I.ÚS 1587/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1587/17 ze dne 24. 4. 2019 N 71/93 SbNU 351 Ochrana manželství a exekuce na společné jmění manželů, které na základě tzv. předmanželské smlouvy vůbec nevzniklo   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o návrhu stěžovatelky Michaely Purgertové, zastoupené JUDr. Janem Nohejlem, advokátem, sídlem U Rajské zahrady 1912/3, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2017 č. j. 72 Co 506/2016-95 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. září 2016 č. j. 72 EXE 4707/2015-42, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a 1) společnosti Generali Pojišťovna, a. s., sídlem Bělohradská 299/132, Praha 2, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem, sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, a 2) Daniela Purgerta jako vedlejších účastníků, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2017 č. j. 72 Co 506/2016-95 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. září 2016 č. j. 72 EXE 4707/2015-42 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo stěžovatelky vlastnit majetek zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo stěžovatelky na ochranu rodičovství a rodiny zaručené čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2017 č. j. 72 Co 506/2016-95 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. září 2016 č. j. 72 EXE 4707/2015-42 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností navrhla zrušení v záhlaví uvedených usnesení. Tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jejích ústavně garantovaných práv a svobod, zejména práva na soudní ochranu zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny, práva nebýt nucen činit, co zákon neukládá, zaručeného čl. 2 odst. 3 Listiny a práva na účinné prostředky nápravy zaručeného čl. 13 Úmluvy. 2. Dne 4. 12. 2015 byl Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 72 EXE 181 EX 18278/15 pověřen Mgr. Lukáš Křivánek, soudní exekutor Exekutorského úřadu Karlovy Vary (dále jen "exekutor"), vedením exekuce na majetek vedlejšího účastníka 2) pro vymožení pohledávky vedlejší účastnice 1) ve výši 572 Kč, a to na základě vykonatelného rozsudku obvodního soudu ze dne 28. 8. 2015 č. j. 23 C 156/2015-24. 3. Návrhem ze dne 1. 2. 2016 podala stěžovatelka jako manželka vedlejšího účastníka 2) návrh na zastavení exekuce v rozsahu přikázání pohledávky z účtu, k jehož nařízení došlo exekučním příkazem exekutora ze dne 14. 12. 2015 č. j. 181 EX 18278/15-43 a exekučním příkazem ze dne 9. 1. 2016 č. j. 181 EX 18278/15-61. V návrhu uvedla, že s vedlejším účastníkem 2) mají z doby před vznikem manželství uzavřenou smlouvu o manželském majetkovém režimu ze dne 18. 7. 2014, přičemž notářský zápis byl rovněž zapsán do veřejného seznamu. Z uvedeného by tedy mělo vyplývat, že jsou naplněny předpoklady aplikace § 262b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."). 4. Usnesením obvodního soudu ze dne 29. 9. 2016 č. j. 72 EXE 4707/2015-42 byl návrh stěžovatelky zamítnut. Obvodní soud v odůvodnění zejména uvedl, že smlouva o manželském majetkovém režimu byla zapsána do veřejného seznamu dne 18. 7. 2014, přičemž vymáhaná pohledávka a jí odpovídající dluh vznikly dne 8. 10. 2013. Z obsahu takové listiny proto nelze vycházet. 5. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. V něm namítala, že nelze vést exekuci na společné jmění manželů, jestliže k jeho vzniku vůbec nedošlo. Ochranu třetích osob zakotvenou v o. s. ř. by podle ní bylo možné použít pouze tehdy, pokud by v nyní posuzované věci společné jmění manželů existovalo aspoň nějakou dobu. 6. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 10. 3. 2017 č. j. 72 Co 506/2016-95 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud v odůvodnění uvedl, že i v nyní posuzované věci je nutno aplikovat ustanovení § 719 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský zákoník"), podle něhož uzavřená dohoda se svým obsahem nesmí dotknout práv třetích osob. Vedle dalších ustanovení právního řádu upozornil městský soud rovněž na ustanovení § 262b odst. 2 o. s. ř., podle něhož platí vyvratitelná domněnka, že peněžní prostředky na účtu manžela povinného by náležely do společného jmění manželů. V tomto směru však stěžovatelka nic netvrdila. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že před vznikem manželství s vedlejším účastníkem 2), na jehož majetek byla vedena řada exekucí, se rozhodli uzavřít smlouvu o odděleném režimu jmění manželů, na jejímž základě nevzniklo společné jmění manželů. Po uzavření manželství byl její účet exekučně postižen a došlo k nastoupení účinků zákazu dispozice s finančními prostředky. Tento stav označuje za absurdní, kdy není možné, aby kdokoliv uzavřel manželství s povinným, aniž by převzal jeho dluhy. Za absurdní rovněž označuje povinnost požádat věřitele o souhlas s uzavřením manželství. 8. Další část ústavní stížnosti je zaměřena na povinnost tvrdit a prokázat, že se na postiženém účtu nacházely pouze její prostředky. Stěžovatelka uvádí, že uvedenou povinnost splnila již tím, že předložila smlouvu o manželském majetkovém režimu. 9. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s názorem obecných soudů, že dohoda mohla krátit věřitele. Po celou dobu existence dluhu byl dlužníkem pouze vedlejší účastník 2), a proto, jestliže se tento stav ani přes vznik manželství a uzavření smlouvy o manželském majetkovém režimu nezměnil, nemohlo logicky k žádnému krácení věřitele dojít. V této souvislosti dále uvádí, že podle ustanovení § 42 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "exekuční řád") uvedené účinky nastoupí pouze při změně zákonného režimu společného jmění manželů. Jestliže společné jmění manželů v nyní posuzované věci nikdy neexistovalo, nemohlo dojít ani ke změně jeho režimu. III. Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice 10. Ústavní soud v rámci přípravy vyzval účastníky řízení (městský soud a obvodní soud) k vyjádření. Obvodní soud pouze odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Městský soud uvedl, že práva stěžovatelky nebyla jeho rozhodnutím nijak dotčena. Dodal, že bylo na stěžovatelce jako na manželce vedlejšího účastníka 2), aby nejen tvrdila, ale i prokázala, že se na exekučně postižených účtech nacházejí prostředky, které jsou v jejím výlučném vlastnictví. Rovněž se ohradil proti tvrzení, že bylo povinností stěžovatelky požádat vedlejší účastnici 1) jako věřitelku o souhlas se sňatkem. 11. Vedlejší účastnice 1) ve svém vyjádření uvedla, že účelem současné právní úpravy je zamezit situacím, kdy dlužníci v rámci uzavírání manželství činili kroky k vyhnutí se plnění svých závazků. Rovněž zdůraznila, že podle hmotněprávní úpravy zakotvené v ustanovení § 719 odst. 2 občanského zákoníku se smlouvy o manželském majetkovém režimu nesmí svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetích osob. Tyto závěry platí i v případech založení režimu odděleného jmění. K nyní posuzované věci navíc upozorňuje, že smlouva byla mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem 2) uzavřena ještě před vznikem pohledávky. Domnívá se proto, že byla-li na účet stěžovatelky zasílána plnění, která by jinak spadala do společného jmění manželů, a je-li možné postihnout majetek ve společném jmění manželů, byla exekuce vedená na účet stěžovatelky zcela oprávněná. Tvrdila-li stěžovatelka, že na účtu jsou její výlučné prostředky, bylo její povinností pravdivost tohoto tvrzení také prokázat. Vedlejší účastnice 1) se závěrem vyjádření rovněž zaměřila na argumentaci stěžovatelky opírající se o ustanovení § 42 odst. 3 exekučního řádu. Podle jejího názoru totiž nebylo ve zjevném úmyslu zákonodárce vyjmout režim oddělených jmění z možnosti oprávněně vést exekuci. 12. Ústavní soud doručil stěžovatelce vyjádření účastníků a vedlejší účastnice 1) k replice. Stěžovatelka v jejím rámci vysvětluje, proč s vedlejším účastníkem 2) uzavřela manželství, i když věděla o jeho velkých dluzích. Ještě před uzavřením manželství učinila veškeré kroky, které český právní řád umožňuje, aby znemožnila faktický přechod těchto dluhů také na ni. V tomto případě je nutné vybrat mezi dvěma závěry, že buď existuje právní úprava poskytující ochranu budoucímu manželovi povinného, n