I.ÚS 3269/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3269/12 ze dne 25. 7. 2013 N 133/70 SbNU 237 Tzv. překvapivost rozhodnutí v otázce právního nástupnictví poškozeného v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Jaroslava Fenyka a Vojena Güttlera - ze dne 25. července 2013 sp. zn. I. ÚS 3269/12 ve věci ústavní stížnosti TEAMONT, s. r. o., IČ: 26853337, se sídlem Pobřežní 95/74, Praha 8, zastoupené Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem K. Sliwky 126, Karviná-Fryštát, proti výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2012 č. j. 5 To 9/2012-1879, kterým bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání jako podané osobou neoprávněnou, za účasti stěžovatelky a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a T. H., V. Z., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Mickou, advokátem se sídlem Zahradnická 331/28, Karviná, a M. P. jako vedlejších účastníků řízení. I. Výrokem usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2012 č. j. 5 To 9/2012-1879, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky jako podané osobou neoprávněnou, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2012 č. j. 5 To 9/2012-1879, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky jako podané osobou neoprávněnou, se proto zrušuje. Odůvodnění I. 1. Ústavní soud z předložených dokladů zjistil následující skutečnosti. 2. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2011 č. j. 45 T 10/2010-1738 byli obžalovaní M. P., V. Z. a T. H. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 trestního zákoníku (dále jen "TrZ") a byli za to odsouzeni: obžalovaný M. P. podle § 209 odst. 5 TrZ k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) TrZ zařazen do věznice s ostrahou; obžalovaný V. Z. za tento zločin a sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) TrZ dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) TrZ, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 TrZ, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. 9 T 260/2008 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2011 sp. zn. 3 To 260/2011 podle § 209 odst. 5 TrZ, za použití § 43 odst. 2 TrZ, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) TrZ zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z citovaných rozsudků Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; obžalovaný T. H. za tento zločin a sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) TrZ dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) TrZ, formou spolupachatelství podle § 23 TrZ, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. 9 T 260/2008 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2011 sp. zn. 3 To 260/2011 podle § 209 odst. 5 TrZ, za použití § 43 odst. 2 TrZ, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) TrZ zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Podle § 101 odst. 2 písm. a) TrZ bylo uloženo zabrání jiné majetkové hodnoty, a to finanční částky ve výši 1 600 000 Kč, která je zajištěna na účtu č. XXX majitelky R. Š. vedeném u Komerční banky, a. s. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost TEAMONT, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Podle skutkových zjištění krajského soudu se všichni tři obžalovaní dopustili zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ tím, že po vzájemné dohodě a za vzájemné součinnosti a z popudu obžalovaného V. Z., se záměrem získat ke škodě VT-PH Obchodní, s. r. o., majetkový prospěch spočívající v neoprávněném převedení finančních prostředků z účtu VT-PH Obchodní, s. r. o., jednali tak, jak je uvedeno ve výroku o vině citovaného rozsudku nalézacího soudu, čímž VT-PH Obchodní, s. r. o., způsobili škodu v celkové výši 22 451 000 Kč. 6. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) a odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání obžalovaných M. P., V. Z. a T. H. napadený rozsudek částečně zrušuje ve výroku o zabrání jiné majetkové hodnoty. Podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítl. V napadeném výroku podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání poškozené společnosti TEAMONT, s. r. o., zamítl jako podané osobou neoprávněnou. 7. V odůvodnění k napadenému výroku vrchní soud toliko uvedl: "Odvolání poškozeného - společnosti TEAMONT, s. r. o., bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako podané osobou neoprávněnou, neboť dle závěru odvolacího soudu, i když jde o právního nástupce původně poškozené společnosti VT-PH Obchodní, s. r. o., jí však nepřísluší v trestním řízení uplatňovat nárok na náhradu škody, neboť není subjektem, kterému byla přímo způsobena škoda trestnou činností obžalovaných (§ 43 odst. 1 tr. ř.)." II. 8. Stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti navrhla zrušit v záhlaví citované rozhodnutí vrchního soudu pro porušení svých základních práv, zejména práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 9. V konkrétnostech stěžovatelka namítla zejména následující. Původně se k trestnímu řízení jako poškozená připojila s nárokem na náhradu škody společnost VT-PH Obchodní, s. r. o. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2011 společnost VT-PH Obchodní, s. r. o., postoupila pohledávku z titulu způsobené škody ve výši 22 451 000 Kč za obžalovanými M. P., V. Z. a T. H. na stěžovatelku. Přípisem ze dne 4. 10. 2011 stěžovatelka sdělila Krajskému soudu v Ostravě, že došlo k postoupení této pohledávky, předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2011 a požádala, ať je dále na straně poškozeného jednáno namísto společnosti VT-PH Obchodní, s. r. o., s ní. Krajský soud v Ostravě tento postup akceptoval a dále již jako s poškozenou jednal se stěžovatelkou, kterou také obesílal k hlavním líčením konaným ve dnech 19. 10. 2011 a 21. 10. 2011, jichž se zmocněnec stěžovatelky řádně účastnil a využíval svých procesních práv. Rovněž rozsudek soudu prvního stupně byl zaslán zmocněnci stěžovatelky, a dokonce i odvolací soud vyrozuměl zmocněnce stěžovatelky o konaných veřejných zasedáních ve dnech 28. 3. 2012 a 9. 5. 2012, kterých se zmocněnec stěžovatelky opět řádně účastnil a vykonával svá procesní práva. Bylo proto pro stěžovatelku velmi překvapivé a nepředvídatelné, jestliže pak odvolací soud usnesením ze dne 9. 5. 2012 rozhodl tak, že odvolání stěžovatelky je podáno neoprávněnou osobou. 10. Navíc, odvolací soud svůj závěr odůvodnil velmi stručně tak, že stěžovatelka je sice právním nástupcem původně poškozené společnosti VT-PH Obchodní, s. r. o., avšak není subjektem, kterému by byla přímo způsobena škoda trestnou činností obžalovaných, a nepřísluší jí tedy v trestním řízení uplatňovat nárok na náhradu škody. Nárok na náhradu škody způsobené trestnou činností obžalovaných je však podle stěžovatelky běžnou pohledávkou, kterou lze stejně jako kteroukoliv jinou pohledávku postupovat na další subjekty. Pokud stěžovatelka pohledávku z titulu náhrady škody řádně nabyla, pak by bylo absurdní, aby jako nositelka nároku nemohla vstoupit namísto původního věřitele do trestního řízení a aby se nemohla domáhat v adhezním řízení přiznání nároku na náhradu škody vůči odsouzeným osobám. 11. Ústavní soud dovozuje, že podle obsahu ústavní stížnosti stěžovatelka ve skutečnosti napadá pouze výrok dotýkající se jejích práv, tedy výrok usnesení vrchního soudu, kterým bylo zamítnuto její odvolání jako podané osobou neoprávněnou, byť v petitu uvedla celé usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2012 č. j. 5 To 9/2012-1879. 12. K ústavní stížnosti se vyjádřil Vrchní soud v Olomouci. Uvedl, že stěžovatelce trestnou činností odsouzených žádná škoda nevznikla; proto nelze tento subjekt považovat za poškozeného ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 tr. ř., kterému trestní řád v rámci adhezního řízení poskytuje oprávnění k uplatnění jeho nároků. Na základě smluvního ujednání mezi společnostmi VT-PH Obchodní, s. r. o., a TEAMONT, s. r. o., došlo k postoupení pohledávky (singulární sukcese), což ovšem neznamená, že posledně jmenovaná společnost může v adhezním řízení v rá