Novela Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů od 2008-01-01: co se mění

§ 5 (1) Exekutor může zaměstnávat zaměstnance. (2) Na základě písemného zmocnění uděleného exekutorem mohou jeho zaměstnanci vykonávat jednotlivé úkony exekuční činnosti a další činnosti za podmínek a v rozsahu stanoveném tímto zákonem. (3) Na pracovní poměr zaměstnanců exekutora se vztahuje zvláštní právní předpis.2)

§ 7 (1) Státní dohled nad exekuční činností a nad činností exekutora podle § 74 odst. 1 písm. b) vykonává Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“). Ministerstvo provádí státní dohled i na základě písemných podnětů právnických nebo fyzických osob. (2) Ministerstvo při výkonu státního dohledu prověřuje zákonnost postupu soudního exekutora, dodržování kancelářského řádu a plynulost a délku exekučního řízení. (3) Ministerstvo je při výkonu státního dohledu oprávněno a) provádět pravidelné kontroly exekutorských úřadů, b) nahlížet do spisů, listin a evidenčních pomůcek exekutora, pořizovat si z nich výpisy a kopie, c) požadovat ve lhůtě, kterou stanoví, písemné vyjádření exekutora k věci, která je předmětem státního dohledu, d) požadovat ústní vysvětlení exekutora, popřípadě jeho zaměstnance k věci, která je předmětem státního dohledu, pokud písemné vyjádření podle písmene c) není nutné nebo je nedostatečné, e) vstupovat do prostor exekutorského úřadu po předchozím oznámení soudnímu exekutorovi nebo jeho zástupci, který je vedením úřadu pověřen. (4) Exekutor je povinen ministerstvu při výkonu státního dohledu poskytnout požadovanou součinnost tím, že a) zašle ve lhůtě stanovené ministerstvem kopie požadovaných listin, případně na dobu nezbytně nutnou spis, b) poskytne písemné vyjádření podle odstavce 3 písm. c), c) na předvolání se dostaví k podání ústního vysvětlení podle odstavce 3 písm. d). (5) Komora vykonává dohled nad činností exekutora a nad vedením exekutorských úřadů. (3) Dohled se provádí zejména a) kontrolou spisů, listin řízením činnosti exekutorského úřadu. Pro výkon dohledu platí obdobně odstavce 3 a evidenčních pomůcek exekutora, b) sledováním dodržování zákonnosti postupů při výkonu exekuční činnosti a prověřováním délky exekučního řízení. 4.

§ 8 EXEKUTOR Ministr spravedlnosti (dále jen „ministr“) a) na návrh Komory jmenuje a odvolává exekutory, b) po projednání s Komorou určuje či zvyšuje počet exekutorských úřadů v obvodu každého okresního soudu a jejich případnou změnu, c) na návrh Komory může přeložit exekutory s jejich souhlasem do obvodu jiného okresního soudu, d) jmenuje z řad soudců jednu třetinu členů zkušební a kárné komise, e) vyhlašuje výběrové řízení za podmínek stanovených v § 10 odst. 2. HLAVA II Díl 1

§ 27 Další Vykonavatel exekutora a další zaměstnanci exekutora (1) Exekutor může zaměstnávat v pracovním poměru vykonavatele exekutora a další zaměstnance. (2) Exekutor může vykonavatele exekutora pověřit tyto provedením úkonů, které ve výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu provádí vykonavatel3a). Další zaměstnance může pověřit vykonáním jednoduchých úkonů, které souvisí s exekuční činností nebo další činností. (3) Vykonavatelem exekutora může být občan České republiky, který a) má plnou způsobilost k právním úkonům, b) je bezúhonný, c) má úplné středoškolské vzdělání, d) je v pracovním poměru u exekutora po dobu nejméně 1 roku, e) složil kvalifikační zkoušku vykonavatele exekutora. (4) Rozsah a způsob kvalifikační zkoušky vykonavatele exekutora určí Komora podle § 110 odst. 7 písm. c) a § 110 odst. 8. HLAVA III Díl 1

§ 31 (1) Exekutor je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl při provádění exekuční nebo další činnosti. (2) Povinnosti mlčenlivosti může exekutora zprostit orgán Komory, a to pouze z důvodů zvláštního zřetele hodných, v nezbytné míře a pro jednotlivý případ. (3) Exekutor je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se mohou dotýkat oprávněných zájmů účastníků exekučního řízení. Účastník řízení, jehož oprávněného zájmu se skutečnost dotýká, může exekutora povinnosti mlčenlivosti o takové skutečnosti zprostit. (4) Exekutor nemá povinnost mlčenlivosti ve vztahu ke svému zaměstnanci, kterého pověřuje provedením jednotlivých úkonů podle zákona, pokud je tato osoba povinna sama povinnost mlčenlivosti zachovávat. (5) Povinností mlčenlivosti není exekutor vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a oprávněným nebo povinným nebo jejich právními nástupci. nástupci, a pro výkon státního dohledu. (6) Povinnosti mlčenlivosti se exekutor nemůže dovolat v kárném řízení podle tohoto zákona; podrobnosti stanoví kárný řád. (7) Povinností mlčenlivosti není dotčena zákonem uložená povinnost překazit spáchání trestného činu.4) Porušením povinnosti mlčenlivosti není plnění povinností vůči příslušnému orgánu podle zvláštního právního předpisu o boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo zvláštního právního předpisu o provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. (8) Povinnost mlčenlivosti podle odstavce 1 trvá i po zániku výkonu úřadu exekutora. (9) Povinnost mlčenlivosti v rozsahu stanoveném v odstavcích 1 až 8 se obdobně vztahuje i na zaměstnance exekutora, na činnost exekutora v orgánech Komory, rovněž na členy orgánů Komory a její zaměstnance, jakož i na všechny osoby, které se účastní kárného řízení podle tohoto zákona. U těchto osob trvá i po skončení jejich pracovního poměru u exekutora nebo u Komory, popřípadě po skončení jejich funkce v orgánu Komory. (10) Porušení povinnosti mlčenlivosti podle předchozích odstavců zakládá kárnou odpovědnost exekutora a jeho odpovědnost za škodu, která porušením této povinnosti vznikla.

§ 44 Nařízení exekuce a pověření exekutora (1) Exekutor, kterému došel návrh oprávněného na nařízení exekuce, předloží tento návrh spolu s exekučním titulem nejpozději do 15 dnů soudu a požádá ho o udělení pověření k provedení exekuce. Neobsahuje-li návrh všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, běží lhůta k předložení návrhu soudu až ode dne doručení opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi. (2) Soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena. (3) Usnesení se doručí exekutorovi, oprávněnému, povinnému a orgánu, který je podle zvláštních právních předpisů pověřen vedením evidence zástavních práv k movitým věcem, evidence majitelů a držitelů motorových vozidel a centrální evidence exekucí, orgánům exekucí. Orgánům pověřeným vedením evidence (rejstříků) právnických osob,16) centrálnímu depozitáři a jiným osobám oprávněným k vedení evidence investičních nástrojů a osob16), katastrálnímu úřadu, v obvodu jehož územní působnosti se nachází sídlo soudu, který exekuci nařídil. nařídil, případně dalším orgánům či osobám se usnesení doručí, jen je-li to potřebné pro vedení exekuce. (4) Usnesení o nařízení exekuce se doručí oprávněnému a povinnému do vlastních rukou. Odepře-li povinný usnesení o nařízení exekuce přijmout, je usnesení doručeno dnem, kdy jeho přijetí bylo odepřeno; o tom musí být povinný poučen doručovatelem. (5) Povinnému nesmí být usnesení o nařízení exekuce doručeno dříve než exekutorovi a oprávněnému. (6) Usnesení o nařízení exekuce obsahuje označení a) soudu, který pověřuje exekutora provedením exekuce, b) exekutora, který je pověřen provedením exekuce, c) exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila, d) oprávněného a povinného, e) povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce, f) podpis soudce, datum rozhodnutí a poučení o odvolání, o jeho náležitostech a o tom, že nebudou-li v něm uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, soud odvolání odmítne. (7) Po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Věta první a druhá se nepoužije, je-li povinným stát. (8) Exekutor může požádat exekuční soud o ustanovení opatrovníka povinnému, jehož pobyt není znám, kterému se nepodařilo doručit usnesení o nařízení exekuce na adresu jeho sídla nebo na jinou známou adresu v České republice nebo v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. (9) Požádá-li oprávněný soud o změnu exekutora, soud po vyjádření exekutora jej pověření zprostí, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné. V takovém případě pověří soud provedením exekuce exekutora, kterého navrhne oprávněný, a věc mu přípisem postoupí. Účinky původního návrhu oprávněného na nařízení exekuce zůstávají zachovány. Odměna exekutora, který byl zproštěn pověření, se vypočítá tak, jako by došlo k zastavení exekuce. (10) Proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Podá-li povinný odvolání k rukám exekutora, je ten povinen postoupit je bez zbytečného odkladu příslušnému soudu; doručením exekutorovi je zachována lhůta k podání odvolání.

§ 46 Exekuční příkaz (1) Exekutor pověřený provedením exekuce činí i bez návrhu úkony směřující k jejímu provedení. (2) Exekutor je povinen provádět exekuce v pořadí, v jakém mu byla doručena usnesení o nařízení exekuce. (3) Exekutor upustí od provedení exekuce jen tehdy, splní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, a uhradí náklady exekuce. Prováděl-li exekutor exekuci prodejem nemovitosti, popřípadě podniku, Exekutor písemně oznámí příslušnému katastrálnímu úřadu, soudu a těm, kterým se doručuje usnesení o nařízení exekuce, že upustil od provedení exekuce.

§ 47 Exekuční příkaz (1) Exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. (2) Exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu se exekuce provede po právní moci usnesení o nařízení exekuce. (3) Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek. (4) Majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.

§ 53 Prohlášení o majetku povinného (1) Exekutor je oprávněn nahlédnout do soudního spisu o prohlášení majetku povinného nebo soudu navrhnout, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o svém majetku. (2) Jestliže podá exekutor návrh na prohlášení o majetku, postupuje soud podle ustanovení § 250a 260a až 260h občanského soudního řádu; soud návrhu vyhoví ve lhůtě 15 dnů. Ustanovení § 260b odst. 1 občanského soudního řádu se nepoužije. K návrhu na prohlášení o majetku exekutor připojí exekuční titul, ledaže se návrh podává u soudu, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně. (3) V ostatním má exekutor stejná práva, jaká ustanovení občanského soudního řádu upravující prohlášení o majetku přiznávají oprávněnému.

§ 55 Zastavení exekuce (1) Exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 občanského soudního řádu). (2) Nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu. (3) Rozhodnutí o zastavení exekuce se doručí oprávněnému, povinnému, exekutorovi pověřenému provedením exekuce a katastrálnímu úřadu, v obvodu jehož územní působnosti těm, kterým se nachází sídlo soudu, který exekuci nařídil. doručuje usnesení o nařízení exekuce.

§ 56 Písemnosti v exekučním řízení doručuje vždy exekutor buď sám osobně nebo prostřednictvím pošty svého zaměstnance anebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo jiné osoby, která provádí přepravu zásilek.

§ 66 Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí (1) Při provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného exekutor vždy, i bez návrhu oprávněného, zajistí movité věci, které sepsal. Zajištěné věci převezme do své úschovy nebo je uloží u vhodného schovatele. (2) K provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného může exekutor přistoupit, jen jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. (3) Při provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného exekutor nerozhoduje o závazcích vydražitele podle § 336n odst. 2 občanského soudního řádu. (4) Exekutor nerozhoduje podle § 337d občanského soudního řádu. (5) Znalec oceňuje nemovitost a její příslušenství a jednotlivá práva a závady s nemovitostí spojené obvyklou cenou podle zvláštního právního předpisu.18) (6) Exekutor pověřený provedením exekuce je oprávněn podat jménem oprávněného návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. (7) Povinnost podle § 328a odst. 1 občanského soudního řádu je splněna vyvěšením veřejné vyhlášky na úřední desce exekutora a soudu; vedle tohoto zveřejnění může exekutor nabídku uveřejnit prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků nebo veřejně přístupné počítačové sítě. Povinnost nabídky se vztahuje na instituce, jejichž zřizovatelem je stát nebo obec.

§ 68 (1) Při provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného exekutor provádí přípravné úkony pro rozhodnutí soudu o rozvrhu, neprovádí však rozvrhová jednání. Částky přiznané věřitelům exekutor vyplatí podle pravomocných rozvrhových usnesení. Exekutor vrátí spis soudu, jakmile se vydražitel stal vlastníkem vydražené nemovitosti. (2) Náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v § 337c odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu.

§ 70 Exekuce prodejem podniku (1) K provedení exekuce prodejem podniku nebo části podniku povinného může exekutor přistoupit, jen jestliže bude doloženo, že podnik nebo část podniku je majetkem povinného. (2) Při provedení exekuce prodejem podniku nebo jeho části exekutor nerozhoduje o závazcích vydražitele podle § 338za odst. 2 občanského soudního řádu. (3) Exekutor ustanoví v exekučním příkazu správce podniku. Správcem podniku může exekutor ustanovit také veřejnou obchodní společnost, která je zapsána v seznamu správců konkursní podstaty. (4) Při provedení exekuce prodejem podniku nebo jeho části exekutor provádí přípravné úkony pro rozhodnutí soudu o rozvrhu, neprovádí však rozvrhová jednání. Částky přiznané věřitelům exekutor vyplatí podle pravomocných rozvrhových usnesení. Spis vrátí soudu, jakmile do majetku vydražitele přešel vydražený podnik nebo jeho část. (5) Náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v § 338ze odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. (6) Při oceňování podniku nebo jeho části se použije obvyklá cena podle zvláštního právního předpisu.18)

§ 87 NÁKLADY EXEKUCE (1) Náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu20) (dále jen „náklady exekuce“). (2) Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen „náklady oprávněného“). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. (3) Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. (4) Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

§ 88 (1) Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. (2) Příkaz k úhradě nákladů exekuce obsahuje označení a) soudu, který pověřil exekutora provedením exekuce, b) exekutora, který je pověřen provedením exekuce, c) exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila, d) oprávněného a povinného, e) povinnosti, která má být exekucí vymožena, a f) datum a podpis exekutora a poučení o námitkách. (3) Účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 3 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (§ 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal. (4) Rozhodnutí soudu o námitkách se doručí oprávněnému, povinnému a exekutorovi. Proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek.

§ 89 ODMĚNA EXEKUTORA Dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil hradí náklady exekuce. exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. HLAVA VII

§ 94 Nahlížení do spisů (1) Oprávněné orgány a osoby mohou nahlížet do spisů, které nejsou uloženy v archivu exekutora, a pořizovat si z nich výpisy; oprávněné osoby tak mohou činit výlučně v kanceláři exekutora pod jeho dohledem nebo pod dohledem jím pověřeného zaměstnance. O nahlédnutí do spisu se ve spisu provede záznam. (2) Na odůvodněnou žádost oprávněných orgánů a osob je možno spis zaslat jinému exekutorovi, v jehož kanceláři je možno do něho nahlédnout. (3) Do spisů týkajících se další činnosti exekutora může nahlížet pouze žadatel; jiné osoby jen s jeho souhlasem. Ministerstvo může v souvislosti s výkonem státního dohledu nahlížet do spisů týkajících se činností exekutora podle § 74 odst. 1 písm. b) bez souhlasu žadatele.

§ 95 (1) Oprávněnými orgány jsou v rozsahu své působnosti ministerstvo, Komora, orgány činné v trestním řízení, soudy, státní zastupitelství, finanční úřady a katastrální úřady. (2) Oprávněnými osobami jsou účastníci exekučního řízení, jejich právní nástupci, zástupci těchto osob a znalec, pokud ho příslušný orgán uvedený v odstavci 1 za znalce ustanovil a uložil mu povinnost nahlédnout do spisu.

§ 96 Půjčování spisů Exekutor předá kopie požadovaných listin, případně na dobu nezbytně nutnou půjčí své spisy na základě odůvodněné písemné žádosti oprávněným orgánům a znalcům za podmínek uvedených v § 94 odst. 2. 2 orgánům činným v trestním řízení, soudům, finančním úřadům, katastrálním úřadům a znalcům. Na půjčování spisů ministerstvu se vztahuje § 7 odst. 4 písm. a); obdobně se postupuje při předkládání věci soudu v souvislosti s rozhodováním o opravném prostředku proti rozhodnutí exekutora.

§ 111 Prezidium Komory (1) Prezidium je řídícím a výkonným orgánem Komory. (2) Prezidium má 5 členů a 5 náhradníků; klesne-li počet členů prezidia pod počet stanovený tímto zákonem, je prezidium oprávněno doplnit z řad náhradníků členy nové. (3) Prezidium Komory volí a odvolává ze svých členů prezidenta a viceprezidenta Komory. (4) Zasedání prezidia Komory svolává prezident Komory zpravidla jednou za měsíc, nejméně jednou za 3 měsíce. (5) Členství v prezidiu Komory je neslučitelné s členstvím v revizní nebo kárné komisi. (6) Prezidium a) zastupuje, chrání a prosazuje zájmy exekutorů, b) dohlíží na činnost exekutorů a jejich zástupců, c) organizuje odbornou výchovu exekutorů, kandidátů kandidátů, koncipientů a koncipientů vykonavatelů exekutora a zajišťuje publikační, studijní, dokumentační a informační činnost, d) vede evidenci (seznamy) exekutorů, kandidátů, koncipientů a ustanovených zástupců exekutorů a provádí v nich zápisy a změny; seznam exekutorů zasílá krajským a okresním soudům, e) hospodaří s finančními prostředky Komory a spravuje její majetek, f) organizuje exekutorské zkoušky a jmenuje dvě třetiny členů zkušební komise, g) vyhlašuje a organizuje výběrové řízení podle § 10 a jmenuje členy výběrové komise, h) podává ministrovi a ministerstvu návrhy v případech, kdy to stanoví tento zákon, i) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí kárné komise o uložení kárného opatření, j) svolává sněm, k) vypracovává návrh organizačního, volebního, zkušebního, kárného a kancelářského řádu, jakož i k postupu při vyhlašování a organizaci výběrového řízení podle § 10 a předkládá je sněmu ke schválení, l) předkládá ministerstvu návrh zkušebního, kárného a kancelářského řádu a návrh postupu při vyhlašování a organizaci výběrového řízení podle § 10, m) vyjadřuje se k návrhům právních předpisů týkajících se činnosti exekutorů, n) ustanovuje zástupce exekutora, o) schvaluje studijní plán exekutorské zkoušky, p) činí veškerá opatření nezbytná k zajištění řádné činnosti Komory, r) provádí další činnost podle tohoto zákona a rozhoduje ve všech dalších věcech podle tohoto zákona, pokud rozhodování o nich není svěřeno jinému orgánu Komory.

§ 116 KÁRNÁ ODPOVĚDNOST EXEKUTORA (1) Exekutor a kandidát exekutora je kárně odpovědný za kárné provinění. (2) Jestliže exekutor závažně nebo opětovně porušil povinnost stanovenou tímto zákonem nebo stavovským předpisem nebo jestliže jeho chováním byla závažně nebo opětovně narušena důstojnost exekutorského povolání (dále jen „kárné provinění“), může mu být v kárném řízení uloženo některé z těchto opatření: a) napomenutí, b) písemné napomenutí, c) pokuta až do výše stonásobku minimální mzdy, d) odvolání z exekutorského úřadu. (3) Jestliže se kárného provinění dopustil kandidát jako zástupce exekutora, může mu být uloženo kárné opatření uvedené v odstavci 2 písm. a) a b) nebo kárné opatření odvolání ze zastupování. (4) Výnos pokut připadá Komoře.

§ 117 Kárné řízení (1) Kárná komise projednává kárná provinění a ukládá za ně kárná opatření. (2) Kárnému senátu předsedá člen komise jmenovaný předsedou kárné komise. (3) Kárné řízení se zahajuje na návrh. (4) Návrh na zahájení řízení je oprávněn podat a) ministr proti kterémukoli exekutorovi, případně kandidátovi, b) předseda revizní komise proti kterémukoli exekutorovi, případně kandidátovi, c) předseda okresního soudu proti exekutorovi, který má sídlo v obvodu tohoto soudu, případně kandidátovi tohoto exekutora, d) předseda okresního soudu proti exekutorovi, který byl tímto soudem pověřen provedením exekuce, případně proti kandidátovi tohoto exekutora či zástupci exekutora (dále jen „kárný žalobce“). (5) Návrh na zahájení řízení musí být podán u kárné komise do 3 6 měsíců ode dne, kdy se kárný žalobce o kárném provinění dověděl, nejpozději však do 1 roku 2 let ode dne spáchání kárného provinění. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou byly činěny přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému provinění došlo; tato doba nesmí být delší dvou měsíců. (6) Návrh musí obsahovat jméno a příjmení exekutora, případně kandidáta, proti němuž návrh směřuje, jeho sídlo, případně sídlo exekutora, u něhož je kandidát zaměstnán, popis skutku, pro který se navrhuje zahájení kárného řízení, a označení důkazů, o které se návrh opírá. K návrhu se připojí důkazy, které má kárný žalobce k dispozici. (7) O zahájení kárného řízení vyrozumí předseda kárného senátu exekutora, případně kandidáta, proti němuž se kárné řízení vede, doručením návrhu na zahájení kárného řízení. Poučí jej o právu zvolit si obhájce z řad exekutorů nebo advokátů, vyjádřit se ke skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a navrhnout důkazy na svou obhajobu. O zahájení řízení se vyrozumí též ministr, pokud nepodal návrh na zahájení řízení.

§ 125 CENTRÁLNÍ EVIDENCE EXEKUCÍ (1) Komora vede centrální evidenci pravomocně nařízených exekucí, v níž se evidují usnesení soudu o nařízení exekuce a o pověření exekutora provedením exekuce a usnesení soudu o zastavení a odkladu exekuce, (dále jen „centrální evidence exekucí“). (2) Centrální evidence exekucí je veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Komorou. (3) Zápisy do centrální evidence exekucí provede elektronicky exekutor, který je pověřen exekucí, v přiměřené lhůtě. (4) Postup pro zápis a výmaz údajů v centrální evidenci exekucí a pro její vedení, provoz a správu je upraven vyhláškou ministerstva. (5) Za poskytnutí údajů z Centrální evidence exekucí náleží Komoře odměna, kterou stanoví ministerstvo vyhláškou. HLAVA XIII

§ 134 Změna zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb., zákona č. 90/1996 Sb., zákona č. 27/2000 Sb. a zákona č. 30/2000 Sb., se mění takto: 1. V § 9 odst. 1 se v uvozovací větě za slova „správce podniku,“ vkládají slova „soudního exekutora,“. 2. V § 9 odst. 1 písm. a) se za slova „zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti,6)“ vkládají slova „na základě exekučního příkazu k prodeji nemovitosti,6c) exekučního příkazu k prodeji podniku,6d)“. Poznámky pod čarou č. 6c) a 6d) znějí: „6c) § 68 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. 6d) § 71 a následující zákona č. 120/2001 Sb.“. 3. V § 9 odst. 1 se na konci písmene b) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které včetně poznámky pod čarou č. 6e) zní: „c) na základě usnesení o nařízení exekuce.6e). 6e) § 44 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.“. 4. V § 9 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Zápis poznámky podle odstavce 1 písm. c) a její výmaz bezodkladně zajistí katastrální úřad, v obvodu jehož územní působnosti se nachází soud, který usnesení o nařízení exekuce vydal, ke všem listům vlastnictví v České republice, na kterých je nebo bude osoba označená jako povinný vedena jako vlastník nebo spoluvlastník nemovitostí. Ustanovení § 12 se nepoužije.“. ČÁST ČTVRTÁ PÁTÁ

§ 151 ÚČINNOST Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení, s výjimkou části první hlavy třetí až osmé a § 131, které nabývají účinnosti dnem 1. září 2001. Klaus v. r. Havel v. r. Zeman v. r. Příloha č. 1 k zákonu č. 120/2001 Sb. Příloha č. 2 k zákonu č. 120/2001 Sb. 1) § 9 odst. 9 trestního zákona. 2) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 3) § 438 až 450 občanského zákoníku. 3a) § 265 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu. § 46 a následující vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. 4) § 167 trestního zákona. 5) § 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 120/2001 Sb. 6) § 44 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. 7a) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 7b) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 7c) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 7d) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. 7e) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb. 7f) § 9a zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů. 7g) § 1 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 7h) § 42 odst. 3 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů. 7i) § 2 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů. 7j) § 27 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 8) Zákon č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 120/2001 Sb. 9) § 53 občanského soudního řádu. 10) § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. 11) § 112 občanského zákoníku. 12) § 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). 13) § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb. 14) § 12 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 15) § 143a občanského zákoníku. 16) § 200a až 200d občanského soudního řádu. § 27 až 34 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 5 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech). § 5 odst. 1 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů. 17) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. 18) § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). 18a) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne 6. června 2002 o dohodách o finančním zajištění. 18b) Obchodní zákoník. 19) § 45 a následující vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. 20) Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 21) § 24 a 25 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb. 22) § 247 a následující občanského soudního řádu. 23) § 769 obchodního zákoníku.