ÚOHS S1044/2024/VZ – Více veřejných zakázek

Obviněný – Domov pro seniory Kobylisy, IČO 70872996, se sídlem Mirovická 1027/19, 182 00, zastoupen na základě plné moci ze dne 18. 12. 2024 JUDr. Janem Salmonem, advokátem, IČO

V souvislosti s datem uzavření výše uvedených smluv, resp. objednávek Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) sděluje následující. Obviněný, ačkoliv byl k tomu

Úřad, který je podle § 248 a § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona a k projednání přestupků podle zákona, obdržel dne 18. 9. 2023 podnět k prošetření postupu obviněného při uzavírání smluv mj. na veřejné

Dne 5. 10. 2023 obdržel Úřad od obviněného nedatované vyjádření (dále jen „vyjádření ze dne

Obviněný se ve svém vyjádření ze dne 5. 10. 2023 vyjádřil k jednotlivým veřejným zakázkám uvedeným v podnětu, přičemž k veřejným zakázkám č. 1 – 7 uvedl obviněný následující. •

v předpokládané hodnotě 2.000.000,- Kč bez DPH (…) s odůvodněním „Zajištění kompletní administrace veřejných zakázek pro rok 2023“«; •

v předpokládané hodnotě 2.000.000,- Kč bez DPH, financované z provozních prostředků organizace s odůvodněním „Zajištění právních služeb pro organizace pro rok 2023“ (…) když přínosem je zastupování zadavatele v dědickém řízení«. Zadavatel tuto veřejnou zakázku rovněž označil jako veřejnou zakázku malého rozsahu na právní služby. •

•

Přípisem ze dne 9. 10. 2023 Úřad na základě žádosti obviněného prodloužil lhůtu stanovenou výzvou ze dne 25. 9. 2023.

Dne 20. 10. 2023 obdržel Úřad vyjádření obviněného signované téhož dne (dále jen „vyjádření ze dne 20. 10. 2023“), v němž uvedl, že své předešlé vyjádření „aktualizoval v rozsahu skutečně provedených plateb“. Obviněný nad rámec svého vyjádření ze dne 5. 10. 2023 uvedl, že „[o]značení právních služeb uhrazených zadavatelem od 16.6.2020 včetně do 25.4.2023, na

Společně s vyjádřením ze dne 20. 10. 2023 obviněný předložil také tabulku, která dle obviněného obsahuje „[p]latební informace o provedených úhradách za období od 16.6.2020 včetně do 25.4.2023 včetně za právní služby. Dle požadavku orgánu dohledu předkládá rozklad ceny s datací provedené platby, označením daňového dokladu (faktury, objednávky), označením názvu dodavatele.“.

Závěrem svého vyjádření uvedl, že momentálně nemá k dispozici kopie zadávacích podmínek, zadávací dokumentace a účetních dokladů, jelikož jsou tyto archivovány a při souběhu jiných činností nebyl schopen zajistit jejich kopírování, přičemž v této souvislosti uvedl, že uvedené zašle nejdéle do 31. 10. 2023.

Výzvou ze dne 2. 11. 2023 Úřad upozornil obviněného, že dosud Úřadu nedoručil požadované dokumenty (konkrétně Plán veřejných zakázek na rok 2021, 2022, 2023; kompletní dokumentaci; veškeré dokumenty, na základě nichž byly hrazeny právní služby obviněným v období od 16. 6. 2020 do 25. 4. 2023), přičemž obviněného rovněž vyzval, aby doručil chybějící dokumenty.

Dne 3. 11. 2023 obdržel Úřad od obviněného nedatovaný přípis, ve kterém požádal „z důvodu podzimních prázdnin v minulém týdnu a nemocnosti zaměstnanců o prodloužení lhůty pro předložení platební informace v požadovaném rozsahu, formátu do pátku 10.11.2023“.

Přípisem ze dne 8. 11. 2023 Úřad na základě žádosti obviněného lhůtu stanovenou výzvou ze dne 2. 11. 2023 prodloužil.

Dne 10. 11. 2023 obdržel Úřad od obviněného nedatované vyjádření (dále jen „vyjádření ze dne 10. 11. 2023“), v jehož rámci obviněný předložil Úřadu tabulku obsahující informace o provedených úhradách za právní služby v období od 16. 6. 2020 do 25. 4. 2023, přičemž tato dle obviněného obsahuje rozklad ceny s datací provedené platby, označením daňového dokladu (faktury, objednávky), označením názvu dodavatele. V souvislosti s předloženou tabulkou obviněný uvedl, že u právních služeb zadávaných v roce 2022 je nutno zásadně rozlišovat předměty plnění jednotlivých veřejných zakázek, neboť ačkoliv byly smlouvy i jednotlivé objednávky realizovány pod hlavičkou „právních služeb“, jejich předměty plnění byly zásadně odlišné. S odkazem na rozhodnutí Úřadu č. j. S310/2013/VZ17609/2013/511/ABr ze dne 13. 9. 2013 pak obviněný uvedl, že »[v] citovaném rozhodnutí si (…) Úřad vyžádal (…) stanovisko ČAK (…). V tomto stanovisku ČAK uvedla, mj. s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, č. j. 5 Tdo 209/2011-55, že pojem „právní služby“ jsou pojmem velice širokým. Pod pojem „právní služby“ by se tak hypoteticky dala zařadit jakákoliv činnost, která v sobě zahrnuje bližší kontakt s právními předpisy či právem obecně. Jak však poznamenala ČAK ve svém stanovisku, nelze položit rovnítko mezi poskytováním právních služeb a výkonem advokacie. Ačkoliv je tedy advokátní kancelář obecně způsobilá k tomu, aby služby administrace zadávacích řízení poskytovala, nelze na uzavřené

Výzvou ze dne 22. 1. 2024 Úřad upozornil obviněného, že dosud nedoručil požadované dokumenty a opětovně obviněného vyzval k zaslání Plánů veřejných zakázek na rok 2021,

Dne 6. 2. 2024 obdržel Úřad od obviněného nedatovaný přípis, společně s kterým obviněný doručil Úřadu dokumenty „Plán veřejných zakázek na rok 2021“ a „Plán veřejných zakázek na rok 2022“. Dále obviněný uvedl následující: „V současné době pracujeme na kompletaci dokumentace. Prozatím připojujeme alespoň plány veřejných zakázek, přičemž zbytek dokumentace bude doplněn do pátku 2. února 2024. Dovolujeme si proto zdvořile požádat o posečkání s případnými dalšími kroky ze strany Úřadu do konce tohoto týdne.“.

Výzvou ze dne 13. 3. 2024 Úřad upozornil obviněného, že dosud nedoručil požadované dokumenty a opětovně obviněného vyzval k zaslání kompletní dokumentace; veškerých dokumentů, na základě nichž byly hrazeny právní služby obviněným v období od 16. 6. 2020 do 25. 4. 2023 a Plánu veřejných zakázek na rok 2023. Úřad opětovně vyzval obviněného ke sdělení, zdali skutečnost, že obviněný dosud na výzvu Úřadu neoznačil právní služby, které považuje za právní služby, na něž lze aplikovat výjimku dle § 29 písm. k) zákona, znamená, že dle obviněného nelze aplikovat výjimku dle § 29 písm. k) zákona na žádné z jím uvedených právních služeb uhrazených obviněným v období od 16. 6. 2020 do 25. 4. 2023, resp. obviněného vyzval, nechť označí právní služby, na něž lze aplikovat výjimku dle § 29 písm. k) zákona a doloží takové dokumenty, ze kterých bude ověřitelné naplnění předmětné výjimky.

Dne 18. 3. 2024 obdržel Úřad od obviněného nedatovaný přípis, společně s kterým obviněný doručil Úřadu celkem 91 faktur. Dále obviněný uvedl následující: „Výzva byla zadavateli doručena v době, kdy bohužel všichni zaměstnanci kompetentní k jejímu řešení čerpali řádnou dovolenou v souvislosti s jarními prázdninami. (…) V mezičase bohužel na straně zadavatele došlo k personálním změnám, v důsledku kterých došlo ke zdržení při zpracování podkladů.

Přípisem ze dne 19. 3. 2024 Úřad prodloužil lhůtu stanovenou obviněnému výzvou ze dne

Dne 19. 3. 2024 obdržel Úřad od obviněného nedatovaný přípis, přičemž tento se obsahově (vč. příloh) shodoval s nedatovaným přípisem, který Úřad obdržel dne 18. 3. 2024.

Dne 28. 3. 2024 obdržel Úřad od obviněného nedatované vyjádření (včetně plné moci ze dne

Obviněný dále uvedl, že právní služby v širším slova smyslu (např. administrace veřejných zakázek) a právní služby poskytované výhradně v režimu zákona o advokacii (tj. jako úzce specializovanou podmnožinu právních služeb), nelze mezi sebou volně sčítat. Obviněný dále uvedl, že „[i] přesto, že lze jak administraci veřejných zakázek, tak poskytování právních služeb v režimu zákona o advokacii podřadit pod právní služby, netvoří spolu jeden funkční, věcný či ekonomický celek, jak tato kritéria definoval Evropský soudní dvůr ve věci C-16/98 Komise

Dne 4. 4. 2024 obdržel Úřad od obviněného nedatované vyjádření (dále jen „vyjádření ze dne

Dne 12. 8. 2024 obdržel Úřad od obviněného nedatované vyjádření (dále jen „vyjádření ze dne

Ve vyjádření obviněný uvedl, že »(…) některé právní služby uvedené ve fakturách / objednávkách předložených Úřadu dříve k této spisové značce, spadají pod obecnou výjimku vyplývající z § 29 odst. písm. k) bod 1 nebo 2 ZZVZ, nebo se naopak nejedná o právní služby ve smyslu § 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (…)

Výzvou ze dne 2. 9. 2024 Úřad vyzval obviněného k předložení chybějící dokumentace, a to chybějících objednávek, a opětovně vyzval obviněného k předložení Plánu veřejných zakázek na rok 2023.

Jelikož k výše uvedené výzvě Úřadu obviněný požadované dokumenty nepředložil, Úřad jej výzvou ze dne 18. 9. 2024 opětovně vyzval k předložení požadovaných dokumentů.

Předmětné dokumenty požadované ve výše uvedených výzvách obviněný ve stanovených lhůtách ani později nepředložil.

Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění za dostatečná, vydal dne 11. 12. 2024 příkaz č. j. ÚOHS-047860/2024/510 z téhož dne (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl o tom, že se obviněný dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když v období od 4. 1. 2023 do 26. 4. 2023 zadal veřejné zakázky č. 1 – 7. Ve výroku II. příkazu uložil Úřad obviněnému za spáchání uvedeného přestupku pokutu ve výši 150 000 Kč.

Doručením příkazu obviněnému dne 11. 12. 2024 bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), zahájeno řízení o přestupku.

Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 18. 12. 2024 nedatovaný odpor (dále jen „odpor obviněného“). Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Obviněný v podaném odporu pouze sdělil, že mu byl doručen příkaz a podává odpor (bez dalšího odůvodnění).

Usnesením ze dne 23. 12. 2024 Úřad určil obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko. Na žádost obviněného doručenou Úřadu dne

Usnesením ze dne 29. 1. 2025 Úřad obviněnému stanovil lhůtu, ve které se mohl podle § 261 odst. 3 zákona vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Obviněný se k podkladům rozhodnutí ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

Dne 11. 2. 2025 Úřad obdržel nedatované vyjádření obviněného, v němž předně zmiňuje, že podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 55 Af 33/2022-205 ze dne 30. 11. 2023 veřejné zakázky, na které lze aplikovat výjimku dle § 19 odst. 3 zákona musí vznikat do jisté míry nepředvídatelně či nahodile podle aktuální potřeby zadavatele, z čehož obviněný dovozuje, že s ohledem na plány veřejných zakázek na příslušný kalendářní rok a množství objednaných služeb v rozhodném období se v případě veřejných zakázek č. 1 – 7 o veřejné zakázky pravidelné povahy nejedná. V této souvislosti obviněný uvádí, že např. v roce 2023 prokazatelně poptával služby administrace veřejných zakázek na základě ad hoc potřeby a vlastních dostupných kapacit, k čemuž doplnil, že například smlouva na veřejnou zakázku „Nákup zahradního traktoru a příslušenství“ či veřejná zakázka „Oprava skladových prostorů pod kuchyní (900 m2)“ byla zadavatelem uzavřena/zadána bez využití služeb externího administrátora. Podle obviněného tedy nelze konstatovat, že by potřeboval ke své činnosti služby externího administrátora veřejných zakázek, a ani v plánu veřejných zakázek na jednotlivé roky není stanoveno (ani odhadem), které veřejné zakázky budou zadány s využitím služeb externího administrátora a které nikoliv. Toto rozhodnutí je pak podle obviněného odrazem až jeho konkrétní, individuální potřeby, kterou nelze předem (ve fázi záměru) odhadnout.

Podle obviněného nelze ani v případě dalších právních služeb (mimo administrace veřejných zakázek) v pořizovaných plněních identifikovat pravidelnost, což podle jeho názoru vyplývá z jím (již dříve) předložené tabulky, kdy rozdíly v hodnotách poptaných plnění mezi jednotlivými lety jednoznačně poukazují na skutečnost, že veškeré služby jsou poptány na základě individuálních ad hoc potřeb zadavatele. Podle obviněného nic nenasvědčuje tomu, že by byl schopen předem predikovat objem potřebných služeb, jak uvedl Úřad v příkazu.

Obviněný taktéž vyslovil názor, že právní služby představují příliš všeobecný pojem na to, aby se mohlo jednat o „druh služeb“, jak tuto definici užívá Úřad (ale i soudy), a že již samotný pojem „právo“ je nesmírně široký a velmi obtížně vymezitelný. Podle obviněného nedává funkčně smysl, aby všechny služby, které by bylo možné přinejmenším parciálně označit za právní, byly spolu sčítány. Příliš široké vymezení druhu služby by vedlo k tomu, že (například v případě právních služeb) by bylo možné jakékoliv administrativní služby (např. zahrnující daňové a účetní poradenství) podřadit pod právní služby, a tudíž pod jeden druh služeb. Sčítání jakýchkoliv administrativních služeb jen z důvodu, že obsahují libovolný prvek styku s právní úpravou však podle obviněného zjevně nebylo cílem zákonodárce, když v zákoně pracoval s pojmem „služby stejného druhu“. Ani služby externího administrátora veřejné zakázky tak podle obviněného nelze z podstaty sčítat s obecným právním poradenstvím, jehož poskytování náleží výhradně advokátům. Zdaleka ne všechny právní služby jsou přitom podle obviněného službami ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o advokacii. Obviněný rovněž podotkl, že Úřad se v minulosti již opakovaně zabýval otázkou, zda jsou služby administrátora veřejných zakázek právními službami ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o advokacii, přičemž na základě stanoviska

Obviněný taktéž argumentuje, že právní služby ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o advokacii a služby administrace veřejných zakázek jsou natolik odlišnými druhy právních služeb, že i když služby administrátora veřejných zakázek poskytuje advokát, nevztahuje se na tuto činnost obecné pojištění odpovědnosti advokátů.

Podpůrně obviněný odkázal také na zcela odlišné CPV kódy jednotlivých služeb, kdy zatímco služby poskytované advokáty budou typicky podřazeny pod právní služby (CPV 79100000-5), služby administrátorů veřejných zakázek jsou typicky zadávány pod CPV 75100000-7

Na základě výše uvedeného obviněný dovozuje, že sčítání předpokládaných hodnot služeb administrátora veřejných zakázek a obecných právních služeb ve smyslu § 1 odst. 1 zákona je nepřípustné. Toto rozlišení přitom podle obviněného zjevně akceptuje i Úřad ve své rozhodovací praxi, např. v rozhodnutí č. j. ÚOHS-30610/2023/510 ze dne 16. 8. 2023, podle něhož byly vedle sebe poskytovány služby administrátora veřejné zakázky a služby advokátů ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o advokacii, avšak ve výsledném součtu služeb jednoho druhu

Obviněný shrnul, že služby administrace veřejných zakázek a právní služby ve smyslu § 1 odst.

K argumentu Úřadu uvedenému v bodě 80. odůvodnění příkazu (ve vztahu k dohodám o narovnání), podle něhož „považuje za zcela nepřípustné, aby obviněný a jeho dodavatelé tímto způsobem účelově zpětně měnili charakter původních ujednání […]“ obviněný uvedl, že by považoval za nepřípustné, pokud by zpětně měnil předmět plnění jako takový, avšak upřesnění druhu poskytnutých služeb nemění charakter původních ujednání. Předmětem plnění veřejné zakázky bylo podle obviněného poskytnutí školení na určitou problematiku za určitou cenu, což považuje obviněný za klíčové ve vztahu k dodržování pravidel dle zákona.

Obviněný má na základě výše uvedeného za to, že při zadávání veřejných zakázek č. 1 – 7 dodržel zákon, a že Úřad by měl řízení o přestupku zastavit.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, vyjádření obviněného a na základě

Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12 zákona, § 155 zákona, § 156 zákona, § 189 zákona a § 190 zákona.

Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, neníli dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

Podle § 3 zákona se zadávacím řízení rozumí: a) zjednodušené podlimitní řízení, b) otevřené řízení, c) užší řízení, d) jednací řízení s uveřejněním, e) jednací řízení bez uveřejnění, f) řízení se soutěžním dialogem, g) řízení o inovačním partnerství, h) koncesní řízení, nebo i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

Podle § 14 odst. 2 zákona je veřejnou zakázkou na služby veřejná zakázka, jejímž předmětem je poskytování jiných činností, než uvedených v § 14 odst. 3 zákona.

Podle § 16 odst. 1 zákona stanoví zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

Podle § 16 odst. 5 zákona předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

Podle § 19 odst. 1 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, stanoví jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo

Podle § 19 odst. 3 zákona se za veřejné zakázky podle § 19 odst. 1 zákona nepovažují veřejné zakázky s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel pořizuje takové dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb.

Podle § 21 odst. 1 zákona pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby, u které se nestanoví celková smluvní cena, je rozhodná předpokládaná výše úplaty a) za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší, b) za 48 měsíců u smlouvy na dobu neurčitou, nebo smlouvy s dobou trvání delší než 48 měsíců.

Podle § 26 odst. 1 zákona podlimitní veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

Podle § 27 písm. a) zákona veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč.

Dle § 29 písm. k) zákona zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení jde-li o právní služby,

které poskytuje advokát v rámci zastupování klienta v soudním, rozhodčím, smírčím nebo správním řízení před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů,

které poskytuje advokát při přípravě na řízení uvedená v bodě 1 nebo pokud okolnosti nasvědčují tomu, že dotčená věc se s vysokou pravděpodobností stane předmětem řízení uvedeného v bodě 1,

které musí poskytovat notář na základě jiného právního předpisu v rámci osvědčování a ověřování listin, nebo

při kterých na základě jiného právního předpisu, byť i příležitostně, vykonává dodavatel veřejnou moc.

Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Podle § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „nařízení vlády č. 172/2016 Sb.“), není-li v odstavcích 2 až 4 dotčeného ustanovení stanoveno jinak, činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby 3 653 000

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, v rozhodném znění (dále jen „zákon o advokacii“) tento zákon upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokáty.

Podle § 1 odst. 2 zákona o advokacii se poskytováním právních služeb rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu.

Ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 Úřad z registru smluv6 zjistil, že obviněný uzavřel dne

předmětné smlouvy pak plyne, že „[p]ředmětem této smlouvy je poskytování právního poradenství při zajištění administrací zadávacích řízení dle zákona (…).“. Dle čl. III. bodu

předmětné smlouvy si smluvní strany sjednaly, že celková hodnota plnění dle této smlouvy je 1 990 000 Kč bez DPH. Dle čl. VII. bodu 1. předmětné smlouvy se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, a to do 31. 12. 2023 nebo „do vyčerpání celkového limitu odměny dle čl. III. odst.

Ve vztahu k veřejné zakázce č. 2 Úřad z registru smluv7 zjistil, že obviněný uzavřel dne

předmětné smlouvy si smluvní strany sjednaly, že celková hodnota plnění dle této smlouvy je 1 990 000 Kč bez DPH. Dle čl. VII. bodu 1. předmětné smlouvy se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, a to do 31. 12. 2023 nebo do vyčerpání celkového limitu odměny dle čl. III. odst.

Ve vztahu k veřejné zakázce č. 3 Úřad z registru smluv8 zjistil, že obviněný uzavřel dne

předmětné smlouvy pak plyne, že „[p]ředmětem této smlouvy je poskytování právních služeb v souvislosti se zajištěním optimalizace, zpracování (tvorby, úpravy, doplnění, změny) vnitřních předpisů organizace Objednatele, a to dle pokynů a potřeb Objednatele. Poskytovatel provede úvodní analýzu stávajících vnitřních předpisů Objednatele a v návaznosti zjištěné potřeby Objednatele vytvoří, upraví, změní nebo doplní vnitřní předpisy Objednatele, aby odpovídaly právním předpisům, a současně, aby Objednatel disponoval právními předpisy ke

Ve vztahu k veřejné zakázce č. 4 Úřad z registru smluv9 zjistil, že obviněný uzavřel dne

Ve vztahu k veřejné zakázce č. 5 Úřad z registru smluv10 zjistil, že obviněný uzavřel dne

Ve vztahu k veřejné zakázce č. 6 Úřad z registru smluv11 zjistil, že obviněný uzavřel dne

předmětné objednávky činí předpokládaná hodnota 100 000 Kč bez DPH.

Ve vztahu k veřejné zakázce č. 7 Úřad z registru smluv12 zjistil, že obviněný uzavřel dne

Z vyjádření obviněného (konkrétně z vyjádření ze dne 20. 10. 2023, vyjádření ze dne

ŠTAINC advokátní kancelář s.r.o.

V průběhu poskytování právních služeb bylo zjištěno, že některé z poskytovaných právních služeb spadají pod výjimku dle ust. § 29 odst. 1 písm. k) ZZVZ, neboť se jednalo o právní služby spočívající v zastupování objednatele v řízení v soudním, rozhodčím, smírčím a/nebo správním řízení před orgány veřejné moci, případně o služby poskytované na základě vysoké pravděpodobnosti, že daná věc bude orgány veřejné moci řešena (dále jen „služby advokáta“).

Poskytovatel dále v období od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2022 poskytl objednateli celkem 3 školení, které svým charakterem pojmově nespadají pod právní služby (…).

Za účelem zajištění transparentnosti co do rozlišení služeb poptávaných objednatelem v režimu ZZVZ a služeb advokáta na základě výjimky dle § 29 odst. 1 písm. k) ZZVZ smluvní strany uzavírají tuto dohodu o narovnání.«.

V čl. III. Dohody o narovnání 1 se uvádí následující: »1.

2.

Celková hodnota služeb advokáta vymezených v tomto článku činí 105.000,-- Kč bez

Poskytovatel poskytl objednateli následující školení: a. školení pro zaměstnance objednatele z problematiky veřejných zakázek malého rozsahu a metodiky zřizovatele (Magistrátu Hlavního města Prahy), a to na základě objednávky „O 25/2022“ v hodnotě 30.000,-- Kč bez DPH, b. školení pro zaměstnance objednatele z problematiky registru smluv, GDPR, uveřejňování, profilu zadavatele a vybraných aspektů ZZVZ, a to na základě objednávky „O 27/2022“ v hodnotě 30.000,-- Kč bez DPH, a c. školení pro zaměstnance objednatele z problematiky ZZVZ a rozhodovací praxe

Smluvní strany společně deklarují, že ačkoliv se jednalo o služby poskytnuté ze strany poskytovatele advokátní kanceláří, nejednalo se o právní služby.

Celkové finanční plnění poskytnuté objednateli za poskytnuté školení činí 90.000,-- Kč bez

75.

[v] průběhu plnění smlouvy bylo zjištěno, že ačkoliv byla smlouva pojmenována jako „Smlouva o poskytování právních služeb“ a služby poskytované na základě smlouvy jsou ve smlouvě označovány jako „právní služby“, nejednalo se o právní služby ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, (…). Objednatel prohlašuje, že při vynaložení veškeré odbornosti, kterou lze na něm spravedlivě požadovat, nebyl při koncepci smlouvy schopen rozlišit, zda se bude jednat o právní služby.«.

Úřad předně v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je zajištění soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek s cílem dosáhnout hospodárného nakládání s veřejnými prostředky. Co možná nejširší hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu pak zákon dosahuje tím, že stanoví pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz zejména na jeho transparentní provedení. Úřad tedy uzavírá, že má-li být naplněn hlavní účel zákona, musí zadavatelé postupovat dle § 2 odst. 3 zákona a – nestanoví-li zákon výslovně jinak (např. v případě výjimek dle § 29 zákona) – použít pro zadání veřejné zakázky některý z druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona, zásadně tedy řízení otevřené nebo užší (použití ostatních druhů zadávacích řízení je vázáno na splnění zákonných podmínek pro takový postup).

Úřad dále v obecné rovině uvádí, že zadavatel je povinen k okamžiku zahájení zadávacího řízení nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, která je určující pro další postup zadavatele, neboť dle její výše (nejde-li o zjednodušený režim dle § 129 zákona) dojde k určení režimu, v němž bude zadávání veřejné zakázky probíhat (nepoužije-li zadavatel dobrovolně přísnějšího režimu). Zákon pak (odhlédneme-li od již zmíněného zjednodušeného režimu) rozlišuje režim podlimitní a režim nadlimitní, popř. veřejné zakázky malého rozsahu.

Jsou-li předmětem plnění veřejné zakázky pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, předpokládaná hodnota veřejné zakázky se pak v souladu s § 19 odst. 1 zákona stanoví jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než

Úřad se tedy bude zabývat tím, zda postup obviněného při zadávání veřejných zakázek č. 1 –

K tomu Úřad předně obecně uvádí, že podle § 16 odst. 1 zákona platí, že zadavatel musí stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky.

Zákonodárce v § 27 zákona stanovil, že veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka na služby, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší než 2 000 000 Kč. V § 31 zákona je pak uvedena výjimka, podle které zadavatel není povinen v zadávacím řízení zadat veřejnou zakázku malého rozsahu.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky je vymezena v ustanovení § 16 odst. 1 zákona jako zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích, přičemž do předpokládané hodnoty se nezahrnuje daň z přidané hodnoty. Stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je jednou z prvních fází zadávacího řízení, která předchází samotnému zadávacímu řízení a kterou je zadavatel povinen provést.

Nejprve Úřad uvádí, že je zřejmé, že se v šetřeném případě jedná o veřejné zakázky na služby ve smyslu § 14 odst. 2 zákona, jelikož jejich předmětem jsou právní služby, resp. služby související s administrací veřejných zakázek a školeními, jak vyplývá ze smluv, resp. objednávek na jednotlivé veřejné zakázky (viz výše), tudíž předmětem nejsou činnosti, které by svou charakteristikou odpovídaly činnostem uvedeným v § 14 odst. 3 zákona.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, se stanoví dle § 19 odst. 1 zákona jako skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců.

Jak plyne z § 19 odst. 3 zákona, za veřejné zakázky pravidelné povahy ve smyslu § 19 odst. 1 zákona se nepovažují veřejné zakázky s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel pořizuje takové dodávky opakovaně podle svých aktuálních potřeb. Úřad se tedy předně zabýval otázkou, zda se v šetřeném případě jedná o veřejné zakázky pravidelné povahy ve smyslu § 19 odst. 1 zákona, u nichž je třeba předpokládanou hodnotu stanovit jako skutečnou cenu uhrazenou zadavatelem za dodávky stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, či zda se v šetřeném případě uplatní výjimka z tohoto ustanovení zakotvená v § 19 odst. 3 zákona, a tedy nebude pro stanovení předpokládané hodnoty nutné brát v potaz úhrady poskytnuté zadavatelem během předcházejících 12 měsíců. Současně již na tomto místě je vhodné upozornit, že pravidlo dle § 19 odst. 3 zákona je výjimkou z obecného pravidla ohledně způsobu stanovení přepokládané hodnoty. Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 55 Af 33/2022-205 ze dne 30. 11. 2023 k výjimce dle § 19 odst. 3 zákona dovodil, že veřejné zakázky, na které lze aplikovat uvedenou výjimku musí vznikat do jisté míry nepředvídatelně či nahodile podle aktuální potřeby zadavatele

K pojmu veřejné zakázky pravidelné povahy uvádí komentářová literatura17 následující: „I když pojem veřejné zakázky pravidelné povahy není v zákoně výslovně definován, z komentovaného ustanovení a zejména z jeho smyslu lze při použití gramatického a teleologického výkladu dovodit, že jsou tím myšleny takové trvající či pravidelně pořizované dodávky a služby, které zadavatel nakupuje opakovaně a jsou tedy prakticky trvale či opakovaně nezbytné pro jeho činnost a fungování. Rozsah a hodnota takového plnění je pro zadavatele v horizontu nejméně

Dále komentářová literatura18 k ustanovení § 19 odst. 3 zákona mj. uvádí, že „Výjimku ze způsobu zadávání veřejných zakázek pravidelné povahy tvoří plnění, která vzhledem ke svému charakteru představují plnění nahodilá, tedy takové veřejné zakázky, které nepodléhají sčítací povinnosti zadavatele ve smyslu veřejných zakázek pravidelné povahy a mohou tak být pořizovány na základě samostatné předpokládané hodnoty vztahující se ke každé jednotlivé potřebě zadavatele. Uvedené ustanovení je do určité míry odrazem § 13 odst. 8 in fine ZVZ

Z výše uvedeného vyplývá, že zatímco v případě veřejných zakázek pravidelné povahy se jedná o trvající či pravidelně pořizované dodávky či služby, které zadavatel nakupuje pravidelně a tyto dodávky či služby nezbytně potřebuje pro výkon své činnosti, veřejné zakázky podle § 19 odst. 3 zákona se týkají služeb či dodávek, které zadavatel pořizuje nahodile podle svých

K výše uvedenému pak lze odkázat i na závěry obsažené v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-34190/2022/161 ze dne 19. 10. 2022, z něhož plyne, že „[p]odmínku, že se v případě výjimky dle § 19 odst. 3 má jednat o dodávky pořizované dle aktuálních potřeb, je pak nutno vykládat tak, že tato potřeba má vzniknout nepředvídatelně (aktuálně) v okamžiku, kdy je nutno ji uspokojit, nikoliv tak, že se má jednat o potřebu pouze v aktuálním čase existující (taková je koneckonců i zcela předvídatelná potřeba zadavatele). Rozlišovacím znakem je tedy předvídatelnost (očekávatelnost) dodávek oproti jejich nahodilosti (byť jsou takové dodávky opakovány). Pouze v případě, kdy se jedná o dodávky sice opakované, ale svou povahou nahodilé (tedy ne v konkrétnějších obrysech předvídatelné), lze aplikovat výjimku dle § 19 odst.

Úřad rovněž podotýká, že neshledal, že by se v daném případě jednalo o takovou situaci, kdy by potřeba právních služeb vznikla v přímé souvislosti s nahodilými událostmi, tedy např. takovými, jež jsou popsány v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-06231/2025/161 ze dne

Úřad na tomto místě konstatuje, že při stanovení skutečné ceny uhrazené dodavatelem za dodávky nebo služby během 12 měsíců předcházejících uzavření šetřené smlouvy se musí dle § 19 odst. 1 písm. a) zákona jednat o stejné druhové vymezení plnění, nemusí se tedy jednat o plnění identické. Blíže v této věci Úřad odkazuje také na své předešlé závěry obsažené např. v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S174/2014/VZ-13396/2014/522/JCh ze dne 24. 6. 2014, dle kterého „(…) není podstatné, jakých konkrétních otázek či problémů se právní poradenství má týkat, ale rozhodné je, zda se tyto právní služby týkají právního poradenství pro zadavatele a jsou uzavírány v časově blízkém období (…) za předmět veřejné zakázky je třeba považovat v případě smluv o poskytování právních služeb právě ‚poskytování právních služeb‘. V případě uzavírání smluv, u nichž má být poskytována tatáž činnost právní poradenství, ať už ve formě tvorby právních analýz, posouzení, návrhů smluv či účasti na jednání je právní poradenství (…) plněním svým charakterem ‚totožným či obdobným‘, a tedy plněním stejného nebo srovnatelného druhu“. Stejně tak lze v tomto směru odkázat na závěry plynoucí z rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01052/2023/163 ze dne 17. 2. 2023, podle něhož „pro aplikaci § 19 odst. 1 zákona není vyžadováno, aby šlo o plnění zcela totožné, ale aby šlo o plnění stejného druhu“. Zároveň lze odkázat na recentní judikaturu Krajského soudu v Brně, jenž ve svém rozsudku sp. zn. 31 Af 24/2023 ze dne 23. 10. 2024 mj. uvedl, že »pravidelnou povahu zakázky lze (…) zjistit 1) ze samotného jazykového významu pojmu „pravidelné“, 2) ze zákonného požadavku, aby se jednalo o „dodávky nebo služby stejného druhu“, 3) z výjimky stanovené v odstavci třetím § 19. Podle názoru soudu lze o pravidelné povaze zakázky hovořit tam, kde zadavatel poptává plnění stejného druhu jako plnění poptávané kdykoliv v průběhu předchozích 12 měsíců, může-li objektivně především na základě této historické zkušenosti předpokládat, že bude poptávat plnění stejného druhu v obdobném rozsahu i do budoucna. (…) Jedním z aspektů pro rozlišování pravidelnosti či nepravidelnosti zakázek tak bude to, nakolik je budoucí vývoj zadávání veřejných zakázek stejného druhu očekávatelný nebo naopak nahodilý (dle aktuálních potřeb). Je-li praxe zadavatele ve vztahu k zakázkám stejného druhu bohatší, lze již na základě ní dovozovat, že zadavatel může objektivně předpokládat srovnatelný budoucí vývoj.«.

V šetřeném případě obviněný v období od 4. 1. 2022 do 25. 4. 2023 opakovaně (v průměru

V této souvislosti a ve vztahu k námitce obviněného, že z předložených tabulek nelze identifikovat pravidelnost pořizovaných plnění, neboť rozdíly v hodnotách poptaných plnění mezi jednotlivými lety jednoznačně poukazují na skutečnost, že veškeré služby jsou poptávány na základě individuálních ad hoc potřeb zadavatele, Úřad sděluje následující. Skutečnost, že obviněný poptával předmětné právní služby na základě svých individuálních ad hoc potřeb, bez dalšího nikterak nevylučuje pravidelnost pořizování. Jak již Úřad uvedl výše, obviněný v období od 4. 1. 2022 do 25. 4. 2023 opakovaně (v průměru 3krát za měsíc) hradil a tedy i pořizoval externí právní služby. Je tedy irelevantní, že tak činil na základě svých ad hoc potřeb (jak tvrdí obviněný), když je objektivně prokázáno, že předmětné služby byly obviněným obstarávány kontinuálně minimálně od roku 2021. V tomto kontextu tedy není rozhodné, zdali obviněný obstarával předmětné služby na základě svých ad hoc potřeb anebo by tak činil na základě nějakého pevně stanoveného plánu na jednotlivé roky, ale je rozhodné, že tak činil kontinuálně, což nasvědčuje tomu, že jde o předvídatelnou potřebu obviněného i do budoucna. Na uvedeném ničeho nemění ani tvrzení obviněného, že kromě externího poskytovatele právních služeb souvisejících s administrací veřejných zakázek si některé veřejné zakázky obviněný administroval s využitím vlastních kapacit [tvrzené smlouvy na veřejné zakázky „Nákup zahradního traktoru a příslušenství“ a „Oprava skladových prostorů pod kuchyní (900 m2)“], když Úřad se zabýval právě službami, jež obviněnému poskytují právě externí dodavatelé (advokáti), přičemž v souvislosti s nimi Úřad shledal, že je obviněný pořizoval (resp. poptával) opakovaně. Skutečnost, že obviněný pravidelně a opakovaně pořizoval (resp. poptával) právní služby související s administrací veřejných zakázek tedy svědčí spíše tomu, že zadavatel ke své činnosti služby externího administrátora veřejných zakázek potřeboval nežli opaku, jak tvrdí obviněný.

Z dokumentace o veřejných zakázkách č. 1 – 7, jakož i z vyjádření obviněného plyne, že plnění poskytované obviněnému advokáty za úplatu sestávalo z právních služeb (ve smyslu úkonů právní pomoci), spočívajících např. v poskytování právního poradenství při zajištění administrací zadávacích řízení dle zákona, dále v poskytování právního poradenství, konzultací a dalších právních služeb v oblasti působnosti, záležitostí a výkonu činnosti obviněného, mimo poradenství dle zákona a v poskytování právních služeb v souvislosti se zajištěním optimalizace, zpracování (tvorby, úpravy, doplnění, změny) vnitřních předpisů organizace obviněného – viz popis předmětu veřejných zakázek č. 1 – 7 výše. Zároveň se jednalo o činnosti, k jejichž provedení bylo zapotřebí delší doby, jelikož smlouvy na veřejné zakázky č. 1, 2, 3 a 7 byly uzavřeny na dobu několika měsíců, nebo do vyčerpání stanoveného limitu.

V kontextu § 1 odst. 2 zákona o advokacii je pak ve vztahu k poskytování právních služeb rozhodné, zda se jedná o poskytování právní pomoci (právních služeb) advokátem soustavně a za úplatu. Poskytováním právních služeb ve smyslu citovaného ustanovení je tedy soustavná a úplatná činnost, jejímž obsahem je právní pomoc. Právní služba je pak širším pojmem než právní pomoc, přičemž právní pomoc je jednou z forem poskytování právních služeb. Ze samotné definice dle citovaného ustanovení tak plyne, že advokát se zabývá soustavným poskytováním právních služeb, a to (zpravidla) za úplatu. V šetřeném případě pak nic nenasvědčuje tomu, že by dotčení advokáti v obecné rovině (tedy nikoliv výlučně ve vztahu k obviněnému) neposkytovali právní služby soustavně. Naopak i ve vztahu k obviněnému lze konstatovat, že činnost dotčených advokátů měla trvalý charakter, tedy nešlo o jednorázové, nahodilé či výjimečné poskytnutí právní služby. Z pohledu zákona o advokacii tak v šetřeném případě není rozhodné, zdali předmětní advokáti poskytovali obviněnému služby související s administrací veřejných zakázek nebo jiné právní služby, neboť se jedná o právní služby poskytnuté obviněnému v rámci výkonu advokacie. Jelikož pak ani v tomto kontextu nelze diferencovat mezi jednotlivými právními službami, jež obviněnému poskytli předmětní advokáti, má Úřad za to, že se v případě veřejných zakázek č. 1 – 7 jedná o plnění stejného druhu.

Úřad s ohledem na výše uvedené odmítá argumentaci obviněného ohledně příliš širokého vymezení právních služeb, když dle obviněného by výklad Úřadu mohl vést k tomu, že jakékoliv administrativní služby by bylo možné podřadit pod právní služby. V posuzovaném případě totiž není přiléhavá argumentace, že by obviněný poptával služby externího administrátora veřejných zakázek. Z předložené dokumentace totiž jednoznačně plyne, že obviněný poptával, resp. pořizoval externí právní služby, služby související s administrací veřejných zakázek, resp. školení, přičemž poskytovatelem těchto služeb byl vždy bez výjimky advokát. Jednotícím znakem tak nepochybně je to, že předmětné služby obviněný poptával nikoliv od externího administrátora veřejných zakázek odlišného od advokáta, ale právě od advokátů, přičemž jak již Úřad výše dovodil, jednalo se o právní služby. Úřad rovněž výše dovodil, že v případě právních služeb poskytovaných advokátem pak v šetřeném případě není rozhodné, jakých konkrétních otázek či problémů se právní služby poskytované advokátem týkají ale rozhodné je, že předmětem šetřených smluvních vztahů je právě poskytování právních služeb. Úřad by tedy v šetřeném případě pod právní služby nepodřadil jakékoliv administrativní služby, ale jen takové, které jako právní služby obviněnému poskytl advokát.

Úřad rovněž odmítá také argumentaci obviněného, že právní služby ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o advokacii a služby administrace veřejných zakázek jsou natolik odlišnými druhy právních služeb, že i když služby administrátora veřejných zakázek poskytuje advokát, nevztahuje se na tuto činnost obecné pojištění odpovědnosti advokátů. Dle § 24a odst. 1 zákona o advokacii platí, že advokát, který vykonává advokacii samostatně nebo ve sdružení, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu, za kterou klientovi odpovídá podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii – tedy odpovídá za újmu, kterou klientovi způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Předmětem pojištění profesní odpovědnosti advokáta za škodu podle §

K argumentaci obviněného, podle níž má za to, že služby poskytované advokáty budou typicky podřazeny pod právní služby CPV 79100000-5 a služby administrátorů veřejných zakázek jsou typicky zadávány pod CPV 75100000-7 Administrativní služby, Úřad předně zdůrazňuje, že jednotná klasifikace CPV kódů představuje pouze pomocný a podpůrný nástroj pro vymezení předmětu veřejné zakázky, přičemž její stěžejní účel je snadná orientace v zadávacích řízeních všech dodavatelů bez ohledu na skutečnost, z jakého členského státu pocházejí, když překlad předmětu veřejné zakázky do jiného jazyka by nemusel být dostatečně přesný, případně by mohl být i chybný. V žádném případě však nelze usuzovat, že by klasifikace CPV kódů měla být určující ve vztahu k určení stejného druhu služeb ve smyslu, zda se jedná o stejné druhové vymezení plnění. Ačkoliv Úřad apriori nevylučuje, že služby administrátorů veřejných zakázek by mohly být v obecné rovině zařazeny pod CPV kód 751 „Administrativní služby“, je nutné zdůraznit, že v rámci stromové struktury CPV klasifikace se tato skupina dále dělí na CPV kódy

Právní služby pořizované obviněným i v předcházejících 12 měsících tak lze bezpochyby (i ve světle výše uvedené judikatury) považovat za služby stejného druhu ve smyslu § 19 zákona.

Ve vztahu k čl. IV. Dohody o narovnání 1, resp. k vyjádření obviněného, že služby advokáta poskytnuté obviněnému v souvislosti se školením nejsou právní služby ve smyslu § 1 zákona o advokacii, Úřad sděluje, že s ohledem na výše uvedené je nutné pod pojem právní služby dle § 1 odst. 2 zákona o advokacii zařadit veškeré poskytování právní pomoci advokátem, které je vykonáváno soustavně a za úplatu. V této souvislosti Úřad uvádí, že mezi platbami, jež byly obviněným uhrazeny ve sledovaném období od 4. 1. 2022 do 25. 4. 2023 za školení jsou celkem

Ve vztahu k obsahu Dohod o narovnání 2 a 3, které obviněný doručil Úřadu společně s vyjádřením ze dne 12. 8. 2024 uvádí Úřad následující. V čl. II. odst. 1 Dohody o narovnání 2 se uvádí, že »[s]mluvní strany uzavřely dne 2. března 2023 smlouvu č. 660/2022 nazvanou „Smlouva o poskytování právních služeb“ (…), jejímž předmětem byla optimalizace a zpracování vnitřních předpisů organizace (…).«. Obdobně rovněž v čl. II. odst. 1 Dohody o narovnání 3 se uvádí, že »[s]mluvní strany uzavřely dne 3. února 2023 smlouvu č. 130/2023 nazvanou „Smlouva o poskytování právních služeb“ (…), jejímž předmětem byla optimalizace a zpracování směrnic organizace v návaznosti na provedený audit objednatele (…).«. Úřad v této souvislosti předně sděluje, že nyní šetřená věc se nikterak netýká „Smlouvy o poskytování právních služeb č. 660/2022 ze dne 2. 3. 2023“ ani „Smlouvy o poskytování právních služeb č. 130/2023 ze dne 3. 2. 2023“, jež by byly uzavřené mezi obviněným a J&T advokátní kancelář s.r.o., a Úřadu tedy není zřejmé, jaký vliv by mohly mít uvedené smlouvy na nyní šetřenou věc, když žádná z šetřených veřejných zakázek č. 1 – 7 se těchto smluv netýká. Úřad proto konstatuje, že další obsah Dohod o narovnání 2 a 3 je pro toto správní řízení zcela irelevantní.

K čl. II. odst. 2 Dohod o narovnání 2 a 3, v rámci nichž obviněný spolu s dodavatelem J&T advokátní kancelář s.r.o. učinili společné prohlášení ve vztahu k právním službám, které již byly obviněnému tímto dodavatelem poskytnuty (a to v tom smyslu, že ačkoli původně uzavřená smlouva byla pojmenována jako „Smlouva o poskytování právních služeb“, nejednalo se o právní služby), Úřad podotýká, že považuje za zcela nepřípustné, aby obviněný a jeho dodavatelé tímto způsobem účelově zpětně měnili charakter původních ujednání, pokud v původních smluvních ujednáních je zcela jasně projevená vážná vůle smluvních stran uzavřít smlouvu právě v takové podobě, v jaké byla uzavřena. Úřad pak považuje za absurdní, aby obviněný a jeho dodavatel zpětně měnili charakter již poskytnutých služeb, když by byly tyto poskytnuty dle platné smlouvy, následně by byly vyfakturovány a zaplaceny a žádný z účastníků smluvního vztahu by v této souvislosti nevznesl vůči tomu žádné námitky.

Nad rámec uvedeného pak Úřad k námitce obviněného, že „(…) by považoval za nepřípustné, pokud by zpětně měnil předmět plnění jako takový. Upřesnění druhu poskytnutých služeb však nemění charakter původních ujednání“ sděluje, že s ohledem na výše uvedené s tímto konstatováním obviněného nesouhlasí. Úřad zároveň zdůrazňuje, že předešlý odstavec je v šetřeném případě nutno vnímat spíše jako obecné konstatování ve vztahu k čl. II. odst. 2

Úřad s ohledem na § 19 odst. 1 písm. a) zákona provedl výpočet předpokládané hodnoty veřejných zakázek č. 1 – 7 (viz tabulka níže), přičemž při tomto výpočtu vycházel v souladu

Co se týká určení délky trvání smluvního vztahu (tj. posouzení, zda je smlouva uzavřena na dobu určitou či neurčitou), zde Úřad vycházel zejména z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1932/2018 ze dne 12. 12. 2018 navazujícího na předešlou praxi dotčeného soudu, v němž soud judikoval, že „[i] za současné právní úpravy lze dobu trvání nájemního poměru sjednaného na dobu určitou dohodnout nejen uvedením určitého časového období (např. měsíců), popř. uvedením konkrétního dne, k němuž nájemní poměr zanikne, ale i tak, že ji lze vázat na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy nájemní poměr skončí, přičemž v době sjednání takovéto dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že tato skutečnost nastane.“.

Z uvedeného lze tedy dovodit, že za smlouvu na dobu určitou lze považovat i takovou smlouvu, která sice neobsahuje konkrétní datum konce jejího trvání, nicméně z ní vyplývá, že v budoucnu v určitém okamžiku zanikne, a to splněním určitého/srozumitelně v ní vymezeného závazku, který nemá trvající nebo opakující se charakter. Na daném posouzení pak s ohledem na § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ničeho nemění ani skutečnost, že smlouva může obsahovat ujednání o tom, že je uzavřena na dobu neurčitou, neboť při takovém posouzení by se vycházelo z jejího celkového obsahu.

Z obsahu šetřených smluv se podává, že smlouvy na veřejné zakázky č. 1, 2, 3 a 7 byly uzavřeny na dobu kratší než 1 rok, příp. byla doba plnění „ohraničena“ vyčerpáním finančního limitu.

Jelikož obviněný označil právní služby související s objednávkou č. O 505/2022 jako služby, na které lze aplikovat výjimku dle § 29 písm. k) zákona, přičemž se jedná o objednávku, na základě které byla obviněným uhrazena platba v rozhodném období, tj. během 12 měsíců předcházejících zadání šetřených veřejných zakázek č. 1 – 7, zabýval se Úřad i možností aplikace této výjimky.

Podle § 29 písm. k) zákona „zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o právní služby, (1) které poskytuje advokát v rámci zastupování klienta v soudním, rozhodčím, smírčím nebo správním řízení před soudem, tribunálem nebo jiným veřejným orgánem nebo v řízení před mezinárodními orgány pro řešení sporů, (2) které poskytuje advokát při přípravě na řízení uvedená v bodě 1, nebo pokud okolnosti nasvědčují tomu, že dotčená věc se s vysokou pravděpodobností stane předmětem řízení uvedeného v bodě 1, (…)“.

Úřad při výkladu § 29 písm. k) zákona vychází z obecného pravidla, že výjimky z povinnosti zadavatele postupovat v zadávacím řízení je třeba vždy vykládat restriktivně. Tento přístup

Pokud jde o restriktivní výklad výjimek z povinnosti zadat veřejnou zakázku postupem, který znamená zajištění hospodářské soutěže, Úřad odkazuje na skutečnost, že tuto doktrínu již aprobovala i judikatura, a to jak národní, tak evropská, a to zejména ve vztahu k podmínkám použití jednacího řízení bez uveřejnění (dále také „JŘBU“). Na úrovni práva Evropské unie restriktivní přístup k použití JŘBU, tedy nejméně transparentního druhu zadávacího řízení, judikoval Soudního dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 14. 9. 2004 ve věci C-385/02,

Úřad akcentuje, že důkazní břemeno k prokázání důvodů pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. k) bod 1. či 2. zákona spočívá na obviněném, který existenci těchto důvodů musí Úřadu doložit (např. předžalobní výzvou, komunikací s protistranou, ze které je jasně patrno, že jedna ze stran hodlá ve věci učinit kroky vedoucí k zahájení konkrétního řízení atp.). V souvislosti se skutečnostmi, jež ve vztahu k aplikaci výjimky dle § 29 písm. k) zákona obviněný uvedl ve vyjádření ze dne 12. 8. 2024 a Dohodě o narovnání 1 (viz výše) však Úřad konstatuje, že ačkoliv obviněný poukazuje na služby poskytované mu advokátem v souvislosti se dvěma spory ze smlouvy na dodávky, notářským řízením, či s doručenou předžalobní upomínkou, tak k těmto

Dohody o narovnání 1 uvedeny také spisové značky, jedná se o spisové značky poskytovatele

K čl. II. odst. 2 Dohody o narovnání 1, podle něhož obviněný spolu s dodavatelem J&T advokátní kancelář s.r.o. učinili společné prohlášení, že v průběhu poskytování právních služeb zjistili, že některé z poskytovaných právních služeb spadají pod výjimku dle § 29 písm. k) zákona, Úřad dále podotýká, že ani skutečnost, kdy objednatel s dodavatelem formou „dohody o narovnání“ zpětně upřesní poskytnuté služby tak, že se jedná o služby spadající pod výjimku dle § 29 písm. k) zákona, neprokazuje, že se skutečně jedná o právní služby, které této výjimce podléhají. Tento úkon představuje v podstatě „pouhé“ prohlášení zadavatele, že se o takové právní služby jednalo, nicméně toto tvrzení zadavatel nikterak neprokázal žádnými relevantními doklady.

Jelikož ve vztahu k objednávce č. O 505/2022 Úřad neshledal oprávněnost aplikace výjimky dle § 29 písm. k) zákona, lze konstatovat, že platby, které obviněný uhradil v rozhodném období, tj. během 12 měsíců předcházejících zadání každé jednotlivé veřejné zakázce č. 1 – 7 nezahrnují platby za úkony jednoznačně spadající pod výjimku uvedenou v ustanovení § 29 písm. k) zákona, a není v této souvislosti tedy třeba nijak upravovat výpočet předpokládaných hodnot předmětných veřejných zakázek č. 1 – 7.

S ohledem na vše výše uvedené Úřad vypočetl dle § 19 odst. 1 písm. a) zákona předpokládanou hodnotu veřejných zakázek č. 1 – 7 následovně.

Z výše uvedeného vyplývá, že u všech uvedených veřejných zakázek č. 1 – 7 přesahuje jejich předpokládaná hodnota limit 2 mil. Kč dle § 27 písm. a) zákona pro veřejnou zakázku malého rozsahu, přičemž ve všech případech se jedná o podlimitní veřejnou zakázku na služby [viz limit dle nařízení vlády č. 172/2016 Sb. účinného v době, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku

K tomu Úřad dále uvádí, že postup obviněného spočívající v pořizování právních služeb, jak je uvedeno v bodě 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí (tedy uzavření smluv, resp. objednávek na veřejné zakázky č. 1 – 7) je jednáním, jehož jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem (pořizování právních služeb dle aktuální potřeby bez provedení zadávacího řízení), každý sám o sobě naplnil skutkovou podstatu stejného přestupku [§ 268 odst. 1 písm. a) zákona] a jsou spojeny stejným způsobem provedení (pořizování právních služeb na základě jednotlivých smluv či objednávek), blízkou souvislostí časovou když smlouva na veřejnou zakázku č. 1 byla uzavřena dne 26. 4. 2023, na veřejnou zakázku č. 2 dne 29. 3. 2023, na veřejnou zakázku č. 3 dne 2. 3. 2023 a dále objednávka na veřejnou zakázku č. 4 byla uzavřena dne 20. 2. 2023, objednávky na veřejné zakázky č. 5 a 6 byly uzavřeny dne 14. 2. 2023 a smlouva na veřejnou zakázku č. 7 byla uzavřena dne 4. 1. 2023 (odstup mezi jednotlivými po sobě následujícími útoky se tedy zpravidla pohybuje v řádech týdnů/měsíců) a souvislostí v předmětu útoku (opakované pořizování právních služeb, tj. zadávání veřejných zakázek na služby bez provedení zadávacího řízení), pročež tedy postup obviněného naplňuje znaky pokračování v přestupku dle § 7 zákona o přestupcích.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu (pokračování v) přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.

Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet u pokračujícího přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 26. 4. 2023 uzavřením poslední smlouvy (objednávky) na poskytnutí právních služeb, tedy smlouvy na veřejnou zakázku č. 1.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za přestupek nezanikla.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do

Úřad uvádí, že celková cena plnění pravidelně pořizovaného na základě veřejných zakázek č. 1 – 7 postupem mimo zadávací řízení činí 5 285 000 Kč bez DPH (což představuje součet celkové ceny dotčených smluv, resp. objednávek) a za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí lze tedy obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 528 500 Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného na základě veřejných zakázek č. 1 – 7 postupem mimo zadávací řízení).

Podle § 37 písm. a), c) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, okolnostmi jeho spáchání a počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu v zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků, jelikož jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu úpravy práva veřejných zakázek, tedy efektivního vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. 1 Afs 20/2008), je třeba jednání obviněného, který

Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů veřejné zakázky, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném odvětví. Přitom nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky výhodnější, a tudíž že v důsledku nezákonného jednání obviněného došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.

Úřad při stanovení výše pokuty neshledal žádné přitěžující nebo polehčující okolnosti.

Úřad při stanovení výše pokuty v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že k žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 245/2015-33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil, že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008-67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale