III.ÚS 1942/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1942/24 ze dne 22. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ivany Kranichové, zastoupené Mgr. Renátou Kuníkovou, advokátkou, sídlem Pražská 550, Beroun, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2024, č. j. 8 As 247/2022-41, a rozsudku Městského soud v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 11 A 154/2021-99, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) Magistrátu hl. m. Prahy, sídlem Mariánské nám. 2, Praha, 2) Landia - Vojanka s. r. o., sídlem Evropská 810/136, Praha 6, 3) DLOUHY TECHNOLOGY s. r. o., sídlem Jinonická 759/24, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávaném případě bylo klíčové posoudit, zda stěžovatelka podala své odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby skutečně opožděné. Stěžovatelka vlastní pozemky sousedící s těmi, na nichž má být stavba umístěna. 2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních soudů s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). II. Skutkový stav a řízení před správními soudy 3. Úřad městské části Praha 5 ("úřad") obdržel 23. 7. 2018 žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby (novostavby bytového domu). Dne 12. 2. 2019 vydal oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby ("územní řízení"). 4. Úřad poté vydal územní rozhodnutí z 15. 4. 2019. V řízení vyšlo najevo, že prostou písařskou chybou na rozhodnutí nesprávně uvedl datum 15. 4. 2018. Toto rozhodnutí bylo z důvodů velkého počtu účastníků v souladu s § 144 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, doručováno určeným účastníkům řízení dle § 85 odst. 1 písm. a) a b), a odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, do vlastních rukou, účastníkům dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona veřejnou vyhláškou a dotčeným orgánům jednotlivě. Rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desce 16. 4. 2019 a sejmuto 2. 5. 2019, včetně způsobu umožňujícího dálkový přístup. 5. Proti územnímu rozhodnutí podala stěžovatelka 14. 9. 2020 odvolání, ve kterém kromě věcných námitek ke stavbě namítala zejména to, že nebyly naplněny podmínky pro doručování rozhodnutí podle § 144 odst. 6 správního řádu, rozhodnutí nebylo řádně vyvěšeno na úřední desce a že se správním spisem bylo nezákonně manipulováno. V doplnění namítla podjatost příslušného pracovníka úřadu a též podjatost všech osob na stavebním odboru úřadu a vedlejšího účastníka 1). Vedlejší účastník 1) odvolání jako opožděné zamítl s tím, že rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno zveřejněním na úřední desce 1. 5. 2019 a nabylo právní moci 17. 5. 2019. Chybu v dataci rozhodnutí považoval za zjevnou písařskou chybu, která na doručení nemá žádný vliv. Podle § 84 odst. 1 správního řádu by odvolací lhůta stěžovatelce uplynula již 23. 4. 2020. 6. Stěžovatelka se posléze obrátila na Městský soud v Praze, který jí však nevyhověl a žalobu zamítl. V žalobě nijak nezpochybnila počet účastníků řízení, pouze obecně namítla, že je stavební úřad nedostatečně vymezil. Tuto námitku přitom neuplatila v odvolání, takže se vedlejší účastník 1) danou otázkou nemohl zabývat. Podle městského soudu ovšem stavební úřad vymezil okruh účastníků dostatečně. Za účastníky podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona považoval od zahájení řízení vlastníky sousedních 57 pozemků a 15 staveb, které konkrétně identifikoval. Takové vymezení účastníků řízení je plně v souladu s § 92 odst. 3 stavebního zákona. Zákon stavebnímu úřadu neukládá, aby identifikoval jednotlivé účastníky či přesně uvedl jejich počet. S ohledem na takto velký počet účastníků jim poté mohl doručovat veřejnou vyhláškou. Ve spisu se přitom nachází vyhotovení územního rozhodnutí, na němž je vyznačeno jeho vyvěšení a svěšení na úřední desce, a to nejen v záhlaví, ale i v jeho závěru. Součástí spisu je také potvrzení o zveřejnění dokumentu dálkovým způsobem od 16. 4. 2019 do 2. 5. 2019. Městský soud vzal na základě listin obsažených ve správním spise za prokázané, že územní rozhodnutí bylo řádně zveřejněno i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Stěžovatelka jejich obsah předloženými fotografiemi a listinami relevantně nezpochybnila. Městský soud uzavřel, že lhůta pro podání odvolání uplynula dne 16. 5. 2019. Podle obsahu správního spisu bylo poslednímu účastníkovi řízení územní rozhodnutí doručeno dne 23. 4. 2019. Roční lhůta pro podání odvolání tak uplynula účastníkům, kterým nebylo rozhodnutí oznámeno, 23. 4. 2020. Námitku podjatosti úředních osob vznesla stěžovatelka opožděně, a proto o ní nemuselo být rozhodnuto samostatně. 7. Ani Nejvyšší správní soud stěžovatelce nevyhověl a její kasační stížnost v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Námitce stěžovatelky, že se správní orgány nezabývaly stanovením okruhu účastníků, nepřisvědčil. Územní rozhodnutí zcela zřetelně obsahuje jasnou a srozumitelnou úvahu o tom, jak stavební úřad určil jednotlivé účastníky řízení, a to na stranách 31 a 32. Samostatně se stavební úřad věnoval okruhu účastníků řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, který mezi účastníky řízení řadí osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Již z územního rozhodnutí tedy stěžovatelka měla možnost seznat nejen důvod, pro který stavební úřad považoval vymezené osoby za účastníky řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, ale i počet účastníků, jejich totožnost a důvod způsobu jejich identifikace. Jako nedůvodné shledal i námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu z důvodu chybějícího posouzení, zda se v posuzované věci jednalo o řízení s velkým počtem účastníků ve smyslu § 144 správního řádu a zda tak vůbec byly splněny zákonné podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou. V případě namítané vady rozhodnutí vydaných správními orgány, která měla podle žalobní námitky spočívat v chybějící samostatné správní úvaze ohledně vymezení okruhu účastníků řízení v odůvodnění rozhodnutí, se městský soud správně zaměřil pouze na to, zda územní rozhodnutí takové vymezení obsahuje. K tomu dodal, že stavební úřad vymezil v územním rozhodnutí okruh účastníků řízení dostatečně a reprodukoval jeho závěry [tj. že stavební úřad vymezil jako účastníky řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona vlastníky sousedních 57 pozemků a 15 staveb, které identifikoval v souladu s § 92 odst. 3 stavebního zákona]. Konstatoval, že zákon stavebnímu úřadu neukládá, aby identifikoval jednotlivé účastníky či přesně uvedl jejich počet, a že stěžovatelka samotný počet účastníků řízení nijak nesporovala. Městský soud však již nemohl přezkoumávat věcnou správnost této úvahy stavebního úřadu, neboť v tomto směru stěžovatelka žádné konkrétní námitky neuplatnila. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal nicotnost správního rozhodnutí. III. Argumentace v ústavní stížnosti 8. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obecných soudů a namítá, že její argumentace před Nejvyšším soudem byla plně přípustná a uplatněná již u městského soudu. Rozporuje, že by v řízení před městským soudem nepřednesla žádné konkrétní důvody, pro které měli být účastníci řízení vymezeni podle § 69 odst. 2 správního řádu a naopak nepostačovalo jejich označení (identifikace) v souladu s citovaným ustanovením stavebního zákona. Upozorňuje na nález Ústavního soudu III. ÚS 2329/21 ze dne 31. ledna 2023, který měly správní soudy aplikovat. Vedlejší účastník 1) také nebyl oprávněn rozhodnout o umístění stavby do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o podané námitce podjatosti odvolacího orgánu. Městský soud v Praze ani Nejvyšší správní soud stěžovatelce neposkytl ochranu, přestože se proti rozhodnutí stavebního úřadu bránila opravnými prostředky ihned poté, co se o jeho existenci fakticky dozvěděla. Stěžovatelka od počátku sporuje vysoký počet účastníků a s tím spojené právo správního orgánu doručovat formou veřejné vyhlášky. V rámci podaných námitek ze dne 4. 9. 2020 stěžovatelka také řádně uplatnila námitky podjatosti úředních osob odboru stavebního vedlejšího účastníka 1). IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné zákonné procesní