I.ÚS 1845/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1845/11 ze dne 27. 10. 2011 N 185/63 SbNU 153 K ochraně právního postavení spotřebitele   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 27. října 2011 sp. zn. I. ÚS 1845/11 ve věci ústavní stížnosti M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2011 č. j. 27 Co 272/2009-121, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi nesplacenou úvěrovou jistinu a úroky z prodlení v zákonné výši, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení. Výrok Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2011 č. j. 27 Co 272/2009-121 se zrušuje. Odůvodnění I. 1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 28. 5. 2009 č. j. 8 C 79/2009-67 zamítl žalobu GE Money Bank, a. s., (vedlejšího účastníka) proti stěžovatelce, kterou se domáhal zaplacení částky 28 120 Kč s přísl. a dále částky 32 000 Kč (I. výrok), a uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 18 730 Kč. Dospěl k závěru, že žaloba vedlejšího účastníka není důvodná. Vedlejší účastník se domáhal zaplacení částky 28 120 Kč (úvěrové jistiny ve výši 22 420 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 700 Kč) a 32 000 Kč (představující kapitalizované úroky z prodlení z dlužných splátek vypočtené ke dni 30. 1. 2006), a to jako nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. 4032621440, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 24. 10. 2000. Z listin, které vedlejší účastník předložil, lze podle okresního soudu pouze dovodit, že vedlejší účastník poskytl stěžovatelce peníze na kupní cenu televizoru a stěžovatelka se zavázala takto poskytnuté peníze splácet v dohodnutých splátkách. Tyto peníze stěžovatelka uhradila. Toto byl jediný vztah mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem, který se vedlejšímu účastníku podařilo prokázat. Skutečnosti uváděné v žalobě, zejména pokud jde o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ze kterého vedlejší účastník svůj nárok dovozuje, prokázány nebyly. 2. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozhodl následovně: "Rozsudek soudu prvního stupně se v části I výroku, kterou byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 32 286,39 Kč a úroky z prodlení ve výši 26,5 % z částky 728 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 28,5 % z částky 2 780 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 28 % z částky 2 463 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 27,7 % z částky 648 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 29 % z částky 675 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 29,5 % z částky 706 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 30 % z částky 2 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 31 % z částky 3 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 32,5 % z částky 4 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 33 % z částky 3 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 33,5 % z částky 2 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 34,5 % z částky 420 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 0,1 % denně z částky 5 700 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, se potvrzuje." (výrok I). "Rozsudek soudu prvního stupně se v části I výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 420 Kč, úroky z prodlení ve výši 5 413,61 Kč a úroky z prodlení ve výši 10 % z částky 728 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 8 % z částky 2 780 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 8,5 % z částky 2 463 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 8,8 % z částky 648 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 7,5 % z částky 675 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 7 % z částky 706 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 6,5 % z částky 2 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 5,5 % z částky 3 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 4 % z částky 4 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 3,5 % z částky 3 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 3 % z částky 2 000 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení, 2 % z částky 420 Kč od 31. 1. 2006 do zaplacení ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek." (výrok II). "Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 5 316 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. et Bc. L. K., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku." (výrok III). "Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 5 640 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. et Bc. L. K., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku." (výrok IV). 3. Krajský soud po zopakování a doplnění dokazování dospěl k následujícím závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a stěžovatelkou byla nejdříve uzavřena smlouva o úvěru č. 3398513554. Součástí této úvěrové smlouvy byl požadavek stěžovatelky o poskytnutí budoucího revolvingového úvěru čerpaného prostřednictvím karty. Tato karta byla žalované zaslána. Vedlejší účastník prokázal své tvrzení, že stěžovatelka na dodanou platební kartu čerpala peněžní prostředky. Skutečnost, že žalovaná postupně ve splátkách uhradila částku 6 000 Kč, byla mezi účastníky nesporná. Odvolací soud však nemá za to, že mezi účastníky řízení došlo k dohodě o výši smluvní pokuty a o výši úroků z prodlení. Součástí úvěrové smlouvy č. 3398513554 nebyl sazebník poplatků. Úvěrová smlouva v obchodních podmínkách bodu 6.2 uváděla, že pro případ porušení povinnosti zákazníka poskytnout řádně a včas peněžité plnění v dohodnuté výši se sjednává úrok z prodlení ve výši dle aktuálního sazebníku. Kromě práva na úrok z prodlení vzniká věřiteli pro porušení smlouvy zákazníkem podle tohoto odstavce též právo na smluvní pokutu podle aktuálního sazebníku. Zatímco tedy obchodní podmínky jsou v důsledku prohlášení ve spodní části smlouvy o úvěru výslovně učiněny její součástí, sazebník poplatků její součástí učiněn není, neboť v předmětném prohlášení je toliko uvedeno, že druhá strana byla se sazebníkem poplatků seznámena. Takto koncipovaná dohoda o výši úroků z prodlení a smluvní pokutě nemůže být považována za dostatečně určitou (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Odvolací soud má za to, že s ohledem na princip právní jistoty v občanskoprávních a obchodních vztazích je třeba, aby výše smluvních úroků z prodlení, jakož i výše smluvní pokuty byly stanoveny přímo ve smlouvě, eventuálně ve smluvních podmínkách, jež jsou její nedílnou součástí, avšak konkrétně, a ne dalším odkazem na listinu, která není součástí smlouvy. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobce má v souvislosti s prodlením žalované právo na úroky z prodlení pouze v zákonné výši. 4. Pokud jde o vedlejším účastníkem požadovanou částku 22 420 Kč představující nesplacenou jistinu, považuje odvolací soud v tomto rozsahu žalobu za důvodnou. Bylo prokázáno, že stěžovatelka od vedlejšího účastníka převzala v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou vyčerpala prostřednictvím úvěrové karty. Na tuto částku stěžovatelka poukázala toliko 6 000 Kč; v průběhu řízení před soudem prvního stupně ani před odvolacím netvrdila, že by uhradila více, než přiznal vedlejší účastník. Co do částky 22 420 Kč byl proto napadený rozsudek změněn tak, že v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno (II. výrok tohoto rozsudku). Ve zbylé části, tj. co do částky 26 586,39 Kč, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku). 5. Odvolací soud dodal, že se žalobce dále domáhal přiznání smluvní pokuty ve výši 5 700 Kč. Dohodu o smluvní pokutě však považuje odvolací soud - jak již uvedl - za neplatnou pro neurčitost, neboť sazebník nebyl součástí úvěrové smlouvy; proto ohledně smluvní pokuty ve výši 5 700 Kč zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku). Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl rovněž změněn v té části, ve které byly vedlejšímu účastníku přiznány zákonné úroky z prodlení z nezaplacených splátek od 31. 1. 2006 do zaplacení. Protože z těchto splátek žádá vedlejší účastník úroky z prodlení vždy od 31. 6. 2006, byly sečteny ty splátky, které byly úročeny stejnou sazbou úroků z prodlení (II. výrok tohoto rozsudku). Ve zbytku vedlejším účastníkem požadovaných úroků z prodlení přesahujících zákonnou sazbu byla žaloba zamítnuta, tedy byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně (I. výrok tohoto rozsudku). II. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušit v záhlaví citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně pro porušení svého základního práva na spravedlivý proces, zejména dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 7. Stěžovatelka namítá, že v řízení před okresním soudem uplatnila proti nároku vedlejšího účastníka námitku promlčení. Promlčení práva dovozovala z toho důvodu, že poslední splátka jejího dluhu byla splatná v dubnu 2003; vedlejší účastník však podal žalobu pro tento dluh až 7. 7. 2008, tedy více než pět let po té, kdy mohl svoje právo u soudu uplatnit poprvé. Jeho právo bylo tudíž dle § 397 obchodního zákoníku vzhledem ke čtyřleté promlčecí době již promlčeno. Okresní soud se dle stěžovatelky námitkou promlčení nezabýval proto, že dospěl