III.ÚS 2032/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2032/25 ze dne 14. 10. 2025 Získání značného prospěchu může mít i nemajetkový charakter   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. Ž., zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550, Chomutov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 109/2025-664 ze dne 19. března 2025, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 312/2023-555 ze dne 13. března 2024 a rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 25 T 84/2021-505 ze dne 7. června 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově č. j. 25 T 84/2021-505 ze dne 7. června 2023 vyjma zprošťujícího výroku, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 312/2023-555 ze dne 13. března 2024 vyjma výroku II a usnesením Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 109/2025-664 ze dne 19. března 2025 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 109/2025-664 ze dne 19. března 2025 se proto ruší. III. V rozsahu požadavku na zrušení rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 25 T 84/2021-505 ze dne 7. června 2023 vyjma zprošťujícího výroku a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 312/2023-555 ze dne 13. března 2024 vyjma výroku II se ústavní stížnost zamítá. IV. Ve zbylém rozsahu se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Úvod 1. Ústavní soud v nálezu řeší situaci, kdy byl stěžovatel odsouzen za pokus zločinu maření spravedlnosti podle § 21 odst. 1, § 347a odst. 2, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, jímž směřoval k tomu, aby jeho syn nebyl dále trestně stíhán a odsouzen mj. pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 trestního zákoníku. Naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 347a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku obecné soudy dovodily z toho, že neodsouzení za loupež představuje nemateriální prospěch odpovídající částce nejméně 1 mil. Kč, tedy značný. 2. Ústavní soud dospívá k závěru, že výklad obecných soudů, podle kterého požadavek "získání značného prospěchu" použitý v § 347a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku může být naplněn i tehdy, má-li prospěch (zcela, nebo částečně) nemajetkový charakter, z ústavního hlediska obstojí. Obecné soudy jsou však povinny přesvědčivě odůvodnit, proč lze konkrétní nemajetkový prospěch považovat za značný. Nemajetkový prospěch může spočívat i v tom, že se někdo v důsledku maření spravedlnosti má vyhnout trestnímu stíhání, odsouzení a potrestání. 3. V posuzované věci ale dospívá k závěru, že obecné soudy dostatečně neodůvodnily, proč stěžovatelem konkrétně sledovaný nemajetkový prospěch lze označit jako "značný", čímž porušily stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu. 4. Ústavní soud se zabýval i otázkou, zda bylo v trestním řízení dostatečně prokázáno naplnění znaků základní skutkové podstaty maření spravedlnosti podle § 347a odst. 2 trestního zákoníku. V této souvislosti neidentifikoval žádné ústavněprávní pochybení, které by bylo možno obecným soudům vytýkat. II. Namítaná porušení ústavně zaručených práv a obsah napadených rozhodnutí 5. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 6. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu maření spravedlnosti podle § 21 odst. 1, § 347a odst. 2, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Skutek, za nějž byl stěžovatel odsouzen, spočíval - stručně vyjádřeno - v tom, že stěžovatel (společně se dvěma dalšími osobami) požádal poškozeného V. R. (poškozený) o změnu výpovědi a stažení trestního oznámení proti svému synovi I. K. (syn stěžovatele) s tím, že poškozenému za to zaplatí cca 5 000 Kč. Syn stěžovatele byl trestně stíhán (společně s další osobou) pro zločin loupeže a přečin porušování domovní svobody. Dalším výrokem napadeného rozsudku okresního soudu byl pro odlišný skutek zproštěn obžaloby spoluobžalovaný syn stěžovatele. 7. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením zamítl. 8. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel namítá, že žádost o stažení trestního oznámení nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu maření spravedlnosti podle § 347a odst. 2 trestního zákoníku. Poukazuje na to, že poškozený opakovaně uvedl, že po něm bylo požadováno stažení trestního oznámení, nikoli změna výpovědi. Tvrdí, že není logické, aby po svědkovi žádal změnu výpovědi, neboť jako právní laik byl přesvědčen, že stažením trestního oznámení řízení skončí. Odkazuje na některé svědecké výpovědi s tím, že neprokazují jeho vinu. Upozorňuje, že poškozený nemohl učinit žádný úkon, který by vedl k zastavení trestního stíhání jeho syna. Tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno ani to, že poškozenému nabídl finanční prospěch, ani jeho úmyslné zavinění. 10. Stěžovatel dále brojí proti závěru obecných soudů o naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu maření spravedlnosti obsažené v § 347a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Poukazuje na to, že jeho syn byl ve výsledku odsouzen k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody, takže podle něj změna výpovědi poškozeného nemohla synovi získat prospěch odpovídající částce alespoň 1 mil. Kč. Odmítá závěr obecných soudů, že při neodsouzení pro zvlášť závažný zločin loupeže lze automaticky uvažovat o nemajetkovém prospěchu odpovídajícímu uvedené výši, resp. v daných souvislostech považuje vyčíslení nemajetkového prospěchu za věc takřka nemožnou. Poukazuje na některé případy, jež pokládá za srovnatelné, kdy osoby nezákonně trestně stíhané ze spáchání trestného činu právně kvalifikovaného stejně jako u jeho syna získávají z rozhodnutí civilních soudů mnohonásobně menší odškodnění nemajetkové újmy, než je částka 1 mil. Kč. Obecným soudům vytýká, že nereagovaly na jeho obhajobu a námitky. Má za to, že v jeho věci měl být aplikován princip in dubio pro reo a zásada subsidiarity trestní represe. Obecné soudy podle jeho názoru nepostupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas - až na výjimku - oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario) přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 12. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek okresního soudu a usnesení krajského soudu jako celek. Jak však bylo uvedeno, okresní soud rozhodl i tak, že (pro jiný skutek) zprostil obžaloby spoluobžalovaného syna stěžovatele a krajský soud rozsudek okresního soudu (na základě odvolání státního zástupce) v této části zrušil a věc v rozsahu tohoto zrušení vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Ve vztahu k těmto částem rozsudku okresního soudu a usnesení krajského soudu stěžovatel není oprávněnou osobou. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 13. Ústavní soud si od okresního soudu vyžádal jím vedený spis sp. zn. 25 T 84/2021 a vyzval účastníky řízení i vedlejší účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 14. Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatel v ústavní stížnosti uplatňuje totožné námitky, které vznášel v průběhu trestního řízení, a i nadále prosazuje vlastní verzi skutkového děje. V této souvislosti odkázal na odůvodnění všech napadených rozhodnutí. S odkazem na judikaturu konstatoval, že prospěchem se rozumí výhoda, která může mít materiální i nemateriální povahu. Připomněl, že zákonodárce v § 347a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku nestanovil žádné kvantifikační hledisko prospěchu. Právní názor o naplnění § 347a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku považuje i nadále za správný a