III.ÚS 1125/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1125/23 ze dne 20. 6. 2023 N 96/118 SbNU 219 Náhrada nákladů odvolacího řízení o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jehož výše byla určena úvahou soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Nguyen Huu Du, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 15 odst. 1 a 2 a § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023 č. j. 17 Co 43/2023-136 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 11. 2022 č. j. 12 C 18/2022-101, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7 jako účastníků řízení, takto: I. Výrokem IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023 č. j. 17 Co 43/2023-136 bylo porušeno právo stěžovatele zaručené v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok IV tohoto rozsudku se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. IV. Návrh na zrušení ustanovení § 15 odst. 1 a 2 a § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a průběh předchozího řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení části výroku I v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým bylo rozhodnuto o zákonném úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a dále výroku IV tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení před odvolacím soudem. Stěžovatel se domáhá rovněž zrušení citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud"), a to jeho výrokové části týkající se zákonného úroku z prodlení. Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na zrušení § 15 odst. 1 a 2 a § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). 2. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva a principy zakotvené v čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 2 odst. 3 a čl. 95 Ústavy. 3. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu obvodního soudu sp. zn. 12 C 18/2022 se podává, že obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované České republice -Ministerstvu vnitra povinnost zaplatit stěžovateli jako žalobci částku 52 500 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu částky 147 500 Kč s příslušenstvím (výrok II) a zavázal žalovanou k zaplacení náhrady nákladů řízení stěžovateli (výrok III). Takto rozhodl obvodní soud o stěžovatelově žalobě na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou správního řízení o povolení přechodného pobytu za účelem péče o občana Evropské unie mladšího 21 let (syna stěžovatele) ve smyslu § 87b a § 15a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,. Stěžovatel v žalobě mimo jiné uváděl, že nepřiměřené průtahy v rámci daného správního řízení a jeho nepřiměřená délka způsobily, že k datu vydání rozhodnutí správního orgánu syn stěžovatele již dosáhl věku 21 let, a stěžovatel tak nesplňoval podmínku péče o občana Evropské unie do 21 let. Za takový nesprávný úřední postup stěžovatel nárokoval odškodnění v penězích, včetně úroku z prodlení počítaného po uplynutí dvou měsíců od uplatnění nároku k předběžnému projednání (tzn. úrok od 7. 12. 2021), s tím, že dobu dvou měsíců stěžovatel shledal jako zcela přiměřenou. 4. Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel, že ve věci shledal nedůvodné průtahy, přičemž jako nepřiměřeně dlouhé je nutno hodnotit celé řízení. S ohledem na všechny okolnosti případu pak dospěl k tomu, že částka představující přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu dosahuje odškodnění ve výši 52 500 Kč. Přitom vyšel z toho, že při stanovení výše odškodnění je nutné přistoupit k částečnému snížení v rozsahu 10 % pro složitost věci, když o dalších 10 % odškodnění snížil pro chování samotného stěžovatele, neboť tento i přes výzvy správního orgánu nepředkládal pro řízení podstatné doklady. Na druhou stranu obvodní soud zohlednil zvýšený význam řízení pro stěžovatele v rozsahu 20 %, neboť smyslem řízení byla realizace práva stěžovatele na rodinný život. Proto žalobě vyhověl co do částky 52 500 Kč a co do částky 147 500 Kč žalobu zamítl. O úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský zákoník") a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "nařízení vlády č. 351/2013 Sb."), když vyšel ze stěžovatelem požadované výše úroků 8,5 % k datu 7. 12. 2021 s tím, že ale počátek prodlení se mohl v souladu s § 15 zákona č. 82/1998 Sb. odvíjet až od uplynutí šestiměsíční lhůty ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, což v dané věci znamená, že prodlení nastalo až ode dne 9. 4. 2022. Bez ohledu na to, že k tomuto dni byl úrok z prodlení vyšší (11,75 %), vycházel obvodní soud ze stěžovatelem požadované úrokové míry 8,5 % ročně. O nákladech řízení rozhodl na základě kritéria úspěchu ve věci ve prospěch stěžovatele podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."). 5. K odvolání žalované i stěžovatele rozhodl městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem takto: "I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. potvrzuje co do povinnosti žalované zaplatit žalobci 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9. 4. 2022 do zaplacení, a mění se tak, že se žaloba co do 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9. 4. 2022 do zaplacení, zamítá [...] II. V zamítavém výroku II. se rozsudek potvrzuje [...] III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 20 894,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. Ing. Jana Boučka [...] IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení." 6. Krajský soud totiž uvedl, že odvolání žádného z účastníků nepovažuje za opodstatněné, je však podle něj dán důvod k částečně změně rozsudku po přepočtu výše stěžovateli přiznaného odškodnění, byť je nutno se ztotožnit se základní úvahou obvodního soudu, že správní řízení ve věci stěžovatele trvalo nepřiměřeně dlouho a vyskytly se v něm průtahy. Částku základního odškodnění bylo třeba i podle městského soudu upravit s tím, že bylo nutno je snížit z důvodu složitosti řízení o 10 %. Městský soud zhodnotil rovněž stěžovatelovo chování v rámci správního řízení jako obstrukční, a proto přiznané odškodnění snížil o dalších 30 %. Naopak výši odškodnění městský soud zvýšil o 10 % z důvodu existence konkrétních průtahů v řízení způsobených orgány veřejné moci. O dalších 10 % zvýšil odškodnění pro stěžovatele s ohledem na význam, jaký pro něj rozhodnutí správních orgánů s ohledem na jeho soukromý a rodinný život představovalo. Rozsudek obvodního soudu tedy městský soud potvrdil v rozsahu jeho vyhovujícího výroku o věci samé v částce 42 000 Kč s příslušenstvím, jakož i v zamítavém výroku II rozsudku obvodního soudu s tím, že jej změnil i potud, že stěžovatelovu žalobu zamítl ještě co do částky 10 500 Kč s příslušenstvím. Pokud šlo o sporný úrok z prodlení, pak v tomto rozsahu městský soud rozhodnutí obvodního soudu rovněž potvrdil s tím, že stěžovateli přiznal úrok z prodlení ve výši 8,5 % ode dne 9. 4. 2022, když v této výši byl úrok z prodlení stěžovatelem výslovně požadován. Ve vztahu k počátku prodlení