Občiansky súdny poriadok

Rozhodnutí cizího státu platí v Československé republice, jen je-li zde uznáno (§§ 639, 640). Za rozhodnutí cizího státu se považuje rozhodnutí cizozemských soudů nebo úřadů o právních poměrech, o nichž by podle jejich povahy rozhodovaly v Československé republice soudy (dále jen „cizí rozhodnutí“).

Cizí rozhodnutí lze uznat jen tehdy,

a) jestliže by právní věc mohla být zahájena u soudů cizího státu, kdyby se zdejších ustanovení o příslušnosti československých soudů použilo ve vztahu k soudům cizího státu,

b) bylo-li předvolání nebo nařízení, kterým bylo zahájeno řízení před cizím soudem, doručeno účastníku, proti němuž má být rozhodnutí uznáno, do vlastních rukou, jestliže onen účastník neučinil sám návrh na zahájení řízení před cizím soudem, a

c) není-li proti cizímu rozhodnutí podle vysvědčení cizího soudu nebo úřadu o tom předloženého podle práva pro tento soud nebo úřad platného již přípustný opravný prostředek, který by odložil právní moc nebo vykonatelnost.

I když jsou splněny podmínky § 637, nelze cizí rozhodnutí uznat:

a) odporovalo-li by to ustanovení mezinárodní smlouvy, vyhlášené ve Sbírce zákonů republiky Československé, nebo

b) nebyla-li účastníku, proti němuž má cizí rozhodnutí být uznáno, dána možnost účastnit se řízení před cizím soudem nebo úřadem, anebo byla-li mu odňata nějakou nepravidelností v řízení, nebo

c) mělo-li by to za následek uznání poměru, který se příčí veřejnému pořádku nebo požadavkům slušnosti, nebo

d) jde-li o prohlášení československého občana za mrtvého, nebo

e) není-li zaručena vzájemnost.

Uznání cizího rozhodnutí se nevyslovuje zvláštním výrokem. Uznání se stane tím, že československý soud k němu při rozhodování přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí soudu zdejšího.

(1) Cizí rozhodnutí v manželských věcech a ve věcech zjištění nebo popření otcovství, která vydaly soudy nebo úřady v cizině, mohou být uznána jen za podmínek dále stanovených.

(2) Rozhodnutími v manželských věcech se rozumějí rozhodnutí, kterými se manželství prohlašuje za neplatné, zrušuje, nebo kterými se určuje, že manželství mezi stranami je anebo není.

(1) Pravomocné rozhodnutí soudu cizího státu, jehož příslušníky byli v době rozhodnutí oba manželé, a jde-li o zjištění nebo popření otcovství, oba rodiče i dítě, má bez dalšího řízení stejné účinky jako má pravomocné zdejší rozhodnutí, nebrání-li uznání ustanovení § 638 písm. c).

(2) Tohoto ustanovení se užije též, jestliže jde o rozhodnutí soudu jiného státu než v odstavci 1 uvedeného, uznává-li se toto rozhodnutí v domovském státě těchto osob, a jsou-li tyto osoby příslušníky různých států, ve všech těchto státech.

(1) Jiná než v § 641 uvedená cizí rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech zjištění nebo popření otcovství lze uznat jen tehdy, jsou-li splněny podmínky § 637 a nebrání-li tomu ustanovení § 638 písm. a), b), c). Nebyl-li v době cizího rozhodnutí ve věcech manželských některý z manželů československým občanem, anebo neměl-li v oné době na území Československé republiky bydliště (obvyklý pobyt), není překážkou uznání příslušnost zdejšího soudu, ani je-li výlučná.

(2) Cizí rozhodnutí týkající se československého občana nelze však uznat,

a) nebyl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením československého práva, anebo

b) neposoudilo-li cizí rozhodnutí podle československého právního řádu poměry, pro které je toto právo podle svých ustanovení rozhodné, ledaže právo, podle něhož bylo rozhodnuto, je shodné s příslušnými ustanoveními československého práva, anebo je jim v podstatě blízké.

(1) Vyslovit, že se uznává cizí rozhodnutí uvedené v § 642, přísluší nejvyššímu soudu po slyšení generálního prokurátora. Jiné soudy a správní úřady nemohou řešit otázku uznání ani jako otázku předběžnou.

(2) Návrh, aby nejvyšší soud rozhodl o uznání, mohou podat účastníci, soud v řízení trestním nebo civilním, generální prokurátor v zájmu obecném a konečně každý, kdo prokáže právní zájem, aby cizí rozhodnutí bylo uznáno.

(3) Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem bez ústního jednání; přitom může upustit od slyšení účastníků, není-li slyšení třeba. Rozsudkem nejvyššího soudu jsou soudy a správní úřady vázány.

Exekuce nebo jednotlivé exekuční úkony mohou být na území Československé republiky na základě cizího rozhodnutí, které podle práva státu, kde vzniklo, je způsobilé k exekuci, povoleny toliko tehdy a v té míře, pokud je zaručena vzájemnost mezinárodními smlouvami nebo vládními vyhláškami o tom vydanými a vyhlášenými ve Sbírce zákonů republiky Československé.

(1) Návrhu na povolení exekuce, který se opírá o cizí rozhodnutí, lze vyhovět jen tehdy, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 637, a není-li zde žádný důvod, který by bránil uznání podle § 638.

(2) Exekucí nemůže být vynuceno jednání nebo opomenutí, které podle zdejšího práva vůbec není dovoleno nebo alespoň nemůže být vynuceno.

(3) Rozhodnutí o návrhu na povolení exekuce je třeba odůvodnit.

Ustanovení §§ 644 a 645 platí přiměřeně, jde-li o výkon rozhodnutí cizích rozhodčích soudů, cizích rozhodčích nálezů, cizích soudních smírů a cizích notářských listin.

O výkonu exekuce a jednotlivých exekučních úkonů na základě cizích rozhodnutí, rozhodnutí cizích rozhodčích soudů, cizích rozhodčích nálezů, cizích soudních smírů a cizích notářských listin platí obecná ustanovení části třetí tohoto zákona.

(1) Strany se mohou dohodnout, že o věcech uvedených v § 404 odst. 1 má místo soudu rozhodovat jeden nebo více rozhodců; rozhodčí smlouva se může týkat jak jednotlivé věci (smlouva o rozhodci), tak všech věcí, které by v budoucnu vznikly z určitého právního poměru (rozhodčí doložka). Rozhodčí smlouva se musí stát písemně.

(2) Rozhodčí smlouvu lze uzavřít jen tehdy, je-li alespoň jednou ze stran československá právnická osoba; toto omezení neplatí, není-li ani jedna ze stran československým občanem nebo československou právnickou osobou.

(1) Má-li podle rozhodčí smlouvy každá strana jmenovat jednoho nebo více rozhodců a jedna ze stran je s jmenováním v prodlení, ustanoví rozhodce za ni, není-li v rozhodčí smlouvě stanoveno něco jiného, soud na návrh druhé strany. Totéž platí, nemohou-li se rozhodci stranami jmenovaní shodnout na osobě třetího (vrchního) rozhodce; k návrhu je tu oprávněn též každý z rozhodců jmenovaných stranami.

(2) K rozhodnutí o návrzích podle odstavce 1 je příslušný obecný soud kterékoli strany, a není-li takového soudu v Československé republice, soud, v jehož obvodu se má konat rozhodčí řízení; řízení koná soudce bez ústního jednání.

(1) Stalo-li se plnění rozhodčí smlouvy, zejména jmenování rozhodců a činnost rozhodců v řízení, vůbec nemožné, vysloví soud na návrh kterékoli strany, že rozhodčí smlouva pozbývá účinnosti.

(2) Ustanovení § 648a odst. 2 platí tu obdobně.

(1) Rozhodci mohou vyslýchat svědky, znalce a strany, jen dostaví-li se k nim tyto osoby dobrovolně. Úkony, které nemohou sami provést, provede na jejich dožádání okresní soud (§ 16).

(2) Dožádaný soud vyhoví dožádání, nejde-li o úkon nepřípustný podle zákona. Při provádění důkazů je soud oprávněn učinit i rozhodnutí, která jsou jinak tímto zákonem vyhrazena procesnímu soudu.

Pro nárok, o kterém byla uzavřena rozhodčí smlouva, je přípustné předběžné opatření. Předběžné opatření nařídí soud, v jehož obvodu má být zajišťovací opatření provedeno, nebo soud, který by byl příslušný, k zahájení soudního řízení.

Rozhodčí nález musí být usnesen většinou rozhodců. Musí být vydán písemně, podepsán alespoň jedním z rozhodců a doručen stranám nebo jejich zástupcům buď osobně, nebo doporučeně poštou. Jakmile byl podepsaný nález doručen, nabývá účinku pravomocného soudního rozsudku. Takto doručený nález, jakož i smír před rozhodci uzavřený a stranami podepsaný jsou vykonatelné soudní exekucí.

(1) O neúčinnost rozhodčího nálezu může strana žalovat:

a) nebyl-li nález vydán rozhodci ustanovenými podle rozhodčí smlouvy;

b) byla-li straně odňata možnost řádně věc projednat.

(2) Prohlásí-li soud rozhodčí nález neúčinným, rozhodne na návrh strany i ve věci samé.

(1) Žaloba o neúčinnost rozhodčího nálezu se podává u okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán napadený nález.

(2) Žalobu je třeba podat do třiceti dnů. Tato lhůta se počítá ode dne, kdy byl straně rozhodčí nález doručen.

Pro řízení na základě rozhodčích smluv uzavřených před účinností tohoto zákona se užije dosavadních ustanovení; pro žaloby o zrušení rozsudku, popřípadě smíru rozhodčího soudu (rozhodčího výroku) vydaných na základě takových smluv, se však užije dosavadních ustanovení, jen pokud jde o důvody, pro něž lze žalovat o zrušení těchto rozhodnutí.

(1) Pokud není dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají však zachovány.

(2) Nelze-li řízení zahájené před účinností tohoto zákona přizpůsobit jeho ustanovením, zastaví soud řízení a rozhodnutí v tomto řízení snad vynesená zruší; ustanovení § 57 platí tu přiměřeně.

(1) Kde se má podle nadále platných předpisů rozhodovat v řízení nesporném, užije se ustanovení části prvé tohoto zákona s doplňky a odchylkami, jež vyplývají z oněch předpisů.

(2) V těchto případech rozhoduje soudce bez ústního jednání.

(3) Výjimkou z ustanovení odstavce 2 rozhoduje senát bez ústního jednání v případech zákona č. 21/1948 Sb., o právním postavení snoubenek a dětí, pozůstalých po účastnících národního boje za osvobození, zákona č. 273/1948 Sb., o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy, dále v případech, kde má soud rozhodovat o vyvlastnění, o náhradě nebo odškodnění při vyvlastnění anebo o jiných náhradách škody; v případech zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících (ve znění zákona č. 79/1948 Sb.), rozhoduje však usnesením senát po ústním jednání.

(1) Pro procesní lhůty stanovené zákonem, které v den nabytí účinnosti tohoto zákona ještě neskončily, platí ustanovení tohoto zákona.

(2) Jestliže však dosavadní zákony stanovily lhůtu delší, skončí se lhůta až v této pozdější době, avšak nejpozději uplynutím třiceti dnů od účinnosti tohoto zákona, a jde-li o lhůtu delší než jeden rok, nejpozději uplynutím jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. V žádném případě nemůže lhůta skončit dříve, než stanoví předchozí odstavec.

Je-li podle tohoto zákona příslušným jiný soud, postoupí se mu věc, jen pokud se před účinností tohoto zákona nezapočalo jednání ve věci samé. Započalo-li jednání ve věci samé v prvé stolici u krajského soudu, je soudem druhé stolice nejvyšší soud.

(1) Pro řízení o prohlášení za mrtvého a důkaz smrti, v nichž byla před účinností tohoto zákona již vyvěšena vyhláška na soudní desce, platí dosavadní ustanovení.

(2) Jde-li o účastníky války v letech 1939-1945 ve smyslu §§ 17 a 18 dekretu prezidenta republiky č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého, určují se lhůty v řízení o prohlášení za mrtvého a důkazu smrti i nadále podle ustanovení §§ 17, 20 a 21 uvedeného dekretu.

Zemřel-li zůstavitel před účinností tohoto zákona, platí pro pozůstalostní řízení dosavadní ustanovení.

(1) Pro řízení o soudním umoření listin, v nichž byl před účinností tohoto zákona již vyvěšen na soudní desce vyzývací edikt, platí dosavadní ustanovení.

(2) Lhůta jednoho roku pro další návrh na prohlášení listiny za umořenou (§ 15 zákona č. 250/1934 Sb., o umořování listin) se zkracuje na třicet dnů; jestliže se však před účinností tohoto zákona lhůta již započala, skončí se teprve uplynutím třiceti dnů od počátku jeho účinnosti, neuplynula-li již dříve.

Pro řízení upomínací (zákon č. 67/1873 ř. z.) zahájená jen na žádost věřitele, v nichž byl před účinností tohoto zákona již doručen platební rozkaz, platí ustanovení dosavadní.

Řízení o dobrovolném odhadu a dražbě zahájená před účinností tohoto zákona dokončí soud podle dosavadních ustanovení.

Exekuční tituly vzniklé před účinností tohoto zákona jsou exekučními tituly podle tohoto zákona.

Exekuce vnucenou správou nemovité věci neskončené do účinnosti tohoto zákona soud zruší. Částku zbývající podle závěrečného účtu vnuceného správce rozdělí jako výtěžkové přebytky podle dosavadních ustanovení.

(1) Pro exekuce nucenou dražbou nemovité věci, v nichž byl před účinností tohoto zákona již ustanoven dražební rok, platí dosavadní ustanovení.

(2) Sejde-li však z konání dražebního roku a má-li být již za účinnosti tohoto zákona ustanoven rok nový, platí o řízení tento zákon.

Zabavení peněžitých pohledávek a platu, k němuž došlo před účinností tohoto zákona, má účinky zabavení peněžitých pohledávek nebo platu podle tohoto zákona.

Exekuční opatření provedené před účinností tohoto zákona se omezuje nebo rozšiřuje na výši zabavení přípustnou podle tohoto zákona. Na návrh věřitele nebo dlužníka upraví exekuční soud přiměřeně dřívější usnesení. Až do doručení pozměňujícího usnesení je poddlužník oprávněn plnit v rozsahu dřívějšího usnesení s osvobozujícím účinkem.

Při exekuci na jiná práva majetková vedené vnucenou správou se užije obdobně ustanovení § 665.

(1) Pro zjišťovací exekuce povolené před účinností tohoto zákona platí dosavadní ustanovení. Vnucenou správu podle § 374 exekučního řádu soud zruší a její výtěžky se uloží u soudu pro věřitele až do pravomocného rozhodnutí o zajištěném nároku.

(2) Jestliže by soudní rozhodnutí vydané před účinností tohoto zákona, pro něž se nevede zajišťovací exekuce, mělo nebo mohlo být předběžně vykonatelné podle tohoto zákona, vysloví soud na návrh usnesením předběžnou vykonavatelnost tohoto rozhodnutí. Soud rozhodne podle povahy věci buď po ústním jednání nebo bez něho.

Pro konkursy prohlášené před účinností tohoto zákona platí dosavadní ustanovení. Na nucené vyrovnání se užije ustanovení § 672.

(1) Pro vyrovnací řízení, ve kterém už bylo vyrovnání věřiteli přijato, platí dosavadní ustanovení.

(2) Až do pravomocného skončení vyrovnacího řízení je nepřípustné nařídit exekuční likvidaci.

(1) Ustanovení §§ 6, 7, 32, 45, 46 až 53, 72 až 76, 80 až 83, 163, 164, 219 až 227 tohoto zákona se užije i pro řízení, ve kterých se má jednat podle dosavadních ustanovení.

(2) Ani tam, kde se má podle tohoto zákona jednat podle dosavadních ustanovení, není přípustné brát zúčastněné osoby do přísahy a donucovat je vazbou.