem, a ani v případě, kdy by nedodržel pravidla stanovená zákonem, nemohl by jeho postup ani potenciálně ovlivnit výběr dodavatele. Obviněný poukazuje na nutnost realizace předmětné úpravy Českou poštou, s.p., neboť v opačném případě by došlo ke zbytečnému navýšení nákladů spojených s • • nutností dodavatele obeznámit se s problematikou, kterou již Česká pošta, s.p., dobře znala a jejíž součinnost by byla pro takový postup nezbytná, a nezbytnou migrací dat, neboť systém ISDS obsahuje naprostou většinu uživatelů, a dále zmiňuje bezpečnostní riziko spojené se zmíněnou migrací uživatelských dat, přičemž právě zajištění bezpečnosti dat by mělo být při realizaci předmětného plnění jednou z hlavních priorit. V daném případě vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nemohlo dle obviněného dojít ani k potenciálnímu ovlivnění výběru dodavatele, neboť na trhu neexistuje jiný dodavatel, který disponuje poštovní licencí, infrastrukturou a znalostí problematiky a jehož výběr by neznamenal naprosto zbytečné vynaložení zvýšených nákladů na plnění veřejné zakázky, které by nutně vedlo k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a na veškerá předchozí vyjádření obviněného by měl

Dne 17. 5. 2022 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-16498/2022/500 z téhož dne (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým ve výroku I. rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když dne 19. 2. 2018 uzavřel postupem mimo zadávací řízení s odkazem na výjimku dle § 29 písm. q) zákona s Českou poštou, s.p., Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS, jejímž účelem je mj. poskytování služeb rozvoje Informačního systému datových schránek blíže definovaných v bodě IV. „PŘEDMĚT SMLOUVY“ a v přílohách č. 1 a 2 předmětné

Proti prvostupňovému rozhodnutí podal obviněný dne 31. 5. 2022 rozklad ze dne 30. 5. 2022 (dále jen „rozklad“).

Obviněný poukazuje na to, že napadené rozhodnutí i příkaz jsou veskrze obecné a v daném případě jsou závěry Úřadu zcela nepřiléhavé, kdy v podrobnostech dále opětovně odkazuje na svá předchozí vyjádření a odpor ve věci, která jsou již součástí nadepsaného spisu Úřadu, zejména jde-li o vyjádření technické povahy.

Obviněný je předně toho názoru, že Úřad nijak nezkoumal skutkový stav celého případu, zejména pak nijak nepřihlédl k předmětu veřejné zakázky, ke kontinuitě a návaznosti jednotlivých plnění ze smlouvy (rámcové dohody) a zejména pak k základní otázce samotné proveditelnosti veřejné zakázky v její provázanosti, byla-li by Úřadem uvedená plnění na základě objednávek zadávána v samostatných řízeních dle § 3 zákona. Obviněný tak považuje rozhodnutí za exemplární případ přepjatého formalismu ze strany Úřadu.

Jak již obviněný v předchozích vyjádřeních k Úřadu uvedl, na základě objednávek došlo k realizaci propojení MEP vytvořeného pro účely ISDS s certifikační autoritou NIA. Tento postup byl v souladu s předmětem smlouvy, přičemž bez tohoto kroku by byl znemožněn provoz MEP pro ISDS ve stávajícím rozsahu a k předpokládanému účelu (přihlašování do ISDS).

Obviněný trvá na tom, že skutečnost, že MEP po modernizaci umožňuje za splnění určitých podmínek také přihlášení do jiných systémů, neznamená Úřadem tvrzené vybočení z rozsahu předpokládaného smlouvou, ani oddělení tvrzené „samostatné části MEP“ od provozu ISDS.

Obviněný poukazuje na bod 162. prvostupňového rozhodnutí s tím, že Úřad sám uvádí, že jeho hodnocení, zda provedenou úpravou MEP vznikly de facto dvě části jedné aplikace, nebylo učiněno na základě technického posouzení, ale na základě pouhé domněnky Úřadu vycházející čistě z právní úvahy. Dle názoru obviněného tedy nebyly ze strany Úřadu opatřeny dostatečně robustní důkazy, které by jasně a nepochybně prokazovaly tvrzené faktické oddělení jedné aplikace na dvě části, a to především z pohledu předmětu plnění co do technické stránky věci.

Obviněný rovněž zmiňuje bod 165. prvostupňového rozhodnutí s tím, že sám Úřad se ztotožňuje se závěrem obviněného, že propojení MEP pro ISDS s NIA bylo jedinou možností obviněného, jak zachovat původní funkcionality tohoto MEP pro provoz v rámci ISDS. I v tomto případě obviněný poukazuje na dle něj přepjatý formalismus ze strany Úřadu, který sám uznal, že řešení obviněného bylo jediným možným, jak zachovat původní funkcionality systému.

Obviněný uzavírá, že nelze ve světle výše uvedeného, tj. bez technické znalosti dané problematiky a provázanosti a komplexnosti veřejné zakázky posoudit, zda byly objektivně naplněny všechny obligatorní znaky užití výjimky dle § 29 písm. q) zákona, kdy Úřad rozhodl pouze na základě formalistických úvah bez znalosti předmětu veřejné zakázky po technické stránce, která je pro rozhodnutí Úřadu naprosto nezbytná.

Dne 20. 7. 2022 předseda Úřadu rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0070/2022/VZ, č. j. ÚOHS21698/2022/161 z téhož dne prvostupňové rozhodnutí zrušil a věci vrátil Úřadu k novému projednání (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“).

Předseda Úřadu dospěl k závěru, že se Úřad v prvostupňovém rozhodnutí předmětnou problematikou nezabýval dostatečně, což plyne z porovnání odůvodnění napadeného rozhodnutí s argumentací obviněného ve správním řízení. Úřad tak dle předsedy Úřadu zatížil prvostupňové rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

Předseda Úřadu poukazuje na to, že se Úřad vůbec nezabýval otázkou, zda vůbec rozvoj ISDS spadá pod činnost svěřenou zákonem České poště, s.p. Datové schránky podle ZEÚ totiž zřizuje a spravuje Ministerstvo vnitra, Česká pošta, s.p., je pak jen jejich provozovatelem.

Předseda Úřadu dospěl k závěru, že je třeba předně vypořádat otázku, zda lze vůbec pod provoz ISDS podřadit programové úpravy ISDS, resp. zejména takové úpravy, které souvisí spíše se správou a rozvojem funkcionalit ISDS, nikoliv s jejich provozem, od čehož se pak teprve může odvíjet další posuzování a dokazování ve věci.

V další fázi, tj. poté, co Úřad osvětlí, zda programové úpravy ISDS může dělat výhradně Česká pošta, s.p., na základě zmocnění k provozu dle ZEÚ, musí Úřad zvážit, zda přestupkem bylo již uzavření Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS nebo až její následná realizace prostřednictvím objednávek ze dne 16. 4. 2020 a 12. 8. 2020, v tomto ohledu předseda Úřadu shledává výrok prvostupňového rozhodnutí nejasným.

Další nejasnost předseda Úřadu spatřuje v tom, že se Úřad nedostatečně vypořádal se zadavatelem opakovaně namítanou neoddělitelností plnění týkajícího se Mobilního klíče původně sloužícího výhradně k přihlašování do ISDS a nyní skrze objednávky ze dne 16. 4. 2020 a 12. 8. 20020 rozšířeně použitelného i pro potřeby NIA. K tomu předseda Úřadu doplňuje, že právnímu hodnocení musí předcházet i dostatečné skutkové zjištění, které v daném případě postrádá. Dle předsedy Úřadu je třeba se prakticky zaměřit na to, jak aplikace na přihlašování

Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, přípisem č. j. ÚOHS-25804/2022/524 ze dne 29. 7. 2022 informoval obviněného o pokračování správního řízení.

Dne 12. 8. 2022 se Úřad přípisy č. j. ÚOHS-27530/2022/524, ÚOHS-27531/2022/524, ÚOHS27532/2022/524, ÚOHS-27533/2022/524, ÚOHS-27534/2022/524 a ÚOHS-27535/2022/524 z téhož dne obrátil s žádostí o sdělení na fakulty informačních technologií, přičemž oslovil:

Ve dnech 6. 9. 2022, 7. 9. 2022 a 9. 9. 2022 obdržel Úřad sdělení od MUNI, VŠE, ČVUT, UHK a VUT, jejichž obsah Úřad shrnuje níže v bodech 126. – 134. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Přípisem č. j. ÚOHS-32863/2022/524 ze dne 21. 9. 2022 Úřad zejména vzhledem k závaznému právnímu názoru vyjádřenému v odůvodnění rozhodnutí předsedy upřesnil předmět správního řízení tak, že nadále je předmětem správního řízení i posouzení skutečnosti, zda „Česká pošta jako provozovatel vůbec může mít v kompetenci rozvoj ISDS jako takový“, resp. zda se obviněný nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona už tím, že dne 19. 2. 2018 uzavřel postupem mimo zadávací řízení s odkazem na výjimku dle § 29 písm. q) zákona s dodavatelem Česká pošta, s. p., Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS, ve které si coby služby rozvoje ISDS blíže definované v bodě IV. „PŘEDMĚT SMLOUVY“ a v přílohách č. 1 a 2 předmětné smlouvy vyhradil úpravy, resp. zprovoznění funkcionalit mobilního elektronického prostředku původně sloužícího výhradně k přihlašování do ISDS tak, aby byl použitelný pro potřeby Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, ačkoliv ve vztahu

Usnesením č. j. ÚOHS-33549/2022/524 ze dne 26. 9. 2022 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

Usnesením č. j. ÚOHS-34567/2022/524 ze dne 4. 10. 2022 Úřad na základě žádosti obviněného ze dne 3. 10. 2022 prodloužil obviněnému lhůtu, ve které je oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, a to do 13. 10. 2022.

Dne 11. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného ze dne 11. 10. 2022“), jehož obsah Úřad uvádí níže v bodech 103. – 108. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Usnesením č. j. ÚOHS-39055/2022/524 ze dne 4. 11. 2022 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Ve stanové lhůtě (ani později) Úřad vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí neobdržel.

Obviněný uvádí, že pojem „provozovatel“ je třeba vnímat v širším kontextu s ohledem na to, že je zákonnou povinností České pošty, s.p., zajistit provoz ISDS a této povinnosti se nelze zprostit. Obviněný doplňuje, že zajištění provozu systému musí logicky zahrnovat i část rozvoje, neboť bez toho by Česká pošta, s.p., nebyla schopna dostát povinnosti systém provozovat v souladu s právními předpisy a bezpečnostními opatřeními.

Obviněný pokračuje, že ISDS je rovněž informačním systém kritické informační infrastruktury a z tohoto důvodu se na něj rovněž vztahují právní předpisy v oblasti kybernetické bezpečnosti, tj. zejména ZKB a prováděcí předpisy. Obviněný dále s odkazem na definici provozovatele informačního systému vycházející ze ZKB uvádí, že jeho činnost zahrnuje vedle zajištění chodu systému rovněž např. zajištění oprav, aktualizaci softwaru, zajištění služeb pro zachování minimální úrovně poskytovaných služeb, implementaci technických nebo programových prostředků. Jde o činnosti směřující k zabezpečení řádného fungování technických a programových prostředků tvořících systém tak, aby mohl poskytovat služby, pro které byl zřízen. „Provozovatelem systému je tedy subjekt, který pro správce systému zajišťuje funkčnost systému v požadované kvalitě, rozsahu a zabezpečení. Zejména zavádění bezpečnostních opatření má povahu změnových a rozvojových požadavků na systém. Rozvoj systému je tak z pohledu ZKB neoddělitelnou součástí provozování systému.“

Obviněný odkazuje na dokument Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost s názvem „PROVOZOVATEL INFORMAČNÍHO NEBO KOMUNIKAČNÍHO SYSTÉMU podle § 2 písm. g) zákona o kybernetické bezpečnosti“ verze 3.1 platná ke dni 10. 3. 2021, k čemuž doplňuje, že bez možnosti realizace rozvoje systému by Česká pošta, s.p., nebyla schopna naplňovat své povinnosti z pozice provozovatele informačního systému kritické informační infrastruktury. Samotný rozvoj systému, který reaguje na změny legislativy, je nedílnou součástí požadavků na funkčnost systému a jako takový dle obviněného spadá do působnosti provozovatele.

Na základě objednávek došlo k realizaci propojení mobilního elektronického prostředku vytvořeného pro účely ISDS s certifikační autoritou NIA. Tento postup byl dle obviněného

Obviněný závěrem shrnuje, že pokud má Česká pošta, s.p., povinnost udržovat systém v souladu s právními předpisy, není možné vyloučit její kompetenci zajišťovat rozvoj systému.

Pokud by do systému byla implementovaná funkcionalita realizovaná třetí stranou, měl by správce ztíženou pozici vymáhat odpovědnost provozovatele za služby jako celek. Obviněný trvá na tom, že z důvodů legislativních, provozně-technických, zajištění kompatibility, bezpečné migrace dat a stability systému ISDS jako prvku kritické infrastruktury, spadá rozvoj

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména stanovisek oslovených subjektů, vyjádření obviněného, vázán závazným právním názorem obsaženým v rozhodnutí předsedy Úřadu, konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Z bodu 2.1 čl. II. „ÚVODNÍ USTANOVENÍ“ Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS vyplývá, že Smlouva o provozu a rozvoji ISDS se uzavírá na základě a za účelem realizace veřejné zakázky, která je zadána provozovateli na základě výjimky stanovené v § 29 písm. q) zákona, tedy bez nutnosti realizace zadávacího řízení.

Podle čl. III. „ÚČEL SMLOUVY“ Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS „[h]lavním účelem, pro který se Smlouva uzavírá, je zajištění kontinuálního provozu ISDS včetně navazujících Služeb provozní podpory ISDS dle této Smlouvy Provozovatelem na období do 31. 12. 2022 a stanovení podmínek vzájemné spolupráce Správce a Provozovatele při poskytování Služeb provozní podpory ISDS v době trvání této Smlouvy.

V bodě 4.3 čl. IV. „PŘEDMĚT SMLOUVY“ Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS bylo sjednáno, že „[p]rovozovatel se zavazuje v rámci Služeb rozvoje ISDS poskytovat následující služby:

Dle bodu 4.4 čl. IV. „PŘEDMĚT SMLOUVY“ Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS „[s]lužby rozvoje

Postup při poskytování služeb rozvoje ISDS a jejich převzetí je upraven v čl. IX. Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS. Dle bodu 9.1 čl. IX. „POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB ROZVOJE ISDS A JEJICH

Dle bodu 16. 1 Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS tato smlouva nabývá platnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami a účinnosti dnem jejího zveřejnění v registru smluv2.

Dle bodu 16. 2 Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS tato smlouva se uzavírá na dobu určitou do

Dle bodu 2 „Rámcové vymezení požadovaných Služeb“ Přílohy č. 1 „Požadavky kladené na systém ISDS“ Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS služby mj. zahrnují zajištění služeb provozu a s tím související poskytnutí funkčností ISDS oprávněným uživatelům v rozsahu odpovídajícím požadavkům správce a zákonným požadavkům. Součástí služeb provozu je také poskytování podpůrných a servisních činností. Služby provozu zahrnují především tyto činnosti: „1) Služba zajištění bezpečného provozu a dostupnosti ISDS

V tomtéž bodě Přílohy č. 1 „Požadavky kladené na systém ISDS“ Smlouvy o provozu a rozvoji

Dle bodu 4.1.1 „Nové budoucí funkcionality“ Přílohy č. 1 „Požadavky kladené na systém ISDS“

V bodě „Anotace“ nabídky je uvedeno, že Ministerstvo vnitra »požaduje upravit aplikaci

V bodě 1.1 „Popis požadavku“ nabídky jsou pak shrnuty požadavky Ministerstva vnitra, přičemž se jedná o sedm případů užití (PU). •

V bodě 2.1 „Základní teze řešení“ nabídky je uvedeno následující:

V bodě 8 „Harmonogram“ nabídky je uvedeno, že „[d]odání a integrace s NIA bude realizována ve třech fázích: • • •

V objednávce ze dne 16. 4. 2020 vymezilo Ministerstvo vnitra rozsah změnového požadavku fází 1 a 2 následovně: „TS 800 (Úprava aplikace Mobilní klíč pro potřeby NIA) – fáze 1, fáze 2 − verze:8 − kvalifikace: investice − pracnost celkem:

V objednávce ze dne 12. 8. 2020 vymezilo Ministerstvo vnitra rozsah změnového požadavku fáze 3 následovně: „TS 800 (Úprava aplikace Mobilní klíč pro potřeby NIA) – fáze 3 − verze: 10 − kvalifikace: investice − pracnost celkem:

MUNI Úřadu sdělila, že se jedná primárně o právní otázku, na kterou z pozice fakulty nedokáže legitimně odpovědět. Dle nezávazného názoru MUNI do provozu spadá i provádění inovací nezbytných k vypořádání vztahů s neustále se měnícím IT světem. V rámci toho pak může vzniknout vedlejší produkt, u něhož však bude sporné, zda je produktem provozu nebo rozvoje.

VŠE Úřadu předně citovala definici služby dle publikace NOVOTNÝ, Ota, POUR, Jan, MARYŠKA,

VŠE doplňuje, že „Další možné pojetí služeb je uvedeno v publikaci DOHNAL, Jan, POUR, Jan. IT v řízení podniku. 1. vyd. Praha: Kamil Mařík – Professional Publishing, 2016. 249 s. ISBN 97880-7431-160-4. Zde jsou v kapitolách 6.5. (str. 112–117) a 6.6. (str. 118–123) prezentovány služby jak řízení rozvoje, tak i řízení provozu. Hlavním cílem řízení rozvoje IT (str. 112), v tomto nehomogenním prostředím na obecné úrovni je zajistit požadovanou funkcionalitu, specifikovanou v zadání nebo poptávkovém dokumentu ve stanoveném termínu a s »odpovídajícím« vynaložením nákladů.ʼ Naproti tomu ,cílem řízení provozu je zajistit provoz jednotlivých aplikací a požadovanou úroveň konzultační a technické podpory uživatelů. Řízení provozu sleduje i dosažení optimální disponibility IT, tzn. zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu, požadované doby odezvy jednotlivých aplikací, zjištění požadovaného výkonu včetně jeho špičkového zatížení. Cílem řízení je tu rovněž optimalizace nákladů na provoz IT podniku.ʻ (tamtéž, str. 118)“.

ČVUT předně vymezuje pojmy, které jsou pro pochopení vysvětlení pojmů „provoz“ a „rozvoj“ důležité. „Definice služby dle ITIL, v.4 (ITIL – IT Infrastructure Library)

ČVUT dále dodává, že formulace „služeb rozvoje“ je terminologicky nevhodně zvolená, neboť takový termín v oblasti softwarového inženýrství neexistuje. ČVUT dále vymezuje pojem „SLA smlouva (Servis Level Agreement), tato SLA smlouva se dle ITIL i ostatních dokumentů SW inženýrství uzavírá po dokončení díla a uvedení díla do provozu a navazuje běžně na

Dle UHK lze provoz vyložit jako administraci, konfiguraci, odstraňování nedostatků a aktualizaci systému a případně související infrastruktury. U rozvoje se předpokládá upravování či rozšiřování funkcionality, případně přenášení funkcionality do nového prostředí na základě nových požadavků. U vymezení rozvoje lze dle UHK odkázat na ust. § 2 písm. g) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Do provozu patří dle UHK příkladmo činnosti spočívající v odstraňování nedostatků a vad, instalace opravných balíčků, monitoring, konfigurace a aktualizace infrastruktury, správa přístupů a oprávnění, provoz helpdesku, školení a poskytování konzultací. Do rozvoje dle UHK patří tyto činnosti: analýza nových a změnových požadavků, návrh úprav stávajících či specifikace nových funkčních modulů/balíčků, vývoj a testování, nasazení a customizace.

UHK doplňuje, že uvedené vymezení provozu a rozvoje je možné aplikovat u softwarových systémů, kde lze dostatečně dobře rozlišit konec vývojové fáze a přechod do provozní fáze.

UHK se přiklání k názoru, že popsanou úpravu MEP je možné podřadit pod službu související s provozem, přičemž přihlíží k faktu, že je v podstatě žádoucí, aby poskytovatel služeb provozu softwarového sytému počítal i s požadavky na úpravu stávajícího řešení. „Otázkou je pak ovšem charakter a rozsah takových úprav. Při podrobnějším zkoumání by mohlo být řešeno, zda již stávající řešení bylo postaveno na odpovídající technologické platformě a úpravy představovaly především drobné změny (např. rekonfiguraci), nebo naopak zda ve výsledku vzniklo nové samostatné technologické řešení.“ K charakteru úprav nebylo v tomto stanovisku přihlédnuto.

VUT konstatuje, že termíny „provoz“ a „rozvoj“ služeb v oblasti informačních technologií mají obdobný význam jako jejich význam obecný. Provozem služeb se spíše rozumí opakované provádění téhož druhu služby, zatímco pod pojmem rozvoj služeb se rozumí spíše rozšiřování druhu služeb, případně způsobu provádění služeb. Na druhý dotaz VUT nedokázalo bez bližších informací odpovědět.

Podle § 2 odst. 1 zákona zadáním veřejné zakázky se pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy

Podle § 2 odst. 2 zákona veřejnou zakázkou je veřejná zakázka na dodávky podle § 14 odst. 1 zákona, veřejná zakázka na služby podle § 14 odst. 2 zákona, veřejná zakázka na stavební práce podle § 14 odst. 3 zákona, koncese na služby podle § 174 odst. 3 zákona nebo koncese na stavební práce podle § 174 odst. 2 zákona.

Podle § 2 odst. 3 zákona zadavatel je povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, neníli dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

Podle § 14 odst. 2 zákona veřejnou zakázkou na služby je veřejná zakázka, jejímž předmětem je poskytování jiných činností, než uvedených v odstavci 3 citovaného ustanovení zákona.

Podle § 14 odst. 3 zákona veřejnou zakázkou na stavební práce je veřejná zakázka, jejímž předmětem je a) poskytnutí činnosti uvedené v oddílu 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému pro účely veřejných zakázek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie (…), b) zhotovení stavby, nebo c) poskytnutí souvisejících projektových činností, pokud jsou zadávány společně se stavebními pracemi podle písmene a) nebo b) citovaného ustanovení zákona.

Podle § 25 zákona nadlimitní veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

Podle § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby 3 653 000 Kč3 pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

Podle § 26 odst. 1 zákona podlimitní veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, jejíž přepokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

Podle § 27 zákona veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky a) na dodávky nebo služby částce 2 000 000 Kč, nebo b) na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

Podle § 29 písm. q) zákona zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o veřejnou zakázku na služby zadávanou veřejným zadavatelem jinému veřejnému

Podle § 32 odst. 1 zákona pro účely tohoto zákona se smíšenou zakázkou rozumí zakázka, která je z části veřejnou zakázkou, kterou je zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení, a z části zakázkou, na niž se tato povinnost nevztahuje.

Podle § 32 odst. 3 zákona pokud zadavatel smíšenou zakázku zadává jako jednu veřejnou zakázku a nejde o případ podle odstavce 4 citovaného ustanovení zákona, musí ji zadat v zadávacím řízení. Předpokládanou hodnotu smíšené zakázky zadavatel stanoví podle hodnoty části, kterou je povinen zadat v zadávacím řízení.

Podle § 32 odst. 4 zákona zadavatel není povinen smíšenou zakázku zadat v zadávacím řízení, pokud jsou její části objektivně neoddělitelné a a) na jednu z částí se vztahuje výjimka podle § 29 písm. a), b), c) nebo s) zákona, nebo b) část veřejné zakázky není zadavatel povinen zadat v zadávacím řízení a zbývající část je veřejnou zakázkou v oblasti obrany nebo bezpečnosti.

Podle § 55 zákona pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu může zadavatel použít otevřené řízení nebo užší řízení a za splnění dále uvedených podmínek také jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, řízení se soutěžním dialogem nebo řízení o inovačním partnerství.

Podle § 131 odst. 1 zákona rámcovou dohodou mezi sebou jeden nebo více zadavatelů a jeden nebo více dodavatelů ujednávají rámcové podmínky týkající se zejména ceny nebo jiných podmínek plnění veřejné zakázky, které jsou závazné po dobu trvání rámcové dohody.

Podle § 131 odst. 2 zákona zadavatel může uzavřít rámcovou dohodu pouze na základě zadávacího řízení, které by byl oprávněn použít na veřejnou zakázku obdobného předmětu a předpokládané hodnoty.

Podle § 131 odst. 3 zákona trvání vztahu z rámcové dohody nesmí být kromě výjimečných a řádně odůvodněných případů vztahujících se k předmětu rámcové dohody delší než 4 roky.

Podle § 132 odst. 1 zákona pro postup v zadávacím řízení, jehož cílem je uzavření rámcové dohody, se použijí pravidla pro podlimitní nebo nadlimitní režim, není-li dále stanoveno v této části zákona jinak.

Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Podle § 1 odst. 1 ZEÚ tento zákon upravuje a) elektronické úkony státních orgánů, územních samosprávných celků a fyzických nebo právnických osob, pokud těmto fyzickým nebo právnickým osobám byla svěřena

Podle § 2 odst. 1 ZEÚ datová schránka je elektronické úložiště, které je určeno k a) doručování orgány veřejné moci, b) provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci, c) dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob.

Podle § 2 odst. 2 ZEÚ datové schránky zřizuje a spravuje Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“).

Podle § 9 odst. 1 ZEÚ osoba oprávněná k přístupu do datové schránky se do ní přihlašuje prostřednictvím přístupových údajů.

Podle § 9 odst. 3 ZEÚ přihlášení podle odstavce 1 citovaného ustanovení ZEÚ zajišťuje ministerstvo prostřednictvím jím vydaných přístupových údajů nebo elektronických prostředků anebo s využitím přístupu pomocí kvalifikovaného prostředku. Náležitosti přístupových údajů a elektronické prostředky k přihlášení a jejich náležitosti stanoví ministerstvo vyhláškou. Ustanovení o přístupových údajích se použijí obdobně i pro elektronické prostředky podle věty první.

Podle § 9a odst. 1 ZEÚ ministerstvo může vydávat elektronický prostředek podle § 9 odst. 3

Podle § 9a odst. 2 ZEÚ ministerstvo zajišťuje autentizaci držitele elektronického prostředku podle odstavce 1 citovaného ustanovení ZEÚ při přihlášení do datové schránky. Správa základních registrů zajišťuje autentizaci držitele elektronického prostředku podle odstavce 1 citovaného ustanovení ZEÚ, je-li elektronický prostředek použit jako prostředek pro elektronickou identifikaci v jiných případech, než je přihlášení do datové schránky.

Podle § 9a odst. 3 ZEÚ ministerstvo zveřejní na svých internetových stránkách podmínky pro vydání a použití elektronického prostředku podle odstavce 1 citovaného ustanovení ZEÚ jako prostředku pro elektronickou identifikaci určeného k autentizaci svého držitele v jiných případech, než je přihlášení do datové schránky, a doporučená bezpečnostní opatření spojená s takovým vydáním a použitím.

Podle § 14 odst. 1 ZEÚ Informační systém datových schránek je informačním systémem veřejné správy, který obsahuje informace o datových schránkách a jejich uživatelích.

Podle § 14 odst. 2 ZEÚ správcem informačního systému datových schránek je ministerstvo.

Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o ISDS pro přihlašování do datové schránky lze dále použít elektronický prostředek, který je spojením mobilního zařízení a mobilní aplikace poskytované

Podle § 2 ZEI vyžaduje-li právní předpis nebo výkon působnosti prokázání totožnosti, lze umožnit prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace pouze prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace (dále jen „kvalifikovaný systém“).

Podle § 3 odst. 1 ZEI kvalifikovaný systém je systém elektronické identifikace, a) který spravuje kvalifikovaný správce systému elektronické identifikace, b) který splňuje technické specifikace, normy a postupy alespoň pro jednu z úrovní záruky stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím minimální technické specifikace, normy a postupy pro úrovně záruky prostředků pro elektronickou identifikaci, c) který umožňuje poskytnutí služby národního bodu pro identifikaci a autentizaci (dále jen „národní bod“), d) v jehož rámci jsou osobní identifikační údaje jedinečně identifikující osobu v okamžiku vydání prostředku pro elektronickou identifikaci spojeny s danou osobou v souladu s technickými specifikacemi, normami a postupy pro příslušnou úroveň záruky stanovenými příslušným předpisem Evropské unie a e) v jehož rámci je vydáván a používán pouze prostředek pro elektronickou identifikaci, který je spojen s osobou, kterou identifikuje, v souladu s technickými specifikacemi, normami a postupy pro příslušnou úroveň záruky stanovenými příslušným předpisem

Podle § 16 odst. 1 písm. a) ZEI kvalifikovaný správce zajistí dostupnost jím spravovaného kvalifikovaného systému pro spoléhající se stranu způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím národního bodu a pro národní bod způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Podle § 16 odst. 1 písm. c) ZEI kvalifikovaný správce před prvním použitím prostředku pro elektronickou identifikaci v rámci kvalifikovaného systému ověří totožnost držitele prostřednictvím národního bodu.

Podle § 20 odst. 1 ZEI národní bod je informační systém veřejné správy podporující proces elektronické identifikace a autentizace prostřednictvím kvalifikovaného systému.

Podle § 27 odst. 2 ZEI po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona lze umožnit prokázání totožnosti, které vyžaduje právní předpis nebo výkon působnosti, s využitím elektronické identifikace, při kterém se nepoužije kvalifikovaný systém.

Podle § 28 ZEI tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2018.

Obviněný v šetřeném případě postupem mimo zadávací řízení s odkazem na výjimku dle § 29 písm. q) zákona uzavřel Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS, ve které si coby služby rozvoje vyhradil realizaci požadavků spočívající ve změnách, úpravách nebo vytvoření nových komponent či funkcionalit ISDS blíže vymezených v bodě 4.1.1. „Nové budoucí funkcionality“

Úřad předně za účelem bližšího porozumění pojmům „provoz“ a „rozvoj“ v oblasti informačních systémů požádal fakulty informatiky vybraných univerzit o sdělení, co se rozumí termíny „provoz“ a „rozvoj“, jejich bližší charakteristiku a případně vysvětlení rozdílu mezi nimi.

Ze sdělení univerzit, které Úřadu poskytly své stanovisko (k tomu viz výše v bodech 126. – 134. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze učinit následující dílčí závěry. Co se týče vymezení „provozu“, účelem řízení provozu IT je zajistit provoz jednotlivých aplikací a požadovanou úroveň konzultační a technické podpory uživatelů. Řízení provozu rovněž zahrnuje i dosažení optimální disponibility IT, tzn. zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu. Provoz lze rovněž vyložit jako administraci, konfiguraci, odstraňování nedostatků a aktualizaci systému a případně související infrastruktury. Do provozu patří činnosti jako je odstraňování nedostatků a vad, instalace opravných balíčků, monitoring, konfigurace a aktualizace infrastruktury, správa přístupů a oprávnění, provoz helpdesku, školení a poskytování konzultací. Provoz lze rovněž v obecné rovině pojmout jako opakované provádění téhož druhu služby.

Hlavním cílem řízení rozvoje IT je na obecné úrovni zajistit požadovanou funkcionalitu specifikovanou v zadání nebo poptávkovém dokumentu ve stanoveném termínu a s odpovídajícím vynaložením nákladů. „Rozvojem“ se rozumí vývoj nových funkcionalit na základě požadavků zákazníka v rámci již existujícího informačního systému. Do rozvoje může patřit i úprava či rozšiřování existujících funkcionalit na základě požadavků zákazníka, případně přenášení funkcionality do nového prostředí na základě nových požadavků. Do rozvoje lze zahrnout činnosti jako je analýza nových a změnových požadavků, návrh úprav stávajících či specifikace nových funkčních modulů/balíčků, vývoj a testování, nasazení a customizace.

Co se týče výše uvedeného obecného výkladu pojmů „provoz“ a „rozvoj“ v oblasti informačních systémů, lze konstatovat, že tyto pojmy je nutno primárně rozlišovat, neboť spočívají ve výkonu odlišných činností. V určitých případech však může provoz zahrnovat rovněž některé činnosti, které by jinak patřily do rozvoje, resp. v některých informačních systémech může být rozlišovací linie mezi provozem a rozvojem značně rozostřena.

Obviněný uzavřel Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS, jejímž hlavním účelem je zajištění kontinuálního provozu ISDS včetně navazujících služeb provozní podpory. Služby provozu dle bodu 2 „Rámcové vymezení požadovaných Služeb“ Přílohy č. 1 „Požadavky kladené na systém

Vedlejším účelem Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS je poskytnutí služeb rozvoje ISDS na základě jednotlivých požadavků správce, tj. obviněného. Obviněný realizoval předmětnou úpravu MEP coby službu rozvoje ISDS na základě předmětné smlouvy. Služby rozvoje ISDS obviněný blíže popsal v bodě 4.3 Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS (k tomu podrobněji v bodě

odůvodnění tohoto rozhodnutí) s tím, že tyto budou poskytnuty pouze na základě oboustranně potvrzené objednávky obviněného. Obviněný se také zavazuje zaplatit České poště, s.p., za služby rozvoje ISDS sjednanou cenu. Postup poskytování služeb rozvoje je zevrubně popsán v čl. IX. Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS (k tomu částečně výše v bodě 114. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

K tomu Úřad uvádí, že výše popsané sjednání služeb rozvoje ve Smlouvě o provozu a rozvoji

Lze tedy učinit dílčí závěr, že obviněný uzavřel Smlouvu o provozu a rozvoji ISDS, ve které stanovil rámcové podmínky pro následné poskytování služeb rozvoje na základě této smlouvy.

Co se týče věcného vymezení služeb rozvoje, obviněný ve Smlouvě o provozu a rozvoji ISDS uvádí, že jejich předmětem bude rozšíření nebo úpravy funkcionalit ISDS, a to zejména s ohledem na splnění požadavků nově účinných právních předpisů. V této souvislosti konkrétněji vymezil, že se bude mj. jednat o následující úpravy/rozšíření: • • • • přihlašování k ISDS prostřednictvím elektronických čitelných identifikačních dokladů nebo

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že jak obviněný, tak Česká pošta, s.p., ve Smlouvě o provozu a rozvoji ISDS odlišují samotný provoz ISDS od jeho rozvoje, přičemž lze konstatovat, že každý z těchto okruhů služeb zahrnuje jiné činnosti.

Mobilní elektronický prostředek (MEP) se coby jeden ze způsobů přihlašování do datové schránky v právní úpravě objevil v souvislosti s novelou vyhlášky o ISDS, provedenou vyhláškou č. 216/2018 Sb. Předmětnou novelou byl do § 2 vyhlášky o ISDS implementován odst. 3, který mj. stanovuje, že pro přihlašování do datové schránky lze použít elektronický prostředek, který je spojením mobilního zařízení a mobilní aplikace poskytované Ministerstvem vnitra, přičemž tento elektronický prostředek musí splňovat alespoň značnou úroveň záruky ve smyslu nařízení eIDAS. Z důvodové zprávy k vyhlášce č. 216/2018 Sb. vyplývá, že důvodem zavedení nového způsobu přihlašování do datové schránky je především zajištění bezpečnosti, neboť dosavadní způsoby přihlašování (například formou „jména a hesla“) odpovídaly dle nařízení eIDAS toliko nízké úrovni záruky. Nový způsob přihlašování do ISDS prostřednictvím MEP by měl být bezpečný, uživatelsky přívětivý a jednoduchý, aby jej mohlo využívat širší množství uživatelů datových schránek.

Mobilní elektronický prostředek byl realizován jako nový způsob přihlašování do ISDS s cílem reflektovat nejnovější trendy v rozvoji informačních technologií, a to zejm. v oblasti bezpečnosti hesel. Jak vyplývá z vyjádření obviněného ze dne 5. 10. 2021, vytvoření MEP pro

Výše předestřený záměr, tj. zavedení MEP jako samostatného prostředku pro elektronickou identifikaci, se promítl do ZEÚ s účinností od 1. 2. 2020, a to v ust. § 9a. Předmětné ustanovení § 9a v odst. 1 opravňuje Ministerstvo vnitra vydávat elektronický prostředek dle § 9 odst. 3

Obviněný konstatuje, že identifikace prostřednictvím přihlášení do ISDS byla a částečně je stále využívána jako prostředek ověření, resp. prokázání totožnosti příslušné osoby v rámci přihlašování k některým portálům státní správy, pročež je nutné na ISDS nahlížet nejen jako na běžný informační systém veřejné správy, ale jako na kvalifikovaný systém určený pro identifikaci ve smyslu ZEI. ZEI nabyl účinnosti dne 1. 7. 2018. Dle § 2 ZEI vyžaduje-li právní předpis nebo výkon působnosti prokázání totožnosti, lze umožnit prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace pouze prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Výše uvedené platí od 1. 7. 2020 (viz přechodné ustanovení § 27 odst. 2 ZEI). Kvalifikovaný systém je systém elektronické identifikace, který mj. umožňuje poskytnutí služby národního bodu pro identifikaci a autentizaci. Kvalifikovaný správce je pak

Propojením MEP s NIA obviněný upravil Mobilní klíč původně sloužící výhradně k přihlašování do ISDS v Mobilní klíč eGovernmentu, který je na portále info.identitaobcana.cz prezentován jako státem zdarma poskytovaný identifikační prostředek, který představuje způsob přihlašování bez potřeby zadávání dalších ověřovacích kódů. Po instalaci a aktivaci Mobilního klíče eGovernmentu je uživateli umožněno přihlašování ke službám využívajícím elektronickou identifikaci prostřednictvím Národního bodu.

Na portále https://www.mojedatovaschranka.cz/static/ISDS/help/page15.html#155 je popsáno, že Mobilní klíč eGovernmentu umožňuje bezpečné přihlašování do datových schránek a do systémů využívajících přihlašování přes Národní bod. Použití Mobilního klíče eGovernmentu s Národním bodem je nezávislé na použití s datovými schránkami. Tuto skutečnost Úřadu opakovaně potvrzuje i obviněný ve svých vyjádřeních, kde uvádí, že MEP pro ISDS lze izolovaně použít také pro autentizaci v rámci jiných systémů, než je datová schránka.

Mobilní klíč eGovernmentu tak aktuálně stojí na úrovni ostatních státem poskytovaných prostředků elektronické identifikace (eObčanka, NIA ID) a dalších identifikačních prostředků vydávaných soukromoprávními subjekty (například bankovní identity), které slouží ke vzdálenému ověření totožnosti při využívání online služeb. Jedná se tedy o jednu z alternativ (zdarma poskytovanou státem), kterou může uživatel pro přístup k online službám státu vyžadujícím ověření totožnosti využít

Výše popsaná úprava mobilního elektronického prostředku tak, aby byl použitelný pro potřeby

K tomu Úřad předně v obecné rovině uvádí, že zadavatel je při výběru dodavatele na poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací vázán zákonnými pravidly a předepsanými zákonnými postupy. S tím souvisí v prvé řadě povinnost dle § 2 odst. 3 zákona zadat veřejnou zakázku v některém z taxativně vymezených druhů zadávacích řízení, nestanoví-li zákon jinak.

Totožná povinnost, tj. postupovat v zadávacím řízení, platí i v případě uzavírání rámcových dohod, neboť, jak vyplývá z ust. § 131 odst. 2 zákona, zadavatel může uzavřít rámcovou dohodu pouze na základě zadávacího řízení, které by byl oprávněn použít na veřejnou zakázku obdobného charakteru a předpokládané hodnoty. Ustanovení § 132 odst. 1 zákona dále stanovuje povinnost zadavatele pro postup v zadávacím řízení, jehož cílem je uzavření

Obecné výjimky z obligatorního postupu v zadávacím řízení vymezuje ust. § 29 zákona.

Jakákoliv výjimka představuje specifický přístup, který je třeba aplikovat velmi obezřetně. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury, SDEU při interpretaci výjimek dlouhodobě akcentuje restriktivní výklad a přenesení důkazního břemena pro naplnění podmínek konkrétní výjimky na toho, kdo se výjimky dovolává, tedy na zadavatele.

Jednou z výjimek zakotvených v § 29 zákona je výjimka dle písm. q), která stanovuje, že zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o veřejnou zakázku na služby zadávanou veřejným zadavatelem jinému veřejnému zadavateli nebo několika veřejným zadavatelům na základě výhradního práva přiznaného právním předpisem nebo uděleného na základě právního předpisu.

Aby tedy bylo možné uplatnit tuto výjimku, je nezbytné prokázat kumulativní naplnění všech podmínek pro její aplikaci, a to: • • • veřejná zakázka na služby veřejný zadavatel zadává jinému veřejnému zadavateli na základě výhradního práva zadavatele k poskytování dané služby.

K posouzení splnění první z podmínek, tj. zda se jednalo o veřejnou zakázku na služby, Úřad uvádí, že předmětem Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS byl závazek poskytovatele k řádnému a včasnému poskytování služeb provozní podpory ISDS a služeb rozvoje ISDS blíže vymezených ve Smlouvě o provozu a rozvoji ISDS a jejích přílohách. Právě uvedené svědčí o tom, že první z podmínek pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. q) zákona byla naplněna, neboť není pochyb o tom, že předmětem Smlouvy o provozu a rozvoji ISDS, ve které si obviněný vyhradil předmětnou úpravu MEP, bylo zajištění služeb ve smyslu ust. § 14 odst. 2 zákona.

Další podmínkou je, aby jak objednatel, tak poskytovatel byli veřejnými zadavateli.

Poslední podmínkou je existence, resp. zadání veřejné zakázky na základě výhradního práva zadavatele k poskytování dané služby přiznaného právním předpisem nebo uděleného na základě právního předpisu.

Výhradní právo dodavatele – České pošty, s.p. – vychází z ust. § 14 odst. 2 věta první a druhá

Jak však Úřad uvedl výše, předmětná úprava MEP tak, aby byl použitelný pro potřeby NIA, byla realizována coby služba rozvoje dle sjednaných podmínek ve Smlouvě o provozu a rozvoji ISDS, pročež se naskytla otázka, zda vůbec rozvoj ISDS spadá pod činnost svěřenou zákonem (ZEÚ)

Při hledání odpovědi na výše uvedenou otázku Úřad vycházel mj. z příslušných ustanovení

Česká pošta, s.p., je dle ZEÚ provozovatelem ISDS. ISDS je informační systém veřejné správy, který obsahuje informace o datových schránkách a jejich uživatelích (viz § 14 odst. 1 ZEÚ).

Ačkoliv ZISVS vymezuje pojem rozvoj informačního systému veřejné správy (dále jen „ISVS“), nelze ze znění ZISVS dovodit, kdo má rozvoj ISVS vykonávat. Provozovatel má zajišťovat funkčnost ISVS, správce poskytuje služby ISVS a za ISVS odpovídá.

Obviněný k tomu ve svém vyjádření ze dne 11. 10. 2022 uvádí, že povinnosti správce a provozovatele ve vztahu k ISDS vyplývají rovněž ze ZKB, neboť ISDS je informačním systémem kritické informační infrastruktury a je tedy nutno na něj nazírat i optikou ZKB. ZKB vymezuje provozovatele informačního nebo komunikačního systému jako orgán nebo osobu zajišťující funkčnost technických a programových prostředků tvořících informační nebo komunikační systém [§ 2 písm. g) ZKB]. K tomu obviněný doplňuje, že činnost zahrnuje vedle zajištění chodu systému rovněž např. zajištění oprav, aktualizaci softwaru, zajištění služeb pro zachování minimální úrovně poskytovaných služeb, implementaci technických nebo programových prostředků, přičemž jde o činnost směřující k zabezpečení řádného fungování technických a programových prostředků tvořících systém tak, aby systém mohl poskytovat služby, pro které byl zřízen. Provozovatelem systému je tedy subjekt, který pro správce systému zajišťuje funkčnost systému v požadované kvalitě, rozsahu a zabezpečení. Správcem informačního systému se rozumí orgán nebo osoba, které určují účel zpracování informací a podmínky provozování informačního systému [§ 2 písm. e) ZKB].

Dle názoru Úřadu výše uvedená definice provozovatele informačního systému kritické informační infrastruktury dle ZKB koresponduje s definicí provozovatele informačních systémů veřejné správy dle ZISVS, neboť z obou je patrné, že provozovatel zajišťuje funkčnost technických a programových prostředků informačního systému.

Obviněný zastává názor, že pojem „provozovatel“ je nutno vnímat v širším kontextu, kdy dle výkladu obviněného zajištění provozu musí zahrnovat i část rozvoje, neboť v opačném případě by bylo České poště, s.p., znemožněno dostát povinnosti provozovat systém v souladu s právními předpisy a bezpečnostními opatřeními. Dle obviněného je rozvoj systému z pohledu ZKB neoddělitelnou součástí provozování systému a Česká pošta, s.p., by bez možnosti realizace rozvoje systému nebyla schopna naplňovat své povinnosti z pozice provozovatele informačního systému kritické informační infrastruktury. K tomu Úřad uvádí, že z dokumentu „Provozovatel informačního nebo komunikačního systému podle § 2 písm. g) zákona o kybernetické bezpečnosti“ zpracovaného NÚKIB vyplývá, že ani u informačních systémů, na které se vztahuje ZKB, zcela nesplývá provoz s rozvojem, neboť v tomto je mj. uvedeno, že ačkoliv má být vývoj primárně prováděn ve vývojovém prostředí, testován v testovacím prostředí a následně nasazen do produkčního prostředí, v praxi se lze výjimečně setkat s případy, kdy je vývoj nutno provádět přímo v produkčním prostředí a v takovém případě bude vývoj spadat pod zajišťování technických a programových prostředků tvořících informační systém, tedy činnost náležející provozovateli. Z právě uvedeného je tedy zřejmé, že v určitých případech může provoz a vývoj/rozvoj splývat, resp. obojí může vykonávat provozovatel, avšak toto není pravidlem, a to ani u informačních systémů kritické informační infrastruktury. Pakliže by Úřad přisvědčil výkladu obviněného, pro realizaci rozvojových služeb by nezbýval prostor, resp. došlo by k překrytí obou činností (provozu a rozvoje) v tom smyslu, že by tyto mohl u informačních systémů kritické informační infrastruktury vykonávat vždy pouze provozovatel.

Úřad však v šetřeném případě posuzuje zákonnost uplatnění výjimky dle ust. § 29 písm. q) zákona. V kontextu právě uvedeného Úřad upozorňuje na skutečnost, že výklad předestřený