Občiansky súdny poriadok

Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, rozhoduje se ve věci samé rozsudkem tam, kde se rozhoduje po ústním jednání. Jinak se rozhoduje usnesením.

(1) Rozsudek má vyčerpat celý předmět řízení.

(2) Soud však může rozsudkem rozhodnout, je-li to účelné, nejprve odděleně také jen o části předmětu řízení.

(3) Je-li předmět řízení sporný co do základu i co do výše, může soud nejprve rozsudkem rozhodnout o základu; uzná-li základ opodstatněným, pokračuje v řízení teprve po právní moci tohoto rozsudku.

(1) Pro rozsudek je rozhodný stav v době jeho vynesení.

(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit i povinnost k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve po vynesení rozsudku.

(1) Uloží-li se v rozsudku povinnost k plnění, určí soud ke splnění povinnosti lhůtu patnácti dnů.

(2) V odůvodněných případech může soud určit lhůtu kratší nebo delší, popřípadě vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

(3) Je-li předmětem závazku plnění opětujících se dávek, které se stanou splatnými po vynesení rozsudku, je třeba v rozsudku určit den splnění.

(1) Lhůty k plnění se počítají ode dne doručení rozsudku.

(2) Byl-li však podán opravný prostředek proti rozsudku bez předběžné vykonatelnosti, počítá se lhůta k plnění od právní moci rozsudku.

Soud je vázán svým rozsudkem, jakmile ho vyhlásil.

Vynesení rozsudku se mohou zúčastnit jen soudci, za jejichž účasti se ústní jednání skončilo.

(1) Poradě a hlasování senátu nesmí být kromě soudců a zapisovatele přítomen nikdo jiný. O poradě a hlasování se sepíše zvláštní protokol.

(2) Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to mladší před staršími. Předseda hlasuje naposledy.

(3) K rozsudku je třeba většiny hlasů. Všichni členové senátu jsou povinni hlasovat, i když byli přehlasováni v některé předběžné otázce.

(1) Rozsudek je třeba vždy vyhlásit; vyhlásí ho předseda senátu.

(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky.

(3) Vyhlášení se má stát zpravidla hned po skončení ústního jednání; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku odročit ústní jednání na dobu nejdéle patnácti dnů.

(4) Vyhlašuje se plné znění výroku a podstatné důvody, jakož i poučení o opravném prostředku.

(5) Rozsudek je třeba účastníkům vždy doručit.

Vyhotovení rozsudku má po úvodních slovech „Jménem republiky“ obsahovat:

a) označení soudu a jména a příjmení soudců, kteří se zúčastnili vynesení rozsudku;

b) jména a příjmení účastníků, jejich zaměstnání, bydliště a postavení v řízení, jména a příjmení jejich zákonných zástupců nebo zmocněnců;

c) předmět řízení;

d) den vyhlášení;

e) výrok;

f) odůvodnění po stránce skutkové a právní s poučením o opravném prostředku.

(1) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda senátu.

(2) Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání, podepíše za něho jiný člen senátu; důvod se poznamenává na vyhotovení rozsudku.

(1) Chyby v psaní a počtech, jakož i jiné podobné zřejmé nesprávnosti v rozsudku nebo jeho vyhotovení, může předseda senátu kdykoli bez ústního jednání opravit, a to i z úřední povinnosti. Opravu může nařídit i soud vyšší stolice.

(2) Opravné usnesení se doručí účastníkům, oprava se vyznačí ve vyhotovení rozsudku a podle možnosti i na stejnopisech vyhotovení již vydaných.

(3) Provádění opravy nemá vliv na právní moc a vykonatelnost rozsudku.

(4) Jestliže se však opravou rozsudku změní jeho výrok, může účastník změnou dotčený napadnout opravenou část výroku přípustným opravným prostředkem ve lhůtě počítané od doručení opravného usnesení.

(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech anebo o předběžné vykonatelnosti, může kterýkoli účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku žádat o jeho doplnění. V žádosti je třeba uvést určitý návrh na doplnění. Soud rozhodne o žádosti podle povahy věci buď po ústním jednání, nebo bez něho.

(2) Vyhoví-li soud žádosti o doplnění, vynese ve věci doplňující rozsudek; nevyhoví-li, žádost usnesením zamítne.

(3) Na doplňující rozsudek se jinak užije obdobně ustanovení o rozsudcích.

(4) Řízení o doplnění nemá odkladný účinek na opravné prostředky proti rozsudku ani na jeho vykonatelnost.

(1) Doručený rozsudek, který již nelze napadnout řádným opravným prostředkem, je pravomocný.

(2) Vzdání se opravného prostředku je účinné, jen stalo-li se před soudem po vyhlášení rozsudku.

Byl-li účastník pravomocným rozsudkem odsouzen plnit dávky, které se stanou splatnými až po vynesení rozsudku, a změnily-li se podstatně okolnosti, na jejichž základě určil soud výši dávek nebo jejich trvání, může kterýkoli účastník podat návrh na změnu určené výše dávek nebo jejich trvání. Dřívější rozsudek je možno změnit jen s účinky ode dne podání návrhu.

Předběžná vykonatelnost se bez zřetele na opravný prostředek vysloví ve výroku rozsudku odsuzujícího k plnění:

a) pracovního příjmu za dobu nejvýše tří měsíců;

b) náhrady a odměny, které náleží původcům za použití jejich původských práv, jakož i obdobných náhrad a odměn, náležejících výkonným umělcům a vědeckým pracovníkům za jejich výkony;

c) úhrady osobních potřeb za dobu nejvýše tří měsíců před zahájením řízení, jakož i jednotlivých dávek, které se stanou splatnými do právní moci rozsudku;

d) v penězích nebo v jiných věcech určených podle druhu nebo v cenných papírech, je-li závazek prokázán veřejnou listinou;

e) na základě uznání nároku.

(1) Mimo případy uvedené v § 163 lze předběžnou vykonatelnost vyslovit na návrh účastníka, jestliže by mu jinak hrozilo nebezpečí značné a těžko nahraditelné újmy, anebo je-li obava, že splnění se stane vůbec nemožným.

(2) Vyslovení předběžné vykonatelnosti podle odstavce 1 může se týkat celého nároku nebo jeho části a může být vázáno na složení přiměřené jistoty.

Soudní smír, který soud schválil, má účinky pravomocného rozsudku.

(1) Soud je vázán svým usnesením, jakmile je vyhlásil, a nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo odevzdáno k vyhotovení.

(2) Soud není vázán svým usnesením, které se týká toliko vedení řízení, zejména ne usnesením a nařízením o doručení (§§ 46 až 53), usnesením, jímž se upravuje průběh řízení, nařizuje dokazování a určuje způsob jeho provedení (§§ 59, 64, 68, 71, 88, 95, 98, 106, 108, 110, 116, 119, 122), nařizuje ústní jednání a stanoví jiné roky (§§ 61, 68) nebo činí opatření k jejich přípravě (§§ 62, 68).

(1) Usnesení je třeba přítomným účastníkům vyhlásit.

(2) Usnesení je třeba doručit účastníkům, mají-li proti němu opravný prostředek, anebo právo vést podle něho exekuci.

(3) Účastníkům nepřítomným při vyhlášení je nutno mimo případy uvedené v odstavci 2 doručit usnesení i tehdy, vyžaduje-li to vedení řízení.

(4) Usnesení, jímž se zamítá návrh účastníka bez slyšení jiných účastníků, není třeba těmto účastníkům doručovat.

(1) Písemné vyhotovení usnesení má obsahovat náležitosti uvedené v § 157 písm. a) až f); jména a příjmení účastníků se však uvedou, jen pokud to vyžaduje povaha věci, o níž se v usnesení rozhoduje.

(2) Odůvodnění není třeba, jestliže se usneseními zcela vyhovuje návrhu, jemuž jiný účastník neodporoval.

(3) Při usneseních jednoduché povahy, která v plném rozsahu vyhovují podanému návrhu a nemusí být odůvodněna, může být písemné vyhotovení usnesení nahrazeno stručným povolovacím záznamem.

(4) Účastníci mohou pro urychlení vyřízení věci předložit soudu současně s podáním též potřebné stejnopisy usnesení, které navrhují a které se má vydat bez slyšení účastníků.

Usnesení je vykonatelné bez zřetele na právní moc, pokud soud vzhledem k zvláštním okolnostem případu neodložil jeho vykonatelnost, anebo pokud zákon nestanoví něco jiného. To platí i tehdy, má-li být usnesení provedeno jinak než exekucí.

Na usnesení se jinak obdobně užije ustanovení platných pro rozsudky.

Nesprávně pojmenovaný opravný prostředek je třeba posoudit podle jeho obsahu.

(1) Odvolání je přípustné proti každému rozsudku soudu prvé stolice. Není přípustné odvolat se jen proti důvodům rozsudku.

(2) Není-li současně napadán výrok rozsudku ve věci samé, je proti jiným rozhodnutím pojatým do výroku rozsudku, zejména proti rozhodnutím o nákladech řízení a o procesní námitce, opravným prostředkem stížnost.

(1) K podání odvolání je lhůta patnáct dnů ode dne doručení rozsudku.

(2) Odvolání není podáno opožděně, jestliže je podala oprávněná osoba po uplynutí této lhůty jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu, nebo podala-li je ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozsudku přímo u odvolacího soudu nebo do protokolu u soudu, který není příslušný (§ 175 odst. 2).

Odvolání může podat účastník nebo prokurátor.

(1) Odvolání lze podat písemným podáním nebo ústně do protokolu; advokát, i když je sám účastníkem, může podat odvolání jen písemně.

(2) Odvolání se podává u soudu, který vynesl rozsudek. Je-li odvolání podáno u jiného soudu, postoupí je tento soud ihned soudu příslušnému.

Odvolání má vedle všeobecných náležitostí podání obsahovat:

a) označení rozsudku, proti kterému se podává;

b) odvolací návrh;

c) důvody, popřípadě i nová skutková tvrzení a důkazy.

(1) Jestliže z dalších ustanovení neplyne něco jiného, užije se pro řízení před odvolacím soudem obdobně ustanovení platných pro řízení před soudem prvé stolice.

(2) Dojde-li k zpětvzetí návrhu na zahájení řízení po vyhlášení rozsudku soudem prvé stolice a přizná-li odvolací soud zpětvzetí účinnost, zruší též rozsudek soudu prvé stolice.

(1) Podala-li oprávněná osoba včas odvolání, napadený rozsudek až do vyřízení odvolání se nestane pravomocným, a nejde-li o rozsudek předběžně vykonatelný, odkládá se jeho vykonatelnost.

(2) Týká-li se rozsudek několika odpůrců nebo několika nároků se samostatným skutkovým základem a odvolání se výslovně vztahuje jen na některé odpůrce nebo některé nároky, nabývá nenapadená část rozsudku právní moci.

(1) Má-li předseda senátu soudu prvé stolice za to, že odvolání je podáno opožděně nebo osobou neoprávněnou, nebo že je nepřípustné proto, že napadá jen důvody rozsudku, předloží je spolu se spisy a se zprávou o tom příslušnému odvolacímu soudu. Totéž učiní, jestliže se marně pokusil o odstranění vad odvolání (§§ 176, 45 odst. 1 a 2).

(2) Nejde-li o žádný z těchto případů, zašle předseda senátu jeden stejnopis odvolání odpůrci odvolatele. Odpůrce odvolatele může do patnácti dnů na odvolání odpovědět písemným podáním nebo ústně do protokolu (§ 175); o tom je třeba ho poučit. Po uplynutí této lhůty, nebo jakmile došla odpověď na odvolání, předloží předseda senátu odvolání spolu se spisy odvolacímu soudu.

(1) V případech uvedených v § 179 odst. 1 odmítne odvolací soud odvolání usnesením bez ústního jednání, i když podmínky odmítnutí zjistí sám před nařízením ústního jednání. Stejně rozhodne, zjistí-li teprve při ústním jednání, že tu jsou takové podmínky.

(2) Má-li odvolací soud za to, že odvolání není podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou, nebo že není nepřípustné proto, že napadá jen důvody rozsudku, doručí předseda odvolacího senátu jedno vyhotovení odpůrci odvolatele. Odpůrce odvolatele může na odvolání do patnácti dnů odpovědět písemným podáním nebo ústně do protokolu (§ 175), a to přímo u odvolacího soudu; o tom je třeba ho poučit.

(3) Bylo-li podání podáno přímo u odvolacího soudu, postoupí je předseda odvolacího senátu soudu prvé stolice, aby postupoval podle § 179 odst. 2.

(1) Odvolací soud může usnesením bez ústního jednání zrušit rozsudek soudu prvé stolice, jestliže

a) soud při ústním jednání, jež bezprostředně předcházelo rozsudku, nebyl řádně obsazen nebo rozhodování se účastnil vyloučený soudce (soudce z lidu),

b) řízení o věci, o které bylo rozhodováno, nenáleží do pravomoci soudů nebo soudnímu řízení mělo předcházet řízení jiné,

c) o téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto nebo je o ní u soudu v běhu jiné řízení, jež bylo zahájeno dříve,

d) některému účastníku řízení chybí způsobilost být účastníkem řízení,

e) účastníku byla nezákonným postupem soudu odňata možnost účastnit se projednání věci, a není-li možno vadu odstranit,

f) v odvolání je uplatňováno, že soud prvé stolice v rozsudku o námitce nepříslušnosti rozhodl nesprávně nebo nerozhodl vůbec.

(2) Zruší-li odvolací soud rozsudek, může podle okolností buď vrátit věc soudu prvé stolice k dalšímu řízení a rozhodnutí nebo zrušit řízení prvé stolice a popřípadě návrh odmítnout nebo postoupit.

Nerozhodl-li odvolací soud o odvolání bez ústního jednání, nařídí předseda senátu ústní jednání.

Po započetí ústního jednání přednese předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu podle obsahu spisů soudu prvé stolice stav věci, jakož i dosavadní průběh řízení, pokud je toho třeba, aby se porozumělo odvolacímu návrhu a aby se mohla přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Po tomto přednesu a případných poznámkách přednese předseda nebo jím pověřený člen senátu obsah odvolání a odpovědi; když se tak stalo, upozorní předseda účastníky, že mohou své návrhy ústně odůvodnit.

(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, který zjistil soud prvé stolice. Účastníci mohou přednést též skutkové okolnosti a nabídnout důkazy, které nebyly v řízení před soudem prvé stolice ani uvedeny, ani nabídnuty. Odvolací soud může nařídit, aby se dokazování provedené před soudem prvé stolice opakovalo.

(2) Účastníci mohou až do skončení odvolacího jednání změnit svoje návrhy ve věci samé, učiněné před soudem prvé stolice, jestliže výsledky řízení před odvolacím soudem v souvislosti s výsledky řízení před soudem prvé stolice mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

(3) Až do skončení odvolacího jednání lze měnit i odvolací návrhy a odvolací důvody. Soud může rozsudek prvé stolice zrušit, i když je navrhována jeho změna, a naopak.

(4) Odvolací soud však nepřipustí změnu podle odstavců 2 a 3:

a) týká-li se změna účastníků, proti nimž odvolání nesměřovalo;

b) týká-li se změna těch nároků uplatňovaných v řízení, které mají samostatný skutkový základ a nebyly odvoláním dotčeny.

(1) Odvolací soud projedná věc v mezích odvolacích návrhů (§ 183 odst. 3 a 4). Přitom přihlíží k vadám řízení před soudem prvé stolice jen potud, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(2) Soud není omezen na projednání v mezích odvolacích návrhů ve věcech, v nichž lze zahájit řízení z úřední povinnosti, a porušením předpisů by utrpěly újmu osoby, které jsou pod zvláštní ochranou zákona.

(1) Odvolací soud rozhodne zpravidla rozsudkem ve věci samé, a to tak, že rozsudek soudu prvé stolice potvrdí nebo změní.

(2) Ve svém rozsudku může se odvolací soud odvolat i na skutkový stav zjištěný soudem prvé stolice.

(1) Odvolací soud může usnesením zrušit rozsudek soudu prvé stolice a vrátit mu věc k dalšímu řízení a k rozhodnutí, zejména jestliže se soud prvé stolice v podstatných bodech nezabýval skutkovým stavem věci.

(2) Odvolací soud může takto postupovat též tehdy, zjistí-li vady řízení uvedené v § 184 a jestliže by jejich odstranění vyžadovalo neúměrné doplnění řízení; vyžaduje-li to povaha věci, může zrušit i řízení před soudem prvé stolice.

(3) Soud prvé stolice je vázán právním názorem odvolacího soudu.