I.ÚS 1491/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1491/13 ze dne 11. 10. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Dumitru Carabadjaca, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem Jihlava, Palackého 5001/1, směřující proti příkazu soudce Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 4. 2013, č.j. 11 Nt 525/2013-4 a č.j. 11 Nt 523/2013-5, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označených rozhodnutí a současně navrhl vydání předběžného opatření podle § 80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Příkazem soudce Okresního soudu v Jihlavě č.j. 11 Nt 525/2013-4, ze dne 23. 4. 2013, jehož stejnopis sice stěžovatel nepředložil, ale pro urychlení jej opatřil v rámci předložení celého vyšetřovacího spisu Ústavní soud sám, byla nařízena domovní prohlídka, a to v bytu v bytovém domě na adrese J., blíže specifikovaném v předmětném rozhodnutí, když byt užívá Dumitru Carabadjac, státní příslušník Moldávie, neboť existuje důvodné podezření, že v předmětném bytu se nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Dalším příkazem soudce Okresního soudu v Jihlavě, č.j. 11 Nt 523/2013-5, ze dne 23. 4. 2013, byla nařízena domovní prohlídka, a to provozní kanceláře obchodní společnosti HP complex, s.r.o., se sídlem Brno - Zábrdovice, Příkop č. 843/4, IČ 277749819, a obchodní společnosti DK Invest Real, s.r.o., se sídlem Praha 3 - Žižkov, Husinecká 903/10, IČ 28920317, která se nachází v objektu na adrese Březinova 4248/62, Jihlava, blíže specifikované v předmětném rozhodnutí, neboť existuje důvodné podezření, že v předmětné provozní kanceláři se nacházejí věci důležité pro trestní řízení. V obou případech bylo soudcem stanoveno, že prohlídku provedou policisté Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, za přítomnosti nezúčastněné osoby podle aktuální operativní situace. II. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že policisté obě prohlídky provedli jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu (jak příkazy, tak protokoly o úkonech toto uvádějí a stěžovatel nebyl před provedením úkonů obviněn). S tímto postupem stěžovatel nesouhlasí, což podrobně zdůvodňuje, s odkazy na právní úpravu a konkrétní judikaturu Ústavního soudu. Současně namítá, že příkazy nevymezují to, proč má být ve stadiu před zahájením trestního řízení nařízena domovní prohlídka a po čem je pátráno, popis uvedený v rozhodnutí soudce je podle stěžovatele jakýmsi stručným popisem, po čem má být pátráno, užívaným soudem téměř ve všech příkazech k domovní prohlídce. Stěžovatel dále namítá, že ani vlastní průběh domovní prohlídky nebyl realizován v souladu se zákonem. Poté, co byl vyzván podle § 78 trestního řádu, aby vydal věc důležitou pro trestní řízení, aniž by však tato věc byla jakkoli konkretizována, souhlasil s vydáním veškerých věcí důležitých pro trestní řízení, nacházejících se v prostorách prohlížené kanceláře. Přesto policejní orgán přistoupil k provedení prohlídky. Stěžovatel je přesvědčen, že účelem provedení domovní prohlídky nebylo získat konkrétní věc důležitou pro trestní řízení, ale získat další informace a důkazy nesouvisející s vyšetřovanou trestnou činností, svědčící proti osobě stěžovatele. III. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a zda ústavní stížnost nepředstavuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal obě ústavní stížností napadená rozhodnutí a řízení, které na jejich základě bylo provedeno (domovní prohlídky) a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. IV. Čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakotvuje právo jedince na ochranu "obydlí." Podle čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat, kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Podle čl. 12 odst. 1 Listiny je obydlí nedotknutelné. Podle odst. 2 tohoto článku je domovní prohlídka přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. Ústavní soud nejprve odkazuje na svoji ustálenou judikaturu (z novějších např. nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006, která potvrzuje i dřívější závěry Ústavního soudu). Podle této domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy). Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných (srov. článek 12 odst. 3 Listiny); sem spadá zajisté i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (a jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§ 82 a násl. trestního řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje přísnější interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti, zejména z hlediska její proporcionality. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, jaké náležitosti musí splňovat příkaz soudu k jejímu provedení a vlastní průběh prohlídky, aby uvedené podmínky byly splněny. Sám stěžovatel si je vědom těchto požadavků, když ve stížnosti správně poukazuje na některá rozhodnutí Ústavního soudu. Ústavní soud ve světle požadavků Evropské úmluvy, Listiny i své rozhodovací praxe provedl test napadených rozhodnutí a průběhu prohlídek a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. V. Příkaz č.j. 11 Nt 525/2013-4. Podnět k provedení domovní prohlídky podle § 83 odst. 1 trestního řádu předložil státní zástupkyni policejní orgán - PČR, UOOZ, Expozitura Hradec Králové pod č.j. ÚOOZ-1298/TČ-2012-292400, dne 14. 3. 2013. Obsahem podnětu kromě vylíčení důkazního stavu věci, ve kterém hraje osoba stěžovatele stěžejní úlohu a z něhož plyne, že stěžovatel (a s ním dalších šest osob) byl podezřelý ze skutků, kvalifikovaných jako zvlášť závažný zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a) písm. d) trestního zákoníku. Místo provedení prohlídky bylo přesně specifikováno a bylo uvedeno, že se na této adrese zdržuje stěžovatel. Policejní orgán v návrhu dále uvádí, že podezřelí, včetně stěžovatele, nepůsobí jen v kanceláři obchodních společností, pro kterou vykonávají svou činnost, ale že se věci důležité pro trestní řízení mohou nacházet také v předmětném bytě a prostorech k němu náležejících (návrh tedy byl širší, než jen na provedení domovní prohlídky). Přitom věci důležité pro trestní řízení byly specifikovány tak, že jde zejména o "dohody a smlouvy o splátkovém kalendáři a potřebné indicie k odkoupeným pohledávkám dlužníků, výpočetní technika a nosiče dat v elektronické podob