III.ÚS 35/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 35/24 ze dne 17. 7. 2024 Proporcionalita vazby ve vztahu k hrozícímu trestu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ž., t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2023 č. j. 8 To 260/2023-547, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. září 2023 č. j. 1 T 127/2023-505 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. ledna 2024 č. j. 1 T 127/2023-587, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2023 č. j. 8 To 260/2023-547 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. září 2023 č. j. 1 T 127/2023-505 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 a článku 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2023 č. j. 8 To 260/2023-547 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. září 2023 č. j. 1 T 127/2023-505 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle článku 8 odst. 1, 2 a 5, článku 36 odst. 1, článku 40 odst. 2 a článku 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a trestního spisu Ústavní soud zjistil, že na stěžovatele byla u Obvodního soudu pro Prahu 8 podána obžaloba pro jednání kvalifikované jako přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1, písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (dále jen "trestní zákoník"). Uvedeného trestného činu se měl stěžovatel dopustit (stručně řečeno) tím, že v době nejméně od května roku 2022 do dubna roku 2023, v reakci na nespokojenost se správním řízením vedeným vůči jeho osobě pověřenou pracovnicí Úřadu městské části Praha 8, zasílal dvěma pracovnicím uvedeného úřadu několikrát denně emaily, ve kterých mimo jiné zmiňoval mediálně známé případy vražd, které schvaloval, a dále se ztotožňoval s vražedkyněmi Michelle Sudků a Olgou Hepnarovou, a to s cílem působit na výkon těchto pracovnic, aby jednaly po jeho vůli, přičemž poškozené toto jednání vnímaly jako reálnou výhružku, čímž v nich stěžovatel vzbudil obavu o svůj život a zdraví. Poté, co se jeho jednáním začal zabývat policejní orgán, začal stěžovatel své hrozby směřovat i vůči policistovi tohoto policejního orgánu. 3. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále také "obvodní soud") ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. 4 Nt 11011/2023 z důvodů vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. 4. Dne 22. 9. 2023 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 v rámci hlavního líčení nyní napadeným usnesením č. j. 1 T 127/2023-505 o tom, že se stěžovatel podle § 72 odst. 3 trestního řádu ponechává ve vazbě, neboť důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu i nadále trvá. 5. O stížnosti stěžovatele proti usnesení prvostupňového soudu rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením ze dne 31. 10. 2023 tak, že stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. 6. Usnesením ze dne 2. 1. 2024 č. j. 1 T 127/2023-587 Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl podle § 71a trestního řádu žádost stěžovatele o propuštění z vazby, neboť shledal, že důvod vazby podle § 67 písm. c) trestní řádu i nadále trvá. 7. Dne 5. 1. 2024 proběhlo hlavní líčení, v němž Obvodní soud pro Prahu 8 vynesl rozsudek č. j. 1 T 127/2023-608, kterým stěžovatele uznal vinným ze spáchání shora uvedeného přečinu. Odsoudil jej k odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem za současného vyslovení dohledu se zkušební dobou 3 let. Obvodní soud dále stěžovateli uložil povinnost podrobit se ve zkušební době vhodným programům psychologického poradenství. 8. Téhož dne byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu usnesením obvodního soudu č. j. 1 T 127/2023-604. II. Argumentace stěžovatele 9. Porušení svých práv stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy rezignovaly na svou zákonnou povinnost řádně přezkoumat důvody pokračování vazby, a to zejména ve vztahu k tzv. doktríně zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody. Soudy se podle něj nezabývaly jeho tvrzeními, nedostatečně hodnotily skutkový stav, zejména ve svých rozhodnutích řádně nezohlednily závěry znaleckého posudku stran jeho společenské nebezpečnosti a dále neoznačily konkrétní důkazy, které mají odůvodňovat obavu z opakování či dokonání trestné činnosti. Soudy nedostatečně specifikovaly, které konkrétní emaily stěžovatele považují za dílčí útoky. Stěžovatel dále rozporuje způsob, jakým soudy hodnotily znalecký posudek, kterým mu byla diagnostikována odlišná diagnóza (paranoidní porucha osobnosti), než pro kterou se dosud léčí. Soudy nereflektovaly názor znalců, podle kterého nebyl stěžovatelův pobyt na svobodě nebezpečný. Nadto stěžovatel uvádí, že se poškozeným u hlavního líčení omluvil, proto vyjádření soudů, podle kterých omluvy poškozeným neposkytl, odporují realitě. 10. Stěžovateli není v prostředí vazební věznice zajišťována adekvátní psychiatrická, případně psychologická péče. Vazba psychické problémy spíše umocňuje a existuje-li u něj riziko pro společnost, tak toto je vazbou spíše oddalováno a zvyšováno. Soudy ignorují, že ochrana společnosti může být zaručena i jinými, mimotrestními prostředky. Stěžovatel byl v minulosti na základě soudního rozhodnutí hospitalizován na psychiatrii, a domnívá se, že tyto prostředky na rozdíl od vazby dbají jeho práv a zaručují ochranu společnosti i v dlouhodobém horizontu. Soudy při svém rozhodování zcela opomenuly přihlédnout k výši hrozícího trestu, kdy ve stěžovatelově případě nebylo možno očekávat uložení trestu odnětí svobody. 11. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel napadá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 1. 2024 sp. zn. 1 T 127/2023 a uvádí, že dne 5. 1. 2024 byl v důsledku meritorního rozhodnutí v hlavním líčení propuštěn z vazby na svobodu. Stěžovatel dovozuje, že za takové situace nelze proti prvostupňovému rozhodnutí o ponechání ve vazbě podat stížnost, a že tedy samotné prvoinstanční rozhodnutí představuje poslední procesní prostředek k ochraně jeho práv. Meritorním rozhodnutím stěžovateli nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, ačkoliv jen o dva dny dříve soud rozhodl o nutnosti jeho ponechání ve vazbě. Z toho je podle stěžovatele zjevné, že důvody vazby spočívající v jeho nebezpečnosti pro společnost nebyly naplněny. Dále namítá vnitřní rozpornost rozhodnutí soudu stran toho, zda a jak upřímně se stěžovatel omluvil poškozeným. Stěžovatel dále opakuje námitky, které vznášel proti předchozím vazebním rozhodnutím. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 127/2023, jakož i vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení. 13. Obvodní soud pro Prahu 8 ve svém vyjádření uvedl, že o důvodnosti vazby svědčila zejména skutečnost, že stěžovatel pokračoval ve svém protiprávním jednání i poté, co věc začala prověřovat policie, a činil tak i vůči policejnímu orgánu, který začal jeho trestní věc řešit, takže lze presumovat, že by se stejně mohl snažit ovlivňovat státní zástupce, soudce či další osoby, např. znalce. Při jednáních soudu stěžovatel zkracoval pohybem těla vpřed vzdálenost k vyslýchaným osobám až do té míry, že musel být soudem napomenut, aby se vrátil na své místo (viz zvukový záznam z hlavního líčení dne 5. 1. 2024). Stejné chování stěžovatele popisovala ve své výpovědi svědkyně K. a další svědkyně. Podle obvodního soudu také toto chování stěžovatele vedlo soud k přesvědčení o naplnění důvodů předstižné vazby. Obvodní soud vzal při rozhodování o vazbě v úvahu ustanovení § 68 odst. 4 trestního řádu a přihlédl k účinné ochraně poškozených v této trestní věci. O druhu a výši trestu soud rozhodl až po ukončení dokazování a po závěrečných návrzích procesních stran. Rozhodně nelze tvrdit, že vzhledem ke stupni nebezpečnosti jednání stěžovatele bylo od samého počátku trestního stíhání stěžovatele zřejmé, že mu nebude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Státní zástupce ve svém závěrečném návrhu navrhl pro stěžovatele nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který byl podle obvodního soudu relevan