III.ÚS 1210/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1210/16 ze dne 31. 7. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní korporace X, zastoupené JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, sídlem Šrobárova 2391/23, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2016 č. j. 9 As 256/2015-229 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2015 č. j. 62 A 111/2013-599, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a nejvyššího státního zástupce, sídlem Jezuitská 585/4, Brno, a Energetického regulačního úřadu, sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala, aby byly zrušeny rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") označené v záhlaví tvrdíc, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Krajský soud rozsudkem k žalobě nejvyššího státního zástupce zrušil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 28. 12. 2010 č. j. 14553-8/2010-ERU, na jehož základě obdržela obchodní korporace FVE 28 s. r. o., která byla právní předchůdkyní stěžovatelky (dále jen "předchůdkyně stěžovatelky"), licenci k výrobě elektřiny, která se týkala provozovny v obci Mrlínek s výkonem 2,067 MW. Šlo o licenci udělenou dle § 8 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2015. V řízení o udělení licence prokazovala předchůdkyně stěžovatelky bezpečnost nízkonapěťové části elektrárny zprávami o výchozí revizi zpracovanými dne 30. 11. 2010 revizním technikem J. P. Z provedeného dokazování před krajským soudem vyplynulo, že tento revizní technik před vyhotovením revizních zpráv elektrárnu nenavštívil a neprohlédl. Krajský soud vyhodnotil, že z tohoto důvodu neměly revizní zprávy potřebnou vypovídací hodnotu. Na požadavku, aby revizní technik elektrárnu prohlédl, nemohly nic změnit ani nesrovnalosti v právních předpisech a normách ČSN, které v rozhodné době upravovaly provádění revizí. Současně krajský soud shledal, že tehdejší jednatel žadatelky o licenci nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence. 3. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že v průběhu řízení před krajským soudem existoval předmět řízení v podobě rozhodnutí o udělení licence. Předchůdkyně stěžovatelky sice v průběhu řízení před krajským soudem zanikla fúzí sloučením se stěžovatelkou, což vedlo dle § 10 odst. 1 písm. b) energetického zákona, ve znění účinném ke dni 1. 1. 2015, k zániku licence udělené rozhodnutím, které zrušil krajský soud. Tato skutečnost se však dotkla pouze licence ve smyslu oprávnění, nikoli existence rozhodnutí o udělení licence, k jehož zániku v důsledku přeměny předchůdkyně stěžovatelky nedošlo. Předmět řízení před krajským soudem v podobě rozhodnutí o udělení licence tak byl zachován. Nejvyšší správní soud dále v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatoval, že přezkumu správními soudy nepodléhá úvaha nejvyššího státního zástupce o tom, zda je dán závažný veřejný zájem k podání žaloby dle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Dodal, že posuzování existence závažného veřejného zájmu není podstatné ani z hlediska důvodnosti žaloby podané nejvyšším státním zástupcem. Práva adresátů správního rozhodnutí napadeného žalobou nejvyššího státního zástupce jsou chráněna tím, že ke zrušení tohoto rozhodnutí může soud přistoupit jen tehdy, dosáhne-li zjištěná nezákonnost takové intenzity, že převáží nad dobrou vírou dotčené osoby, případně tehdy, když její dobrá víra vůbec není dána. 4. Dle závěrů Nejvyššího správního soudu má žadatel o licenci v řízení o udělení licence na výrobu elektřiny prokázat splnění všech podmínek pro její udělení. Správní orgán může jakýkoli ze žadatelem předložených podkladů prověřovat, není však jeho povinností aktivně z vlastního popudu odstraňovat vady předložených podkladů. Žadatel je povinen prokázat bezpečnost energetického zařízení, jehož se má licence týkat, revizní zprávou nebo znaleckým posudkem. Předchůdkyně stěžovatelky předložila revizní zprávu. Nejvyšší správní soud dovodil, že požadavkem na revizní zprávu je, aby ji zpracoval ten revizní technik, který je pod zprávou podepsán, a to včetně všech měření a prověření na místě. Revizní technik J. P., který se podepsal pod předloženou revizní zprávou, před jejím vyhotovením elektrárnu nezkontroloval a zprávu sepsal "od stolu". Již toto zjištění dle Nejvyššího správního soudu revizní zprávu zpochybnilo. 5. Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti namítla, že v roce 2010 nebylo vůbec možno vypracovat revizní zprávu pro fotovoltaickou elektrárnu o výkonu vyšším než 50 kW. Pro účely revize totiž dle jejího tvrzení nebylo možno provést měření pod napětím, které lze provést až po připojení elektrárny do sítě, k němuž je ale třeba mít zpracovanou revizní zprávu. Stěžovatelka tvrdila, že jde o požadavky "v kruhu", které bránily vypracování revizní zprávy. Nejvyšší správní soud uvedl, že revizní zprávu předchůdkyně stěžovatelky správnímu orgánu předložila. Reviznímu technikovi nic nebránilo před vypracováním revizní zprávy provést alespoň ty revizní činnosti, pro které není třeba, aby elektrárna byla pod napětím, a neprovedení alespoň této revizní činnosti představovalo zásadní vadu revizní zprávy. Nejvyšší správní soud dále shledal, že právní předchůdkyně stěžovatelky nemohla být v dobré víře v zákonnost rozhodnutí o udělení licence. Uvedl, že je věcí žadatele o licenci, aby si zajistil řádné doklady, kterými podkládá svou žádost. Lze po něm žádat, aby při volbě revizního technika postupoval obezřetně a důsledně vyžadoval jeho řádný postup. Těžko lze totiž dobrou víru dovozovat ze slepé a bezmezné důvěry v práci revizního technika. K těmto obecným východiskům Nejvyšší správní soud dodal, že požadavek na zpracování revizní zprávy jednatel předchůdkyně stěžovatelky vznesl odpoledne dne 30. 11. 2010. Správnímu orgánu pak byla předložena revizní zpráva datovaná právě dnem 30. 11. 2010 týkající se nízkonapěťové části elektrárny, v níž se uvádí, že revize proběhla od 24. 11. 2010 do 30. 11. 2010, a další revizní zpráva vyhotovená dne 30. 11. 2010 týkající se nízkonapěťové části - trafostanice. Právní předchůdkyně stěžovatelky tak nemohla být v dobré víře, že revize proběhla tak, jak revizní zpráva popisuje. Nejvyšší správní soud pak shrnul, že vady revizní zprávy byly natolik zásadní, že společně se závěrem o absenci dobré víry na straně žadatele o licenci v zákonnost vydaného rozhodnutí o udělení licence skýtaly dostatečný podklad pro zrušení tohoto rozhodnutí. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka nejprve v ústavní stížnosti odůvodnila její přípustnost. K věci samé pak zdůraznila, že elektrárna objektivně ke dni vydání rozhodnutí o udělení licence splňovala všechny zákonné požadavky. Důvodem ke zrušení správního rozhodnutí nebyl poznatek o nesplnění bezpečnostních či jiných technických požadavků, ale to, že žadatel o licenci splnění těchto požadavků nedoložil, tedy formální stav. V řízení před krajským soudem stěžovatelka navrhovala provedení důkazu znaleckými posudky a svědeckými výpověďmi, jimiž chtěla prokázat, že elektrárna splňovala technické požadavky. Navržené důkazy však krajský soud neprovedl. 7. Revizní zprávu nebylo podle stěžovatelky možné vypracovat. K jejímu vypracování bylo nezbytné provést měření pod napětím, což u tak velkého zařízení nelze jinak než připojením do distribuční sítě. Aby mohla být elektrárna připojena do distribuční sítě, musela být zpracována revizní zpráva a vydáno rozhodnutí o udělení licence. Jde o požadavky "v kruhu", které nebylo možno splnit. Krajský soud i Nejvyšší správní soud o nemožnosti vypracovat řádnou revizní zprávu věděly, ale ve svých rozhodnutích ji nezohlednily, v čemž stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na soudní ochranu. 8. Nejvyšší správní soud v obdobných případech vyžaduje zkoumat, jaký materiální dopad měla formálně zjištěná vada (stěžovatelka odkázala na rozsudky ze dne 8. 3. 2016 č. j. 7 As 153/2015-112 a ze dne 26. 8. 2015 č. j. 2 As 103/2015-171; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dos