II.ÚS 1113/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1113/16 ze dne 29. 11. 2016 N 228/83 SbNU 559 Přípustnost dovolání obsahujícího námitku porušení základních práv stěžovatele; extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida - ze dne 29. listopadu 2016 sp. zn. II. ÚS 1113/16 ve věci ústavní stížnosti Doc. Ing. Luboše Smrčky, CSc., správce konkursní podstaty úpadce MASOSPOL, a. s. v likvidaci, se sídlem Libušská 319, Praha 4, právně zastoupeného JUDr. Pavlem Krýlem, CSc., advokátem, se sídlem Praha 4, Křtinská 617, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013 č. j. 10 Cmo 206/2010-239, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2015 č. j. 29 Cdo 3670/2013-281, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání. I. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013 č. j. 10 Cmo 206/2010-239 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2015 č. j. 29 Cdo 3670/2013-281 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013 č. j. 10 Cmo 206/2010-239 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2015 č. j. 29 Cdo 3670/2013-281 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2016, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že při projednávání věci stěžovatele před obecnými soudy došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a soudního spisu, který si Ústavní soud v dané věci vyžádal, vyplývá, že vedlejší účastnice ? společnost SAPARIA, a. s., se domáhala žalobou podanou dne 6. 11. 2009, aby Městský soud v Praze rozhodl o vyloučení nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. X v k. ú. Písnice (dále jen "předmětné nemovitosti") ze soupisu konkursní podstaty úpadce - společnosti MASOSPOL, a. s. "v likvidaci", kdy tyto nemovitosti měly být do soupisu konkursní podstaty sepsány stěžovatelem neoprávněně. Předmětné nemovitosti byly převedeny na vedlejší účastnici kupní smlouvou uzavřenou dne 22. 10. 1999 se společností MASOSPOL, a. s., za celkovou cenu 300 000 000 Kč (dále jen "předmětná kupní smlouva"), následně byl dne 24. 4. 2002 usnesením Městského soudu v Praze č. j. 89 K 36/01-30 prohlášen na majetek společnosti MASOSPOL, a. s. "v likvidaci", konkurs, přičemž stěžovatel jakožto správce konkursní podstaty od předmětné kupní smlouvy odstoupil dopisem ze dne 12. 8. 2002 pro nezaplacení kupní ceny v plné výši a předmětné nemovitosti zapsal do soupisu konkursní podstaty úpadce - společnosti MASOSPOL, a. s. "v likvidaci". Městský soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 14. 9. 2010 č. j. 58 Cm 81/2009-77 žalobu zamítl s odůvodněním, že kupní smlouva ze dne 22. 10. 1999, kterou se převáděly předmětné nemovitosti, zanikla na základě odstoupení, když stěžovatel od kupní smlouvy odstoupil v souladu s ustanovením § 48 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v předmětné kupní smlouvě. Proto stěžovatel sepsal předmětné nemovitosti do konkursní podstaty úpadce - společnosti MASOSPOL, a. s. "v likvidaci", oprávněně. 3. Ve věci následně rozhodoval Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě odvolání vedlejší účastnice, přičemž rozsudkem ze dne 10. 3. 2011 č. j. 10 Cmo 206/2010-120 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že předmětné nemovitosti ze soupisu konkursní podstaty úpadce - společnosti MASOSPOL, a. s. "v likvidaci", vyloučil, neboť dle jeho názoru stěžovatel dopisem ze dne 12. 8. 2002 od kupní smlouvy, kterou měly být předmětné nemovitosti převedeny, neodstoupil, jelikož tento dopis měl být svým obsahem toliko dodatečnou výzvou k úhradě kupní ceny, a nikoliv odstoupením. K dovolání stěžovatele rozhodl následně ve věci Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2013 č. j. 29 Cdo 2638/2011-175, kterým napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil s odkazem na skutečnost, že soud při svém rozhodování zcela pominul úpravu obsaženou v ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění, (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání") a výklad k tomuto ustanovení obsažený v ustálené judikatuře, a tudíž je jeho právní posouzení věci neúplné, a tedy i nesprávné. Při odkazu na ustálenou judikaturu v dané věci Nejvyšší soud uvedl, že předmětné ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání mimo jiné nahrazuje ta ustanovení hmotného práva, jež smluvním stranám dovolovala odstoupit od synallagmatické smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkursu. Ve svém odůvodnění Nejvyšší soud dále uvedl následující: "Současně nelze přehlédnout, že k datu prohlášení konkursu na majetek úpadce (prodávajícího) tento svůj závazek z kupní smlouvy zcela splnil a vlastnické právo ke sporným nemovitostem na žalobce převedl, přičemž splatnost kupní ceny (jejíž úhrada je mezi účastníky sporná) nastala rovněž před datem prohlášení konkursu na majetek úpadce." 4. Obě strany sporu, tedy stěžovatel jako žalovaný a vedlejší účastník jako žalobce, podaly k Vrchnímu soudu v Praze po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2638/2011-175 vyjádření, kterými reagovaly na odlišný právní náhled Nejvyššího soudu. Stěžovatel ve svém obsáhlém vyjádření zejména poukazoval na skutečnost, že s ohledem na posouzení věci dle ustanovení § 14 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání je nutno se zabývat otázkou, zda skutečně prodávající splnil ke dni prohlášení konkursu své závazky z kupní smlouvy ze dne 22. 10. 1999, a nabídl ve svém vyjádření množství tvrzení a důkazních návrhů, kterými měl prokazovat, že kupní smlouva nebyla splněna ani ze strany prodávajícího. Vrchní soud v Praze, který ve věci opětovně rozhodoval po kasačním zásahu Nejvyššího soudu, ve svém rozhodnutí ze dne 20. 6. 2013 č. j. 10 Cmo 206/2010-239 setrval na svém původním výroku, tedy rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že předmětné nemovitosti ze soupisu konkursní podstaty úpadce - společnosti MASOSPOL, a. s. "v likvidaci", vyloučil, avšak s odlišným odůvodněním. Odvolací soud konstatoval, že předmětná kupní smlouva ze dne 22. 10. 1999 je smlouvou o vzájemném plnění a že k datu prohlášení konkursu na majetek prodávajícího byl závazek z této smlouvy prodávajícím zcela splněn, tudíž od kupní smlouvy nebylo možno dopisem ze dne 12. 8. 2002 odstoupit. K námitkám a důkazům navrženým stěžovatelem v průběhu odvolacího řízení Vrchní soud v Praze nepřihlížel s odkazem na ustanovení § 205a a 211a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád"). Navíc odvolací soud vyjádřil názor, že takové odvolací námitky považuje za irelevantní, neboť z důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně jednoznačně vyplývá, že vlastnické právo vedlejšího účastníka (žalobce) k předmětným nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí a vedlejší účastník se stal jejich vlastníkem. 5. Stěžovatel proti druhému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze opětovně brojil dovoláním k Nejvyššímu soudu, kdy zejména namítal, že úprava dle ustanovení § 14 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání na souzený případ nedopadá a dále že odvolací soud svým postupem porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování, když po změně právního posouzení věci nevytvořil pro stěžovatele prostor, aby svá tvrzení doplnil a navrhl nové důkazy, ani jej nepoučil ve smyslu ustanovení § 118a občanského soudního řádu. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2015 č. j. 29 Cdo 3670/2013-281 odmítnuto s poukazem na správný závěr odvolacího soudu ve věci nemožnosti odstoupení správce konkursní podstaty od smlouvy, která byla jednou stranou zcela splněna, a současně bylo přisvědčeno i procesnímu postupu odvolacího soudu, na jehož základě nepřihlížel k tvrzením a důkazním návrhům formulovaným stěžovatelem v jeho vyjádření k odvolání. Nejvyšší soud uvedl, že postup podle ustanovení § 118a občanského soudního řádu není namístě, pokud byla žaloba zamítnuta nikoliv z důvodu neunesení důkazního břemene, nýbrž na základě učiněného skutkového zjištění, jak tomu mělo být též v posuzované věci. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vedle podrobného vylíčení průběhu předchozího řízení tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo