I.ÚS 2534/10

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Veselým, advokátem společnosti Holubová - advokáti, s. r. o., se sídlem Za Poříčskou bránou 21/365, Praha 8, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. května 2010, č. j. 2T 860/2004-200, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2010, č. j. 8 To 279/2010-212, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Stěžovatel tvrdí, že byl vůči němu nařízen výkon podmíněně odloženého trestu na základě toho, že ve zkušební době dvakrát ukradl láhev alkoholu v supermarketu, byť druhá z krádeží nebyla ani posouzena jako trestný čin, ale v současné době je o ní vedeno řízení o přestupku. Stěžovateli byla - podle jeho názoru - předtím uložena příliš dlouhá zkušební doba pěti let. Za nesprávné lze považovat i to, že k nařízení výkonu podmíněného trestu došlo až 2 roky poté, co nabyl právní moci trestní příkaz vydaný Okresním soudem ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 4/2008, který byl soudem označen jako hlavní důvod nařízení výkonu podmíněného trestu. Výkon trestu po tak dlouhé době prý naprosto popírá účel trestu. Z těchto důvodů má stěžovatel za to, že soudy v jeho případě měly - namísto nařízení výkonu trestu - využít jednu z možností uvedených § 83 odst. 1 písm. a), písm. b) či písm. c) trestního zákoníku. V žádném případě neměly za dvě krádeže láhve alkoholu v supermarketu - přičemž u druhé krádeže ani nejde o trestný čin - nařídit výkon podmíněně odloženého trestu v délce 30 měsíců.

Uvedeným postupem soudu byla podle stěžovatele porušena zásada presumpce neviny podle článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále pak byla porušena zásada, že soud použije vždy trestního zákona, které je pro pachatele ve smyslu článku 40 odst. 6 Listiny příznivější, a právo stěžovatele na to, aby byl jeho věc projednána bez zbytečných průtahů podle článku 38 odst. 2 Listiny; k nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu došlo až po více než dvou letech od doby, kdy byla zavdána příčina k tomuto nařízení. Stěžovateli byl konečně podle jeho názoru uložen trest v nepřiměřené výši.

Z rozhodnutí okresního soudu citovaného v záhlaví plyne - a tuto skutečnost stěžovatel ústavní stížnosti nikterak nezpochybňuje - že stěžovatel byl ve zkušební době podmíněného odsouzení pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 18 T 4/2008 pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, kterého se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení.

Dále bylo proti stěžovateli vedeno trestní stíhání u Okresního soudu v Pardubicích; to bylo ukončeno tak - jak plyne z kopie rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 25. 5. 2010, č. j. 13 To 273/2010-96, které stěžovatel poskytl Ústavnímu soudu v kopii - že věc byla postoupena příslušnému orgánu k projednání přestupku; to proto, že k 1. 10. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, který byl pro pachatele příznivější.

Napadeným usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 5. 2010, č. j. 2 T 860/2004-200, bylo rozhodnuto tak, že podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku, za použití § 330 odst. 1 trestního řádu se vykoná trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců z rozsudku Okresního soudu Hodoníně ze dne 27. 9. 2005, č. j. 2 T 860/2004-118. Podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku byl stěžovatel pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Prvostupňový soud tak rozhodl s odůvodněním, že se stěžovatel dopustil ve zkušební době další trestné činnosti a nevyužil tedy beneficia podmíněného odsouzení k tomu, aby vedl řádný život.

Ke stížnosti stěžovatele přezkoumal citované usnesení okresního soudu Krajský soud v Brně, který napadeným usnesením ze dne 1. 6. 2010, č. j. 8 To 279/2010-212, rozhodl tak, že se stížnost stěžovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítá. Krajský soud dospěl k závěru, že prvostupňový soud dodržel všechna procesní ustanovení, zajišťující práva stěžovatele v tomto stadiu řízení. I rozhodnutí ve věci samé je podle krajského soudu v souladu se zjištěným skutkovým stavem, vztahujícím se k otázce, zda se stěžovatel ve zkušební době osvědčil či nikoliv. Z tohoto skutkového stavu vyvodil prvostupňový soud odpovídající právní závěry. Podle krajského soudu jsou tresty odnětí svobody podmíněně odkládány proto, aby odsouzeného od páchání další trestné činnosti odradily, což se v daném případě nestalo. Odsouzení musí proto prokázat svým řádným životem, že z jejich strany nehrozí nebezpečí, že budou páchat další trestnou činnost. Stěžovatel nevedl ve zkušební době řádný život a nebyly u něho zjištěny ani žádné výjimečné okolnosti případu, které by umožňovaly prodloužení zkušební doby.

Okresního soudu v Hodoníně se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Vzhledem k obsahu vyjádření krajského soudu je Ústavní soud nekomunikoval stěžovateli, neboť do věci nic nového nepřineslo.

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy.

Ústavní soud po přezkoumání věci neshledal, že by byly právní závěry obou soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dostatečnými pro vydání předmětných rozhodnutí. Za daného stavu věci není oprávněn jakkoliv zasahovat do oblasti, vyhrazené obecným soudům, jelikož by tak překročil své kompetence a nepřípustně zasáhl zejména do zásady volného hodnocení důkazů těmito soudy a tím i do jejich ústavně garantované nezávislosti.

Oba soudy - podle mínění Ústavního soudu - postupovaly ve zkoumaném případě v souladu se základními zásadami trestního řízení a žádná základní práva stěžovatele neporušily. Jak krajský soud, tak okresní soud své rozhodnutí dostatečně - i s ohledem na znalost stěžovatelem dříve páchané a opakované trestné činnosti (srov. k tomu obsah vyžádaného soudního spisu, konkrétně např. rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. září 2005, č. j. 2 T 860/2004-118) - odůvodnily. Nic nenasvědčuje tomu, že by ve spravedlivém soudním řízení nebyla stěžovateli řádně prokázána vina ani že by jim nebyl uložen přiměřený trest.

Ke konkrétním námitkám stěžovatele v ústavní stížnosti uvedeným Ústavní soud uvádí toliko následující:

Stěžovatel se ve zkušební době dopustil jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin a byl za něj pravomocně odsouzen; to ostatně ani sám stěžovatel nezpochybňuje. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i se zřetelem k předchozí trestné činnosti stěžovatele, nelze proto soudům spravedlivě vytýkat, že přistoupily k výkonu trestu odnětí svobody, resp. že neponechaly podmíněné odsouzení ve smyslu § 83 trestního zákoníku v platnosti. Tu nelze nevidět, že možnost jiného postupu podle § 83 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákona - jehož se stěžovatel domáhá - lze podle zákona využít jen výjimečně.

Namítá-li stěžovatel, že v řízení docházelo k průtahům ve smyslu článku 38 odst. 2 Listině, pak ani s touto výtkou nelze souhlasit, neboť veřejné zasedání, ve kterém bylo rozhodnuto o nařízení výkonu podmínečně uloženého trestu, dříve proběhnout nemohlo. To proto, že se stěžovatel trestnímu stíhání až do svého zadržení policí vyhýbal, jak je zřejmé z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2010, č. j. 8 To 275/2010-210.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu