IV.ÚS 123/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 123/25 ze dne 10. 9. 2025 Veřejnost zasedání u povolení obnovy trestního řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., t. č. Věznice Pardubice, zastoupeného Mgr. Václavem Hebkým, advokátem, sídlem Uruguayská 380/17, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2024 č. j. 4 To 519/2024-42, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2024 č. j. 4 To 519/2024-42 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům a právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2024 č. j. 4 To 519/2024-42 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") trestním příkazem ze dne 21. 12. 2022 č. j. 1 T 93/2022-121 stěžovatele uznal vinným z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, mu uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti R&R Pilka, s. r. o., společně a nerozdílně se spoluodsouzeným L. Z. částku 55 500 Kč a se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních (§ 229 odst. 2 trestního řádu). 3. Okresní soud usnesením ze dne 31. 10. 2024 č. j. 1 Nt 201/2024-35 rozhodl, že podle § 284 odst. 1 trestního řádu se ve prospěch stěžovatele povoluje obnova řízení, které skončilo výše uvedeným trestním příkazem, protože vyšly najevo skutečnosti soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě odůvodnit jiné rozhodnutí o vině (§ 278 odst. 1 trestního řádu), a v důsledku toho se zrušuje uvedený trestní příkaz v rozsahu týkajícím se stěžovatele, jakož i další na něho obsahově navazující rozhodnutí, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. 4. Z podnětu stížnosti státního zástupce Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu zrušil usnesení okresního soudu a znovu rozhodl tak, že návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci vedené okresním soudem pod sp. zn. 11 T 93/2022 se podle § 283 písm. d) trestního řádu zamítá, neboť důvody podle § 278 odst. 1 trestního řádu nejsou dány. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že krajský soud porušil jeho ústavně zaručená práva tím, že zrušil usnesení okresního soudu v neveřejném zasedání a sám návrh na povolení obnovy řízení zamítl, aniž by znovu provedl dokazování nebo umožnil stěžovateli a jeho obhájci účastnit se jednání a vyjádřit se k věci. Tento postup označuje za rozhodnutí "kabinetní justice", které je překvapivé a odporuje principům spravedlivého procesu. 6. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 566/13 (N 189/71 SbNU 259)], ze kterého vyplývá, že rozhoduje-li soud druhého stupně o stížnosti směřující proti rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byla povolena obnova trestního řízení, může ve smyslu § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené rozhodnutí zrušit a sám návrh na povolení obnovy zamítnout podle § 283 písm. d) trestního řádu (tzn. pro nedůvodnost na základě skutkových úvah) jen způsobem uvedeným v § 286 odst. 1 trestního řádu, tj. ve veřejném zasedání, zatímco opačný výklad je v rozporu s požadavkem kontradiktornosti řízení a dokazování garantovaným v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny. 7. Dále stěžovatel cituje nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 1377/16 (N 175/82 SbNU 705), který princip kontradiktornosti a rovnosti stran v řízení o obnově rozvinul tak, že v řízení o stížnosti proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení v trestní věci je třeba analogicky aplikovat ustanovení upravující odvolací řízení v trestní věci samé. Z tohoto nálezu vyplývá, že jelikož stížnostní soud může provádět a hodnotit důkazy, načež rozhoduje o meritu věci (ve smyslu povolení obnovy), musí pro zachování zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti stran rozhodovat ve veřejném zasedání. 8. Stěžovatel dokládá protokolem ze dne 16. 12. 2024, že krajský soud rozhodl v neveřejném zasedání, a dovozuje, že tím jednoznačně porušil zásadu kontradiktornosti a právo na obhajobu, protože jemu ani jeho obhájci neumožnil se k věci vyjádřit. Takový postup je v rozporu s ústavně zaručenými právy a měl by vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 9. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení. 10. Krajský soud ve vyjádření uvádí, že novým důkazem relevantním pro obnovovací řízení má být změna výpovědi spoluodsouzeného L. Z. Podle krajského soudu okresní soud hodnotil změněnou výpověď Z. nekriticky a nezkoumal její spolehlivost ve vztahu k předchozím zjištěním objektivně doloženým v dřívějším řízení. Oproti tomu, krajský soud se spolehlivostí nového důkazu pečlivě zabýval a obsah výpovědi porovnal s genezí opatřování jednotlivých důkazů. Ta totiž, jak je uvedeno v bodě 18. napadeného usnesení, věrohodnost změněné výpovědi spoluodsouzeného L. Z. vyvrací. Důkladné posouzení spolehlivosti důkazu, který označuje stěžovatel za klíčový pro rozhodnutí o své vině, přitom nemůže porušit právo odsouzeného na spravedlivý proces. 11. Krajské státní zastupitelství vyjádření nepodalo. IV. Procesní předpoklady projednání návrhu 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel proti napadenému usnesení prostředek k ochraně svého práva neměl k dispozici (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti V. A. Obecná východiska 13. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), bod 16.]. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedené obecnými soudy Ústavní soud hodnotí jako neústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjejí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli [srov. např. nález ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767)]. 14. Z čl. 89 odst. 2 Ústavy, jakož i z § 13 a 23 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že Ústavní soud je vázán svou vlastní nálezovou judikaturou, resp. právními názory v ní obsaženými. Stejně tak každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích (viz mutatis mutandis § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Jde o projev předvídatelnosti soudního rozhodování a zásady legitimního očekávání účastníků řízení. Vzhledem k tomu, že co do skutkových okolností i právního posouzení je věc stěžovatele plně srovnatelná s věcí, o níž bylo rozhodnuto nálezem Ústavn