Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení · 130/1975 Sb. · 106 paragrafů
(1) V evidenci jsou vedeni děti a mladiství ve věku od 1 roku do 18 let, kteří pro své mentální, tělesné nebo smyslové postižení jsou odkázáni na trvalou nebo dlouhodobou komplexní koordinovanou zdravotní, sociální a výchovnou péči.
(2) Do evidence se zařazují také děti a mladiství s lehčím zdravotním nebo duševním postižením, jestliže jim rodina ani v součinnosti s orgány zdravotnictví, školství a práce a sociálních věcí není schopna zajistit potřebnou péči.
(1) Občanům, kteří se v důsledku mimořádných událostí (například živelních pohrom) ocitli ve zvlášť obtížných poměrech, které nemohou dočasně překonat vlastním přičiněním, ani za pomoci své rodiny, může místní národní výbor poskytnout věcnou pomoc, popřípadě jednorázový peněžitý příspěvek na úhradu mimořádných nutných nákladů. Věcná pomoc se uskutečňuje poskytnutím předmětů nezbytných k uspokojení základních životních potřeb, zejména poskytnutím ošacení, základního vybavení domácnosti a podobně.
(2) Okresní národní výbory mohou poskytnout občanům uvedeným v odstavci 1 k překonání následků mimořádných událostí bezúročné půjčky, jestliže tito občané mohou poskytnutou půjčku splatit, aniž tím bude ohroženo zabezpečení jejich životních potřeb nebo životních potřeb jejich rodiny.
(3) Půjčku lze poskytnout zejména na úhradu nákladů spojených s uspokojováním životních potřeb, zvláště na výživu, ošacení a vybavení domácnosti a na opravu bytu nebo rodinného domku.
(1) Místní národní výbory ve střediskových obcích, městské národní výbory a okresní národní výbory vykonávají ve spolupráci s ostatními státními orgány, hospodářskými a společenskými organizacemi péči o občany, kteří žijí v mimořádně obtížných poměrech, a proto potřebují pomoc společnosti k překonání důsledků a návyků pramenících z odlišného způsobu života v minulosti a zaostalých forem života, sledují pracovní zařazení a stabilitu pracovních poměrů těchto občanů, úroveň péče o děti a předškolní i školní výchovy dětí těchto občanů i jejich postupnou integraci mezi ostatní obyvatelstvo.
(2) Okresní národní výbory sledují pracovní zařazení a stabilitu pracovních poměrů občanů uvedených v odstavci 1, úroveň péče o děti a předškolní i školní výchovu dětí těchto občanů, materiální a kulturní úroveň bydlení těchto občanů a činí opatření k zvýšení životní úrovně těchto občanů a k jejich postupné integraci mezi ostatní obyvatelstvo.
(2) Místní národní výbory pomáhají občanům uvedeným v odstavci 1 při zvyšování jejich životní úrovně, zejména jim poskytují pomoc při zvyšování úrovně bydlení, výživy a výchovy dětí, zdravotního stavu a kulturního rozvoje.
(3) Okresní národní výbory organizují a koordinují ve spolupráci s ostatními státními orgány, hospodářskými a společenskými organizacemi péči o občany, uvedené v odstavci 1.
(1) Místní národní výbory ve střediskových obcích, městské národní výbory a okresní národní výbory poskytují občanům uvedeným v § 48 odst. 1 výchovnou péči a poradenskou službu k upevnění aktivního vztahu k práci, rodině a společnosti a při řešení sociálních problémů a překonávání zaostalých forem způsobu života.
(2) Místní národní výbory se podílejí na výchovné péči o tyto občany, sledují život těchto rodin a pomáhají jim řešit jejich sociální problémy.
(3) Okresní národní výbory organizují odbornou a specializovanou výchovnou péči a poradenskou službu o občany uvedené v § 48 odst. 1 při řešení složitých sociálních problémů.
(1) Okresní národní výbory pořádají letní rekreačně výchovné tábory pro výchovně zanedbané děti občanů uvedených v § 48 odst. 1 v době hlavních školních prázdnin s cílem, aby tyto děti získaly základní sociální, zdravotní a kulturní návyky a doplnily si i mezery ve výchově a ve vzdělání.
(2) Okresní národní výbory pořádají sociálně zdravotní kursy pro výchovně zanedbanou dospívající mládež v průběhu školního roku s cílem, aby dospívající mládež si upevnila potřebné sociální, zdravotní a kulturní návyky a lépe se připravila pro život v rodině a ve společnosti.
(3) Místní národní výbory se podílejí na pořádání letních rekreačně výchovných táborů a sociálně zdravotních kursů zejména tím, že pomáhají při výběru dětí a mládeže a spolupůsobí při zabezpečování jejich účasti.
(1) Sociálně potřebným občanům uvedeným v § 48 odst. 1 se poskytuje věcná pomoc zaměřená zejména ke zvýšení úrovně bydlení, vedení domácnosti, k umístění do mateřských škol a školních družin, k vybavení dětí a mládeže do letních rekreačně výchovných táborů a sociálně zdravotních kursů a v naléhavých případech k uspokojení základních životních potřeb.
(2) V naléhavých a odůvodněných případech, jestliže není vhodné poskytnout věcnou pomoc, lze poskytnout jednorázový peněžitý příspěvek jako výpomoc v mimořádných, zpravidla dočasných situacích.
Společensky nepřizpůsobenými občany se rozumějí zejména
a) občané propuštění z výkonu trestu odnětí svobody,
b) občané propuštění z protialkoholního nebo jiného obdobného léčení,
c) občané žijící způsobem nedůstojným občana socialistické společnosti.
(1) Okresní národní výbory působí výchovně na občany společensky nepřizpůsobené a pomáhají jim poradenskou činností překonat obtížné životní poměry, řešit sociální důsledky jejich společenské nepřizpůsobenosti a vytvářet u nich aktivní vztah k práci a ke společnosti.
(2) Místní národní výbory se na péči o občany společensky nepřizpůsobené podílejí zejména tím, že sledují zařazení těchto občanů do řádného občanského života a pomáhají při zajištění jejich ubytování.
Okresní národní výbory poskytují občanům společensky nepřizpůsobeným pomoc při pracovním uplatnění spočívající zpravidla ve vyhledání pracovního místa vhodného zejména z hlediska výchovného ovlivňování těchto občanů; zároveň sledují změny jejich pracovního umístění, hodnotí důvody těchto změn a činí opatření k zamezení nežádoucí fluktuace těchto občanů.
Okresní národní výbory poskytují občanům společensky nepřizpůsobeným pomoc při zajištění ubytování. Není-li možno zajistit ubytování jinak, může zajistit okresní národní výbor ubytování v zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené (§ 90) nebo dohodne ubytování v podnikové ubytovně organizace, u níž občan společensky nepřizpůsobený pracuje.
(1) V odůvodněných a naléhavých případech může okresní národní výbor poskytnout jednorázový peněžitý příspěvek k úhradě nezbytných životních nákladů, jestliže je nemohou občané společensky nepřizpůsobení uhradit ze svých příjmů.
(2) Je-li to účelné, může okresní národní výbor poskytnout těmto občanům v odůvodněných a naléhavých případech věcnou pomoc, zejména ošacení, popřípadě jiné věci k zabezpečení nezbytných životních potřeb.
(1) Okresní národní výbory mohou poskytnout bezúročné půjčky občanům společensky nepřizpůsobeným, jestliže se ocitli v nepříznivých životních poměrech, které mohou za pomoci půjčky překonat, a jestliže mohou poskytnutou půjčku splatit, aniž tím bude ohroženo zabezpečení jejich životních potřeb nebo životních potřeb jejich rodiny.
(2) Půjčku lze poskytnout zejména na úhradu nákladů spojených s uspokojováním životních potřeb, zvláště na výživu, ošacení a vybavení domácnosti základními potřebami.
Občanům společensky nepřizpůsobeným, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody a nejsou schopni práce pro stáří nebo invaliditu nebo jsou občany se změněnou pracovní schopností, zprostředkují okresní národní výbory příslušné podle místa výkonu trestu již před jejich propuštěním na základě hlášení příslušného nápravně výchovného ústavu přiznání dávek nebo služeb sociálního zabezpečení. Občanům starým nebo pro svůj zdravotní stav potřebným soustavné péče, pokud nemají příbuzné, povinné se o ně starat, zprostředkují přijetí do ústavu sociální péče přímo z výkonu trestu odnětí svobody.
Při výkonu péče o občany společensky nepřizpůsobené spolupracují národní výbory se zdravotnickými zařízeními, s orgány činnými v trestním řízení, s nápravně výchovnými ústavy a se socialistickými organizacemi.
Organizace zaměstnávající občany společensky nepřizpůsobené jsou zejména povinny
a) vést evidenci těchto občanů a hlásit okresnímu národnímu výboru neprodleně změny v jejich pracovním umístění a rozvázání pracovního poměru s nimi,
b) dbát o zařazování těchto občanů do pracovních kolektivů zaručujících odpovídající výchovné působení,
c) pověřovat odpovědné pracovníky potřebnou pomocí těmto občanům při jejich pracovním uplatnění, jakož i sledováním jejich pracovních výsledků a společenského zapojení,
d) podle možnosti poskytovat těmto občanům v případě potřeby na požádání okresního národního výboru ubytování v podnikových ubytovnách.
K zajištění péče o společensky nepřizpůsobené občany zřizují místní národní výbory a okresní národní výbory aktiv dobrovolných spolupracovníků. Jako dobrovolné spolupracovníky získávají zejména soudce z lidu, osvědčené pracovníky národních výborů, jiných státních orgánů a společenských organizací. Ke spolupráci v organizacích získávají spolupracovníky zejména z řad pracovníků zajišťujících péči o pracující, mistrů a jiných vedoucích pracovníků a funkcionářů Revolučního odborového hnutí a Socialistického svazu mládeže.
(1) Ústavy sociální péče (dále jen „ústavy“) zřizují národní výbory v zásadě ve svém územním obvodu.
(2) Pro obyvatele hlavního města Prahy zřizuje a spravuje ústavy Národní výbor hlavního města Prahy, který může zřizovat ústavy i mimo svůj územní obvod v dohodě s krajským národním výborem a okresním národním výborem, v jejichž územním obvodu má být ústav zřízen.
(3) Ústavy mohou mít své organizační složky (například rekreační zařízení, zotavovnu mládeže apod.) i mimo územní obvod národního výboru, který je spravuje. Tato zvláštní zařízení mohou být společná pro více ústavů.
(4) Sloučení nebo rozdělení ústavů nebo jejich částí může být provedeno jen tehdy, bude-li tím dosaženo lepších výsledků v odborné ústavní péči, jakož i lepších výsledků hospodářských. Sloučit lze jen ústavy téhož druhu.
(5) Organizaci ústavu upravuje organizační řád, který vydává národní výbor, jenž ústav spravuje.
(1) Do ústavů mohou být přijati pouze občané, pro něž jsou tyto ústavy určeny. Zdravotní postižení podmiňující a vylučující přijetí do ústavu jsou uvedena v příloze č. 4.
(2) Občany, kteří jsou zletilí a nebyli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, lze přijímat do ústavů jen s jejich písemným souhlasem, občany nezletilé a občany zbavené způsobilosti k právním úkonům s písemným souhlasem jejich zákonného zástupce.
(3) Má-li být občan přemístěn do jiného ústavu, toto opatření se s ním předem projedná. Jde-li o nezletilé nebo o občany zbavené způsobilosti k právním úkonům, přemístění se předem projedná s jejich zákonným zástupcem a vysvětlí se důvod tohoto opatření. Stejně se postupuje, má-li být občan trvale přemístěn na jiné oddělení v rámci ústavu.
(4) Při přemístění občana do ústavu řízeného jiným národním výborem než je ústav, ve kterém byl občan dosud umístěn, vydává rozhodnutí o přemístění národní výbor, který spravuje ústav, do kterého má být občan přemístěn.
(1) Občané jsou přijímáni do ústavu na podkladě žádosti. Žádost podávají občané, kteří potřebují ústavní sociální péči a jde-li o nezletilé nebo o občany zbavené způsobilosti k právním úkonům, jejich zákonný zástupce. Řízení o přijetí může být zahájeno též z podnětu národního výboru, společenské organizace nebo zdravotnického zařízení. V případech, kdy soud nařídil ústavní nebo ochrannou výchovu dítěte nebo kdy okresní národní výbor předběžně rozhodl o jeho okamžitém umístění do ústavu, se přijetí dítěte uskuteční na základě požadavku orgánu péče o děti příslušného okresního národního výboru.
(2) V řízení o přijetí do ústavu národní výbor vychází z posouzení zdravotního stavu žadatele s přihlédnutím k jeho sociálním poměrům; k posouzení zdravotního stavu si vyžádá zdravotnickou dokumentaci od příslušných orgánů státní zdravotní správy.
(3) Pokud žadatel splňuje podmínky pro přijetí do ústavu a ve vhodném ústavu je volné místo, rozhodne národní výbor, který takový ústav spravuje, že jej do ústavu přijímá.
(4) Pokud žadatel splňuje podmínky pro přijetí do ústavu a ve vhodném ústavu není volné místo, rozhodne národní výbor, který takový ústav spravuje, že jej zařazuje do pořadníku čekatelů.
(5) Pokud žadatel nesplňuje podmínky pro přijetí do ústavu, národní výbor jeho žádost zamítne.
(6) Národní výbor sestavuje pořadník čekatelů na umístění v ústavu pro každý druh ústavu zvlášť. Pořadník sestavuje podle naléhavosti umístění. Při stanovení naléhavosti pořadí na umístění mají přednost
a) při přijímání do ústavů pro mládež nezletilí, u nichž soud nařídil ústavní nebo ochrannou výchovu, nebo u nichž o okamžitém umístění do ústavu vydal předběžné rozhodnutí okresní národní výbor,
b) při přijímání do ústavů pro dospělé občany účastníci boje proti fašismu a jejich rodinní příslušníci a příjemci pečovatelské služby, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku potřebují komplexní péči.
(7) Pořadníky čekatelů národní výbor pravidelně nejméně jedenkrát ročně prověřuje a zjišťuje, zda zařazení čekatelů v pořadníku odpovídá jejich zdravotnímu stavu a dalším skutečnostem uvedeným v rozhodnutí o přijetí. Jakmile se ve vhodném ústavu uvolní místo, umístí národní výbor čekatele, který je podle pořadníku na řadě. Před umístěním národní výbor přešetří, zda se nezměnily okolnosti rozhodné pro přijetí do ústavu.
(1) Ústavy pro tělesně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od 3 do 18 let a v případě potřeby další přípravy pro pracovní uplatnění do 26 let, u nichž těžký stupeň tělesné vady neumožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a přípravy na povolání. Podle možností lze přijímat i děti a mládež s trvalými lehčími tělesnými vadami, jestliže nelze zabezpečit potřebnou rehabilitaci v prostředí, v němž žijí. V těchto ústavech se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova tělesně postižené mládeže.
(2) V ústavech pro tělesně postiženou mládež se poskytuje ubytování, zaopatření včetně ošacení, zdravotní péče včetně rehabilitace a vhodná příprava pro život.
(3) Příprava pro život zahrnuje
a) předškolní výchovu pro děti ve věku od 3 do 6 let a školní výchovu pro děti školou povinné,
b) mimoškolní a mimopracovní výchovu,
c) přípravu pro povolání, která se uskutečňuje v rámci ústavu nebo mimo ústav,
d) zácvik k jednoduchým pracím, na které stačí mladistvý vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.
(4) V ústavech pro tělesně postiženou mládež se může poskytnout v potřebném rozsahu péče uvedená v odstavcích 3 a 4 též dětem a mladistvým, kteří bydlí mimo ústav.
(1) Ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením jsou určeny pro děti a mládež ve věku od 3 do 18 let (připravují-li se pro povolání nejdéle do 26 let), jestliže jsou vedle tělesné vady postiženi též vadným mentálním vývojem lehčího stupně, který však nevylučuje vzdělávání ve zvláštní škole. V těchto ústavech se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova tělesně postižené mládeže s přidruženým mentálním postižením.
(2) V těchto ústavech se poskytuje ubytování, zaopatření včetně ošacení, zdravotní péče včetně rehabilitace, výchovná péče, školní vzdělání a příprava pro povolání. Příprava pro povolání se uskutečňuje v rámci ústavu nebo mimo ústav.
(1) Ústavy pro mentálně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od 3 do 26 let, jejichž rozumové schopnosti jsou tak nízké úrovně (imbecilita a idiotie), že je nelze vzdělávat ani ve zvláštních školách. Přijímají se i ti, kteří jsou postiženi též tělesnou nebo smyslovou vadou. V těchto ústavech se též vykonává ústavní nebo ochranná výchova mentálně postižené mládeže.
(2) Do těchto ústavů se přednostně přijímají děti a mladiství, kteří nepříznivě ovlivňují vývoj sourozenců, jakož i děti a mladiství, kterým nemůže být poskytnuta potřebná péče v rodině.
(3) Do ústavů pro mentálně postiženou mládež nelze přijímat děti a mladistvé,
a) jejichž opožděný rozumový vývoj je následkem výchovné zanedbanosti,
b) u nichž dochází k akutním projevům psychických poruch ohrožujícím okolí.
(4) V ústavech pro mentálně postiženou mládež se poskytuje ubytování, zaopatření včetně ošacení, zdravotní péče včetně přiměřené rehabilitace a výchova zaměřená podle možnosti též k pracovní činnosti.
(1) V ústavech pro denní a týdenní pobyt uvedených v § 64 až 65 se poskytuje v potřebném rozsahu stravování, zdravotnická péče s přiměřenou rehabilitací, kulturní péče a výchova zaměřená též na pracovní činnost. V ústavech pro týdenní pobyt se poskytuje též ubytování s výjimkou dnů pracovního klidu.
(2) Do těchto ústavů nelze přijímat mládež s vadným mentálním vývojem těžšího stupně, ani mládež postiženou těžší tělesnou vadou, která má za následek omezenou pohyblivost.
Ústavy pro dospělé občany tělesně postižené jsou určeny pro občany s těžkými tělesnými vadami ve věku od 18 let, kteří potřebují ústavní zaopatření, protože nelze potřebnou péči zajistit v dosavadním prostředí. Občané, kteří jsou postiženi těžší mentální vadou, se do těchto ústavů nepřijímají.
Ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením jsou určeny pro občany ve věku od 18 let, kteří jsou vedle těžké tělesné vady postiženi i vadným mentálním vývojem lehčího stupně.
(1) Ústavy pro dospělé občany smyslově postižené jsou určeny pro občany ve věku od 18 let, postižené úplnou nebo praktickou slepotou nebo pro občany, kteří jsou hluchoněmí, jsou-li odkázáni na ústavní péči, protože nelze potřebnou péči zajistit v dosavadním prostředí. Ústavní péče se poskytuje také těm občanům smyslově postiženým, kteří mohou být pracovně činní jen za podmínek ústavní péče.
(2) Do těchto ústavů mohou být přijímáni i smyslově postižení občané, kteří jsou postiženi též lehčí tělesnou nebo mentální vadou.
(1) Ústavy pro dospělé občany mentálně postižené jsou určeny pro občany ve věku od 26 let postižené mentální vadou těžšího stupně (imbecilita a idiotie) a pro občany postižené vedle těžší mentální vady též tělesnou nebo smyslovou vadou, kteří potřebují ústavní péči, nikoliv však léčebnou péči v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Občané postižení mentální vadou lehčího stupně mohou být do ústavu přijati jen tehdy, jestliže nezbytně potřebují ústavní péči.
(2) Ústavy pro denní a týdenní pobyt mentálně postižených dospělých občanů jsou určeny pro občany ve věku od 26 let s vadným mentálním vývojem středního stupně, kteří nejsou postiženi těžší tělesnou vadou způsobující omezenou pohyblivost.
(1) V ústavech pro dospělé občany uvedených v § 67 až 69 se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní péče včetně rehabilitace, kulturní péče a příležitost k práci ve vhodných podmínkách.
(2) V těchto ústavech může být poskytována péče též formou denního a týdenního pobytu. Při denním pobytu se poskytuje v potřebném rozsahu stravování, zdravotní péče a výchova zaměřená k pracovní činnosti. Při týdenním pobytu se poskytuje též ubytování s výjimkou dnů pracovního klidu.
(1) Domovy důchodců jsou určeny především pro staré občany, kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči, která jim nemůže být zajištěna členy jejich rodiny ani pečovatelskou službou nebo jinými službami sociální péče, a dále pro staré občany, kteří toto umístění nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů. Nemohou však být přijati občané, jejichž zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení.
(2) V domovech důchodců se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče a příležitost k dobrovolné činnosti podle schopností a zájmů obyvatel ústavu tak, aby byla zajištěna vhodná náplň jejich života.
(3) V domovech důchodců může být poskytována péče též formou denního pobytu a ve výjimečných případech též péče na přechodnou dobu.
Domovy - penzióny pro důchodce jsou určeny pro staré občany, jejichž celkový zdravotní stav je takový, že nepotřebují komplexní péči, za předpokladu, že jim budou poskytnuty služby potřebné vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu.
(1) V ústavech pro dospělé občany tělesně nebo smyslově postižené a v domovech důchodců se obyvatelé zúčastňují na uspořádání života v ústavu svými zástupci zvolenými do výboru obyvatel; výbor obyvatel zejména spolupracuje při zajišťování kulturní náplně života a pracovní činnosti obyvatel ústavu a dbá o vhodné stravování a dodržování pořádku v ústavu a o ochranu ústavního majetku.
(2) Ústavům pro mládež napomáhají při plnění jejich úkolů sdružení rodičů a přátel ústavu; v ústavech, při nichž jsou ustavena sdružení rodičů a přátel školy, vykonávají uvedenou působnost tato sdružení.
(1) Ke zvýšení kulturní úrovně života v ústavu se zřizuje kulturní fond. Fond spravuje výbor obyvatel, který používá jeho prostředků v dohodě s vedoucím ústavu. Není-li v ústavu výbor obyvatel (v ústavech pro mládež a v ústavech pro mentálně postižené), rozhoduje o použití prostředků fondu vedoucí ústavu podle zmocnění národního výboru.
(2) Do kulturního fondu plyne část čistého výtěžku pomocného hospodářství ústavu včetně ústavní výroby, o který se podstatně zasloužili svojí prací obyvatelé ústavu, a dobrovolné příspěvky.
Za pravidelnou pracovní činnost vykonávanou se souhlasem vedoucího ústavu při provozu ústavu nebo jeho pomocného hospodářství náleží obyvateli ústavu pro dospělé občany tělesně, smyslově nebo mentálně postižené nebo domova důchodců a svěřencům ústavů sociální péče pro mládež zdravotně postiženou ve věku od 15 let odměna, která se stanoví podle druhu vykonané práce ve výši časové mzdy za stejné nebo obdobné práce vykonávané v pracovním poměru. Při výkonech nižších než normálních se odměny přiměřeně snižují; odměny lze stanovit paušální částkou. Pracovní činnost vyplývající ze soudružského vztahu mezi obyvateli, jakož i činnost, která netrvá ani hodinu denně nebo je ojedinělá či nahodilá, se neodměňují.
(1) Zaopatření v ústavu končí dobrovolným odchodem občana z ústavu, přemístěním do jiného ústavu, propuštěním nebo jeho úmrtím.
(2) Odchod z ústavu je občan povinen oznámit vedoucímu ústavu aspoň 15 dní předem. Za nezletilé a za občany zbavené způsobilosti k právním úkonům činí prohlášení o odchodu jejich zákonný zástupce nebo opatrovník.
(3) Obyvatel ústavu může být propuštěn, jestliže další poskytování ústavní péče není účelné nebo potřebné. Obyvatel ústavu může být dále propuštěn, jestliže i po opětovném napomenutí hrubě porušuje ústavní pořádek. Z ústavu však nelze propustit občana, o něhož není jinak postaráno a který je plně odkázán na pomoc společnosti.
(4) Úmrtí obyvatele ústavu oznámí vedení ústavu ihned nejbližším příbuzným nebo jiným občanům, které před svou smrtí obyvatel určí, místnímu národnímu výboru, popřípadě územnímu obvodnímu lékaři, v jehož obvodu osoba zemřela.
(1) Manželské a předmanželské poradny poskytují odborné sociální služby manželům, snoubencům i jiným občanům v oblasti partnerských a rodinných vztahů, porady v otázkách plánovaného rodičovství, spolupůsobí při osvojování dětí a při jejich svěřování do pěstounské péče a podílejí se na výchově občanů k manželství a k odpovědnému rodičovství.
(2) Služby poskytované manželskými a předmanželskými poradnami jsou bezplatné.
Krajské manželské a předmanželské poradny poskytují odbornou metodickou pomoc okresním manželským a předmanželským poradnám v obvodu své působnosti.
Při plnění svých úkolů spolupracují manželské a předmanželské poradny s místními národními výbory, se soudy, se zdravotnickými zařízeními, školami, s pedagogicko-psychologickými poradnami, s vědeckými a výzkumnými ústavy a pracovišti, se socialistickými organizacemi a s hromadnými sdělovacími prostředky.
(1) Národní výbor, který manželskou a předmanželskou poradnu spravuje, vydá pro ni organizační a provozní řád podle vzorového organizačního řádu manželských a předmanželských poraden, vydaného ministerstvem práce a sociálních věcí České socialistické republiky.
(2) Okresní národní výbory mohou zřizovat ve střediskových obcích a ve městech detašovaná pracoviště manželských a předmanželských poraden.
Pracovníci poraden jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své činnosti, a to i po skončení této činnosti.
Domov pro matky s dětmi (dále jen „domov“) poskytuje osamělým matkám s malými dětmi, které se ocitly v mimořádně obtížné situaci, ubytování, výchovnou a poradenskou péči, popřípadě jiné sociální služby, zejména pomoc při obstarávání zaměstnání a při umístění dětí v předškolních zařízeních.
Národní výbor, který domov spravuje, vydá pro něj provozní řád podle vzorového provozního řádu vydaného ministerstvem práce a sociálních věcí České socialistické republiky.
(1) Národní výbor při rozhodnutí o přijetí do domova zároveň rozhodne o výši poplatku za pobyt; přitom přihlédne k sociálně ekonomické situaci matky.
(2) Matka může být propuštěna z domova, jestliže opakovaně hrubě porušila domácí řád. O propuštění rozhoduje národní výbor, který domov spravuje. Podle okolností případu dá tento národní výbor podnět příslušnému okresnímu národnímu výboru k zabezpečení další péče o děti.
Národní výbor, který spravuje zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče,5) vydá provozní řád zařízení podle vzorového provozního řádu vydaného ministerstvem práce a sociálních věcí České socialistické republiky.
(1) K přijetí dítěte do zařízení dochází na podkladě pravomocného rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče pěstouna v zařízení, nebo na podkladě pravomocného rozhodnutí soudu o jeho ustanovení opatrovníkem dítěte. Okresní národní výbor, příslušný podle dosavadního trvalého pobytu dítěte, předem projedná zamýšlené umístění dítěte v zařízení s okresním národním výborem příslušným podle sídla zařízení jako orgánem péče o děti, s pěstounem a s národním výborem, který zařízení zřídil a spravuje.
(2) Pokud splňuje zletilé dítě, které dosud žilo v pěstounské péči vykonávané v zařízení, podmínky nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, 6) zůstává i nadále v zařízení, dohodne-li se o tom s pěstounem. V ostatních případech je třeba další pobyt dítěte v zařízení dohodnout též s národním výborem, který zařízení spravuje.
Do výcvikových středisek a zařízení pro občany se změněnou pracovní schopností, která zřizují a spravují krajské národní výbory, mohou být přijímáni i občané z krajů Slovenské socialistické republiky.
Ve výcvikových střediscích a zařízeních zajišťují národní výbory přípravu pro pracovní uplatnění pro občany se změněnou pracovní schopností, pokud tuto přípravu není možno zajistit ve výcvikových zařízeních organizací, případně v organizacích přímo.
Národní výbor, který spravuje výcvikové středisko nebo výcvikové zařízení pro občany se změněnou pracovní schopností, vydá pro ně organizační řád.
(1) Občanům společensky nepřizpůsobeným bez přístřeší zajišťují národní výbory ubytování zejména v ubytovnách pro přechodný pobyt občanů bez přístřeší (dále jen „ubytovny“).
(2) V ubytovnách lze poskytnout krátkodobé, zpravidla nejvýše desetidenní ubytování. V případech hodných zvláštního zřetele může národní výbor povolit ubytování trvající déle.
(3) Výši úhrady za ubytování stanoví národní výbor s přihlédnutím k sociálně ekonomické situaci občana společensky nepřizpůsobeného.
(4) Národní výbor, který ubytovnu spravuje, vydá pro ni domácí řád.
(1) Zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, jsou sociálně výchovná zařízení pro občany, kteří žijí v mimořádně obtížných poměrech, a proto potřebují pomoc společnosti k překonání důsledků a návyků pramenících z odlišného způsobu života v minulosti, především pro jejich děti a mládež.
(2) V zařízeních uvedených v odstavci 1 působí národní výbory na získání a upevnění základních sociálních, zdravotních, kulturních a společenských návyků a vytváření předpokladů pro společenskou integraci těchto občanů. U dětí a mládeže působí na prohloubení jejich socialistické výchovy, rozvoj zájmové a umělecké činnosti, přípravu na budoucí povolání a na způsob života v rodině a společnosti.
(3) V těchto zařízeních národní výbory mohou pořádat sociálně zdravotní kursy, popřípadě letní rekreačně výchovné tábory a další skupinové formy sociálně výchovného působení pro tyto občany.
(4) Pobyt v těchto zařízeních a poskytované sociálně výchovné působení jsou bezplatné.
(5) Národní výbor, který zařízení spravuje, vydá provozní řád zařízení.
(1) Posláním klubů důchodců je uspokojovat kulturní a společenské zájmy starých občanů a občanů těžce postižených na zdraví, zbavovat je pocitu izolovanosti a poskytnout jim některé služby.
(2) Národní výbor, který klub důchodců spravuje, vydá pro něj domácí řád.
(3) Z návštěvníků klubu se vytváří 3-5členná správa klubu, která dbá o dodržování domácího řádu klubu, o ochranu jeho zařízení a organizuje pomoc návštěvníků klubu při udržování jeho provozu.
(1) Samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro stravování důchodců jsou zařízení sociální péče poskytující stravování těm důchodcům, pro které nelze stravování zajistit jinak.
(2) Národní výbor, který samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro stravování důchodců spravuje, vydá pro ně provozní řád.
(1) Národní výbory, které rozhodují o poskytování pečovatelské služby podle § 14b, 15, 25, 25a a 26 zákona ČNR, vytvářejí aktiv dobrovolných pracovníků pečovatelské služby, kteří spolu s pečovatelkami z povolání poskytují pečovatelskou službu.
(2) Při organizaci pečovatelské služby národní výbory dbají, aby byla poskytována co nejhospodárněji a co nejširšímu okruhu občanů, kteří pečovatelskou službu potřebují. Za tím účelem zřizují též různá zařízení pečovatelské služby a zabezpečují v domech s pečovatelskou službou bydlení občanů, kteří pečovatelskou službu potřebují.
(1) Zařízení pečovatelské služby, tj. zařízení pro denní pobyt starých občanů, střediska osobní hygieny a prádelny pečovatelské služby zřizují národní výbory podle místních podmínek. Národní výbor, který zařízení zřídil a spravuje, vydá pro ně provozní řád.
(2) Zařízení pro denní pobyt starých občanů zřízená v rámci pečovatelské služby (domovinky) jsou určena pro staré a zdravotně těžce postižené občany, kteří potřebují pomoc pečovatelské služby. Do těchto zařízení se přijímají občané s částečně omezenými fyzickými, popřípadě i psychickými schopnostmi, kteří však nenarušují kolektivní soužití. Po zařazení občana do tohoto zařízení se poskytuje pečovatelská služba v jeho domácnosti jen výjimečně, a to osamělým osobám. V těchto zařízeních se poskytuje v pracovních dnech přes den péče, stravování a dohled. Umožňuje se též přiměřená zájmová činnost a provádějí se jednoduché zdravotní úkony (podání léků apod.). Úhrada za pobyt se určuje podle přílohy č. 1.
(1) Jako dobrovolné pracovníky pečovatelské služby získávají národní výbory zejména nepracující důchodce, ženy v domácnosti, jakož i občany pracovně činné, kteří mohou pečovatelskou službu vykonávat v době svého volna. Dobrovolní pracovníci pečovatelské služby nejsou k národnímu výboru v pracovním poměru; vztahují se však na ně ustanovení zákoníku práce o náhradě škody při pracovních úrazech7) a příslušné předpisy o nemocenském pojištění.8)
(2) Dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby národní výbory poskytují odměnu; její výši stanoví podle rozsahu a obtížnosti úkonu v rámci stanoveného rozpětí částek za jednotlivé úkony pečovatelské služby uvedené v příloze č. 1 této vyhlášky. Takto vypočtená měsíční odměna se zvyšuje o 10 až 25 % s přihlédnutím ke kvalitě a náročnosti poskytovaných služeb; nesmí však v jednom kalendářním měsíci překročit částku 1900 Kčs. Do této částky se nezahrnují odměny za noční služby, příplatek za úkony vykonávané ve dnech pracovního klidu a příplatek za pečovatelskou službu u bacilonosiče.
(1) Okresní ústavy sociálních služeb zajišťují komplexně technické a ekonomické řízení a organizaci služeb sociální péče poskytovaných v ústavech sociální péče a terénních služeb sociální péče poskytovaných občanům těžce postiženým na zdraví a starým občanům. Okresní ústavy sociálních služeb dále zabezpečují po stránce technické a ekonomické provoz ostatních zařízení sociální péče, která poskytují služby sociální péče jiným skupinám obyvatel.
(2) Do okresních ústavů sociálních služeb se začleňují zejména
a) zařízení ústavní sociální péče pro staré občany, pro občany těžce postižené na zdraví a výcviková střediska a výcviková zařízení, popřípadě jiná zařízení pro občany se změněnou pracovní schopností,
b) pečovatelská služba, kluby důchodců, samostatné jídelny sociálního zabezpečení a případně další zařízení pro staré a zdravotně těžce postižené dospělé občany,
c) ostatní zařízení sociální péče, která poskytují služby sociální péče dalším skupinám obyvatelstva (např. manželské a předmanželské poradny, domovy pro matky s dětmi).
(3) Okresní ústavy sociálních služeb jsou rozpočtovými organizacemi spravovanými okresními národními výbory. Organizaci těchto ústavů upravuje organizační řád, který vydá národní výbor, jenž ústav spravuje.
Pro metodicko-odborné řízení ústavní sociální péče, popřípadě dalších služeb sociální péče, zřizují krajské národní výbory krajská metodická střediska jako svá zařízení pro konzultační službu a prohlubování činností všech ústavů sociální péče v kraji po stránce odborné, zejména výchovné a zdravotní, popřípadě k odbornému prohlubování činností dalších služeb sociální péče. Tato střediska se zřizují zpravidla v sídle krajského národního výboru, který řídí jejich činnost. Organizaci střediska upravuje organizační řád střediska, který vydá krajský národní výbor.
(1) Při posuzování sociální potřebnosti přihlíží národní výbor k věku, zdravotnímu stavu a rodinným a majetkovým poměrům posuzovaného občana i jeho rodinných příslušníků, kteří jsou povinni mu přispívat na výživu, a k tomu, zda si může své poměry zlepšit výdělkem z vlastní práce.
(2) Schopnost a možnost rodinných příslušníků plnit vyživovací povinnost vůči občanovi, kterému se má služba nebo dávka poskytnout, se zpravidla nepřezkoumává, jestliže hodnota služeb a dávek poskytnutých během 1 kalendářního roku nepřevyšuje částku 1000 Kčs.
(3) Do částky uvedené v předchozím odstavci se nezapočítávají peněžité příspěvky poskytnuté podle § 31 odst. 5 a 6 a hodnota věcné pomoci poskytnutá sociálně potřebným rodičům s nezaopatřenými dětmi při přechodu jejich domácnosti z používání propanbutanového plynu na jiný zdroj energie, s výjimkou topné nafty.
Zrušují se:
1. Směrnice Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 25/1964, o ústavní sociální péči, ve znění směrnic Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 12/1968, registrovaných v částce 1 Sbírky zákonů ČSSR z roku 1969 a směrnic ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky č. 3/1970 registrovaných v částce 36 Sbírky zákonů ČSSR z roku 1971, s výjimkou ustanovení, která upravují úhradu za péči poskytovanou v ústavech sociální péče.
2. Směrnice Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 4/1968, kterými se stanoví podrobnosti o poskytování některých služeb sociálního zabezpečení (doplňková péče), registrované v částce 22 Sbírky zákonů ČSSR z roku 1968, ve znění směrnic ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky č. 4/1970, registrovaných v částce 28 Sbírky zákonů ČSSR z roku 1971 a směrnic ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky z 18. 12. 1971, registrovaných v částce 4 Sbírky zákonů ČSSR z roku 1972.
3. Směrnice ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky čj. V/3-8003-20.12.1974 z 20. 12. 1974 o poskytování příspěvku na provoz vozidel občanům trvale těžce poškozeným na zdraví.
4. Směrnice ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky č. 9/1970 Ú. v. ČSR k provádění důchodového zabezpečení, ve znění směrnic č. 12/1972 Ú. v. ČSR.
5. Směrnice ministerstva školství a kultury z 10. 7. 1974 k provedení vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1976.
Ministr:
Dr. Hamerník v. r.
Příloha č. 1 k vyhlášce č. 130/1975 Sb.
a) v rodinách s dětmi
b) pro občany těžce postižené na zdraví a staré občany
Sazby Maximální částka v Kčs Běžné úkony pečovatelské služby a) b) 1. úkony osobní hygieny 5,- 5,- 2. jednoduché ošetřovatelské úkony 5,- 5,- 3. práce spojené s udržováním domácnosti 7,- 7,- 4. donáška uhlí, vynesení popela o váze do 15 kg na jeden úkon 3,- 3, - 5. donáška nebo dovážka oběda nebo jiného teplého jídla 3,- 3,- 6. příprava a uvaření oběda či večeře 8,- - 7. nákupy a nutné pochůzky, doprovod na vyšetření, doprovod dětí do mateřské školy apod. 3,- 3,- 8. praní drobného osobního prádla, jeho žehlení a drobné opravy 5,- 5,- 8. výchovná činnost u dětí 7,- - 10. obtížnost výkonu pečovatelské služby (byt ve vyšším podlaží, těžce dostupný terén, nevybavený byt, WC a voda mimo byt, obtížně zvládnutelné dítě a jiné okolnosti ztěžující výkon pečovatelské služby) 3,- 3,- 11. příplatky za službu vykonávanou o sobotách a nedělích a svátcích Úhrada se zvyšuje až o 50 % Úhrada se zvyšuje až o 50 % 12. výkon pečovatelské služby u bacilonosiče Úhrada se zvyšuje o 12 % Úhrada se zvyšuje o 12 % 13. noční služba (krátkodobě) - pohotovost s možností spánku 10, - 10,- - služba spojená s prováděním ošetřovatelských úkonů 20,- 20,- 14. ošetření nohou (pedikura) - 5,- 15. celková koupel vřetně umytí vlasů ve středisku osobní hygieny - 8,- Mimořádné úkony - praní velkého prádla, prádla značná znečištěného, ve středisku osobní hygieny nebo v prádelně pečovatelské služby. Úhrada i odměna dobrovolných pracovníků pečovatelské služby činí 5 Kčs za 1 kg suchého prádla včetně jeho vyžehlení.- velký úklid po malířích nebo jiných řemeslnících apod. 7,- až 10,- za hod. 7,- až 10,- za hod.
Příloha č. 2 k vyhlášce č. 130/1975 Sb.
A. Jednostopá motorová vozidla
– motorové tříkolky a vozítka zn. Velorex
Obsah válcůPříspěvek na provoz
Kčs ročněPříspěvek na úhradu pojistného
Kčs ročnědo 50 ccm 1150 12nad 50 do 100 ccm 1150 24nad 100 do 350 ccm 1150 48nad 350 ccm 1750 48
B. Automobily
Obsah válcůPříspěvek na provoz
Kčs ročněPříspěvek na úhradu pojistného
Kčs ročnědo 500 ccm 1750 60nad 500 do 800 ccm 1750 144nad 800 do 1250 ccm 2250 144nad 1250 ccm 2450 144
Příloha č. 3
(1) Mimořádné výhody I. stupně (průkaz TP) se přiznávají zejména v těchto případech postižení:
- anatomická ztráta jedné dolní končetiny od kloubu Lisfrankova (art. metatarso-tarsální) výše;
- podstatné funkční omezení jedné dolní končetiny (např. na podkladě těžké paresy);
- zkrácení jedné dolní končetiny přesahující 5 cm;
- pakloub kosti holenní;
- ztuhlost kolenního nebo kyčelního kloubu;
- stav po implantaci endoprotézy kyčelního nebo kolenního kloubu s dobrou nebo mírně porušenou funkcí operované končetiny;
- postižení končetinových cév s těžkými trofickými změnami a se závažnou poruchou krevního oběhu v jedné dolní končetině, příp. varikosní komplex obou dolních končetin s obdobným postižením;
- záchvatová onemocnění spojená se ztrátou vědomí, dostavující se alespoň několikrát měsíčně.
(2) Mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP) se přiznávají zejména v těchto případech postižení:
- vrozené nebo získané defekty odpovídající stavům po amputaci v obou bércích, nebo (u jednostranného postižení) v kloubu kolenním a výše;
- funkční ztráta jedné dolní končetiny, např. na podkladě úplného ochrnutí (plegie) této končetiny;
- těžší paresy dvou končetin;
- současné amputační ztráty podstatných částí jedné dolní i horní končetiny;
- pakloub stehenní kosti;
- stav po implantaci endoprotézy kyčelního nebo kolenního kloubu s výrazně porušenou funkcí operované končetiny;
- stavy po úrazech nebo nemocech páteře s následnými těžkými poruchami hybnosti;
- těžké obliterace tepen dolních končetin s výrazným funkčním postižením;
- těžké kyfoskoliozy spojené s kardiopulmonální nedostatečností;
- vady a nemoci srdce s prokázanou chronickou oběhovou subkompenzací, trvající i při kardiotonické léčbě;
- objektivně prokázaná dechová nedostatečnost těžkého stupně;
- pokročilá stadia Bechtěrevovy nemoci (počínaje IV. stadiem).
(3) Mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP-P) se přiznávají zejména v těchto případech postižení:
- anatomická nebo funkční ztráta dvou končetin;
- současné ztuhnutí páteře i velkých kloubů v konečném stadiu Bechtěrevovy nemoci;
- úplná nebo praktická nevidomost obou očí.
(4) N nemocí a vad neuvedených v této příloze, pokud podstatně omezují pohybovou schopnost, se funkční postižení porovnává s indikacemi uvedenými v předchozích odstavcích.
Příloha č. 4
A. Zdravotní postižení podmiňující přijetí do ústavů
(1) Zdravotní stav, který odůvodňuje přijetí do ústavů pro tělesně postiženou mládež a tělesně postižené dospělé občany, je dán především poškozením motorických funkcí v kterékoli jejich složce, které činí postiženého částečně, převážně nebo úplně bezmocným nebo nesoběstačným a kde není těžší postižení v psychické sféře.
Zejména půjde o následující stavy:
1. závažné vrozené vady ortopedického charakteru vyžadující použití zejména složitých ortopedických pomůcek,
2. závažné vrozené vady a onemocnění neurologického charakteru s větším deficitem inervace, zejména motorické, v oblasti páteře, končetin a svěračů,
3. závažné vrozené defekty a vady chirurgického charakteru, operační léčbou neovlivněné nebo již neovlivnitelné a vyžadující speciální režim ošetřování,
4. dědičná, systémová, metabolická a endokrinní onemocnění s postižením ústrojí nosného a pohybového i ústrojí nervového se značně omezenou funkcí, zčásti korigovatelnou ortopedickými pomůckami,
5. stavy po úrazech nebo zánětech jakékoliv etiologie ortopedického nebo neurologického charakteru s těžší anatomickou a funkční poruchou, léčbou a rehabilitací již podstatněji neovlivnitelnou včetně imobility,
6. stavy po neurochirurgických a ortopedických operačních zákrocích, zejména s motorickým deficitem většího rozsahu, značně omezujícím sebeobsluhu včetně imobilních,
7. vrozené syndromy, postihující několik systémů se značným ztížením sebeobsluhy.
(2) Postižení, která odůvodňují přijetí do ústavů pro smyslově postižené dospělé občany, jsou taková postižení funkcí sensorických (především zraku a sluchu), která způsobují značné omezení nebo ztrátu orientace a běžného dorozumívání. Tím činí postiženého zpravidla závislým na pomoci jiné osoby při některých nezbytných životních úkonech.
(3) Postižení, která odůvodňují přijetí do ústavů pro mentálně postiženou mládež a mentálně postižené dospělé občany, jsou taková, která způsobují omezení či ztrátu vzdělanosti případně vychovatelnosti a vyžadují pomoc, zejména dohled jiné osoby, při některých či hlavních nezbytných životních úkonech.
B. Zdravotní postižení vylučující přijetí do ústavů
(1) Do ústavů pro tělesně, smyslově nebo mentálně postižené nelze přijmout takového občana, který sice podmínky pro přijetí splňuje, avšak v době přijetí vyžaduje jeho zdravotní stav léčení v lůžkovém zařízení příslušného ústavu národního zdraví.
Jde zejména o tato zdravotní postižení:
1. infekční a parazitární choroby všech druhů a stadií, kde nemocný může být zdrojem onemocnění,
2. tuberkulóza s výjimkou stadií P III a M III a dalších stabilizovaných a inaktivních forem. Potvrzení vydá příslušný odborný lékař ústavu národního zdraví,
3. zhoubné novotvary všech typů a lokalizací do 3 let od skončení komplexní léčby, anebo v době podání žádosti o přijetí do ústavu byly komplexním vyšetřením zjištěny metastázy,
4. psychóza a psychické poruchy, při nichž nemocný může ohrozit sebe i druhé, respektive jeho chování znemožňuje soužití s kolektivem,
5. chronický alkoholismus a jiné závažné toxikomanie, pokud nedošlo k likvidaci návyku, což musí být doloženo potvrzením příslušného odborného lékaře - psychiatra, při respektování lhůt stanovených pokynem hlavního odborníka ministerstva zdravotnictví ČSR,
6. choroby srdeční a cévní ve stadiu dekompenzace a jejich komplikace vedoucí k výraznému omezení hybnosti.
V případech hodných zřetele může povolit výjimky u zdravotního postižení se souhlasem vedoucího lékaře sociálního zabezpečení v okrese, případně vedoucího lékaře sociálního zabezpečení v kraji, orgán příslušného národního výboru, který o přijetí do ústavu rozhoduje.
(2) Do domova důchodců nelze přijmout občana, jehož zdravotní stav vyžaduje léčení a trvalé odborné ošetřování v lůžkovém zařízení ústavu národního zdraví.
Jde zejména o následující zdravotní postižení:
1. infekční a parazitární choroby všech druhů a stadií, kdy nemocný může být zdrojem onemocnění,
2. tuberkulóza s výjimkou stadií P III a M III a dalších stabilizovaných a inaktivních forem. Potvrzení vydá příslušný odborný lékař ústavu národního zdraví,
3. pohlavní choroby v akutním stadiu. V chronickém stadiu jen na základě vyjádření příslušného odborného lékaře, které nesmí být v rozporu s předpisy hygienické služby,
4. zhoubné novotvary všech typů a lokalizací, pokud nebylo po komplexní léčbě dosaženo remise, a v době eventuálního příjmu do domova důchodců byly zjištěny metastázy,
5. diabetes mellitus nekompenzovatelný standardní dietou s běžnými perorálními léky nebo inzulínem a při současném výskytu komplikací,
6. psychózy a psychické poruchy, při nichž nemocný může ohrozit sebe i druhé, respektive jeho chování znemožňuje klidné soužití v kolektivu,
7. chronický alkoholismus a jiné závažné toxikománie, pokud nedošlo léčbou k likvidaci návyku a chování občana znemožňuje klidné soužití v kolektivu. Potvrzení vydá příslušný odborný lékař - psychiatr, při respektování lhůt stanovených pokynem hlavního odborníka - psychiatra ministerstva zdravotnictví ČSR,
8. imbecilita a idiocie,
9. roztroušená mozkomíšní skleróza, nebylo-li komplexní léčbou dosaženo dlouhodobé remise, nebo nejde-li o stabilizovanou formu. Potvrzení vydá příslušný přednosta neurologického oddělení,
10. degenerativní nervové nemoci (amyotrofická laterální skleróza, bulbární paralýza, spinální heredoataxie, progresivní mozková a mozečková atrofie apod.), nebylo-li komplexní léčbou dosaženo dlouhodobé remise nebo nejde-li o stabilizovanou formu. Potvrzení vydá příslušný přednosta neurologického oddělení,
11. choroby srdeční ve stadiu dekompenzace spojené s výrazným omezením hybnosti a sebeobsluhy,
12. těžké trofické změny na končetinách cévního původu a ischemické změny na končetinách interní léčbou již neovlivnitelné a v gangrenózním stadiu,
13. selhávání dýchacích funkcí jakéhokoliv původu spojené s výrazným omezením hybnosti a sebeobsluhy,
14. chronická onemocnění jater ve stadiu dekompenzace,
15. chronická onemocnění ledvin ve stadiu selhání,
16. chronické fistulující osteomyelitidy jakékoli etiologie,
17. nevyléčitelné stavy po zlomeninách a luxacích, zejména dolních končetin a páteře s těžším omezením hybnosti,
18. stavy po amputacích s těžším omezením nebo znemožněním pohybu, kde nelze počítat s nošením protézy, respektive soběstačnosti s pomocí berlí, či ovládáním vozíku pro invalidy,
19. postižení lokomočního aparátu jakéhokoliv původu s těžším anatomickým a funkčním omezením a se značným ztížením sebeobsluhy,
20. stavy po poranění nebo operacích mozku, míchy, páteře s trvalou poruchou hybnosti, která značně omezuje sebeobsluhu,
21. postižení smyslových funkcí, především zraku a sluchu, která způsobují značné omezení nebo ztrátu orientace nebo běžného dorozumívání.
(3) V případech zdůvodněných a hodných zřetele může povolit výjimku z uvedených kritérií se souhlasem vedoucího lékaře sociálního zabezpečení v okrese nebo kraji orgán příslušného národního výboru, který o přijetí do domova důchodců rozhoduje.
(4) Bacilonosiče lze přijmout do domova důchodců, jsou-li v něm vytvořeny podmínky požadované hygienickou službou příslušného národního výboru, o čemž musí být pořízen zápis, který se připojí k dokumentaci žadatele pro umístění do domova důchodců.
(5) Pro přijetí do domova - penziónu pro důchodce platí stejná kritéria jako pro přijetí do domova důchodců, přičemž nelze do něho přijmout občana, jehož zdravotní stav je takový, že trvale potřebuje ošetření a obsluhu jinou osobou.
1) § 25 písm. a) bod 2 zákona ČNR č. 129/1975 Sb.
2) ČSN 30 0033.
3) Zejména § 16 zákona č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte.
4) § 89 zákona o sociálním zabezpečení.
5) § 12 zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči.
6) § 5 zákona č. 50/1973 Sb.
7) § 190-203 zákoníku práce.
44 odst. 3 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce.
8) Vyhláška ÚRO č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech.