§ 14 Nařízení o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích – Skončení pracovního poměru.
Nařízení o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích · 120/1950 Sb. · § 14 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 14 nařízení 120/1950 stanovuje povinnosti státního zaměstnance při ukončení pracovního poměru, jako je předání práce a vrácení pomůcek, a dále upravuje jeho právo na vydání osvědčení o zaměstnání.
§ 14 Skončení pracovního poměru.
(1) Zaměstnanec je povinen při skončení pracovního poměru řádně předat práci a vrátit pracovní pomůcky.
(2) Zaměstnanec obývající služební nebo naturální byt je povinen při skončení pracovního poměru odstěhovat se z tohoto bytu, jakmile mu bude obstarán přiměřený byt náhradní.
(3) Povinnost mlčenlivosti i povinnost nahradit státu škodu trvá i po skončení pracovního poměru.
(4) Při skončení pracovního poměru vydá se zaměstnanci na jeho žádost osvědčení o délce a způsobu zaměstnání.
Paragraf 14 nařízení 120/1950 stanovuje povinnosti státního zaměstnance při ukončení pracovního poměru, jako je předání práce a vrácení pomůcek, a dále upravuje jeho právo na vydání osvědčení o zaměstnání.
Co to znamená v praxi
Při odchodu ze zaměstnání musíte řádně předat veškerou práci, kterou jste vykonávali, a vrátit všechny pracovní pomůcky, které vám byly svěřeny.
Pokud jste bydleli ve služebním nebo naturálním bytě, musíte se z něj odstěhovat, jakmile vám bude zajištěn jiný, přiměřený byt.
Povinnost mlčenlivosti a povinnost nahradit státu případnou škodu trvá i po skončení vašeho pracovního poměru.
Na vaši žádost vám zaměstnavatel musí vydat osvědčení, které potvrdí délku vašeho zaměstnání a způsob, jakým jste byli zaměstnáni.
Na co si dát pozor
Ujistěte se, že máte zajištěn náhradní byt, než se odstěhujete ze služebního bytu, jelikož povinnost odstěhování je vázána na jeho obstarání.
Pamatujte, že i po odchodu ze zaměstnání vás stále váže povinnost mlčenlivosti a odpovědnost za škodu způsobenou státu.