III.ÚS 1131/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1131/20 ze dne 8. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti DIAMANT & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, sídlem Karlovo náměstí 288/17, Praha 2 - Nové Město, zastoupené JUDr. Michalem Novákem, advokátem, sídlem Tyršova 231, Litomyšl, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2020 č. j. 18 Co 36/2020-66, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 4. 2020, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i zásady rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Dne 19. 12. 2019 podala stěžovatelka návrh na nařízení předběžného opatření, na jehož základě byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 23. 12. 2019 č. j. 10 Nc 1048/2019-11 podle § 75c odst. 1 občanského soudního řádu uložena povinnost obchodní společnosti Kontex Trade International s.r.o. (dále též "žalovaná") zdržet se nakládání se zůstatky na třech ve výroku tohoto usnesení specifikovaných bankovních účtech, z nichž každý je vedený u jiné banky, a to do výše, aby na těchto bankovních účtech zůstal v souhrnu zůstatek alespoň ve výši 1 540 271,92 Kč (výrok I.). Každé z dotčených bank byla uložena povinnost zdržet se provádění plateb z účtu žalované tak, aby na něm zůstal zůstatek alespoň ve výši 500 000 Kč (výroky II. až IV.). Stěžovatelce byla uložena povinnost podat ve lhůtě 3 měsíců žalobu ve věci samé a její podání současně doložit obvodnímu soudu (výrok V.). O nákladech řízení mělo být rozhodnuto ve věci samé (výrok VI.). 3. Prvně uvedená částka měla podle stěžovatelky, která je advokátní kanceláří, představovat dluh žalované, jenž měl vzniknout neuhrazením odměny za poskytování právních služeb v rozsahu minimálně 392 hodin. Na tuto částku stěžovatelka vystavila dne 19. 11. 2019 žalované fakturu. Obvodní soud shledal jako důvodnou obavu stěžovatelky, že žalovaná brzy ukončí svou činnost. Tato obava vycházela nejen z informací od country manažerky žalované, ale také z toho, že i jiní její zaměstnanci ukončují svůj pracovní poměr. Žalovaná se pravděpodobně zbaví veškerého svého majetku a stěžovatelka tak nebude moci úspěšně a vymahatelně bránit svá práva, čímž dojde na její straně ke vzniku škody rovnající se nejméně částce za neuhrazené poskytnuté právní služby. Tím bude ohrožena její možnost plnit své závazky vůči svým zaměstnancům, když poskytování právních služeb je jediným faktickým předmětem jejího podnikání a vyfakturovaná částka tvoří značnou část jejích příjmů. 4. Proti uvedenému usnesení podala žalovaná odvolání, v němž namítala, že nebyly splněny zákonné podmínky pro nařízení předběžného opatření. Stěžovatelka neměla řádně tvrdit, jaké konkrétní právní služby, jejichž úhradu nárokuje, poskytla a odměnu v jaké výši za jejich poskytnutí požaduje, a to přestože jako advokátní kancelář byla povinna řídit se etickými pravidly a předložit klientovi řádné vyúčtování na její výslovnou žádost. Tím, že se žalovaná nemohla předem vyjádřit k návrhu na nařízení předběžného opatření, mělo být porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Předběžným opatřením obvodní soud v podstatě přiznal stěžovatelce její nárok v jí požadované výši, aniž by se současně zabýval finančními poměry žalované. Ta přitom nehodlala ukončit svou podnikatelskou činnost, ani nebyla v úpadku, či účastnicí exekučního nebo insolvenčního řízení. S ohledem na to, že účtované právní služby jí ve skutečnosti neměly být poskytnuty, neuznala nárok stěžovatelky. 5. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 7. 2. 2020 č. j. 18 Co 36/2020-66 změnil usnesení obvodního soudu ve výrocích I. až IV. tak, že návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření zamítl. Stěžovatelka sice tvrdila existenci svého nároku na úhradu za služby právní pomoci, tento nárok však neosvědčila. Tvrzený rozsah činnosti advokáta nikterak nedoložila specifikací jednotlivých úkonů právní pomoci. Faktura v tomto směru představuje toliko účetní doklad a výzvu k plnění požadované částky, neprokazuje ovšem rozsah poskytnutých právních služeb. Stejně tak přiložená e-mailová komunikace, v níž stěžovatelka přesvědčuje žalovanou, že všechny služby advokáta byly poskytnuty v souladu se smlouvou (s čímž žalovaná nesouhlasila), neosvědčuje tvrzený nárok. 6. K nutnosti předložit vyúčtování právních služeb městský soud poukázal nejen na advokátní etiku, ale i na zákonnou povinnost podle § 25 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, vést potřebnou dokumentaci k poskytnutým právním službám, jakož i na § 4 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), který ukládá advokátovi povinnost, aby v případě sjednané smluvní odměny podle počtu hodin na požádání klienta při vyúčtování odměny advokáta předložil časovou specifikaci poskytnutých právních služeb. Je tak zřejmé, že za situace, kdy sama stěžovatelka v návrhu na nařízení předběžného opatření tvrdí, že byla požádána žalovanou o poskytnutí vyúčtování, bylo její povinností toto vyúčtování zpracovat a připojit je k tomuto návrhu. Jelikož stěžovatelka neosvědčila výši tvrzeného nároku, nebylo možno návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět. Z uvedeného důvodu postupoval městský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené rozhodnutí změnil tak, že tento návrh zamítl. III. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka tvrdí, že se o odvolacím řízení dozvěděla až v okamžiku, kdy jí bylo doručeno napadené rozhodnutí, pročež neměla možnost se k odvolání žalované jakkoli vyjádřit, ani přednést důkazy, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o něm. Místo toho měl městský soud rozhodovat na základě zkresleného stavu. Podle stěžovatelky není pravdou, že žalované nebylo předloženo vyúčtování. V době sepisu odvolání měla žalovaná v ruce celkové vyúčtování odvedených prací, s jejich detailním popisem, včetně časové dotace na jednotlivé dílčí úkony. Toto vyúčtování jí bylo předloženo na její výslovnou žádost, kterou učinila až dne 11. 12. 2019. Vyúčtování bez hodinové dotace jí mělo být poskytnuto okamžitě, tedy ještě předtím, než byl podán návrh na nařízení předběžného opatření. 8. Z uvedeného vyplývá, že bylo účelné a vhodné doručit stěžovatelce odvolání, aby se k uvedené věci mohla vyjádřit. Nesprávné použití § 210 odst. 1 občanského soudního řádu tak mělo za následek porušení zásady rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i zmaření smyslu vydaného předběžného opatření, které shledal obvodní soud důvodným. Skutečnost, že měl účastník v rámci rozhodování o podaném odvolání k dispozici pouze rozpis bez hodinové dotace, bylo jediným důvodem, pro který bylo odvolání žalované vyhověno. Takovýto postup však nelze v žádném případě označit za proporcionální a ústavně konformní, neboť žalovaná nijak nezpochybnila zjištění obvodního soudu ohledně důvodů, pro které je nutné zatímně upravit poměry účastníků. Vyžádání si vyjádření stěžovatelky by nemělo vliv na nutnost rychlého rozhodování. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 9. Pro účely posouzení věci si Ústavní soud vyžádal spis vedený před obvodním soudem pod sp. zn. 10 Nc 1048/2019 a vyzval účastníka i žalovanou, původně v postavení vedlejší účastnice řízení, k vyjádření se k ústavní stížnosti. 10. Městský soud ve svém vyjádření ze dne 12. 5. 2020 nepovažoval námitky stěžovatelky za důvodné. Při svém rozhodování totiž vycházel z jejích skutkových tvrzení. V návrhu na nařízení předběžného opatření stěžovatelka sama uvedla, že poskytovala právní služby žalované společnosti dlouhodobě, za sjednanou hodinovou mzdu, a že žalovaná na vystavené faktury plnila. Nezaplacená zůstala faktura ze dne 19. 11. 2019 znějící na částku 1 540 271,92 Kč, kterou žalovaná odmítla plnit. Podle žalobních tvrzení reakcí na vystavení faktury byla ze strany žalované žádost o zaslání vyúčtování všech poskytnutých právních služeb a informace o tom, kdo, kdy a v jakém rozsahu právní služby objednal a převzal. Faktura byla následně stěžovatelkou stornována a dne 5. 12. 2019 došlo z její strany k výpovědi smlouvy o poskytování právních služeb. Podle městského soudu stěžovatelka ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření neposkytla žalované řádné vyúčtování poskytnutých právních služeb (včetně hodinové dotace), byť jí o to byl