II.ÚS 531/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 531/06 ze dne 20. 5. 2008 N 93/49 SbNU 395 Nárok na vyplacení hornických náhrad za ztrátu na výdělku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 20. května 2008 sp. zn. II. ÚS 531/06 ve věci ústavní stížnosti V. K. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006 č. j. 21 Cdo 1757/2005-188, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2005 č. j. 26 Co 489/2004-171 a proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 7. 2004 č. j. 9 C 267/2002-127, jež se týkají stěžovatelovy žaloby na doplacení náhrady za ztrátu na výdělku v důsledku pracovního úrazu, za účasti výše uvedených obecných soudů jako účastníků řízení a Palivového kombinátu Ústí, státního podniku, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5. 2006 č. j. 21 Cdo 1757/2005-188, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2005 č. j. 26 Co 489/2004-171 a rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 7. 2004 č. j. 9 C 267/2002-127 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Proto se tato rozhodnutí ruší. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci jím podané žaloby na doplacení finančních náhrad, které mu byly žalovaným z pokynu státu vypláceny za snížení pracovní schopnosti v důsledku pracovního úrazu, jejž utrpěl jako horník. Stěžovatel namítl, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na přiměřené hmotné zajištění, které má na základě zákona stát poskytovat těm, kteří nemohou bez své viny získávat prostředky pro své životní potřeby prací, garantované čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušeno mělo být i právo na přiměřené hmotné zajištění při nezpůsobilosti k práci, garantované čl. 30 odst. 1 Listiny a "čl. 36 odst. 3 Listiny" garantujícím právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či postupem orgánu veřejné moci. 2. Podle ústavní stížnosti obecné soudy nevyhověly žalobě na doplacení krácené částky úrazového částečného invalidního důchodu (§ 195 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) přiznaného od 1. 1. 1990 jen z důvodu nedostatku pasivní legitimace. Tento závěr porušuje stěžovatelova základní práva, neboť vedlejší účastník na základě usnesení vlády a pokynu ministra průmyslu a obchodu výplatu zajišťoval a prováděl. Krácení valorizovaného stop výdělku učinil vedlejší účastník sám, bez jakéhokoli pokynu od původního zaměstnavatele, a toto rozhodnutí oznámil a odůvodnil dopisy ze dnů 14. 2. 2001 a 26. 2. 2002. Vedlejší účastník navíc dne 13. 2. 2002 a "12. 6. 2003" odpovědnost za onemocnění/úraz uznal. S těmito důkazy se okresní soud nevypořádal, pokud konstatoval, že nedostatek pasivní legitimace plyne z neexistence právního úkonu, který by vedl k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu. Z usnesení vlády, pokynu ministra a dohody totiž minimálně plyne povinnost vedlejšího účastníka náhradu vyplácet, a nemůže svévolně rozhodnout o jejím snižování. 3. Stěžovatel dne 5. 5. 1987 utrpěl pracovní úraz v Západočeských uhelných dolech, státním podniku, se sídlem Zbůch, okres Plzeň-sever (dále též jen "ZUD, s. p."), dne 11. 2. 1994 byl uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce horníka raziče a dne 17. 2. 1994 byl převeden na práci dělníka na povrchu. Následující den se se zaměstnavatelem (privatizované Západočeské uhelné doly, a. s., dále též jen "ZUD, a. s.") dohodl na rozvázání pracovního poměru. Na základě usnesení vlády č. 401 ze dne 2. 7. 1997 byla veškerá agenda vyplácení hornických zdravotně sociálních dávek předána Východočeským uhelným dolům, státnímu podniku, se sídlem v Trutnově (dále též jen "VUD, s. p."), které uzavřely dohodu s Českou kooperativou, dle níž byla neoprávněně odečítána 1/2 tzv. stop výdělku (VUD, s. p. zanikl a jeho nástupcem se stal Palivový kombinát Ústí, státní podnik, jenž je vedlejším účastníkem v řízení o ústavní stížnosti). II. 4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil předseda senátu Okresního soudu v Trutnově JUDr. Tomáš Suchánek, který uvedl, že obecné soudy shodně vycházely z neexistence hmotněprávní normy, z níž by bylo možno dovodit odpovědnost vedlejšího účastníka, který je v obdobném postavení jako pojišťovna, která v případě škodní události hradí škodu, ale neodpovídá za ni. Soud rozhodl "pouze" o tom, že stěžovatel uplatňuje právo po nesprávném subjektu. Po věcné stránce žalobu neřešil. K zásahu do základních práv stěžovatele dojít nemohlo (a navíc odkaz na čl. 36 odst. 3 Listiny je nepřípadný). 5. K výzvě se vyjádřila i předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Dana Mazáková, která uvedla, že stěžovatel byl sice evidentně v dobré víře o pasivní legitimaci vedlejšího účastníka, avšak podle přesvědčení krajského soudu nelze nedostatek hmotněprávního předpokladu úspěšného uplatnění nároku překlenout ani za pomoci analogie práva či obecných výkladových pravidel. Proto navrhla zamítnutí ústavní stížnosti. 6. K výzvě se vyjádřil i předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Ljubomír Drápal, který uvedl, že stěžovatel zaměňuje právo na přiměřené hmotné zabezpečení s právem na náhradu škody. Stěžovatel žádá projednání věci v další instanci, avšak Ústavní soud "jak mnohokráte uvedeno v jeho rozhodnutích" není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, ledaže by obecné soudy postupovaly v rozporu s hlavou pátou Listiny (právo na soudní a jinou právní ochranu). Přezkoumávání rozhodnutí z hlediska správnosti v nich obsaženého právního názoru není přípustné. Nejvyšší soud navrhl odmítnutí ústavní stížnosti, neboť žádná ústavní práva stěžovatele nebyla porušena. 7. Svého práva vedlejší účasti využil i státní podnik Palivový kombinát Ústí, který prostřednictvím právního zástupce sdělil, že ústavní stížnost neakcentuje postižení na ústavně zaručených právech, opakuje již odmítnutou argumentaci a předestírá svou verzi aplikace podústavního práva. Ústavnímu soudu tím přisuzuje nepřípustnou roli čtvrté instance. Ústavní soud by se neměl nárokem zabývat meritorně: "protože řešení těchto otázek by nemělo překročit kompetence obecných soudů.". Stěžovatel nebyl z pohledu podústavního práva úspěšný jednak proto, že dohoda ze dne 16. 6. 2003 není samostatným zavazovacím důvodem, kdy není dohodou o narovnání (§ 259 zákoníku práce), a jednak proto, že k přechodu práv a povinností může v pracovním právu dojít jen na základě zákona (viz konkrétní judikatura Nejvyššího soudu). Podle vedlejšího účastníka je vhodné, aby si Ústavní soud vyžádal stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu k objasnění otázky přenesení povinnosti k výplatě na vedlejšího účastníka. Vedlejší účastník uvedl, že podle něj stěžovatel v dovolání nepolemizoval se závěrem krajského soudu o nedostatku pasivní legitimace. Obecné soudy se věcí mohou dále meritorně zabývat, proto by ústavní stížnost měla být odmítnuta. Stěžovatel může svá práva ochránit tak, že bude žalovat skutečně odpovědný subjekt, když námitka promlčení by mohla být napadena pro výkon práva v rozporu s dobrými mravy. III. 8. Ústavní soud požádal Okresní soud v Trutnově o zaslání spisu sp. zn. 9 C 267/2002, z něhož zjistil tyto skutečnosti. a) Dne 23. 9. 2002 podal stěžovatel žalobu, jíž se na státním podniku Východočeské uhelné doly domáhal zaplacení 114 466 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný zvolil špatný postup při výpočtu částek vyplácených žalovaným od listopadu 2000 do září 2002 z titulu úrazového invalidního důchodu (§ 195 odst. 1 zákoníku práce, v tehdy platném znění). K žalobě byl přiložen dopis žalovaného ze dne 13. 8. 2002, z něhož plyne, že hrubá "renta" byla od listopadu 2000 snížena cca o 1/2 a žalovaný stěžovateli připomíná, že jej dne 26. 2. 2002 požádal, aby podepsal dohodu o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku s tím, že: "pokud ... dohodu nepodepíšete, bude Vám renta pozastavena.". b) Dne 7. 10. 2002 (č. l. 13) byl stěžovatel soudem vyzván, aby doložil vyrozumění o přechodu práv a povinnosti koncernového podniku Západočeské uhelné doly Zbůch na žalovaného. Stěžovatel soudu dne 1. 11. 2002 sdělil (č. l. 14), že povinnost financování a výplata sociálně zdravotních dávek byla usnesením vlády č. 401/97 ode dne 1. 4. 1998 převedena na státní podnik Východočeské uhelné doly v Trutnově (č. l. 37-40). Stěžovatel doložil toto tvrzení vyjádřením společnosti Západočeské uhelné doly, a. s. c) Ve vyjádření k žalobě (č. l. 17) sdělil