III.ÚS 3138/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3138/22 ze dne 26. 4. 2023 N 71/117 SbNU 379 Právo vyjádřit se k (ne)uplatnění moderačního oprávnění podle § 150 o. s. ř.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Ivony Krampulzové, zastoupené Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem, sídlem Zachova 633/4, Brno, proti výroku I bodu b) a výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2022 č. j. 14 Co 251/2021-493, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Marka Zemčíka, zastoupeného JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem, sídlem Svatoborská 363/11, Kyjov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výrokem I bodem b) a výrokem II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2022 č. j. 14 Co 251/2021-493 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2022 č. j. 14 Co 251/2021-493 se proto ve výroku I bodu b) a ve výroku II ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroků v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Vedlejší účastník řízení (žalobce) se žalobou domáhal po stěžovatelce (žalované) zaplacení částky ve výši 271 880 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které mělo spočívat v úhradě, resp. provedení stavebních prací poskytnutých stěžovatelce při výstavbě jejího rodinného domu. 3. Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 22. 9. 2021 č. j. 11 C 269/2017-459 žalobu zamítl (výrok I) a vedlejšímu účastníkovi řízení uložil povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 110 492,20 Kč (výrok II). 4. Proti rozsudku okresního soudu ve věci samé se odvolal vedlejší účastník řízení a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala odvolání stěžovatelka. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 9. 6. 2022 č. j. 14 Co 251/2021-493 rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil [výrok I bod a)], ale změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok I bod b)]. Dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Žaloba ve věci samé byla zamítnuta, neboť plnění poskytnuté stěžovatelce vedlejším účastníkem řízení, kteří si byli v době poskytnutého plnění vzájemně blízcí (žili v družském vztahu), považoval krajský soud za projev společenské úsluhy (srov. § 2060 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 5. Krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu toliko ve výroku o náhradě nákladů řízení. Zatímco okresní soud přiznal stěžovatelce na základě úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále též jen "o. s. ř."), krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelce nemůže být přiznána náhrada nákladů řízení s ohledem na důvody zvláštního zřetele hodné (viz § 150 o. s. ř.). Tyto důvody spatřoval krajský soud v tom, že vedlejší účastník řízení poskytoval plnění stěžovatelce na základě očekávání, že se projeví (dostane smysl) v podobě společného bydlení v jím stavěném stěžovatelčině rodinném domě. Za situace, kdy právní posouzení věci v rámci družského poměru (vedlejší účastník řízení měl mj. vyživovací povinnost k jejich společnému nezletilému synovi, který byl svěřen do péče stěžovatelky) bylo sporné, dospěl krajský soud s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci k závěru, že by bylo nepřiměřenou tvrdostí vůči vedlejšímu účastníkovi řízení, pokud by měl hradit stěžovatelce i náklady řízení. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Brojí toliko proti výrokům rozsudku krajského soudu, které se týkají náhrady nákladů řízení. Poukazuje na to, že krajský soud sice potvrdil rozsudek okresního soudu ve věci samé, ale o nákladech řízení rozhodl zcela odlišně (žádnému z účastníků řízení jejich náhradu s ohledem na § 150 o. s. ř. nepřiznal), aniž by jakkoliv zjišťoval majetkové poměry účastníků řízení. Především však stěžovatelka namítá, že k moderačnímu právu soudu se nemohla vůbec vyjádřit ani netušila, že o něm krajský soud vůbec uvažuje. Zdůrazňuje, že moderace podle § 150 o. s. ř. představuje mimořádný institut, který vybočuje ze stěžejního principu ovládajícího sporné řízení, což je princip úspěchu ve věci. Podle stěžovatelky má soud při moderaci náhrady nákladů řízení kromě zvažování sociální situace a zdravotního stavu hodnotit především chování neúspěšného účastníka v průběhu řízení i před jeho zahájením a dopad do majetkové sféry úspěšného účastníka řízení (tedy nejen toho, v jehož prospěch se má moderační právo použít). Krajský soud při aplikaci § 150 o. s. ř. přehlédl, že to byla stěžovatelka, která poskytla vedlejšímu účastníkovi řízení bezúročnou půjčku ve výši 250 000 Kč na 20 let, kterou použil na rekonstrukci svého domu a z níž dosud nic nezaplatil. V tomto světle se stěžovatelce jeví postup krajského soudu vůči ní jako nerovný. Na jedné straně totiž považuje krajský soud za nepřiměřeně tvrdé, pokud by měl vedlejší účastník řízení platit stěžovatelce náklady řízení v situaci, kdy uvedl, že právní posouzení vzájemných plnění v rámci družského vztahu je obecně sporné, ale na druhé straně společenskou úsluhu ve formě poskytnuté půjčky bere za prokázanou. Moderaci náhrady nákladů řízení považuje za nepřiměřeně tvrdou a nespravedlivou. Dále namítá neprovedení důkazů osvědčujících aplikaci § 150 o. s. ř. Stěžovatelka krajskému soudu konečně vytýká, že nevytvořil stěžovatelce (ale ani vedlejšímu účastníkovi řízení) procesní prostor, aby se vyjádřili k případné moderaci, ačkoliv tak učinit měl [srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. II. ÚS 814/08 (N 97/49 SbNU 451) nebo ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. IV. ÚS 899/15 (N 187/83 SbNU 71); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Krajský soud v části rozhodnutí o nákladech řízení nenaplnil legitimní očekávání stěžovatelky a vydal překvapivé rozhodnutí, čímž taktéž porušil právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. III. Vyjádření účastníka, replika stěžovatelky 7. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení (krajskému soudu) a vedlejšímu účastníkovi řízení a od okresního soudu si rovněž vyžádal příslušný spis (sp. zn. 11 C 269/2017). 8. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti zcela odkázal na odůvodnění svého rozsudku, přičemž vyslovil přesvědčení, že neporušil právo stěžovatelky na soudní ochranu či spravedlivý proces ani žádné jiné ústavně zaručené právo. 9. Vedlejší účastník řízení se nejprve vyjadřuje k věci samé. Nesouhlasí s výsledkem sporu a vydanými rozhodnutími je zklamán. K tomu podotýká, že stěžovatelce poskytl plnění (stavební práce) s očekáváním, že budou spolu a s jejich synem v nově postaveném domě žít. Toto nepovažuje za běžnou okolnost a ani za obvyklou společenskou úsluhu. Vedlejší účastník řízení naopak souhlasí s názorem krajského soudu, že právní posouzení vzájemných plnění v rámci družského poměru je obecně sporné. Rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovatelce je podle jeho názoru dostatečně odůvodněno. Taktéž úvaha krajského soudu o aplikaci § 150 o. s. ř. je přiléhavá, neboť jde o výjimečný případ a jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele. Krajský soud své rozhodnutí také náležitě a přesvědčivě odůvodnil, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, a to zejména z nálezu ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. II. ÚS 2417/13 (N 199/75 SbNU 239). Podanou ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. 10. Stěžovatelka v replice k vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení zdůrazňuje, že byla v rozhodném období soudního sporu v nedobré ekonomické situaci vzhledem ke své nezaměstnanosti, kterou v příloze dokládá potvrzeními úřadu práce. Tíživou ekonomickou situaci stěžovatelky (samoživitelky) přitom krajský soud nezjišťoval (nezohlednil ji) a nezohlednil ani další okolnosti případu - zejména poskytnutí bezúročné půjčky vedlejšímu účastníkovi řízení. Byla porušena i zásada legitimního očekávání, neboť ve věci nákladů řízení bylo rozhodnuto svévolně. V tomto případě byla porušena práva stěžovatelky ještě flagrantněji než v nálezu ze dne 24. 2. 2021 sp. zn. I. ÚS 2890/20 (N 40/104 SbNU 412) vydaném v obdobné věci. Závěrem stěžovatelka požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. IV. Procesní předpokl