III.ÚS 299/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 299/06 ze dne 30. 4. 2007 N 73/45 SbNU 149 K hodnocení důkazu znaleckým posudkem soudem v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické - ze dne 30. dubna 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 ve věci ústavní stížnosti P. M. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 8 Tdo 473/2006, proti usnesení Vrchního soudu Praze ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 8 To 70/2005 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 4. 2005 sp. zn. 52 T 4/2005, kterými byl stěžovatel odsouzen pro trestné činy podle § 219 a 235 trestního zákona. I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 4. 2005 sp. zn. 52 T 4/2005 v té části výroku o vině, kterou bylo vysloveno, že obžalovaný P. M. je vinen trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona, a ve výroku o trestu se ruší. II. Usnesení Vrchního soudu Praze ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 8 To 70/2005 v té části, kterou bylo zamítnuto jako nedůvodné odvolání obžalovaného P. M. proti výroku soudu prvního stupně o vině trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona a proti výroku o trestu, se ruší. III. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 8 Tdo 473/2006 se ruší. IV. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel (v trestní věci a v dalším textu též "obviněný") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel uvádí, že byl v trestním řízení, vedeném proti němu pro trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona a vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona, odsouzen nespravedlivě, protože se těchto trestných činů nedopustil. V odůvodnění projednávané ústavní stížnosti stěžovatel rekapituloval svoji dosavadní obhajobu v trestním řízení. Stěžovatel zejména podrobně polemizuje se znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika, vypracovaným prof. PhDr. J. S., DrSc., který podle stěžovatele v řízení před obecnými soudy figuroval jako hlavní a v podstatě jediný usvědčující důkaz ve vztahu ke spáchání trestného činu vraždy. Stěžovatel upozorňuje, že prof. J. S. je jediným znalcem se specializací na forenzní biomechaniku v České republice a že neexistuje ani znalecký ústav nebo jiný znalec s obdobným oborem. Proto se stěžovatel obrátil na Univerzitu Karlovu, Fakultu tělesné výchovy a sportu, Katedru anatomie a biomechaniky, která se rovněž uvedeným oborem zabývá, a to na vysoké úrovni. Stěžovatel vyzdvihuje závěry jím vyžádané a obecným soudům předložené expertizy zpracované doc. PaedDr. K. J., CSc., podle níž pád poškozené mohl proběhnout přesně tak, jak tvrdí stěžovatel. Stěžovatel zpochybňuje závěry posudku prof. S. mj. poukazem na to, že se během řízení nepodařilo zjistit přesnou polohu těla poškozené po dopadu. Stěžovatel dále poukazuje na výpověď svědka K. ohledně pádu a polohy těla poškozené, která byla dle názoru stěžovatele znalcem prof. S. i obecnými soudy zcela chybně vyložena a její interpretace je i v rozporu se zjištěními znalců soudních lékařů. Odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně stěžovatel vytýká nejasnost, neboť z něj neplyne, kterých svědeckých výpovědí se pro své závěry ohledně pádu poškozené dovolává. Odvolací soud dle stěžovatele zcela opominul skutečnost, že i podle stěžovatelem předložené expertizy doc. J. by tělo poškozené mělo při pádu na úrovni 2. patra stejnou polohu, jakou uvádějí svědci a prof. S., a to za předpokladu, že by došlo k mezidopadu na okenní parapet ve třetím patře (jejž ovšem obecné soudy i posudek prof. S. odmítají). Stěžovatel mimo jiné kritizuje verzi skutkového děje, kterou vzaly obecné soudy za prokázanou, i skutečnost, že obecné soudy ignorovaly další významné důkazy v jeho prospěch. Obecné soudy se dle názoru stěžovatele s jeho námitkami náležitě nevypořádaly a braly do úvahy jen argumenty v jeho neprospěch, zatímco argumenty v jeho prospěch zcela pominuly. Tím mělo dle stěžovatele dojít k porušení zásady in dubio pro reo. Navíc je takto založené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nelze zjistit, jaké myšlenkové pochody vedly soud pro vynechání alternativy ve prospěch stěžovatele. Stěžovatel zdůrazňuje, že byl zbaven svého ústavním pořádkem zaručeného práva na obhajobu, když obecné soudy odmítly předvolat prof. S. a doc. J. za účelem odstranění rozporů uvedeného znaleckého posudku prof. S. a expertizy doc. J. Byly odmítány jeho návrhy na doplnění posudku z oboru zdravotnictví, stejně tak nebyl proveden žádný ze stěžovatelem navrhovaných vyšetřovacích pokusů. Stěžovatel upozorňuje i na skutečnost, že policie zničila oděv poškozené, čímž došlo k vědomému zničení důkazů. Závěrem stěžovatel uvádí, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou založena na téměř nekritickém nahlížení na znalecký posudek prof. S., odkazuje na příslušnou judikaturu Ústavního soudu ohledně nepřípustnosti tzv. předběžné selekce důkazů orgány činnými v trestním řízení. Opakuje svou argumentaci ohledně nevyjasněného motivu jeho domnělého útoku na poškozenou. V souhrnu výše uvedených skutečností spatřuje stěžovatel porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. II. Předcházející průběh trestního řízení vedeného proti stěžovateli lze stručně rekapitulovat takto: Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci byl stěžovatel dne 15. dubna 2005 uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona a vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona. Uvedených trestných činů se měl stěžovatel (zkráceně řečeno) dopustit dne 21. 4. 2004 v pronajatém bytě v Jablonci nad Nisou v ulici Skelné č. p. 55 poté, co mezi ním a poškozenou U. M. došlo ke konfliktu kvůli tomu, že poškozená měla stěžovateli údajně odcizit částku 1 000 Kč. Stěžovatel, který se nacházel pod vlivem alkoholu a kanabinoidů, měl podle odsuzujícího rozsudku reagovat tak, že uzamkl byt, požadoval vrácení peněz, a když poškozená odcizení popírala, opakovaně ji udeřil rukou do obličeje, přitom jí vyhrožoval, že jí udělá problémy a nechá ji vyhodit ze zaměstnání. V tomto jednání měl stěžovatel pokračovat i poté, co mu poškozená peníze vrátila a chtěla byt opustit, v čemž jí stěžovatel zabránil. V době, kdy poškozená sama vylezla na parapet otevřeného okna, ji měl stěžovatel v hněvu silným tlakem pod těžiště do kolen nebo stehen z okna vystrčit, což mělo vést k pádu jejího těla z výšky 13,70 m na travnatý povrch, při němž poškozená utrpěla mnohočetná poranění, jimž o několik hodin později podlehla. Za oba tyto nyní stíhané trestné činy vraždy a vydírání a dále též za již dříve spáchané trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona (pro něž byl dříve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 12. 2004 č. j. 5 T 196/2004-42) byl stěžovateli uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků. Pro výkon trestu odnětí svobody byl zařazen do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 3 trestního zákona. Nalézací soud prováděl mimo jiné dokazování výslechem samotného stěžovatele a svědků, s nimiž byl stěžovatel ve styku krátce předtím, než se měl uvedených trestných činů dopustit. Zejména však byly v hlavním líčení vyslechnuty osoby, které měly možnost sledovat pád poškozené z okna, popř. těch, které popsaly polohu těla poškozené po dopadu. Dále byly vypracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalecké posudky z psychiatrie a klinické psychologie ohledně duševního stavu stěžovatele a zejména znalecký posudek znalcem z oboru kriminalistika, specializace forenzní biomechanika, ohledně charakteru pádu poškozené a možnosti cizího zavinění. Z listinných důkazů soud hodnotil kromě protokolu o ohledání místa činu i odborné vyjádření z oboru chemie ohledně mikrostop z parapetu okna bytu, jenž se nalézá o patro níže, než odkud vypadla poškozená. Soud bral v úvahu i zajištěný přepis telefonického oznámení na územním středisku záchranné služby, který hodnotil v souvislosti s výpisem o uskutečněném telekomunikačním provozu pevné telefonní linky z pronajatého bytu stěžovatele v souvislosti s jeho tvrzením, že v době pádu poškozené z okna telefonoval s jedním ze svědků. Ohledně samotného pádu poškozené nalézací soud odmítl tvrzení stěžovatele o tom, že poškozená vypadla z okna nešťastnou náhodou, poté co stála