Občiansky súdny poriadok

Písemnosti určené osobám, které jsou ve vazbě nebo na nichž se vykonává trest odnětí svobody, doručují se prostřednictvím správy vězeňského ústavu.

(1) Nebyl-li adresát zastižen v bytě, kde mu má být písemnost doručena, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena jiné osobě v bytě spolubydlící, je-li ochotna a způsobilá písemnost převzít.

(2) Nebyl-li adresát zastižen na svém pracovišti, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena některému jeho spolupracovníku, je-li ochoten ji převzít.

(3) Písemnost nesmí být náhradně doručena odpůrci nebo osobě, která má zájem na věci; takové doručení je neúčinné.

(4) Nezdržuje-li se adresát v místě určení a může-li doručovatel zjistit nové místo jeho pobytu, zašle písemnost na novou adresu, není-li na zásilce výslovně uvedeno, že doručení mimo místo určení je vyloučeno.

(1) Není-li možno doručit písemnost ani náhradně podle § 47, ačkoliv se adresát v místě doručení zdržuje, uloží ji:

a) poštovní doručovatel u poštovního úřadu, a není-li v místě doručení poštovní úřad, u výkonného orgánu místního národního výboru,

b) doručovatel soudu u soudu, doručuje-li v sídle soudu, jinak u výkonného orgánu místního národního výboru,

c) orgán místního národního výboru u výkonného orgánu místního národního výboru.

(2) O uložení písemnosti vyrozumí doručovatel adresáta oznámením, které zanechá v jeho bytě nebo v jeho schránce na dopisy nebo na jeho pracovišti, anebo upevní na dveřích jeho bytu nebo na jiném vhodném místě; podle možnosti vyrozumí o tom i osoby ze sousedství nebo jeho spoluzaměstnance na pracovišti. Tyto okolnosti, jakož i den a místo uložení písemnosti, poznamená doručovatel na doručence a vrátí ji soudu.

(3) Den, kdy byla písemnost uložena, se považuje za den jejího doručení. Takové uložení má účinek doručení, i když se adresát o uložení písemnosti nedověděl.

Nelze-li písemnost doručit do vlastních rukou příjemce, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, zanechá doručovatel na některém z míst uvedených v § 47a odst. 2 písemnou výzvu, aby byl v určitý den a hodinu přítomen k přijetí písemnosti. Nebude-li této výzvě vyhověno, uloží doručovatel písemnost (§ 47a odst. 1) a oznámení o uložení (§ 47a odst. 2) uvede, že si příjemce má doručovanou písemnost do tří dnů vyzvednout. Jestliže písemnost byla uložena a příjemce si ji ve lhůtě tří dnů nevyzvedne, považuje se poslední den lhůty za den, kdy doručení bylo vykonáno, i když se příjemce o uložení písemnosti nedověděl.

(1) Má-li účastník zmocněnce s procesní plnou mocí, doručují se písemnosti zmocněnci.

(2) Má-li několik účastníků společného zástupce (zákonného zástupce nebo zmocněnce), je doručení vykonáno pro všechny účastníky, byla-li písemnost odevzdána tomuto zástupci v jediném vyhotovení.

Kdyby doručování účastníku bylo spojeno s obtížemi nebo průtahy, může mu být uloženo, aby ve lhůtě soudem určené oznámil zmocněnce pro přijímání písemností; neoznámí-li v takovém případě zmocněnce, budou písemnosti pro něho určené ukládány u soudu s účinky doručení. O tom je třeba účastníka poučit.

(1) Odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, poučí ho doručovatel o následcích odepření přijetí, poznamená to na doručence spolu s datem a důvodem odepření přijetí a písemnost vrátí soudu.

(2) Uzná-li soud, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno.

(1) Účastníkovi, jehož pobyt není znám, se doručí veřejnou vyhláškou, a to tak, že se doručovaná písemnost vyvěsí na dobu patnácti dnů na soudní desce. Uplynutím této doby se doručení považuje za vykonané.

(2) Tohoto ustanovení se použije i tehdy, jestliže se nepodařilo doručení účastníkovi na jeho známou adresu do ciziny.

(1) Přísluší-li účastníku uvedenému v § 51 vykonat podle obsahu doručované písemnosti nějaký procesní úkon, ustanoví mu soud opatrovníka. Soud oznámí vyhláškou, která se vyvěsí na dobu alespoň patnácti dnů na soudní desce, ustanovení opatrovníka, jeho jméno, příjmení a bydliště, stručný údaj o obsahu doručované písemnosti s označením soudu a projednávané věci, jakož i to, že opatrovník bude zastupovat účastníka, jemuž byl ustanoven, tak dlouho, dokud účastník sám nevystoupí nebo nepojmenuje zmocněnce.

(2) Je-li toho třeba, může soud nařídit, aby byla vyhláška uveřejněna též v novinách nebo jiným způsobem.

(3) Doručení se pokládá za vykonané, jakmile byla vyhláška vyvěšena na soudní desce a písemnost doručena opatrovníku.

(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole. V písemném předvolání se uvedou zákonné následky spojené s tím, kdyby se předvolaný bez důvodů nedostavil.

(2) Vojáci v činné službě a příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého náčelníka. Není-li znám náčelník vojáků v činné službě, předvolávají se prostřednictvím velitele posádky; není-li znám představený příslušníků Veřejné bezpečnosti v činné službě, předvolávají se prostřednictvím nejbližší součásti Veřejné bezpečnosti.

Nařízení o doručování a předvolávání vydává předseda senátu; rozhoduje též o všech jiných opatřeních týkajících se doručování a předvolávání včetně ustanovení opatrovníka.

(1) Dříve než soud začne jednat ve věci samé, zkoumá z úřední povinnosti svou příslušnost.

(2) Bylo-li řízení zahájeno na návrh, zkoumá soud svou příslušnost podle údajů navrhovatele. Má-li však pochybnost o správnosti těchto údajů, anebo je-li namítána nepříslušnost, vyšetří soud okolnosti rozhodné pro určení příslušnosti, a to i z úřední povinnosti.

(1) Jiný účastník než navrhovatel může namítat nepříslušnost soudu pouze při prvém procesním úkonu, který mu přísluší, a to dříve než se pustí do jednání ve věci samé. Námitku musí odůvodnit.

(2) Nebyla-li vznesena námitka nepříslušnosti a soud začal jednat ve věci samé, je příslušný, i když některý účastník, který do řízení vstoupí později, namítne nepříslušnost při svém prvém, procesním úkonu.

(1) Zjistí-li soud, že není příslušný, a dá-li se podle údajů navrhovatele nebo podle výsledků šetření zjistit, a to bez slyšení jiného účastníka než navrhovatele, soud příslušný, vysloví soud svou nepříslušnost a po právní moci usnesení postoupí věc soudu příslušnému, který je tímto usnesením vázán; byl-li jiný účastník než navrhovatel slyšen, postoupí věc ihned s týmž účinkem.

(2) Není-li možno zjistit příslušný soud ani podle údajů navrhovatele, ani podle výsledků šetření, soud návrh odmítne. Zjistí-li však, že jde o případ uvedený v § 12, postoupí věc nejvyššímu soudu k určení soudu příslušného.

(1) Soud přihlíží z úřední povinnosti v každém období řízení:

a) zda věc patří do pravomoci československých soudů;

b) zda věc nepatří do pravomoci některého zvláštního soudu anebo úřadu (orgánu veřejné správy), anebo zda mělo soudnímu řízení předcházet řízení jiné;

c) zda o téže věci nebylo už vydáno soudní rozhodnutí, které se stalo pravomocným, anebo zda se o téže věci nevede u tohoto nebo jiného soudu řízení, jež bylo zahájeno dříve.

(2) Ukáže-li se, že je tu některá z těchto překážek, zruší soud dosavadní řízení a rozhodnutí snad již vynesená; bylo-li řízení zahájeno na návrh, soud mimo to návrh odmítne.

(3) Odmítne-li soud návrh podle odstavce 1 písm. b) a dá-li se z návrhu na zahájení řízení zjistit, který zvláštní soud anebo úřad (orgán veřejné správy) je ve věci příslušný, postoupí návrh po právní moci usnesení o odmítnutí příslušnému soudu anebo úřadu (orgánu veřejné správy). O tom je třeba navrhovatele uvědomit současně s doručením usnesení o odmítnutí návrhu.

(1) Hmotněprávní účinky spojené s podáním návrhu zůstávají zachovány, jestliže soud postoupil návrh jinému soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy), anebo jestliže byl návrh znovu podán u příslušného soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy) do třiceti dnů od právní moci usnesení o odmítnutí návrhu.

(2) Předcházelo-li soudnímu řízení v pracovních věcech rozhodčí řízení a navrhovatel v řízení náležitě pokračoval, zůstávají zachovány právní účinky podle odstavce 1 spojené s podáním návrhu u rozhodčího orgánu.

Soud postupuje v řízení z úřední povinnosti a vede je tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci co nejúčelněji a nejrychleji. Všem účastníkům je třeba dát stejnou příležitost, aby uplatnili svá práva a aby se vyjádřili.

Účastníci jsou povinni vylíčit soudu pravdivě a úplně všechny skutkové okolnosti odůvodňující jejich návrhy, jakož i okolnosti, na které se jich soud dotáže.

Předseda senátu nařídí k projednání věci ústní jednání, nemá-li se podle zákona rozhodnout bez ústního jednání.

(1) Předseda senátu předvolá účastníky a jiné osoby, které mají být vyslechnuty při ústním jednání.

(2) Předseda senátu připraví ústní jednání tak, aby bylo zpravidla možno věc projednat a skončit při jednání jediném. V složitějších případech může předseda senátu zejména účastníkům uložit, aby se vyjádřili ve lhůtě, kterou jim určí, písemně nebo ústně do protokolu o skutkovém základu projednávané věci a označili důkazy. Může jim též uložit, aby předložili listiny.

(1) Ústní jednání je veřejné.

(2) Veřejnost smí být vyloučena pro celé ústní jednání nebo pro jeho část, jen jestliže by veřejným projednáním věci byly ohroženy státní, hospodářské nebo služební tajemství, mravnost anebo důležité zájmy účastníků. Usnesení o vyloučení veřejnosti se veřejně vyhlásí. Soud může však v takovém případě z důležitých důvodů dovolit jednotlivým osobám, aby byly přítomny.

(3) I když byla veřejnost vyloučena, vyhlásí se rozhodnutí ve věci samé veřejně.

(1) Ústní jednání řídí předseda senátu.

(2) Z důležitého důvodu může předseda senátu — při ústním jednání senát — ústní jednání odročit, a to buď na návrh nebo z úřední povinnosti. Na začátku nového ústního jednání vyloží předseda senátu dosavadní stav řízení. Změnilo-li se složení senátu, sdělí předseda senátu podle spisů celý obsah přednesů a provedených důkazů.

(3) Ohradí-li se některý účastník proti opatření, jež učinil předseda senátu, rozhodne senát.

(4) O skončení ústního jednání rozhoduje senát.

(1) Předseda senátu dbá, aby byl zachován pořádek a vážnost ústního jednání. Je-li třeba vykázat z jednací místnosti osobu, která ruší jednání, ať jde o posluchače nebo o osobu na jednání zúčastněnou, rozhodne o tom senát. Okolnosti, pro něž bylo zakročeno proti osobě rušící jednání, se uvedou v protokole.

(2) Byl-li takto z jednací místnosti vykázán účastník, má to tytéž následky, jako kdyby se byl vzdálil dobrovolně. Vykázání zástupce nemůže být na újmu zastoupeného.

(3) Dojde-li pro nepřístojné chování některé osoby k odročení ústního jednání, uloží jí soud náhradu nákladů, které tím vznikly.

(1) Ústní jednání se koná v přítomnosti zapisovatele,který o jednání sepíše protokol.

(2) Protokol má obsahovat zejména:

a) označení soudu;

b) místo, čas a předmět jednání;

c) jména a příjmení úředních osob, které se jednání zúčastnily, a jména a příjmení přítomných účastníků a jejich zástupců;

d) stručné, ale výstižné vylíčení průběhu jednání, zejména podané návrhy, obsah soudního smíru a výroky rozhodnutí s poznámkou, že bylo dáno poučení o opravných prostředcích.

(1) Protokol podepíše předseda senátu, zapisovatele, účastníci, jejich zástupci a tlumočník; obsahuje-li protokol soudní smír nebo výrok rozhodnutí, kterým se řízení končí, podepíší ho i členové senátu. Jestliže se účastník nebo zástupce vzdálí před podpisem, poznamená se to v protokole; odepře-li podpis, poznamenají se tu i důvody, které uvedl.

(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání protokol podepsat, podepíše jej jiný člen senátu. Nemůže-li jiná osoba pro překážku delšího trvání protokol podepsat, není jejího podpisu třeba. Důvod, proč podpis odpadl, se poznamená v protokole.

(3) Námitky proti znění protokolu pojme soud do protokolu nebo uloží účastníkovi, aby je podal písemně.

Ustanovení platných pro ústní jednání se užije přiměřeně podle povahy věci pro jiná jednání a podobné soudcovské úkony.

Uzná-li to soud za potřebné, může účastníka kdykoli za řízení vyslechnout. Proto mu může uložit, aby se dostavil osobně; jestliže se účastník bez omluvy nedostavil, může ho soud dát předvést.

(1) O předvedení se požádá příslušná součást Veřejné bezpečnosti; o předvedení nezletilého se požádá příslušná součást Veřejné bezpečnosti, jen nelze-li předvedení provést zaměstnancem soudu nebo orgánu pověřeného péčí o mládež.

(2) O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů se požádá jejich náčelník.

(3) Nařízení o předvedení vydává předseda senátu, který také rozhoduje o všech jiných opatřeních týkajících se předvedení.

(1) Pro své rozhodnutí je soud oprávněn učinit si úsudek i o předběžných otázkách, o nichž by náleželo rozhodnout jinému soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy).

(2) Bylo-li však již zahájeno řízení o předběžné otázce u příslušného soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy), anebo je-li tu podezření z trestného činu nebo přestupku a odsouzení by mělo vliv na rozhodnutí soudu, soud zpravidla řízení přeruší až do pravomocného rozhodnutí o předběžné otázce anebo o trestném činu nebo o přestupku.

Soud může spojit ke společnému jednání, popřípadě i rozhodnutí, věci, které jsou u něho zahájeny a spolu souvisí, ať už mezi týmiž nebo jinými účastníky.

Účastníci mohou za řízení měnit své návrhy ve věci samé. Soud nepřipustí změnu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o návrhu změněném.

Je-li k zahájení řízení třeba návrhu účastníka, může navrhovatel vzít návrh zpět, dokud soud nezačal jednat ve věci samé. Dojde-li vzetí návrhu zpět rozhodujícímu soudu později, nejpozději však do rozhodnutí, kterým se řízení končí, soud rozhodne o vzetí návrhu zpět, a přizná-li mu účinnost, řízení zastaví.

Dokud soud nerozhodl ve věci samé, může zavázaný před soudem nárok uznat a oprávněný se může před soudem svého nároku vzdát. Soud rozhodne, zda projevu účastníka přizná účinnost. Přizná-li projevu účinnost, nevydá o tom zvláštní usnesení, ale rozhodne podle projevu účastníka.

Pokud to povaha věci připouští, mohou účastníci skončit řízení i soudním smírem. Soud rozhodne o schválení smíru. O smír, který může být schválen, má se soud vždy pokusit.

Soud nepřizná účinnost vzetí návrhu zpět, uznání nebo vzdání se nároku a neschválí smír, jestliže se projev účastníka příčí zákonu nebo obecnému zájmu. Nepřizná-li soud projevu účinnost nebo neschválí-li smír, pokračuje v řízení.

Nečinnost účastníků nepřekáží postupu řízení.

(1) Jestliže účastník nepodal v dané lhůtě vyjádření nebo se, ač byl předvolán k výslechu, nedostavil, má se za to, že se nemíní vyjádřit.

(2) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat jeho souhlas.

Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k ústnímu jednání, jedná se v jeho nepřítomnosti; dojde-li však k odročení jednání, musí být účastník předvolán znovu.

(1) Jestliže účastník, který není zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí, zemře, pozbude procesní způsobilosti nebo se nemůže účastnit řízení pro trvalejší překážku, posoudí soud, jaké vhodné opatření má učinit.

(2) Soud může řízení přerušit anebo ustanovit opatrovníka a v řízení pokračovat. Soud ustanoví opatrovníka a v řízení pokračuje zejména tehdy, jestliže by se přerušením zmařil účel řízení, anebo jestliže by vznikla ostatním účastníkům nepoměrná újma.

(3) Ustanovení předchozích odstavců se užije přiměřeně, nastaly-li okolnosti uvedené v odstavci 1 u zákonného zástupce, který nebyl zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí.

Přerušení má ten účinek, že se nekonají jednání a že lhůty podle tohoto zákona neběží.