§ 154a trestní řád – Povinnost uhradit náklady uvedené v § 152 odst
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 141/1961 Sb. · účinné od 1. 1. 2025 · Trestní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 154a Trestního řádu stanoví, že povinnost uhradit určité náklady trestního řízení zaniká, pokud o ní soud nerozhodne do tří let od okamžiku, kdy tak mohl poprvé učinit. (§ 154a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, znění účinné od 1. 1. 2025)
Klíčová fakta
- Týká se: soud
- Lhůta nebo doba: „3 zaniká, jestliže o ní soud nerozhodl ve lhůtě tří let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit.“
- Odkazuje na: § 152, § 153, § 154
- Judikatura: na § 154a odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo); novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 141/1961 Sb.
Povinnost uhradit náklady uvedené v § 152 odst. 1, nejde-li o náklady výkonu trestu odnětí svobody, § 153 odst. 1 a § 154 odst. 3 zaniká, jestliže o ní soud nerozhodl ve lhůtě tří let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud soud včas nerozhodne o povinnosti k náhradě nákladů, které nejsou náklady výkonu trestu odnětí svobody, nebo o nákladech spojených s bezvýsledným dovoláním či návrhem na obnovu řízení, nebo o nákladech poškozeného, pak tato povinnost zaniká.
- Tato lhůta je tříletá a počítá se od okamžiku, kdy soud mohl poprvé o nákladech rozhodnout.
- Zánikem povinnosti k náhradě nákladů se rozumí, že je již nelze po dotčené osobě vymáhat.
Na co si dát pozor
- Uvedené pravidlo se nevztahuje na náklady výkonu trestu odnětí svobody.
- Lhůta se počítá od okamžiku, kdy soud mohl poprvé rozhodnout, nikoli od jiného data (např. od právní moci rozsudku).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 154a
Jak soudy aplikují § 154a
Podle § 154a tr. ř. povinnost uhradit náklady uvedené v § 152 odst. 1 tr. ř., nejde-li o náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody, zaniká, jestliže o ní soud nerozhodl ve lhůtě tří let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit.
Neshledal důvodnou stěžovatelovu námitku, že jeho povinnost nahradit státu náklady na obhajobu zanikla uplynutím tříleté prekluzivní lhůty podle § 154a trestního řádu.