Ústavní soud I.ÚS 1400/24 – Obnova katastrálního operátu

Dvě stěžovatelovy parcely se nacházely u vnější hranice obvodu, v němž pozemkový úřad prováděl komplexní pozemkové úpravy podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pozemkových úpravách") - hranice obvodu pozemkových úprav tedy procházela hranicí těchto parcel, jinak parcely nebyly dotčeny pozemkovými úpravami. Na podkladě výsledků pozemkových úprav provedl katastrální úřad (vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti) obnovu katastrálního operátu podle § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Dne 3. 11. 2022 vyhlásil platnost obnoveného katastrálního operátu podle § 46 odst. 3 katastrálního zákona.

Stěžovatel napadl vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu ve správním soudnictví jakožto rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.").

Krajský soud v Praze napadeným usnesením stěžovatelovu žalobu odmítl. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.

Oba správní soudy vyložily, že napadené vyhlášení platnosti katastrálního operátu není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. ani zásahem podle § 82 s. ř. s. Tímto vyhlášením se totiž nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva jednotlivců. Jde toliko o určitý "oznamovací" úkon, jehož smyslem je informovat, že v souladu s § 11 odst. 10 zákona o pozemkových úpravách nabyl obnovený katastrální operát platnosti. Chtěl-li stěžovatel brojit proti pozemkovým úpravám, měl tak činit v řízení o rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav.

Dále správní soudy uvedly, že stěžovatel se ve skutečnosti snaží domoci meritorního přezkumu zápisu hranic svých parcel do katastru nemovitostí, k němuž došlo již v roce 2019 při zápisu obvodu komplexních pozemkových úprav. Stěžovatel se o tomto zápisu dozvěděl nejpozději dne 24. 10. 2020, jak plyne z jeho komunikace s pozemkovým úřadem. Tento zápis do katastru nemovitostí je podle judikatury Nejvyššího správního soudu třeba hodnotit jako jednorázový zásah s trvajícími účinky, zásahová žaloba proti němu tedy musí být podána ve dvouměsíční subjektivní a dvouleté objektivní lhůtě. Stěžovatel podal žalobu až v únoru 2023, tedy v době, kdy již obě lhůty marně uplynuly. Jelikož nejsou splněny podmínky k věcnému projednání zásahové žaloby, nebylo nutné stěžovatele poučit a umožnit mu změnit jeho žalobu proti rozhodnutí na žalobu proti uvedenému zásahu.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Podle stěžovatele je závěr správních soudů, že vyhlášení platnosti katastrálního operátu není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., nedostatečně odůvodněný a zatížený svévolí. Ke změně stavu v katastru nemovitostí dochází až vyhlášením platnosti katastrálního operátu, právě tento úkon má tedy jednoznačný dopad na práva a povinnosti jednotlivců.

Dále stěžovatel namítá, že parcely v jeho vlastnictvím nespadaly do obvodu pozemkových úprav, a změny jejich hranic v katastru tedy byly provedeny bez zákonné opory. Změna těchto hranic proto nemohla být řešena ani v rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. Stěžovatel dále zpochybňuje zachycení svých parcel v katastru nemovitostí z hlediska souladu se zákonem a prováděcími podzákonnými předpisy.

Ústavní soud shledal, že jsou splněny procesní předpoklady řízení. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. K zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistupuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

V posuzovaném případě proběhla obnova katastrálního operátu na podkladě výsledků komplexních pozemkových úprav [§ 40 odst. 1 písm. c) katastrálního zákona]. Stěžovatel žalobou ve správním soudnictví napadl vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu (§ 46 odst. 3 katastrálního zákona). Správní soudy v napadených rozhodnutích odůvodnily, proč samotné vyhlášení nelze považovat za soudně přezkoumatelné rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. ani za zásah podle § 82 s. ř. s. Jejich závěry nevybočují z ústavních mezí. Podle § 11 odst. 10 věty poslední zákona o pozemkových úpravách "[v] případech, kdy výsledek pozemkových úprav slouží i jako obnovený katastrální operát, stává se tento obnovený katastrální operát platným dnem nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavce 8 [tohoto zákona]". Závěr správních soudů, že vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu má toliko oznamovací povahu a samo o sobě se právní sféry jednotlivce nedotýká, odpovídá znění citovaného ustanovení a není zatížen výkladovým excesem. Jak už uvedly správní soudy, proti pozemkovým úpravám lze brojit žalobou proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav (§ 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách); touto cestou je tedy zajištěna i soudní ochrana práv jednotlivců.

Z napadených rozhodnutí dále plyne, že stěžovatel nebrojí primárně proti pozemkovým úpravám, ale proti zápisu hraničních bodů jeho dvou parcel, ke kterému došlo již v roce 2019 v souvislosti s upřesněním obvodu pozemkových úprav a o kterém se stěžovatel dozvěděl již 24. 10. 2020. Správní soudy přezkoumatelným způsobem a s odkazy na dosavadní judikaturu (včetně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2015 č. j. 7 As 107/2014-53, body 53-54) vysvětlily, proč tento zápis představuje jednorázový zásah s trvajícími účinky, proti němuž lze žalobou brojit jen v subjektivní dvouměsíční lhůtě a objektivní dvouleté lhůtě (§ 84 odst. 1 s. ř. s.). V únoru 2023, kdy stěžovatel podal žalobu, již obě lhůty uplynuly, a nebyly tedy splněny podmínky pro věcné projednání dané zásahové žaloby. V takové situaci nebyly správní soudy povinny stěžovatele poučit a poskytnout mu lhůtu ke změně žalobního typu na zásahovou žalobu, neboť tu by stejně nebylo možné věcně projednat [viz např. nález ze dne 7. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 389/19 (N 1/98 SbNU 9), bod 16; nález ze dne

V posuzované věci tedy z ústavního hlediska obstojí závěr, že stěžovatel se měl domáhat ochrany svých práv buď žalobou proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav, nebo včas a řádně podanou žalobou směřující proti dříve provedeným zápisům týkajícím se hranic jeho parcel.

Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k namítaným porušením základních práv stěžovatele. Proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.