III.ÚS 2351/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2351/24 ze dne 21. 1. 2025 Přiměřenost délky zajištění majetku v rámci trestního řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Janem Šmídem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 2024, č. j. 5 To 29/2024-44840, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě, a České republiky - Ministerstva financí, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Klíčovou otázkou ve věci je, na základě jakých kritérií je nutno posoudit přiměřenost dlouholetého zajištění majetku v trestním řízení. 3. Ústavní soud ze své úřední činnosti zjistil následující skutečnosti. J. P., manžel stěžovatelky, byl usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"), č. j. OKFK-1068-1238/TČ-2012-252503 ze dne 31. 8. 2015, obviněn ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. d) trestního zákoníku v souběhu se zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku, které měl spáchat ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě (dále jen "vrchní státní zastupitelství") sp. zn. 4 VZV 4/2015 ze dne 15. 11. 2016 byly podle § 47 odst. 1, odst. 2 trestního řádu k uspokojení nároku vedlejší účastnice na náhradu škody způsobené trestným činem zajištěny nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky a jejího manžela. 4. Dne 28. 5. 2020 podalo vrchní státní zastupitelství na J. P. obžalobu pro spáchání zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku v souběhu se zločinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") č. j. 81 T 8/2020-44101 ze dne 28. 4. 2023 byl J. P. obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž je stíhán. Tento rozsudek s ohledem na odvolání vrchního státního zastupitelství nenabyl právní moci. 5. Usnesením krajského soudu č. j. 81 T 8/2020-44652 ze dne 25. 1. 2024 bylo k návrhu J. P. zajištění nemovitostí zrušeno. Soud přihlédl mimo jiné k délce zajištění a k tomu, že J. P. byl nepravomocně zproštěn obžaloby. Ke stížnosti vrchního státního zastupitelství a vedlejší účastnice Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí zrušil a nově rozhodl tak, že návrh J. P. zamítl. Podle vrchního soudu je zrušení zajištění předčasné, neboť zprošťující rozsudek nenabyl právní moci. Délka zajištění je podle vrchního soudu odůvodněna rozsahem a složitostí projednávané věci, která vyplývá z počtu projednávaných skutků, množství obžalovaných osob i závažnosti trestné činnosti, pro niž je trestní řízení vedeno (spisový materiál dosahuje téměř 45 000 listů, nepočítaje početné přílohy). Ve věci přitom nedochází k průtahům a byl již vydán první meritorní rozsudek. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka se nejprve vyjadřuje ke své aktivní legitimaci, když uvádí, že ve věci sice nepostupovala aktivně, a nebyla tudíž formálně vedena jako účastnice řízení, postupovat aktivně však ani nemusela, neboť napadené usnesení bylo vydáno na základě iniciativy vedlejších účastníků. Uvádí, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že skutečnost, že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou včetně ústavní stížnosti. 7. Stěžovatelka namítá, že v době vydání napadeného usnesení přesahovala doba zajištění nemovitostí sedm a půl roku, aniž se vrchní soud řádně zabýval nezbytností dalšího trvání zajištění. Zajištěny jsou přitom nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, přičemž každý včetně např. sousedů se tak náhledem do katastru může dozvědět o poznámce, že nemovitosti jsou zajištěny orgány činnými v trestním řízení. To má negativní vliv na stěžovatelčinu čest a dobré jméno, stěžovatelka přitom nemá s trestním řízením žádnou spojitost. Všechna tato omezení musí snášet z důvodu údajného nároku státu na náhradu škody, přestože to byl stát, který o zajištění rozhodl. 8. Odůvodnění napadeného usnesení se omezuje na dva odstavce, které oproti dřívějším rozhodnutím, jimiž byl zamítnut návrh na zrušení zajištění, nepřináší nic nového kromě informace, že byl vydán zprošťující rozsudek, což ale hovoří ve prospěch stěžovatelky (a jejího manžela), a napadené rozhodnutí je tak vnitřně rozporné. Vrchní soud se nezabýval tím, jak intenzivní zásah zajištění majetku představuje, co je příčinou tvrzené složitosti věci ani tím, jaký vliv zprošťující rozsudek na zajištění má. 9. Stěžovatelka též namítá, že postupem vrchního soudu byla vyloučena z možnosti podat řádný opravný prostředek, čímž došlo k porušení zásady dvojinstančnosti trestního řízení založené čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 10. K délce zajištění stěžovatelka dodává, že trvá již takřka osm let, přestože manžel stěžovatelky byl již před téměř rokem a půl zproštěn obžaloby mimo jiné se závěrem, že údajné zapojení J. P. do trestné činnosti bylo minimální. V souladu s judikaturou Ústavního soudu by přitom zajištění nemělo obvykle překračovat zákonnou limitaci maximální délky omezení osobní svobody vazbou. Ačkoli je ale maximální doba vazby v této věci tříletá, zajištění trvá takřka osm let a řízení nebude v nejbližší době skončeno. 11. Stěžovatelka nesouhlasí s argumentací vrchního soudu poukazující na složitost a obsáhlost věci. Za ty jsou podle stěžovatelky zodpovědné orgány činné v trestním řízení, z jejichž rozhodnutí bylo do jednoho řízení spojeno velké množství skutků proti různým obžalovaným. Na to J. P., kterého se týká jen jeden ze skutků, neměl vliv. Zároveň má stěžovatelka za to, že průtahy ve věci vznikly, neboť po skončení vyšetřování trvalo státnímu zástupci přes rok, než podal obžalobu. 12. Podle stěžovatelky je napadené rozhodnutí založeno na hypotetické možnosti, že odvolací soud zruší zprošťující rozsudek, navíc za situace, kdy se odvolání vrchního státního zastupitelství v podstatě ani netýká J. P. Byla-li by taková argumentace akceptována, vedlo by to k paradoxní situaci, že do doby pravomocného skončení trestního řízení by nikdy nebylo možné zajištění zrušit. To je však v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle níž je potřeba při mnohaletém zajištění zkoumat i vliv vývoje trestního stíhání na důvodnost dalšího trvání zajištění. III. Vyjádření účastníka řízení, vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky 13. Ústavní soud vyzval účastníka řízení a vedlejší účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 14. Vrchní soud uvedl, že se k ústavní stížnosti vyjadřovat nebude, neboť v související věci pod sp. zn. I. ÚS 2350/24 bude vyhlašován nález. 15. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření odkázala na zamítavý nález v související věci pod sp. zn. I. ÚS 2350/24 se závěrem, že nevidí důvod, proč by se nyní měl Ústavní soud argumentačně odchylovat, a tudíž navrhla zamítnutí ústavní stížnosti jako nedůvodné. 16. Vrchní státní zastupitelství ve svém vyjádření taktéž odkázalo na zamítavý nález v související věci pod sp. zn. I. ÚS 2350/24. K intenzitě zajištění tento vedlejší účastník uvedl, že u nemovitého majetku, který je zajištěn v trestním řízení, spočívá omezení vlastníka především v nemožnosti majetek převést na jiného či ho zatížit, nijak však není omezeno faktické užívání nemovitostí a požívání případných plodů z nich. Jde-li o přiměřenost, vrchní soud vzal z časového hlediska v úvahu skutkovou a právní složitost projednávané věci, závažnost trestné činnosti, rozsah shromážděného spisového materiálu, vzal v úvahu i skutečnost, že již došlo k vyhlášení prvostupňového nepravomocného rozsudku a poukázal na celkovou složitost posuzovaného jednání, což j