II.ÚS 2889/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2889/19 ze dne 4. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele S. Z. (dříve S. A. Z.), t. č. ve Vazební věznici Brno - Bohunice, zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, advokátem se sídlem Optátova 874/46, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, č. j. 3 T 151/2017-7745, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2019, č. j. 7 To 235/2019-8520, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2019, č. j. 3 To 133/2019-8701, jinému zásahu v podobě nečinnosti Městského soudu v Brně spočívající v nevydání příkazu k propuštění již dne 5. 3. 2019, jinému zásahu Krajského soudu v Brně spočívajícímu v nerozhodnutí o návrhu stěžovatele ze dne 24. 6. 2019, jinému zásahu v podobě neomezeného seznamování se s veškerou soukromou korespondencí stěžovatele ze strany Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, jinému zásahu v podobě nahrávání a uchovávání soukromých telefonátů stěžovatele ze strany Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno a jinému zásahu v podobě nahrávání a uchovávání telefonátů stěžovatele s jeho obhájci ze strany Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, v části "Korespondence podléhá kontrole, která zahrnuje seznámení se s obsahem písemností.", ustanovení § 42 odst. 1 v části "Správa věznice vede přehled o korespondenci obviněného podléhající kontrole orgánu, který vede řízení.", a ustanovení § 43a odst. 3, 4 a 5 řádu výkonu vazby vyhlášky č. 109/1994 Sb., řád výkonu vazby, za účasti Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Olomouci a Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, jako účastníků řízení a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh na zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, v části "Korespondence podléhá kontrole, která zahrnuje seznámení se s obsahem písemností.", ustanovení § 42 odst. 1 v části "Správa věznice vede přehled o korespondenci obviněného podléhající kontrole orgánu, který vede řízení.", a ustanovení § 43a odst. 3, 4 a 5 řádu výkonu vazby vyhlášky č. 109/1994 Sb., řád výkonu vazby, se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení ústavní stížnosti a dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatel v ústavní stížnosti předestírá čtrnáct dílčích návrhů, které lze rozčlenit do dvou okruhů. V prvé řadě stěžovatel obecným soudům vytýká nedodržení procesních požadavků na rozhodování o vazbě a zpochybňuje odůvodněnost své vazby a splnění všech zákonných a ústavních požadavků pro její trvání. Vedle toho pak stěžovatel brojí proti jiným zásahům do svého práva na ochranu soukromí ze strany Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno. Všechny své námitky stěžovatel velmi podrobně rozvádí (ústavní stížnost čítá celkem 108 stran a 445 odstavců) a doplňuje četnými odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále i jen "ESLP"), případně judikaturu Ústavního soudu. V této části Ústavní soud rekapituluje návrhy a námitky stěžovatele pouze v nejobecnější rovině; některé relevantní námitky pak Ústavní soud pro přehlednost přibližuje v části věnované samotnému posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti. 2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených vazebních rozhodnutí Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, kterými měla být porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3, čl. 5 odst. 1, 3 a 4, čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c), čl. 8 odst. 1, čl. 18 a čl. 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 3. Dále stěžovatel žádá, aby Městskému soudu v Brně bylo zakázáno pokračovat v zásahu (v podobě nečinnosti tohoto soudu) do jeho ústavně zaručeného práva na osobní svobodu dle čl. 8 Listiny a čl. 5 odst. 1 Úmluvy. Namítaná nečinnost má spočívat v tom, že Městský soud v Brně nenařídil bezpodmínečné propuštění stěžovatele na svobodu již dne 5. 3. 2019. Podle stěžovatele tímto zásahem došlo rovněž k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny, čl. 3 Úmluvy, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 5 odst. 3 a 4 Úmluvy. S tím souvisí údajně další zásah do jeho základních práv, spočívající v tom, že i po 5. 3. 2019 jeho vazba dále trvala. Nečinný pak byl prý rovněž Krajský soud v Brně, který v usnesení ze dne 26. 6. 2019 nerozhodl o návrhu stěžovatele ze dne 24. 6. 2019. 4. Konečně stěžovatel napadl ústavní stížnosti i jiné zásahy Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno spočívající v kontrole jeho korespondence (včetně jejího obsahu) a kontroly, resp. i nahrávání jeho telefonických hovorů. Těmito zásahy podle stěžovatele došlo k porušení jeho práva na ochranu soukromí zakotveného v čl. 8 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny, resp. i (pokud jde o kontrolu korespondence) porušení listovního tajemství ve smyslu čl. 13 Listiny. 5. S ústavní stížností proti jiným zásahům Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno stěžovatel spojil rovněž návrh na zrušení ustanovení dvou právních předpisů, a to ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby (dále jen "zákon o výkonu vazby"), v části "Korespondence podléhá kontrole, která zahrnuje seznámení se s obsahem písemností.", ustanovení § 42 odst. 1 vyhlášky č. 109/1994 Sb., řád výkonu vazby (dále i jen "řád výkonu vazby"), v části "Správa věznice vede přehled o korespondenci obviněného podléhající kontrole orgánu, který vede řízení.", a ustanovení § 43a odst. 3, 4 a 5 řádu výkonu vazby. 6. Kromě námitek, jež nalezly vyjádření v petitu ústavní stížnosti, obsahuje ústavní stížnost (zhruba ve své poslední třetině) řadu dalších argumentů a postřehů, které mají dokreslovat dlouhodobost a rozsah porušování základních práv stěžovatele. Nezřídka jde o odkazy na zásahy několik let staré (např. z let 2016 a 2017), jejichž ústavnost byla či mohla být již dávno posouzena (jde mj. o ústavnost domovní prohlídky z roku 2016, kontroly obhájců - jiných než aktuálního právního zástupce stěžovatele - ve vazební věznici, vedení spisu v přípravném řízení či kontrolu dokumentů předávaných v hlavním líčení). S ohledem na skutečnost, že nebylo zcela zřejmé postavení těchto námitek či upozornění v rámci ústavní stížnosti, posuzoval Ústavní soud, zda s nimi stěžovatel spojil (materiálně vzato) i stížnostní návrh. Dospěl přitom k závěru, že petit ústavní stížnosti tvoří toliko ty návrhy, které právě rekapituloval v předcházejících odstavcích a zároveň vymezil v záhlaví. Tento svůj závěr opřel Ústavní soud v prvé řadě o to, že stěžovatel byl zastoupen advokátem, který čtrnáctibodový petit precizně vymezil a formuloval. Dále Ústavní soud přihlédl k tomu, že s vymezením petitu v závěru ústavní stížnosti zcela (až na určité drobnosti ve formulacích) koresponduje i vymezení návrhu a napadených rozhodnutí a jiných zásahů veřejné moci na titulní straně a v úvodu ústavní stížnosti. Tvrzené dlouhodobé porušování práva na obhajobu (popř. dalších souvisejících práv) v probíhajícím trestním řízení bude navíc možno přezkoumat (uzná-li stěžovatel za vhodné) v rámci řízení o ústavní stížnosti proti případným konečným rozhodnutím o vině a trestu. 7. Ústavní stížností napadená rozhodnutí byla vydána ve věci vazby stěžovatele. Z obsahu spisu, ústavní stížnosti a jejích příloh, jakož i z dalších ústavních stížností stěžovatele podaných dosud k Ústavnímu soudu vyplývá, že stěžovatel byl v nynější věci vzat do vazby dne 4. 12. 2016. Dne 5. 10. 2017 Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo u Městského soudu v Brně na stěžovatele a další osoby obžalobu pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), písm. e) trestního zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, přečin nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku a přečin podplacení podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku. Ještě před podáním nynější ústavní stížnosti městský soud ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 3 T 151/2017-7523 ze dne 5. 3. 2019, jímž stěžovatele, vedle dalších obžalovaných, shledal vinným přečinem k