III.ÚS 2815/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2815/18 ze dne 12. 11. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené Mgr. Petrem Šimkem, advokátem, sídlem Zahradní 1297, Zlín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2018 sp. zn. 1 To 42/2018, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 4. června 2018 č. j. 2 VZV 6/2018-15, příkazu k domovní prohlídce vydaného Městským soudem v Brně ze dne 11. června 2018 č. j. 70 Nt 1365/2018 a jinému zásahu orgánu veřejné moci při výkonu domovní prohlídky ze dne 19. června 2018 č. j. NCOZ-4694-181/TČ-2017-417702, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Městského soudu v Brně a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a příkazu k domovní prohlídce, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 4, čl. 12 a čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka rovněž napadla zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava (dále jen "policejní orgán"), při provedení domovní prohlídky dne 19. 6. 2018 č. j. NCOZ-4694-181/TČ-2017-417702 dle příkazu k domovní prohlídce vydaného Městským soudem v Brně ze dne 11. 6. 2018 č. j. 70 Nt 1365/2018. 3. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázal policejnímu orgánu, aby pokračoval v porušování práv a svobod stěžovatelky a přikázal, aby obnovil stav před domovní prohlídkou provedenou dne 19. 6. 2018, zejména aby vydal zpět veškeré movité věci zajištěné stěžovatelce při výkonu této domovní prohlídky. 4. Ústavní soud si za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení (vyjma policejního orgánu), jakož i spis vedený u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 70 Nt 1365/2018. 5. Z napadených rozhodnutí, z vyžádaných vyjádření a ze zapůjčeného spisu městského soudu sp. zn. 70 Nt 1365/2018 se podává následující. Policejní orgán zahájil proti stěžovatelce dne 30. 5. 2018 trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku, zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku a zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b) a odst. 4 písm. a) a b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu. Společně se stěžovatelkou bylo týmž usnesením zahájeno trestní stíhání proti A. D., jenž se měl účastnit téže trestné činnosti jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo stěžovatelce doručeno dne 19. 6. 2018. Stěžovatelka podala proti usnesení policejního orgánu stížnost, jež byla Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci (dále jen "vrchní státní zastupitelství") zamítnuta jako nedůvodná. 6. Současně s usnesením o zahájení trestního stíhání bylo stěžovatelce dne 19. 6. 2018 doručeno napadené usnesení vrchního státního zastupitelství ze dne 4. 6. 2018 č. j. 2 VZV 6/2018-15 (dále jen "zajišťovací usnesení"), kterým bylo rozhodnuto o zrušení zajištění pohledávky stěžovatelky podle § 79f odst. 1 a 2 trestního řádu za dlužnicí obchodní společností X, v celkové výši 6 205 061,23 Kč, kterou stěžovatelka uplatnila jako věřitelka v insolvenčním řízení na majetek dlužnice, kdy o zajištění této pohledávky bylo rozhodnuto usnesením policejního orgánu, které nabylo právní moci dne 25. 8. 2017. Napadeným usnesením vrchního státního zastupitelství bylo dále rozhodnuto o zajištění majetku stěžovatelky podle § 347 odst. 1 a § 348 odst. 1 trestního řádu, neboť lze předpokládat, že stěžovatelce bude uložen trest propadnutí majetku. Zajištění v souladu s napadeným usnesením postihuje veškerý majetek stěžovatelky, zejména pak peněžní prostředky na bankovním účtu, akcie emitenta Zbrojovka Vsetín, pohledávky na výplatu starobního a vdovského důchodu, pohledávku za dlužnicí stěžovatelky obchodní společností X v celkové výši 6 205 061,23 Kč, osobní automobil a nemovitosti (pozemky, jejichž součástí je stavba, zapsané jednak v katastrálním území Kostelec u Zlína, jednak v katastrálním území Třebenice; bytová jednotka zapsaná v katastrálním území Most II). Předmětné usnesení vrchního státního zastupitelství stěžovatelka napadla stížností, již Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením ze dne 30. 7. 2018 pod sp. zn. 1 To 42/2018 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. 7. Dne 11. 6. 2018 vydal městský soud na návrh vrchního státního zastupitelství příkaz k domovní prohlídce pod č. j. 70 Nt 1365/2018, kterým byla nařízena domovní prohlídka rodinného domu na adrese XX, a přináležejících pozemků, kde má stěžovatelka hlášen trvalý pobyt. K provedení domovní prohlídky došlo dne 19. 6. 2018, kdy stěžovatelce byly doručeny současně tři dokumenty, tj. usnesení o zahájení trestního stíhání, zajišťovací usnesení a příkaz k domovní prohlídce, na základě něhož tato vzápětí proběhla. 8. Při provádění domovní prohlídky došlo k zajištění bankovek v hodnotě 39 400 Euro, šperků, osvědčení o registraci vozidla, dále bankovek v hodnotě 23 700 Euro, jakož i bankovek v celkové hodnotě 90 Euro a 30 liber šterlinků. II. Argumentace stěžovatelky 9. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že příkaz k domovní prohlídce vydal místně nepříslušný soud, jelikož místní příslušnost k vydání tohoto příkazu byla dána buď u Okresního soudu ve Zlíně, případně u Okresního soudu v Teplicích, neboť k páchání trestné činnosti mělo docházet ve Z., v B. a v K. Je třeba vycházet z analogie k § 21 trestního řádu, kde je uvedeno, že společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů a současně společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu anebo o nejtěžším trestném činu. Dle závěrů stěžovatelky je pak nejtěžším trestným činem v jejím případě zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku, přičemž tento trestný čin měl být jako distanční delikt spáchán na území města Z. a obce K. v okresu T. Z hlediska věcné příslušnosti by nadto mělo řízení probíhat před zlínskou pobočkou Krajského soudu v Brně, příp. Krajského soudu v Ústí nad Labem. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na plenární nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (N 68/81 SbNU 181, č. 201/2016 Sb.), s nímž je údajně popsaný postup v rozporu. V postupu městského soudu, který na návrh vrchního státního zastupitelství vydal příkaz k domovní prohlídce, spatřuje stěžovatelka porušení svého ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. 10. Stěžovatelka dále namítá, že příkaz k domovní prohlídce je zmatečný a nepřezkoumatelný. Z obsahu odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dle stěžovatelky vyplývá, že domovní prohlídka byla nařízena toliko pro zajištění konkrétně uvedeného majetku, který je specifikován na str. 2 uvedeného příkazu. Stěžovatelka taktéž poukazuje na absenci tzv. trojí kontroly, když městský soud z velké části toliko opsal text usnesení o zahájení trestního stíhání, zajišťovacího usnesení a návrhu vrchního státního zastupitelství na vydání příkazu k domovní prohlídce. V odůvodnění příkazu k domovní prohlídce se městský soud nedokázal vypořádat s požadavky neodkladnosti a neopakovatelnosti tohoto úkonu, ani s jeho subsidiární povahou. Vydáním příkazu k domovní prohlídce, který trpěl popsanými nedostatky, došlo dle závěrů stěžovatelky k zásahu do jejích ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 4 Listiny. 11. V důsledku vadného příkazu k domovní prohlídce došlo k zásahům do práv stěžovatelky konkretizovaných v předchozím bodě i samotným jejím provedením. Nadto policejní orgán, který domovní prohlídku vykonal, v jejím průběhu zajistil i předměty nad rámec specifikace uvedené na str. 2 příkazu k domovní prohlídce, což představuje zásah do jejího vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny. 12. Stěžovatelka namítá, že dne 4. 6. 2018, kdy bylo vydáno zajišťovací usnesení vrchního státního zastupitelství pod č. j. 2 VZV 6/2018-15, stěžovatelka neměla status obviněné, což je však zákonnou podmínkou pro zajištění majetku podle § 347 odst. 1 trestního řádu. Další absentující podmínkou napadených