III.ÚS 1483/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1483/23 ze dne 20. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. Bc. Marošem Matiaškem, LL. M., advokátem, sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 27 L 410/2022-14 ze dne 25. května 2022, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 229/2022-26 ze dne 28. června 2022 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 31/2023-84 ze dne 13. února 2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, a Psychiatrické nemocnice Bohnice, sídlem Ústavní 91, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále čl. 14 odst. 1 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, čl. 5 odst. 1 písm. e), čl. 5 odst. 4 a čl. 14 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a čl. 9 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu se podává, že vedlejší účastnice oznámila dne 19. 5. 2022 Obvodnímu soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud"), že stěžovatel je od tohoto data hospitalizován bez svého souhlasu. Usnesením č. j. 27 L 410/2022-6 ze dne 20. 5. 2022 zahájil obvodní soud řízení o vyslovení přípustnosti převzetí stěžovatele do zdravotního ústavu podle § 76 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s.") a jmenoval stěžovateli procesního opatrovníka (advokáta zastupujícího stěžovatele i v řízení o této ústavní stížnosti). 3. Napadeným usnesením rozhodl obvodní soud tak, že převzetí bylo v souladu s § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Obvodní soud provedl důkaz zdravotnickou dokumentací, výslechem ošetřující lékařky a výslechem stěžovatele. Ze zdravotnické dokumentace zjistil, že stěžovatel trpí paranoidní schizofrenií a do zdravotnického ústavu byl přijat dobrovolně dne 16. 4. 2022 poté, co měl prodavačce v obchodě vyhrožovat posekáním a pobodáním mačetou. Jednalo se o jeho třetí hospitalizaci, naposledy byl propuštěn v prosinci 2020. Ze zdravotnické dokumentace dále vyplynulo, že dne 19. 5. 2022 požádal stěžovatel o propuštění, nebylo mu však vyhověno. Ošetřující lékařka konstatovala floridní paranoidně-perzekuční bludnou produkci (aktivní stádium chorobného přesvědčení o pronásledování a ohrožení), zvukové a zrakové halucinace, závažné narušení kontaktu s realitou, psychotickou produkci s vlivem na chování i emoční prožívání, nepředvídatelnost chování a riziko agresivního jednání i sebepoškození či usmrcení pod vlivem psychotického stavu. Ošetřující lékařka vypověděla, že stěžovatel utekl dne 4. 4. 2022 z ordinace ambulantní psychiatričky poté, co mu zavolala záchrannou službu, aby ho odvezla do zařízení vedlejší účastnice. Dále sdělila, že stěžovatel nemá náhled na své onemocnění, události incidentu interpretuje psychoticky, žádá o vysazení léků, je v akutním psychotickém stavu, paranoidní vůči lékařům a policistům a vyhrožuje pacientům, že je umlátí. Podle lékařky by se bez zaléčení mohla opakovat situace, kdy se stěžovatel v roce 2020 zabarikádoval ve svém bytě a vyhrožoval sebevraždou. Stěžovatel při výslechu uvedl, že měl konflikt s policisty, kteří jej honili, stříleli na něj a při zásahu ho mlátili do hlavy. S hospitalizací nejprve souhlasil, protože byl unavený a ve špatném zdravotním stavu. Na základě provedených důkazů dospěl obvodní soud k závěru, že převzetí stěžovatele do zdravotního ústavu bylo v souladu se zákonem a že důvody tohoto převzetí ke dni rozhodnutí nepominuly, neboť stěžovatel nemá náhled na svou duševní poruchu a odmítá brát léky, což by po propuštění zvýšilo riziko ohrožení jiných osob. 4. Proti napadenému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel dne 8. 6. 2022 odvolání, ve kterém namítal, že obvodní soud dovodil jeho nebezpečnost pouze z obecných předpokladů spojovaných s duševním onemocněním, které mu bylo diagnostikováno. Tvrdil, že závěry lékaře nejsou odůvodněny a že i kdyby v okamžiku převzetí zákonné podmínky nedobrovolné hospitalizace byly dány, v době rozhodování obvodního soudu již netrvaly. Stěžovatel dále namítal, že obvodní soud nezkoumal podmínky spočívající v existenci méně omezujících možností, ačkoliv se jedná o jednu z podmínek, která musí být naplněna spolu s dalšími podmínkami, aby bylo možné přistoupit k nedobrovolné hospitalizaci. 5. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud uvedl, že obvodní soud podrobně popsal projevy duševní nemoci stěžovatele a že jeho nebezpečnost pro okolí i sebe samého není dána jen v hypotetické rovině. Zdůraznil, že do zdravotnického zařízení byl převezen na doporučení lékaře Policie České republiky po svém zadržení z důvodu vyhrožování prodavačce, že ji poseká mačetou, jako to učinil student při nedávné vraždě učitele. Závěrem dodal, že s ohledem na projevy jeho nemoci nelze hrozbu odvrátit jinak. 6. Usnesením obvodního soudu ze dne 12. července 2022 byla jmenována znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jejímž úkolem bylo zejména zjistit aktuální stav stěžovatele, posoudit, zda ohrožuje sebe či své okolí, a zda existuje jiné možné opatření k odvrácení aktuální hrozby. Ve znaleckém posudku ze dne 5. 8. 2022 znalkyně konstatovala, že stěžovatel trpí paranoidní schizofrenií, jeho současný stav však nesplňuje kritéria zjevného a bezprostředního nebezpečí vůči okolí ani vůči sobě samému a že pokračování léčby je vhodné, ale není nutné ve smyslu detence. Znalecký posudek byl dne 12. 8. 2022 doručen vedlejší účastnici, která ten stejný den oznámila obvodnímu soudu změnu nedobrovolné hospitalizace na dobrovolnou. Usnesením obvodního soudu č. j. 27 L 410/2022-42 ze dne 17. 8. 2022 bylo řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu zastaveno a stěžovatel byl poučen, že ve lhůtě dvou týdnů může u soudu prohlásit, že na projednání věci trvá. Tentýž den byl stěžovatel propuštěn do ambulantní péče. 7. Dne 4. 9. 2022 podal stěžovatel proti napadenému usnesení městského soudu dovolání. V něm zejména namítal, že naplnění podmínky bezprostředního a závažného ohrožení pacienta pro sebe nebo své okolí nelze dovozovat výlučně či převážně z obecných poznatků o určité diagnóze a z obecných obav, které si lidé s určitou diagnózou spojují. Dále tvrdil, že městský soud vůbec nereagoval na stěžovatelovu námitku ohledně absence hodnocení obvodního soudu, zda hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jiným způsobem. Upozornil na skutečnost, že obvodní soud odůvodnil splnění podmínek detence tvrzeným vyhrožováním mačetou, ke kterému však mělo dojít 41 dní před rozhodováním obvodního soudu. 8. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné odmítnuto podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud konstatoval, že obvodní soud odůvodnil, jakým způsobem může stěžovatelova duševní porucha představovat zcela konkrétní a reálnou hrozbu pro pacienta a jeho okolí, zejména pokud se po delší dobu nacházel v psychotickém stavu a jinému vyhrožoval usmrcením mačetou. Sdělování zcela konkrétních výhrůžek představuje podle Nejvyššího soudu významný indikátor naprosto reálného nebezpečí. Ohledně tvrzené absence zdůvodnění, zda hrozbu pro stěžovatele nebo jeho okolí nelze odvrátit jiným způsobem, Nejvyšší soud uvedl, že závěr městského soudu byl založen na úvaze, že stěžovatel nemá náhled na svou duševní poruchu a odmítá užívat léky, což by při bezprostředním či předčasném propuštění ze zdravotnického ústavu ohrozilo samotného stěžovatele nebo jiné osoby. II. Argumentace stěžovatele 9. S odkazem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením stěžovatel namítá, že obecné soudy hodnotily otázku oprávněnosti zbavení osobní svobody statusově, neboť při svém rozhodování se opřely především o diagnózu stěžovatele a obecné poznatky s ní spojené. Podotýká, že je zapovězeno zbavit člověka osobní svobody z důvodu jeho postižení. 10. Stěžovatel upozorňuje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Witold Litwa proti Polsku ze dne 4. 4. 2000 č. 26629/98 (stěžovatel jej nesprávně nazývá "Witold proti Lotyšsku"