II.ÚS 1667/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1667/17 ze dne 5. 9. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Via Chem Group, a. s., se sídlem Rudolfovská tř. 303/113, České Budějovice, zastoupené Mgr. Michalem Strnadem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odbor hospodářské kriminality SKPV ze dne 21. 10. 2016, č. j. KRPH-33051-503/TČ-2016-050080, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2017, sp. zn. 11 To 29/2017, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že postupem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odbor hospodářské kriminality SKPV (dále jen "policejní orgán") a Vrchního soudu v Praze ("vrchní soud") došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), stejně jako čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Ústavní stížností napadeným usnesením policejního orgánu, po předchozím souhlasu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 10. 2016, bylo rozhodnuto, že podle ustanovení § 79e odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění účinném do 17. 3. 2017 (dále jen "trestní řád") se jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti zajišťuje nehmotná věc - práva inkorporovaná do hromadné akcie na jméno TARTASOM PRAHA, s. r. o., v celkové jmenovité hodnotě 386.000.000 Kč (blíže specifikovaná ve výroku napadeného usnesení policejního orgánu), která nahrazuje kmenové listinné akcie emitované společností Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s. (blíže specifikované ve výroku napadeného usnesení policejního orgánu), ve formě cenného papíru na jméno, přičemž tyto akcie nahrazují kmenové akcie emitované společností Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s., ve formě cenného papíru "na majitele" (blíže specifikované ve výroku napadeného usnesení policejního orgánu), jejichž vlastníkem je stěžovatelka, neboť se jedná o věc užitou ke spáchání trestného činu. 3. Napadené usnesení policejního orgánu bylo vydáno v rámci trestního řízení, které bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu ze dne 15. 1. 2016, jímž bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání obviněných vyjmenovaných v usnesení o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů rovněž tam uvedených. Společným jednáním obviněných došlo k neoprávněnému zvýhodnění vybraných věřitelů, resp. zvýhodnění jejich právních nástupců ve vztahu k ostatním věřitelům společnosti Via Chem Group, a. s., zapříčiněnému účelovým vyvedením majetku dlužníka. K vyvedení majetku mělo dojít tak, že stěžovatelka (společnost Via Chem Group, a. s.) dne 30. 4. 2012 uzavřela se společností KINGWATER HOLDINGS LIMITED (dále jen "KHL") smlouvu o úplatném převodu cenných papírů emitenta Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s., přičemž následně společnost KHL provedla jednostranný zápočet pohledávek za stěžovatelkou - společností Via Chem Group, a. s., z titulu platebních směnek jí vystavených na řad. To vše za situace, kdy obvinění v trestním řízení museli vzhledem ke svému postavení statutárních orgánů stěžovatelky nejpozději k datu 30. 6. 2010 vědět, že se stěžovatelka nachází ve stavu předlužení a mají tak ze své pozice zákonnou povinnost podat na společnost insolvenční návrh, což neučinili a současně jim při podpisu smlouvy s KHL o převodu akcií muselo být jasné, že KHL může následně jednostranně započíst svoje pohledávky za stěžovatelkou, v důsledku čehož došlo pouze ke snížení objemu vlastního kapitálu stěžovatelky, určeného k poměrnému uspokojení věřitelů. Jak policejní orgán uvedl v odůvodnění napadeného usnesení, "záměrným snížením objemu vlastního kapitálu společnosti Via Chem Group, a.s., určeného k poměrnému uspokojení přihlášených věřitelů se obvinění měli dopustit zločinu zvýhodnění věřitele podle § 233 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník") spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku [...] neboť společnost Via Chem Group, a. s., se ke dni 31. 12. 2009 nacházela ve stavu úpadku formou předlužení, přičemž tato skutečnost musela být nejméně ke dni podpisu konsolidované účetní závěrky za rok 2009 společnosti Via Chem Group, tj. ke dni 30. 6. 2010, statutárním orgánům jednajícím za společnost známa, nicméně nepodaly na společnost Via Chem Group insolvenční návrh." 4. Ve vztahu k užití uvedeného majetkového zajišťovacího institutu, tj. zajištění nehmotné věci (podle § 79e trestního řádu účinného do 17. 3. 2017), policejní orgán uvedl, že "na základě shromážděného důkazního materiálu lze konstatovat, že výše specifikované cenné papíry, resp. majetková práva v nich inkorporovaná, byla užita ke spáchání trestného činu zvýhodnění věřitele dle § 233 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, neboť tyto akcie byly vyvedeny z majetku Via Chem Group bez náležitého protiplnění, zatímco ostatní věřitele úmyslné snížení objemu vlastního kapitálu Via Chem Group poškodilo, neboť předmětné akcie měly, spolu s ostatním majetkem dlužníka, sloužit k jejich poměrnému uspokojení." 5. Proti tomuto usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka podle ustanovení § 141 a násl. trestního řádu stížnost (jejíž kopie je přiložena i k ústavní stížnosti), kterou však Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl, neboť byla podána osobou neoprávněnou. Vrchní soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že stížnost podle ustanovení § 142 odst. 1 trestního řádu může podat pouze osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje. Za situace, kdy bylo ve věci dlužníka (stěžovatelka) zahájeno insolvenční řízení, které se nachází ve stavu povolené reorganizace, veškerá jednání mající relevanci pro nakládání s majetkovou podstatou činí dlužník podle § 330 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon") toliko se souhlasem věřitelského výboru. Současně se však stěžovatelka nachází v situaci, kdy bylo v daném insolvenčním řízení insolvenčním soudem vydáno usnesení, které omezuje její dispoziční oprávnění s majetkem ve smyslu ustanovení § 332 insolvenčního zákona tak, že uvedené úkony a právní úkony je dlužník oprávněn činit pouze po předchozím písemném souhlasu insolvenčního správce, což se týká i úkonů a právních jednání týkajících se dlužníkových podílů a majetkových účastí v jiných obchodních korporacích a veškerých rozhodnutí, činěných při výkonu dlužníkových práv plynoucích z jeho členství, podílů či jiné majetkové účasti v obchodních korporacích. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že stěžovatelka nebyla ve smyslu ustanovení § 142 trestního řádu oprávněnou osobou k podání stížnosti proti usnesení policejního orgánu. Z napadeného usnesení vrchního soudu totiž plyne, že soud za osobu oprávněnou k podání stížnosti proti usnesení policejního orgánu považoval insolvenčního správce stěžovatelky. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti postupu policejního orgánu (a následně i vrchního soudu) a zpochybňuje jeho zákonnost i ústavnost, neboť jím prý došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod. Stěžovatelka polemizuje s jednotlivými důvody, jimiž policejní orgán odůvodnil zajištění nehmotné věci ve vlastnictví stěžovatelky, na jehož základě došlo k zajištění značné části objemu jejího kapitálu. Tímto postupem policejního orgánu tak paradoxně došlo jednak k poškození věřitelů, tj. k trestnému činu, za který jsou stíháni členové statutárního orgánu stěžovatelky v trestním řízení, v rámci něhož k zajištění nehmotné věci došlo, a jednak k poškození samotného emitenta akcií, tj. společnosti Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s., na níž má stěžovatelka alespoň dle aktuálního soupisu majetkové podstaty stále významný majetkový podíl (ohledně oprávněnosti soupisu tohoto aktiva do majetkové podstaty dlužníka/stěžovatelky se vede v rámci insolvenčního řízení incidenční spor). 7. Podstatu ústavní stížnosti s ohledem na výše uvedené tvoří