III.ÚS 3425/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3425/16 ze dne 23. 8. 2017 N 154/86 SbNU 563 K povinnosti Nejvyššího soudu rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti bez zbytečných průtahů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka - ze dne 23. srpna 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16 ve věci ústavní stížnosti Sberbank CZ, a. s., se sídlem U Trezorky 921/2, Praha 5 - Jinonice, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti postupu Nejvyššího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Cdo 78/2016, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení. I. Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tím, že nerozhodl o jejím návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2015 č. j. 5 Cmo 432/2014-326. II. Nejvyššímu soudu se zakazuje, aby v porušování práv stěžovatelky pokračoval. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost a návrh na přiznání nákladů řízení s ní spojený odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka tvrdila, že Nejvyšší soud porušil její základní právo na zákonného soudce zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a na rovné zacházení zakotvené v čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny, tím, že: a) přidělil rozhodování o jejím dovolání v rozporu s platným a účinným rozvrhem práce nepříslušnému soudnímu oddělení, b) určil konkrétní soudce, kteří by měli rozhodovat o jejím dovolání, v rozporu s platným a účinným rozvrhem práce, jehož ustanovení jsou navíc protiústavní, neboť svěřují výběr konkrétních soudců, kteří budou rozhodovat o konkrétní věci, do rukou soudního funkcionáře, a tedy nezajišťují transparentní a neúčelové přidělování věcí, c) po dobu téměř celého roku nerozhodl o jejím návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, ačkoliv v jiných obdobných případech o takových návrzích rozhoduje v době několika málo týdnů a ačkoliv pouze rozhodnutím v takovýchto lhůtách může zachovat smysl a účel institutu odkladu vykonatelnosti dovoláním napadených rozhodnutí, přičemž se domáhala toho, aby Ústavní soud konstatoval, že těmito zásahy došlo k porušení jejích výše uvedených základních práv, a aby Nejvyššímu soudu zakázal v tomto porušování pokračovat. S ústavní stížností spojila návrh, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 42 Cm 257/2006 se podává, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 22. 6. 2015 č. j. 5 Cmo 432/2014-326 byl v řízení o žalobě Mgr. Dana Schaffera, kterou se jmenovaný (za účasti PMS Přerov, a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalobce) na stěžovatelce domáhal zaplacení částky 129 400 000 Kč s příslušenstvím, byl změněn "v rozsahu žalované jistiny" rozsudek městského soudu ze dne 25. 10. 2013 č. j. 42 Cm 257/2006-203 tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci částku 129 400 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), a dále bylo rozhodnuto, že se ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). 3. Rozsudek vrchního soudu ve výroku I napadla stěžovatelka dovoláním a současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost tohoto rozhodnutí. Tato věc byla podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu přidělena soudnímu oddělení 29, kde se mj. rozhodují věci týkající se konkursu, vyrovnání nebo insolvenčního řízení, včetně sporů jimi vyvolaných nebo s nimi souvisejících, s tím, že by ji měl projednat a rozhodnout o ní senát ve složení JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Petr Gemmel a Mgr. Milan Polášek. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka v prvé řadě namítla, že bylo porušeno její právo na zákonného soudce. Jednotlivé věci musí být přidělovány konkrétnímu soudnímu oddělení a soudcům podle předem jasných, transparentních a jednoznačných pravidel. Její věc však byla přidělena soudnímu oddělení 29 v rozporu s rozvrhem práce, neboť žádná ze sporných otázek, kterou má dovolací soud řešit, resp. která je za takovou v dovolání označena, nemá konkursní charakter. Nepřezkoumatelně, a zřejmě také v rozporu s rozvrhem práce, byli také určeni tři ze šesti soudců tohoto oddělení, neboť o přidělení věci jednotlivým soudcům rozhodl řídící předseda senátu. Nadto je rozvrh práce, který přenechává takový výběr předsedovi senátu, a ponechává ho tedy na rozhodnutí soudního funkcionáře, netransparentní, a vytváří prostor pro účelovou manipulaci. 5. Dále stěžovatelka namítla porušení práva na rovné zacházení a na spravedlivý proces, k němuž mělo dojít tím, že ač spolu s dovoláním podala návrh na odložení vykonatelnosti, v němž doložila, že jí hrozí mnohamilionová újma, Nejvyšší soud o něm nerozhodl. V této souvislosti upozornila, že v některých jiných věcech Nejvyšší soud rozhodl v řádech několika týdnů, což má představovat její diskriminaci. A jestliže o jejím návrhu nerozhodl ani v době jednoho roku, resp. přes urgence a důkazy o hrozící vážné újmě jej "ignoroval", popřel význam a účel institutu zakotveného v § 243 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), jež mohou být naplněny v případě co nejrychlejší aplikace, zvláště pak v případě, kdy byla v dovoláním napadeném rozhodnutí stanovena pouze třídenní lhůta k plnění. Tím porušil její právo na rozhodnutí bez průtahů. 6. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka argumentovala tak, že § 243 o. s. ř. nestanoví žádnou lhůtu, ve které by měl Nejvyšší soud rozhodnout, a tak je třeba ji vyvodit ze smyslu a účelu uvedeného ustanovení a praxe Nejvyššího soudu. Jeho smyslem a účelem je ochrana subjektů postižených pravomocným soudním rozhodnutím, jehož správnost je napadena dovoláním, před okamžitým výkonem rozhodnutí, resp. újmou, která by mohla vzniknout, a proto musí být rozhodnuto co nejrychleji a bezprostředně po podání příslušného návrhu. Tomu, jak dokládá stěžovatelka i odkazem na aktuální praxi Nejvyššího soudu, odpovídá lhůta několika dnů, maximálně týdnů. Přitom aby takovému návrhu bylo vyhověno, postačuje, když dovolání, v souvislosti s nímž byl návrh podán, splňuje požadavky kladené na něj občanským soudním řádem a když je osvědčeno tvrzení o závažné újmě, která hrozí v případě neprodleného výkonu rozhodnutí, anebo když je zjištěno podání exekučního návrhu. 7. V této souvislosti stěžovatelka upozornila, že jí byla uložena povinnost zaplatit "enormní" částku a toto plnění je na ní - navzdory splnění uvedené povinnosti vůči osobě, které bylo přisouzeno - exekučně vymáháno neznámou kyperskou společností, které měl být nárok na toto plnění údajně postoupen, takže hrozí, že bude nucena uhradit tuto částku dvakrát. Návrh na odložení vykonatelnosti byl odůvodněn hrozbou značné újmy, přičemž dovolání splňovalo všechny formální požadavky, stejně jako v jiných případech, kde Nejvyšší soud návrhu vyhověl, v jejím případě však postupoval diametrálně odlišně. III. Vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatelky 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníku řízení. 9. Nejvyšší soud upozornil, že ústavní stížnost ohledně námitky, že o dovolání nebude rozhodovat zákonný soudce, je "předčasná", resp. podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž poukázal na závěry Ústavního soudu vyslovené v usnesení ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 1800/14 (v SbNU nepublikováno, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) s tím, že je-li výrazně omezena možnost zásahu proti kasačním rozhodnutím dovolacího soudu, i když je "ve hře" otázka zákonného soudce (zákonného složení senátu, který přijal kasační rozhodnutí), je vyloučeno, aby Ústavní soud přijímal věcná rozhodnutí k tomu, zda příslušná věc napadla do "správného" soudního oddělení ještě předtím, než k tvrzenému zásahu dojde. V opačném případě by se stal jedním z prvních článků soudní soustavy a přišel by o roli orgánu kontroly ústavnosti, nepatřícího do systému obecného soudnictví. 10. Dle Nejvyššího soudu je ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná i v té části, kde stěžovatelka brojí proti jeho nečinnosti ve vztahu k návrhu na odklad vykonatelnosti. Má totiž k dispozici nástroj zakotvený v § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a prostř