IV.ÚS 906/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 906/25 ze dne 17. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ş. Z., zastoupeného Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem, sídlem Plzeňská 2095/150, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2024 č. j. 15 To 87/2024-128 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2024 č. j. Nt 251/2024-95, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl v původním řízení rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 16. 3. 2016 č. j. 46 T 16/2015-6554 uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí specifikovaných věcí. Dalším výrokem byl stěžovatel zproštěn obžaloby. Městský soud rozhodl též o vině a trestu spoluobviněného. 3. Proti rozsudku městského soudu podali stěžovatel, spoluobviněný a státní zástupce v jejich neprospěch odvolání, na jejichž základě Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 8. 8. 2016 č. j. 11 To 57/2016-6795 napadený rozsudek ohledně stěžovatele podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zrušil v odsuzující části a nově rozhodl téměř shodně jako městský soud s tím rozdílem, že stěžovatele (a spoluobviněného) pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou, a opravil některé nepřesnosti. Ve zprošťující části pak k odvolání státního zástupce rozsudek ohledně stěžovatele a spoluobviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu zrušil a věc podle § 259 odst. 1 trestního řádu vrátil městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Městský soud rozsudkem ze dne 15. 12. 2016, č. j. 46 T 16/2015-7289 podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku zrušil výrok o vině pod body I/1, 2, 3 a celý výrok o trestu z původního rozsudku a znovu uznal stěžovatele vinným pod body I/1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a pod bodem II. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, pod bodem II. ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Za tyto zločiny a za přečin podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku mu uložil společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti let a trest propadnutí věcí. 4. Vrchní soud usnesením ze dne 26. 6. 2017 č. j. 11 To 32/2017-7544 stěžovatelovo odvolání proti tomuto rozsudku podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. 5. Dovolání stěžovatele proti rozsudku vrchního soudu ze dne 8. 8. 2016 č. j. 11 To 57/2016-6795 Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 9. 2018 sp. zn. 11 Tdo 687/2018 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Odmítl též dovolání spoluobviněného. 6. Následně městský soud napadeným usnesením podle § 283 písm. d) trestního řádu zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 46 T 16/2015, neboť neshledal důvody obnovy podle § 278 trestního řádu. 7. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou vrchní soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel poukazuje, že Třetí soud pro závažnou trestnou činnost v Edirne, Turecká republika, (dále jen "soud pro závažnou trestnou činnost") rozsudkem ze dne 13. 10. 2023 č. j. 2021/404 jej zprostil obžaloby ze spáchání skutku spočívajícího ve vývozu omamných a psychotropních látek. Z tohoto rozhodnutí podle něj vyplývají nové skutečnosti, které nebyly soudům v České republice v původním řízení známy a které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o jeho vině. 9. Namítá, že v návrhu na povolení obnovy řízení označil nové skutečnosti a důkazy, zejména výpovědi několika konkretizovaných svědků v trestním řízení před soudem pro závažnou trestnou činnost. Stěžovatel brojí proti závěru obecných soudů v řízení o povolení obnovy, že zmiňované svědecké výpovědi těchto osob nejsou novými skutečnostmi podle § 278 trestního řádu. Vymezuje se proti tvrzení, že navrhované osoby byly orgánům činným v trestním řízení známy, pokud byly pouze zmíněny v úředním záznamu policejního orgánu. Zpochybňuje, že pouhé uvedení jména v úředním záznamu může být důvodem k tvrzení soudu, že jde o důkazy soudu známé. Zdůrazňuje, že určující není, zda byly osoby známy, ale zda byly známy skutečnosti těmito osobami tvrzené, které se objevily až v odůvodnění zprošťujícího rozsudku tureckého soudu. 10. Stěžovatel má za to, že výslechy navrhovaných svědků, zejména C. Ö. a M. S., by vyvrátily mylné domněnky obecných soudů o jeho komunikaci s osobou jménem C. N., na základě které dovodily jeho znalost obsahu nákladu kamionu. Poukazuje, že z předloženého rozsudku soudu pro závažnou trestnou činnost je zjevné, že žádná osoba C. N. nebyla soudem pro závažnou trestnou činnost ztotožněna, zatímco české soudy považovaly tuto osobu za spolupachatele dovozu heroinu jen na základě stěžovatelovy poznámky "když Bůh dá, tak z toho nebude průšvih". 11. Stěžovatel vytýká soudům, že se v řízení o povolení obnovy nevypořádaly s jeho námitkou týkající se svědka F. P., který podle výpovědi A. I. před soudem pro závažnou trestnou činnost zajišťoval transport zboží do Nizozemí. Tento svědek se podle něj osobně účastnil cesty kamionu přes hraniční přechody mezi Tureckem a Bulharskem a mohl by vysvětlit řadu dosud neobjasněných skutečností, zejména kde byl heroin naložen do kamionu a z jakého důvodu transport vedl přes Rumunsko. 12. Namítá rovněž nesprávný přístup soudů k navrhovaným svědkům A. I. a D. I. Připouští, že vypovídali v přípravném řízení na úřední záznam o podání vysvětlení, ale zdůrazňuje, že ve svých výpovědích před soudem pro závažnou trestnou činnost uvedli jiné a nové skutečnosti, než jaké sdělili v českém přípravném řízení. Brojí proti tomu, že městský soud v řízení o povolení obnovy zamítl jejich výslech s poukazem na to, že již byli orgánům činným v trestním řízení známi, aniž by se vypořádal s obsahem jejich nových tvrzení. Výslech A. I. by mohl vysvětlit důvody odstávky kamionu v Rumunsku, okolnosti nakládky zboží v Istanbulu a kdy a jakým způsobem byl v kontaktu se stěžovatelem. 13. Stěžovatel zpochybňuje správnost konstatování obecných soudů, že již v původním řízení bylo řádně zjištěno, jakým způsobem a kde se drogy dostaly do kamionu. Vytýká, že soudy vycházely pouze z listinných důkazů a nezjišťovaly, jak kamion naložený drogami přejel přes tři celní kontroly, aniž byly drogy nalezeny. Poukazuje na to, že z odůvodnění soudu pro závažnou trestnou činnost vyplývá existence velkého časového prostoru pro nakládku drog po výjezdu kamionu z Turecka. Stěžovatel poukazuje, že turecká policie provedla vyšetřování včetně ověření trasy kamionu, který byl po cestě dvakrát kontrolován tureckými orgány a následně na hranicích v Bulharsku, a to bez jakéhokoli nálezu. 14. Vrchnímu soudu vytýká, že se nesprávně ztotožnil se závěry městského soudu a nevypořádal se řádně s námitkou, že městský soud přesvědčivě nezdůvodnil, proč stěžovatel v návrhu na povolení obnovy řízení nepředestřel žádnou novou skutečnost. Zpochybňuje závěr vrchního soudu, že navrhované důkazy nejsou schopny ovlivnit výsledek původního řízení, když podle něj z obsahu rozsudku soudu pro závažnou trestnou činnost nevyplývají takové skutečnosti, které by v kontextu s dalšími důkazy podporovaly jinou verzi skutkového děje. Podle stěžovatele navrhované důkazy svědeckými výpověďmi a rozhodnutím soudu pro závažnou t