III.ÚS 3031/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3031/24 ze dne 21. 4. 2026 Přechod trestní odpovědnosti z trestně stíhané právnické osoby na právního nástupce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Metrostav Infrastructure, a. s., sídlem Koželužská 2246/5, Praha 8 - Libeň, zastoupené JUDr. Katarzynou Krzysztyniak, Ph.D., advokátkou, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2024 č. j. 5 Tdo 1125/2023-14274, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2023 č. j. 4 To 17/2023-13904 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2022 č. j. 7 T 11/2015-13532, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla odsouzena v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 7 T 11/2015 poté, co orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že na ni podle § 10 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále také "TOPO" nebo "zákon o trestní odpovědnosti právnických osob"), přešla trestní odpovědnost jako na právní nástupkyni obchodní společnosti Metrostav, a. s., v důsledku toho, že na ni uvedená společnost převedla část svého závodu. 3. V uvedeném trestním řízení bylo poprvé rozhodováno Krajským soudem v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") již v roce 2017, kdy krajský soud obviněné I. F. a společnost Metrostav, a. s., zprostil obžaloby. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") zrušil citovaný rozsudek a věc krajskému soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud následně věc znovu projednal a ve vztahu k oběma jmenovaným obviněným rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku. Vrchní soud druhý rozsudek krajského soudu opět zrušil a ohledně obou obviněných věc vrátil krajskému soudu. Ten v pořadí třetím rozsudkem (ze dne 11. 8. 2020) uznal oba obviněné vinnými pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a pokusem zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku. Z podnětu dovolání některých spoluobviněných a nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud tento rozsudek usnesením (ze dne 13. 10. 2021 sp. zn. 5 Tdo 23/2021) zrušil v celém rozsahu a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4. Po rozšíření okruhu obviněných o stěžovatelku vrchní soud rozsudkem ze dne 24. 3. 2022 č. j. 4 To 11/2019-12519 zrušil posledně zmíněný rozsudek krajského soudu v celém rozsahu, přičemž ohledně stěžovatelky, jakož i spoluobviněných F. a obchodní společnosti Metrostav, a. s., věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 5. Napadeným rozsudkem krajského soudu byli stěžovatelka a obviněný I. F. uznáni vinnými pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a pokusem zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku. Ve vztahu ke stěžovatelce bylo podle § 44 trestního zákoníku a § 1 odst. 2 TOPO upuštěno od uložení souhrnného trestu za sbíhající se trestnou činnost, za níž byla odsouzena rozsudkem vrchního soudu ze dne 21. 6. 2022 sp. zn. 2 To 127/2020. Krajský soud rozhodl stejným rozsudkem rovněž o vině a trestu spoluobviněné obchodní společnosti Metrostav, a. s. 6. Trestných činů se měli obvinění dopustit (stručně řečeno) tím, že se pokusili o neoprávněné odčerpání finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie a ze státního rozpočtu České republiky na základě smlouvy o poskytnutí dotace uzavřené mezi Regionální radou regionu soudržnosti Severovýchod jako poskytovatelem a obchodní společností HOMA holding, s. r. o., jako příjemcem, a to na projekt "Rozšíření kapacit a zkvalitnění služeb Hotelu Bohemia Chrudim". Na skutku se podílelo několik osob zastupujících jak příjemce dotace, tak zhotovitele stavby - obchodní společnost Metrostav, a. s., i na stavbě působícího technického dozoru investora. Podstatou skutku byla předchozí domluva obviněných a následné fingování vybudování tzv. mikropilotáže základů hotelu, která ve skutečnosti provedena nebyla, přesto byla její realizace zhotovitelem stavby fakturována. Zainteresované osoby přitom vše činily s vědomím, že související (nepravdivé) doklady vyhotovené při jejich činnosti, kterou neprovedení mikropilot zastíraly, budou uplatněny při podání žádosti o čerpání dotace, čímž by mohlo dojít ke zrušení celé dotace. V případě proplacení investorem uplatněných nákladů by tak obvinění způsobili poskytovateli dotace škodu v celkové výši 12 480 940,21 Kč. 7. Proti rozsudku krajského soudu podali odvolání obvinění, do výroků o trestech podal odvolání v jejich neprospěch také státní zástupce. Vrchní soud rozhodl o všech podaných odvoláních napadeným rozsudkem tak, že mimo jiné zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu ohledně stěžovatelky a spoluobviněné společnosti Metrostav, a. s., ve výrocích o trestech. Stěžovatelku odsoudil vrchní soud za zločiny uvedené ve výroku o vině, jak byl vysloven rozsudkem soudu prvního stupně a za sbíhající se zločiny, jimiž byla uznána vinnou dřívějšími trestními rozsudky, k souhrnnému trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu tří let s tím, že stěžovatelce se podle § 21 odst. 3 TOPO po dobu výkonu uloženého trestu zakazuje uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se veškerých druhů zadávacích řízení podle § 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů. Stěžovatelce byl dále uložen souhrnný trest uveřejnění trestních rozsudků, spočívající v tom, aby stěžovatelka na své náklady ve dvou celostátně vydávaných tištěných denících ve lhůtě dvou měsíců zveřejnila části výroků rozsudků vztahující se k její trestné činnosti. Vrchní soud stejným rozsudkem také nově rozhodl o vině a trestu obviněného F. a o trestu obviněné společnosti Metrostav, a. s. Podle § 256 trestního řádu zamítl odvolání stěžovatelky jako nedůvodné. 8. Proti rozsudku vrchního soudu podala dovolání stěžovatelka a obviněný F. Napadeným usnesením rozhodl Nejvyšší soud o zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů ve vztahu k obviněnému F. (výrok I). Odvolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné (výrok II). Ve vztahu k ní tedy trestní odsouzení potvrdil, čímž bylo trestní řízení v její věci završeno. II. Argumentace stěžovatelky 9. Podle stěžovatelky došlo k porušení jejích základních práv v důsledku nesprávného právního názoru orgánů činných v trestním řízení o automatickém procesním nástupnictví stěžovatelky. Stěžovatelka byla vtažena do trestního řízení až ve fázi odvolacího řízení, aniž by proti ní bylo zahájeno trestní stíhání nebo na ni podána obžaloba. Zákon ovšem takový postup nepředvídá ani nedovoluje. Jádrem problému je podle stěžovatelky absence procesní úpravy přechodu trestní odpovědnosti na jejího právního nástupce v trestních předpisech. Za situace, kdy právní úprava trestního řízení proti nástupnickým právnickým osobám absentuje, není těmto právnickým osobám zajištěno právo na spravedlivé trestní řízení a procesní postup vůči nim je bez jakýchkoliv zákonných mantinelů ponechán na libovůli orgánů činných v trestním řízení. 10. Stěžovatelce byla omezena její obhajovací práva. Nebylo jí umožněno, aby se v průběhu přípravného řízení a ve fázi řízení před nalézacím soudem vyjádřila ke všem skutečnostem, které jsou jí kladeny za vinu, a k důkazům o nich, nebyla přítomna dokazování, nemohla ovlivnit jeho průběh, podávat námitky, činit návrhy, podávat žádosti a opravné prostředky, atd. Stěžovatelce je v rozporu s podstatou práva na obhajobu přičítán výkon obhajoby jin