III.ÚS 980/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 980/13 ze dne 19. 6. 2014 N 126/73 SbNU 903 Přepjatý formalismus při posuzování kauzálních námitek proti směnce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 19. června 2014 sp. zn. III. ÚS 980/13 ve věci ústavní stížnosti Jaroslava Vavříka, zastoupeného JUDr. Jiřím Bílkem, advokátem, AK se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012 č. j. 12 Cmo 273/2012-156, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz, spojené s návrhem na zrušení § 10 a 17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení. I. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012 č. j. 12 Cmo 273/2012-156 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012 č. j. 12 Cmo 273/2012-156 se ruší. III. Návrh na zrušení ustanovení § 10 a 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, se odmítá. Odůvodnění I. 1. Návrhem doručeným dne 20. 3. 2013 se Jaroslav Vavřík (dále jen "žalovaný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek vydaný v řízení o zaplacení částky 30 592 Kč s úrokem a odměnou ze směnky. 2. Spolu s ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušit ustanovení § 10 a 17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 24 Cm 375/2009 vyplývají následující skutečnosti. 3. Dne 22. 3. 2002 žalovaný uzavřel smlouvu, kterou se věřitel FAST FINANCE, s. r. o., (dále též jen "věřitel") zavázal poskytnout mu půjčku 12 000 Kč, jež měla být vrácena s poplatkem za poskytnutí půjčky 6 460 Kč (tedy celkem 18 460 Kč) v 26 týdenních splátkách po 710 Kč počínaje 29. 3. 2002, nejpozději každé pondělí osobě pověřené vybíráním splátek. 4. Dne 22. 3. 2002 k zajištění závazku z výše uvedené smlouvy o půjčce ze dne 22. 3. 2002 vystavil žalovaný blankosměnku vlastní s doložkou bez protestu, která mohla být doplněna v údaji směnečné sumy částkou odpovídající všem dlužným závazkům dlužníka ze strany smlouvy o půjčce, kterou se zavázal zaplatit na řad společnosti FAST FINANCE, s. r. o., dne 5. 3. 2008 v sídle remitenta. 5. Dne 11. 12. 2002 věřitel podal u Okresního soudu v Chomutově návrh na vydání platebního rozkazu s tvrzením, že z dlužné částky 18 460 Kč žalovaný vrátil jen 4 310 Kč; požadoval tudíž zaplacení částky 14 150 Kč (dlužná jistina a úroky). Platební rozkaz byl Okresním soudem v Chomutově vydán dne 27. 5. 2004 č. j. 18 C 77/2003-10. 6. Dne 9. 11. 2004 usnesením č. j. 50 Nc 7867/2004-6 Okresní soud v Chomutově k uspokojení pohledávky věřitele ve výši 14 150 Kč a nákladů řízení v částce 7 380 Kč nařídil exekuci na majetek dlužníka (žalovaného) a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Petra Kociána. 7. Dne 9. 8. 2005 dlužník (žalovaný) uhradil částku 14 150 Kč a dne 29. 8. 2005 uhradil náklady nalézacího řízení v částce 7 380 Kč a následně pak ještě náklady exekuce. 8. Směnka specifikovaná výše v bodu 4, jež byla později doplněna směnečnou sumou v částce 30 592 Kč s příslušenstvím (což byla částka, která měla představovat dlužnou smluvní pokutu), při splatnosti dne 5. 3. 2008 zaplacena nebyla; směnka byla nedatovaným indosamentem převedena remitentem na společnost GORASAN COMPANY LIMITED, se sídlem na Kypru (dále též jen "žalobce"). 9. Dne 20. 7. 2009 směnečným platebním rozkazem č. j. 24 Cm 375/2009-13 Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "nalézací soud") na návrh žalobce GORASAN COMPANY LIMITED, se sídlem na Kypru, žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci ve smyslu čl. I § 48 odst. 1 zákona směnečného a šekového 1. směnečný peníz v částce 30 592 Kč, 2. šestiprocentní úroky p. a. ze směnečného penízu od 6. 3. 2008 do zaplacení, 3. odměnu ve výši 1/3 směnečného penízu v částce 102 Kč, 4. náklady řízení v částce 16 830,90 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do tří dnů od doručení platebního rozkazu, nebo aby v téže lhůtě podal u tohoto soudu námitky, v nichž musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. 10. Směnečný platební rozkaz ze dne 20. 7. 2009 č. j. 24 Cm 375/2009-13 žalovaný napadl v plném rozsahu včasnými námitkami, v nichž tvrdil, že směnku (původně blankosměnku) nepodepsal, že směnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím právem (přitom není jasné, kdo směnku vyplnil, zda remitent nebo žalobce), a to proto, že dluh vůči remitentovi uhradil včetně úroků, přičemž případný nárok na smluvní pokutu za prodlení dlužníka nevznikl vzhledem k prodlení věřitele - nedostatku jeho součinnosti při dohodnutém režimu splácení dluhu. Takový nárok ostatně ani nebyl požadován. Směnka je s ohledem na to neplatná; neplatná je i z toho důvodu, že v ní není řádně uvedeno platební místo. Pochybná byla podle žalovaného i existence žalobce a průkaz plné moci jeho zástupce. Směnka nebyla předložena k placení. 11. Dne 6. 4. 2012 rozsudkem č. j. 24 Cm 375/2009-138 nalézací soud o námitkách žalovaného rozhodl tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 20. 7. 2009 č. j. 24 Cm 375/2009-13 v plném rozsahu zrušil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). V odůvodnění uvedl, že směnečný platební rozkaz byl zrušen vzhledem k důvodnosti kauzálních námitek žalovaného. V okamžiku indosace směnky byla již nařízena exekuce na splnění kauzálního závazku; žalobce jako nabyvatel tak musel (či měl) žádat po indosantovi odpovídající informace o tom, zda lze použít směnku jako instrument zajištění. V době indosace již byla exekučním soudem nařízena exekuce k uspokojení pohledávky věřitele z kauzálního vztahu, případně, pokud o rozhodnutí exekučního soudu ještě kauzální věřitel a remitent směnky nevěděl, pokud mu rozhodnutí exekučního soudu ze dne 9. 11. 2004 nebylo v té době ještě doručeno, musel pak vědět alespoň to, že již byl podán návrh na takovou exekuci. Za daných okolností tak nepochybně musely být či měly být tyto informace známy i žalobci jako indosatáři, neboť je nepředstavitelné, aby za daných okolností nabýval takové množství (zjevně zajišťovacích) směnek bez přiměřené prověrky jejich kauzálního závazku. Je skutečností, že až do okamžiku splnění kauzálního dluhu je oprávněn směnečný věřitel vymáhat souběžně i dluh ze směnky jako ze zajištění kauzálního závazku (a je oprávněn v rámci takového postupu i směnku převést na jiného), nicméně při souběžném vymáhání kauzálního závazku i závazku ze zajišťující směnky a při splnění - tak jako v tomto případě - kauzálního závazku, odpadá důvod pro placení směnky jako zajištění splněného závazku. Žalobci tedy nic nebránilo ani při probíhajícím exekučním řízení na kauzální pohledávku nechat na sebe převést směnku, musel pak ovšem nutně počítat s tím, že může být za takových okolností vystaven námitce splnění kauzálního dluhu stejně jako remitent. Tím je dána přípustnost námitky splnění kauzálního dluhu vůči nabyvateli směnky. Splnění kauzálního dluhu bylo prokázáno. V případě existence nároku na smluvní pokutu by muselo jít o splatnou smluvní pokutu, a protože v daném případě nebyla splatnost smluvní pokuty sjednána, musela by zde být výzva věřitele k zaplacení tohoto závazku (§ 536 obč. zák.). Z vyložených důvodů soud směnečný platební rozkaz na základě důvodné kauzální námitky v plném rozsahu zrušil, když uvedl, že další námitky žalovaného (vedle nedůvodné námitky nepravého podpisu a důvodné námitky kauzální) již důvodné nebyly. 12. Dne 6. 12. 2012 rozsudkem č. j. 12 Cmo 273/2012-156 Vrchní soud v Praze (dále též jen "odvolací soud") k odvolání žalobce rozsudek nalézacího soudu ze dne 6. 4. 2012 č. j. 24 Cm 375/2009-13 změnil tak, že směnečný platební rozkaz nalézacího soudu ze dne 20. 7. 2009 č. j. 24 Cm 375/2009-13 ponechal v platnosti (výrok I) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů a z toho důvodu zaplatit na účet advokáta žalobce ve stanovené lhůtě částku 8 052 Kč (výrok II). 13. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že pokud jde o námitku vyplnění směnky v rozporu s vyplňovací dohodou, opírající se dále o skutkové tvrzení o úhradě dluhu z půjčky, fakticky se jedná o dvě námitky, vycházející z čl. I § 10 a 17 zákona směnečného a šekového. Námitka porušení vyplňovací dohody může být směnečným dlužníkem v případě, kdy se jedná o směnku převedenou na nového majitele, uplatněna jen v případě, že je prokázáno, že nový majitel nabyl směnku nevyplněnou, tedy blankosměnku a tu následně vyplnil v rozporu s vyplňovací dohodou uzavřenou mezi remitentem a směnečným dlužníkem. V dané věci to prokázáno nebylo. Pak ovšem je nutno kauzální námitky žalovaného, tedy jeho skutková obranná tvrzení, vycházející ze vztahu žalovaného k dřívějšímu majiteli smě