III.ÚS 2253/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2253/13 ze dne 9. 1. 2014 N 3/72 SbNU 41 Ústavněprávní aspekty škody na zdraví vzniknuvší v důsledku postupu non lege artis   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Jaroslava Fenyka a Vladimíra Kůrky - ze dne 9. ledna 2014 sp. zn. III. ÚS 2253/13 ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupené JUDr. Daliborem Lorencem, advokátem, se sídlem Veselá 238/39, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013 č. j. 25 Cdo 1111/2013-208, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 44 Co 78/2012-176, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. října 2011 č. j. 108 C 103/2009-131 o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby, kterou se domáhala zaplacení částky 50 000 Kč z důvodu náhrady škody na zdraví, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 44 Co 78/2012-176 a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. října 2011 č. j. 108 C 103/2009-131 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, základní právo na zdraví a jeho ochranu ve smyslu čl. 7 odst. 1 ve spojení s ustanovením čl. 31 věty první Listiny základních práv a svobod a v návaznosti na to i základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 44 Co 78/2012-176, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. října 2011 č. j. 108 C 103/2009-131 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013 č. j. 25 Cdo 1111/2013-208 se ruší. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností (doručenou datovou zprávou dne 22. 7. 2013) se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzené porušení základních práv podle čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Městský soud v Brně (dále též jen "městský soud") uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku především následující. Stěžovatelce byl diagnostikován oboustranný šedý zákal a z tohoto důvodu jí byla doporučena operace k odstranění šedého zákalu. Tato operace byla úspěšně žalovanou provedena. Stěžovatelce byla při této operaci voperována nesprávná nitrooční čočka, jejíž hodnota se rovnala hodnotě přirozené čočky zdravého člověka. Z tohoto důvodu se však u stěžovatelky projevila toliko refrakční vada, kterou trpěla již před operací, byť si ji neuvědomovala, neboť v důsledku šedého zákalu prakticky neviděla. U stěžovatelky totiž byla vysoká krátkozrakost diagnostikována již před operací. Po operaci se tedy refrakční vada pravého oka nezhoršila o 8 dioptrií (dále též jen "D"), jak tvrdila stěžovatelka, ale zůstala v rozsahu vysoké krátkozrakosti. Ke vzniku vysoké krátkozrakosti tedy nedošlo v souvislosti s lékařskou péčí žalované. V současné době je sice s operací šedého zákalu spojena i možnost korekce refrakční vady, avšak tato korekce není primárním účelem operace. Ke korekci refrakční vady se v současné době přistupuje z důvodu, že to umožňuje nynější technologie. U stěžovatelky však byla operace doporučena právě z důvodu, že trpěla šedým zákalem, a cílem operace bylo odstranění šedého zákalu, k čemuž došlo, nikoli korekce refrakční vady. Dokazováním tedy byla prokázána nejen neexistence protiprávního jednání na straně žalované, ale rovněž neexistence vzniku škody. Podle městského soudu stěžovatelka před operací trpěla vysokou krátkozrakostí a tímto onemocněním trpí i po operaci. Její zdravotní stav se proto nezhoršil, přičemž u škody na zdraví je nutno spatřovat škodu právě ve zhoršeném zdravotním stavu poškozeného. Žaloba stěžovatelky byla proto zamítnuta (výrok I) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II až IV). 3. V záhlaví uvedeným rozsudkem Krajský soud v Brně (dále též jen "krajský soud") rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až III potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl především, že městský soud nárok správně posuzoval jako nárok vyplývající z titulu odpovědnosti žalované za škodu dle ustanovení § 420 obč. zák., ve spojení s ustanovením § 11 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o péči o zdraví lidu"). Krajský soud vyšel z toho, že mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně se dne 29. 3. 2007 v zařízení žalované podrobila plánované operaci šedého zákalu pravého oka, přičemž součástí této operace měla být i korekce refrakční vady tohoto oka (krátkozrakosti). Dále že není sporné, že při této operaci došlo k záměně nitrooční čočky a namísto čočky korigující refrakční vadu žalobkyně byla do pravého oka implantována čočka o síle +21 D, což je čočka odpovídající čočce zdravého člověka. Sporným bylo tvrzení žalobkyně, že v důsledku této záměny došlo k výraznému zhoršení refrakční vady pravého oka z krátkozrakosti střední (-3,25 D až -6 D) na krátkozrakost silnou (nad 6 D), a tím i ke zhoršení kvality jejího života; oproti tomu žalovaná tvrdí, že tato skutečnost nenastala, resp. ani nastat nemohla. Dále krajský soud konstatoval, že z dokazování před nalézacím soudem jednoznačně vyplynulo, že refrakční vada pravého oka žalobkyně před operací činila -11-12 D, tedy šlo o krátkozrakost silně těžkou a po operaci -13 D. Jinak vlastní operace šedého zákalu proběhla zcela lege artis a došlo k odstranění šedého zákalu (ztráty čirosti čočky) a dle znalce i ke zvýšení zrakové ostrosti tohoto oka. Poukázal dále na názor znalce, podle kterého potíže žalobkyně s provedenou operací nesouvisí. Tato operace nebyla důvodem následné operace levého oka, pro celou věc je stěžejní, že i před operací byl vysoký rozdíl mezi dioptriemi (refrakcí) obou očí. Na podkladě uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že v důsledku operace šedého zákalu (která byla provedena lege artis) došlo k odstranění šedého zákalu a zvýšení zrakové ostrosti tohoto oka, nedošlo k újmě na zdraví žalobkyně, která by byla odškodnitelná dle ustanovení § 444 odst. 1 obč. zák. Skutečnost, že touto operací nedošlo také k (plánované) korekci již existující refrakční vady žalobkyně, není takovou újmou, která by dle ustanovení § 444 odst. 1 obč. zák. byla odškodnitelná. 4. Nejvyšší soud v záhlaví citovaným usnesením dovolání odmítl jako nepřípustné ze zákona [podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2012]. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá následující. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné ze zákona i přesto, že krajský soud poučil stěžovatelku, že dovolání je přípustné. Nižší soudy neprováděly důkazy navržené stěžovatelkou. Stěžovatelka poukazuje na to, že týž nárok právně kvalifikovala rovněž jako nárok na ochranu osobnosti podle § 11 a násl. občanského zákoníku a v tomto směru podala i žalobu na ochranu osobnosti, která však byla zamítnuta v podstatě bez věcného přezkumu (rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 9. 2009 č. j. 24 C 23/2009-37 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2010 č. j. 1 Co 2/2010-81), a to právě s poukazem na nynější řízení o náhradu škody na zdraví (s tím, že žalobou na ochranu osobnosti nelze nahrazovat či navyšovat své nároky z titulu náhrady škody na zdraví coby nároku speciálního vůči obecnému nároku na ochranu osobnosti). Podle stěžovatelky se proto soudy v řízení o náhradu škody na zdraví měly zabývat žalobou jako nárokem na ochranu osobnosti i na náhradu škody na zdraví. V řízení nebyla hodnocena skutečnost, že stěžovatelka a žalovaná uzavřely dohodu, podle níž operace šedého zákalu bude současně řešit krátkozrakost, která je refrakční vadou. Podle této dohody měla mít stěžovatelka po operaci lehkou krátkozrakost, tj. myopii lehkou od 0 do -3 D. V důsledku použití nesprávné nitrooční čočky však má žalobkyně krátkozrakost daleko vyšší. Tato její nynější krátkozrakost je odborně označena jako myopie těžká, tj. vyšší než -10 D. Obecné soudy se nesprávně ztotožnily s názorem znalce, který uvedl, že co se týče vlastní operace šedého zákalu, tato proběhla zcela lege artis (neboť došlo k odstranění šedého zákalu a ke zvýšení zrakové ostrosti tohoto oka). Operace nemohla být zcela lege artis, jestliže namísto dohodnuté výsledné lehké krátkozrakosti má v důsledku použití nesprávné nitrooční čočky stěžovatelka krátkozrakost těžkou. III. Vyjádření účastníků a replika stěžovatelky 6. Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutí o tom, které z navržených důkazů budou, či nebudou provedeny, je plně na projednávajícím soudci (či senátu) a je jeho právem i povinností vyplývající z občanského soudního