I.ÚS 2445/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2445/09 ze dne 16. 3. 2011 N 46/60 SbNU 523 K rozsahu dokazování a odůvodnění v trestním řízení (zneužívání informací v obchodním styku)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 16. března 2011 sp. zn. I. ÚS 2445/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. B. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010 sp. zn. 5 Tdo 317/2010, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 5 Tdo 1439/2008, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. 1 To 48/2007 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. 52 T 2/2005, jimiž byli, stručně shrnuto, stěžovatel a JUDr. M. K. uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku a shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody, k trestu zákazu činnosti a k peněžitému trestu se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení. Výrok I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010 sp. zn. 5 Tdo 317/2010, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. 1 To 48/2007 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. 52 T 2/2005 se ve vztahu ke stěžovateli JUDr. J. B. zrušují. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Obviněný stěžovatel a JUDr. M. K. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. 52 T 2/2005 uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "tr. zák.") ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a oba byli shodně odsouzeni podle § 128 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Oběma obviněným soud uložil podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let a každému z obviněných byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře dva miliony korun se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku podle § 54 odst. 3 tr. zák. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody ve výši 41 565 822,01 Kč společnosti KAB, spol. s r. o., se sídlem v Blansku, k rukám konkursního správce Mgr. M. R., advokátní kancelář Brno. Se zbytkem svého nároku byla tato poškozená společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. 1 To 48/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) a f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek krajského soudu v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině obviněných trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tuto trestnou činnost soud každému z obviněných uložil podle § 128 odst. 4 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon je zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Zároveň jim byl uložen jednak trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti roků v souladu s § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák., jednak podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře jeden milion Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Současně vrchní soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost KAB, spol. s r. o., se sídlem v Blansku, Rožmitálova 5/7, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaný rozsudek vrchního soudu napadli obvinění dovoláními, která shodně opřeli o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Na tomto místě je třeba uvést, že se v této trestní věci jednalo již o druhé dovolací řízení. O odvolání obou obviněných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. 52 T 2/2005 původně rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 6. 2008 sp. zn. 1 To 48/2007, jímž zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že obviněného JUDr. J. B. zprostil obžaloby pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 tr. zák., a trestní stíhání obviněného JUDr. M. K. pro skutek, jímž se měl dopustit trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., zastavil z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Tento rozsudek však napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obou obviněných a na jeho podkladě rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 5 Tdo 1439/2008 tak, že zrušil napadený rozsudek vrchního soudu včetně obsahově navazujících rozhodnutí a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V opakovaném odvolacím řízení vynesl Vrchní soud v Olomouci shora již citovaný odsuzující rozsudek, proti němuž podali tentokrát dovolání obvinění. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 4. 2010 sp. zn. 5 Tdo 317/2010 dovolání obou obviněných jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V odůvodnění zejména uvedl, že podle právní věty napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. 1 To 48/2007 se trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 tr. zák. dopustili obvinění ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a to obviněný JUDr. M. K. v té alternativě, že jako člen orgánu dvou podniků se stejným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě a jinému prospěch uzavřel smlouvu na úkor jednoho z nich a získal uvedeným činem pro sebe a jiného prospěch velkého rozsahu, a obviněný JUDr. J. B. v té alternativě, že jako člen orgánu dvou podniků se stejným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě a jinému prospěch dal popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho z nich a získal uvedeným činem pro sebe a jiného prospěch velkého rozsahu. Nejvyšší soud pokračoval následovně. Skutek, který byl takto právně posouzen, spočíval podle výroku o vině rozsudku vrchního soudu v podstatě v tom, že dne 25. 1. 1995 uzavřeli obvinění jako fyzické osoby a společnost KAB, spol. s r. o., zakladatelskou smlouvu o založení akciové společnosti CENTRUM KAB, a. s., s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, schválili její stanovy a zvolili její orgány (členy představenstva byli oba obvinění), v důsledku čehož obvinění od 25. 1. 1995 do 29. 12. 1995 působili současně ve dvou obchodních společnostech se stejným předmětem podnikání, neboť byli také jednateli a společníky společnosti KAB, spol. s r. o., jejímž předmětem podnikání byla obchodní činnost koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Základní kapitál nově založené akciové společnosti tvořily peněžité vklady každého z obviněných ve výši 98 947 Kč a vklad nemovitosti obchodního domu ve vlastnictví společnosti KAB, spol. s r. o., v hodnotě 73 002 106 Kč (vklad byl dne 17. 11. 1995 doplněn i o pozemky), na jehož koupi a provoz společnost KAB, spol. s r. o., získala úvěr v celkové výši 44 225 000 Kč od Komerční banky, a. s., na základě celkem pěti úvěrových smluv z období od 14. 3. 1995 do 24. 4. 1995 za současného zajištění úvěrů zřízením zástavního práva ke kupované nemovitosti, následně pak dne 25. 2. 1995 byla mezi společnostmi KAB, spol. s r. o., za niž podepisoval z pověření JUDr. M. K. Ing. V. M., a CENTRUM KAB, a. s., za niž podepisoval JUDr. M. K., uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, jíž CENTRUM KAB, a. s., pronajala společnosti KAB, spol. s r. o., nebytové prostory v obchodním domě za roční nájemné 9 500 000 Kč v roce 1995 a 18 200 000 Kč v roce 1996 a s níž podle urgence nájemného byl ode dne jejího podpisu seznámen i obviněný JUDr. J. B., který uzavření smluv inicioval. Na valné hromadě společnos