Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

Lze-li očekávati, že hlavní přelíčení potrvá déle, třeba zaříditi, aby mu byli přítomni náhradní soudcové, aby mohli nastoupiti na místo některého člena nalézacího soudu, kdyby ho něco zašlo.

(1) Doví-li se soud, že se svědek nebo znalec obeslaný k hlavnímu přelíčení, který však dříve nebyl vyslechnut nebo vzat do přísahy, nebude moci dostaviti k hlavnímu přelíčení pro déle trvající nemoc nebo pro neodstranitelnou překážku, může naříditi jeho přísežný výslech nebo vzetí do přísahy soudcem vyslaným anebo dožádaným.

(2) Ustanovení § 194, odst. 2 až 5 platí i zde.

(1) Žalobce, soukromý žalobce a žalovaný mohou také po podání žaloby a před lhůtou hlavního přelíčení žádati, aby soud doplnil důkazy uvedené v písemné žalobě nebo trestním návrhu (seznamu) nebo opatřil nové důkazy.

(2) Za tím účelem musí podati soudu svůj odůvodněný návrh ústně nebo písemně nejpozději čtvrtého dne, v řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu nejpozději v den po oznámení žaloby a v tomto návrhu uvésti přesně svědka, jenž má býti vyslechnut nebo k hlavnímu přelíčení obeslán, dále znalecké nebo jiné důkazy, které mají býti opatřeny, a skutečnosti, které se mají dokázati. Vojenské osoby z počtu mužstva a gážisté mimo služební třídy v činné službě, jsou-li na svobodě, mohou tento návrh až do uvedené doby podati též do protokolu u svého představeného velitelství, kterýžto protokol nutno ihned odeslati soudu.

(1) Soud může průvodní návrhy podané po podání žaloby zamítnouti, je-li okolnost, která má býti dokázána, pro rozhodnutí ve věci samé nepodstatná neb je-li zřejmo, že žalovaný učinil průvodní návrh jen proto, aby se rozhodnutí ve věci zdrželo, rovněž i tenkrát, je-li návrh podán po lhůtě stanovené v § 250, odst. 2, a to v tomto případě, když navrhované pátrání neb obeslání k ustanovenému hlavnímu přelíčení není již možné a odložení hlavního přelíčení (§ 253) není odůvodněno. Toto rozhodnutí soudu nebrání, aby byly opakovány návrhy při hlavním přelíčení a aby nalézací soud o nich rozhodl.

(2) Vyhoví-li soud průvodnímu návrhu, obešle svědky, jejichž výslech je navrhován, jakož i znalce, kteří podle nového průvodního návrhu mají býti slyšeni (§ 206), zpravidla k hlavnímu přelíčení. O tomto obeslání budou zpraveni žalobce, soukromý žalobce, žalovaný a jeho obhájce před hlavním přelíčením.

(3) Bylo-li navrženo provésti jiná doplňovací šetření nebo neodkladné výslechy svědků (§ 249) a vyhoví-li soud návrhu, budou tato šetření a výslechy bez průtahů provedeny důstojníkem justiční služby (§ 110, odst. 2), kterého určí přednosta soudu, nebo dožádáním. O těchto svědeckých výsleších a o jiných soudcovských vyhledávacích úkonech, které se snad stanou nutnými po navržených pátráních, platí obdobně ustanovení § 194, odst. 2 až 5. Rozebírati výsledky takovýchto dodatečných šetření a výslechů zůstává zpravidla (§ 255) vyhrazeno hlavnímu přelíčení.

(1) Soud může také z úřední moci naříditi, aby byli k hlavnímu přelíčení obesláni noví svědkové a znalci.

(2) Byla-li žaloba podána přímo (§ 137, odst. 4), je soud dále oprávněn opatřiti jednotlivá šetření a vyhledávací úkony z úřední moci, při čemž se použije ustanovení § 251, odst. 3.

(1) Soud může odložiti hlavní přelíčení na návrh nebo z úřední moci, brání-li žalovanému nemoc nebo jiné neodvratné okolnosti, aby se dostavil k hlavnímu přelíčení nebo z jiných závažných důvodů.

(2) Zašlo-li něco obhájce, je to důvodem k odložení jen tenkrát, nemůže-li již býti pro krátkost času přibrán jiný obhájce k hlavnímu přelíčení nebo nemohl-li by se již k obhajování připraviti.

(1) Upustí-li žalobce před počátkem hlavního přelíčení zcela nebo částečně od žaloby z jiných důvodů než které jsou uvedeny v § 245, zastaví soud řízení zcela nebo částečně a v prvním případě nedojde k nařízenému snad již hlavnímu přelíčení. Upuštění musí žalobce odůvodniti.

(2) O úplném nebo částečném zastavení řízení budou zpraveni žalovaný a jeho obhájce, poškozený a soukromý žalobce. O právu stížnosti platí ustanovení § 106.

(3) Ustanovení § 241 platí obdobně i po podání žaloby.

(1) Konala-li se po podání žaloby ještě soudní pátrání nebo vyšly-li najevo nové trestné činy žalovaným spáchané, může žalobce před počátkem hlavního přelíčení odvolati jím podanou písemnou žalobu (trestní návrh) a zároveň podati novou písemnou žalobu (trestní návrh), nemá-li místa ustanovení § 245. S novou písemnou žalobou (trestním návrhem) se pak postupuje podle předpisu hlavy XVI.

(2) Objeví-li se po podání žaloby pro nově najevo vyšlé trestné činy nebo na podkladě dodatečných soudních pátrání potřeba provésti prokurátorské nebo soudní vyhledávací řízení, odvolá veřejný žalobce žalobu a zahájí nebo doplní vyhledávací řízení, nezdá-li se účelným, aby nově najevo vyšlý trestný čin byl stíhán odděleně. O tomto opatření musí býti zpraven obžalovaný a jeho obhájce.

(3) Jestliže žalovaný po podání žaloby uprchne, zahájí se řízení podle hlavy XXV.

(4) Bude-li nutno odložiti hlavní přelíčení pro odvolání písemné žaloby (trestního návrhu), zařídí to soud.

Hlava XVIII.

A. Veřejnost hlavního přelíčení.

Hlavní přelíčení je veřejné pod neplatností.

(1) Přístup k veřejnému hlavnímu přelíčení může býti odepřen osobám, které byly opětovně trestány pro zločin proti bezpečnosti života, proti mravnosti nebo proti majetku. Přístupu k veřejnému hlavnímu přelíčení nemají osoby nezletilé, leč že toho vyžaduje účel jejich studia na vysoké škole, osoby ozbrojené, ačli nejsou povinny nositi zbraň podle své služby.

(2) Pro nedostatek místa může předseda vyloučiti osoby později se dostavivší.

(3) Soukromému žalobci a poškozenému, jakož i jejich zákonným zástupcům a jejich zmocněncům musí býti přístup k hlavnímu přelíčení vždy dovolen.

(1) Přístup nezúčastněných osob k hlavnímu přelíčení může býti vyloučen pro ohrožení mravnosti, veřejného pořádku, bezpečnosti státu nebo vojenských služebních zájmů.

(2) Veřejnost může býti vyloučena také na návrh poškozeného nebo soukromého žalobce, kdyby v řízení pro křivé obvinění, vydírání nebo pro urážku na cti byla připuštěním veřejnosti přelíčení zmařena ochrana cti a pověsti poškozeného nebo soukromého žalobce.

(3) Dále může býti veřejnost vyloučena, jsou-li s tím srozuměni žalobce, poškozený a soukromý žalobce, pokud jsou přítomni, jakož i žalovaný a jeho obhájce.

(4) Vyloučení veřejnosti se nařídí usnesením soudu, které se učiní v neveřejném zasedání a které se písemně sepíše a opatří důvody. Toto usnesení se prohlásí veřejně.

(1) Po přečtení usnesení, kterým se vylučuje veřejnost, musí se všichni posluchači vzdáliti.

(2) Takovým usnesením nejsou však vyloučeni velitelé vojskového tělesa, oddílu a setniny žalovaného a přednosta služebního místa, jemuž žalovaný náleží, důstojníci justiční služby v činné službě, pak poškozený a soukromý žalobce, jakož i jejich zákonní zástupci a zmocněnci.

(3) Předseda může dovolit i jednotlivým jiným osobám, aby byly přítomny.

(1) Usnese-li se nalézací soud na vyloučení veřejnosti, může žalovaný žádati, aby byl dovolen přístup třem osobám jeho důvěry. Důvěrníci však musí býti osobami, jimž je dovolen přístup k veřejnému přelíčení podle § 257, odst. 1, a jejich přibráním nesmí býti způsobeno přerušení neb odročení hlavního přelíčení.

(2) Několik společně žalovaných může žádati, aby jim bylo dovoleno dohromady nejvýše šest důvěrníků, o jejichž volbě se mají dohodnouti. Nedojde-li k dohodě, provede výběr z navržených důvěrníků předseda.

(1) Jestliže při vyloučení veřejnosti pro ohrožení bezpečnosti státu toho vyžaduje utajení vojenských předmětů, mohou býti usnesením nalézacího soudu vyloučeni po dobu, kdy se o nich jedná, také důvěrníci a osoby uvedené v § 259, odst. 2.

(2) Předseda jest i v tomto případě oprávněn dovoliti jednotlivým osobám, aby byly přítomny.

Neveřejné zasedání může býti nařízeno po přísaze nalézacího soudu v každém okamžiku přelíčení, a to pro část nebo pro celé přelíčení. Rozsudek však musí býti vždy vyhlášen veřejně (§ 312).

(1) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení bezpečnosti státu nebo vojenských služebních zájmů, může býti usnesením nalézacího soudu uloženo přítomným osobám, aby zachovaly v tajnosti skutečnosti, o nichž se dovědí při přelíčení. Toto usnesení se uvede v protokole o přelíčení.

(2) Kdo poruší neoprávněným sdělením tuto povinnost mlčenlivosti, bude potrestán, podléhá-li vojenské trestní soudní pravomoci, svým příslušným soudem prostým nebo tuhým vězením od jednoho týdne do tří měsíců, za okolností zvlášť přitěžujících až do šesti měsíců.

(3) Osoby podrobené občanské trestní soudní pravomoci, které se dopustí tohoto trestného činu, budou potrestány příslušným občanským trestním soudem pro přestupek vězením od jednoho týdne do tří měsíců, s nímž může býti spojen trest na penězích do 5.000 Kčs.

Kdo nemaje úředního povolení uveřejní zcela nebo zčásti trestní oznámení, písemnou žalobu nebo jiný úřední spis vojenského trestního řízení, dříve než budou tyto spisy předneseny ve veřejném přelíčení, bude potrestán pro tento trestný čin podle ustanovení § 263, odst. 2 a 3.

B. Úřední úkony předsedy hlavního přelíčení.

(1) Předseda vykonává při hlavním přelíčení práva daná mu tímto trestním soudním řádem a pečuje zejména o zachování pokoje a bezpečnosti, vojenské kázně a slušnosti, kterých důstojnost soudu vyžaduje.

(2) Kdo je před soudem vyslýchán nebo soud oslovuje, má mluviti stoje; předseda však může dovoliti výjimku pro tělesné vlastnosti mluvícího, trvá-li výslech déle, a z jiných ohledů.

(1) Dávati najevo souhlas nebo nelibost je zakázáno. Předseda je oprávněn volati k pořádku posluchače, kteří takovými projevy nebo jinak ruší přelíčení nebo se chovají způsobem urážejícím vážnost soudu, a je-li toho třeba, vykázati ze zasedací síně jednotlivé nebo i všechny posluchače.

(2) Posluchače, kteří jsou podrobeni vojenské kázeňské pravomoci, předseda oznámí jejich představenému veliteli, aby byli potrestáni; podle okolností může tyto osoby dáti též zatknouti.

(3) O potrestání jiných posluchačů, než kteří jsou uvedeni v odstavci 2, obrátí se předseda na okresní soud jejich bydliště nebo pobytu. Tento soud zakročí tak, jako by se nenáležité chování bylo událo před občanským trestním soudem (§ 185, odst. 5).

(1) Ruší-li žalovaný, svědek, znalec, poškozený, soukromý žalobce nebo jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci přelíčení neslušným chováním, porušují-li jiným způsobem vážnost příslušející soudu, pronášejí-li nadávky nebo zřejmě neodůvodněná nebo k věci nepatřící obvinění, pokárá je předseda a podle potřeby může naříditi, aby byli vykázáni, u žalovaného však jen tenkrát, pokračuje-li v svém neslušném chování přes to, že byl napomenut a že mu bylo pohrozeno, že bude ze zasedání vyveden.

(2) Osoby vojenské kázeňské pravomoci podrobené nechť předseda oznámí jejich představenému veliteli, aby byly potrestány; podle okolností může tyto osoby též zatknouti. Je-li žalovaný civilní osoba, uloží mu předseda některý z trestů nebo zostření v § 149, odst. 3 uvedených.

(3) Byl-li žalovaný pro nenáležité chování ze síně vykázán, může býti, je-li na svobodě, držen na rozkaz předsedy pod dozorem až do opětného předvolání před nalézací soud. V přelíčení se pokračuje za jeho nepřítomnosti, před ukončením průvodního řízení musí však býti zavolán do síně a uvědoměn pod neplatností řízení o podstatných okolnostech, které se vyskytly za jeho nepřítomnosti, a o tom, co vypovídaly vyslýchané osoby.

(1) Dopustí-li se takové nepřístojnosti obhájce, může býti předsedou pokárán; je-li podroben vojenské kázeňské pravomoci, může být podle okolností oznámen dotčenému představenému, aby byl potrestán. Obhájci, který nepodléhá vojenské kázeňské pravomoci, může nalézací soud uložiti pokutu do jednoho tisíce Kčs, na což mu přísluší do osmi dnů stížnost k nejvyššímu vojenskému soudu. Stížnost má odkladný účinek.

(2) Pokračuje-li obhájce v svém neslušném chování, může mu nalézací soud odejmouti slovo. V tomto případě má žalovaný právo vybrati si z přítomných způsobilých osob jiného obhájce. Není-li to možné a nemůže-li také býti ihned určen obhájce z úřední moci, přeruší se hlavní přelíčení nebo se odročí, aby mohl býti zvolen nebo určen jiný obhájce, je-li obhajování nutné nebo pokládá-li nalézací soud přibrání obhájce za potřebné. Není-li těchto podmínek, pokračuje se v hlavním přelíčení bez přibrání obhájce.

(3) Každé potrestání obhájce, který není vojákem z povolání, se oznámí jeho příslušnému disciplinárnímu úřadu.

(1) Musí-li se hlavní přelíčení přerušiti neb odročiti pro nepřístojné chování obhájcovo, může mu býti též uložena usnesením nalézacího soudu náhrada útrat způsobených přerušením neb odročením.

(2) Na toto usnesení může si obhájce stěžovati do osmi dnů k nejvyššímu vojenskému soudu. Stížnost má odkladný účinek.

(3) Nabyl-li nález moci práva, má účinnost vykonatelné veřejné listiny.

(4) O výkon se obrátí vojenský soud na příslušný občanský soud.

Důstojníci a rotmistři mimo činnou službu, kteří se dostaví ve vojenském stejnokroji, jsou podrobeni pro nepřístojnosti uvedené v §§ 266 až 268, kterých se dopustili při hlavním přelíčení, vojenské kázeňské pravomoci.

Veřejný žalobce může býti předsedou pro nepřístojnosti pokárán. Podle okolností předseda oznámí vrchního vojenského prokurátora generálnímu vojenskému prokurátoru, vojenského prokurátora představenému vrchnímu vojenskému prokurátoru, aby byl potrestán.

(1) Tresty uložené podle §§ 266 až 268 mohou býti vykonány podle okolností ihned, pokud není dovolena stížnost s odkladným účinkem; oznámení za účelem potrestání učiní se ihned po hlavním přelíčení.

(2) Zakládá-li chování dotčené v uvedených paragrafech čin stihatelný trestním soudem, platí ustanovení § 321.

(3) Prohlásí-li uražený nebo poškozený, že si vyhrazuje právo žalovati pro trestný čin proti němu spáchaný nebo že se ho zříká, není tím dotčeno použití ustanovení obsažených v §§ 266 až 271.

(1) Přelíčení řídí předseda.

(2) Je povinen napomáhati vyhledávání pravdy a pečuje o to, aby nedocházelo k výkladům, které by prodlužovaly hlavní přelíčení bez prospěchu pro objasnění věci.

(3) Vyslýchá žalovaného, svědky a znalce a ustanovuje pořadí, v němž mají mluviti ti, kdož žádají o slovo. Provádění jednotlivých důkazů může přenésti na přísedícího ze stavu důstojníků justiční služby.

(4) Obsahuje-li žaloba několik článků, může naříditi, aby se o každém z nich nebo o jednotlivých jednalo zvlášť.

(5) Budou-li při hlavním přelíčení podány návrhy o jednotlivých článcích řízení, rozhodne o takových mezitímních otázkách předseda, nepřísluší-li podle zákona rozhodnutí nalézacímu soudu.

(6) Odporuje-li žalobce nebo žalovaný takovému návrhu nebo nechce-li předseda vyhověti návrhu, jemuž není odporováno, nebo je-li nutno při vyhovění návrhu přerušiti hlavní přelíčení na více než 24 hodin nebo je odročiti, rozhodne o návrhu nalézací soud. Porady o hlasování, které tomuto, jakož i každému jinému rozhodování nalézacího soudu o vedlejších otázkách předcházejí, mohou se na rozkaz předsedy nebo podle uvážení nalézacího soudu konati také tajně. Rozhodovací důvody musí býti po každé prohlášeny a poznamenány v protokole.

C. Počátek hlavního přelíčení.

Před samým zahájením hlavního přelíčení má předseda zjistiti, je-li nalézací soud náležitě obsazen a jsou-li přítomny osoby, které byly příslušným úřadem určeny za soudce nebo zapisovatele. Potom se otáže v neveřejném zasedání členů nalézacího soudu, zapisovatele, jakož i žalobce a žalovaného, není-li u některé ze soudcovských vojenských osob neb u zapisovatele důvod vyloučení neb odmítnutí. O přednesených důvodech se rozhodne podle § 118. Potřebné snad doplnění nalézacího soudu zařídí soud, nekoná-li se však hlavní přelíčení v úředním sídle soudu, předseda. Nelze-li náhradu opatřiti ihned, odloží se hlavní přelíčení. Totéž má nastati, nedostaví-li se žalovaný k hlavnímu přelíčení a nelze-li je konati za jeho nepřítomnosti (§ 278). K hlavnímu přelíčení nedojde, uprchl-li žalovaný (§ 255, odst. 3).

(1) Předseda zahájí hlavní přelíčení tím, že dá věc vyvolati zapisovatelem.

(2) Žalovaný se dostaví bez pout. Je-li třeba, může ho předseda dáti pod dozor stráže.

(3) Předměty, jichž bude snad třeba k vedení důkazů a které mají býti předloženy žalovanému nebo svědkům, aby je poznali, musí býti přineseny do soudní síně před počátkem hlavního přelíčení.

(1) Nato se otáže předseda žalovaného na jeho osobní poměry a potom vezme do přísahy soudce, kteří nejsou stálými soudci, a přibrané snad soudce náhradní, při čemž k nim pronáší tato slova: „Přísaháte Bohu všemohoucímu a vševědoucímu, že budete povinnosti soudce věrně plniti a že své hlasy odevzdáte podle nejlepšího vědomí a svědomí.“

(2) Soudcové vykonají každý jednotlivě přísahu slovy: „Přísahám, k tomu mi dopomáhej Bůh.“

(3) Soudcové bez vyznání náboženského přísahají tak, že z proslovu předsedova vypustí se slova: „Bohu všemohoucímu a vševědoucímu“ a že přísahu samu vykonají soudcové tito slovem: „Přísahám“.

(4) Je-li na týž den ustanoveno několik hlavních přelíčení, k nimž jsou povoláni tíž soudcové, postačí, poukáže-li předseda v pozdějších přelíčeních na soudcovskou přísahu vykonanou v předešlém hlavním přelíčení.

(1) Když byli soudci vzati do přísahy, dá předseda vyvolati zapisovatelem osoby obeslané k hlavnímu přelíčení a vyzve svědky a znalce, připomenuv jim svatost přísahy, kterou mají vykonati nebo vykonali, aby odešli do místnosti pro ně určené a neopouštěli ji na delší čas bez jeho dovolení.

(2) Podle okolností může předseda vyzvati také poškozeného a soukromého žalobce, mají-li býti vyslechnuti jako svědci, aby zatím opustili zasedací síň. Po svém výslechu musí však býti, žádají-li o to, zpraveni o tom, co se projednalo za jejich nepřítomnosti.

(3) Předseda učiní též opatření, aby se svědkové a znalci mezi sebou a s obžalovaným nedomlouvali nebo spolu nehovořili neb nevzdalovali se o své újmě.

(4) Předseda může konečně ve všech případech, kde to pokládá za účelné pro vypátrání pravdy naříditi, aby znalci jak při výslechu žalovaného, tak i svědků zůstali v zasedací síni.

(1) Jestliže se svědci nebo znalci nedostavili k hlavnímu přelíčení nebo se oni nebo žalovaný předčasně vzdálili, učiní předseda, lze-li se nadíti rychlého obeslání nepřítomných, potřebné opatření, aby se bez prodlení dostavili, a podle okolností také nařídí, aby byli ihned předvedeni.

(2) Hlavní přelíčení, k němuž se obžalovaný nedostavil, může se konati za jeho nepřítomnosti a může se vynésti rozsudek, avšak pod následky zmatečnosti jen tehdy, jde-li o trestný čin, na který je v zákoně uložen trest peněžitý nebo trest na svobodě nejvýše do pěti let sám o sobě nebo vedle trestu peněžitého, a byl-li žalovaný před tím o celém obsahu obvinění vyslechnut soudcem nebo žalobcem a o ustanovení hlavního přelíčení včas zpraven.

(3) Koná-li se hlavní přelíčení za nepřítomnosti žalovaného a není-li zastoupen obhájcem, musí soud zříditi obhájce z moci úřední, je-li na trestný čin podle trestních sazeb, jichž má býti použito, ustanoven trest přesahující šest měsíců.

(4) Žalovaný může proti rozsudku vynesenému za jeho nepřítomnosti podat do tří dnů od doručení odpor u soudu, který rozsudek vynesl. O odporu rozhoduje nadřízený soud, vyslechnuv veřejného žalobce. Prokáže-li žalovaný, který včas podal odpor, že mu zabránila vojenská služba nebo neodvratná překážka, aby se dostavil k hlavnímu přelíčení, nařídí se nové hlavní přelíčení. Nedostaví-li se žalovaný ani k novému hlavnímu přelíčení, stane se rozsudek napadený odporem pravomocným. Byl-li odpor zamítnut, nemá žalovaný proti rozsudku opravného prostředku.

(5) Podává-li žalovaný zároveň s odporem odvolání nebo zmateční stížnost nebo podává-li odvolání nebo zmateční stížnost veřejný žalobce, rozhodne soud, jemuž se předkládají podle § 339 nebo § 355 spisy k rozhodnutí o opravném prostředku, nejprve o odporu, a jen tehdy, bude-li odpor zamítnut, rozhodne o odvolání nebo zmateční stížnosti.

(6) Nemůže-li se konat hlavní přelíčení za nepřítomnosti žalovaného nebo nemůže-li se v něm pokračovat, protože nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci druhém nebo protože nalézací soud má za to, že nelze očekávat v nepřítomnosti žalovaného uspokojující objasnění skutkových okolností, je třeba ustanovit nové hlavní přelíčení.

(7) Uprchne-li žalovaný během hlavního přelíčení, skončí se hlavní přelíčení a zavede se řízení podle hlavy XXV.

(8) Zemřel-li žalovaný před skončením hlavního přelíčení, zastaví se řízení usnesením nalézacího soudu.

(9) Je-li okamžité obeslání nedostavivšího se svědka nebo znalce nemožné, rozhodne nalézací soud vyslechnuv žalobce, soukromého žalobce, žalovaného a jeho obhájce, zda má hlavní přelíčení býti přerušeno, odročeno nebo zda má v něm býti pokračováno a zda se při pokračování mají místo ústního výslechu oněch svědků nebo znalců přečísti jejich výpovědi učiněné v dosavadním řízení, nebo nebyli-li ještě slyšeni, zda se má provésti jejich výslech podle § 249. Nalézací soud může toto usnesení odložiti též na pozdější dobu.

(1) O potrestání svědka a znalce, který bez omluvy nepřišel k hlavnímu přelíčení a nepatří k vojenským osobám v činné službě, platí obdobně ustanovení §§ 185 a 208. Potrestání nezávisí na tom, bylo-li hlavní přelíčení přerušeno neb odročeno.

(2) Bylo-li hlavní přelíčení přerušeno neb odročeno, protože se nedostavil svědek nebo znalec, může býti takový svědek nebo znalec, je-li vojenskou osobou v činné službě a neomluvil-li své nedostavení, zvláštním usnesením nalézacího soudu odsouzen k útratám hlavního přelíčení, které bylo zmařeno jeho nedostavením, při čemž obdobně platí ustanovení § 269, odst. 2 až 4.

(3) Nenáleží-li nedostavivší se svědek nebo znalec k vojenským osobám v činné službě, obrátí se vojenský soud za účelem jeho odsouzení k náhradě útrat za zmařené hlavní přelíčení na onen okresní soud, který podle § 185 má býti požádán za potrestání nedostavivšího se. Tento soud má zakročiti tak, jako by se byl svědek nebo znalec bez omluvy nedostavil k hlavnímu přelíčení před občanským trestním soudem (§ 185, odst. 5).

(4) Aby se zabezpečilo dostavení svědka, který nepřišel, může proti němu býti vydán, je-li vojenskou osobou v činné službě, předváděcí rozkaz, jinak se požádá o jeho předvedení příslušný občanský úřad.

(1) Nedostaví-li se obhájce k hlavnímu přelíčení v trestní věci, kde je obhajování nutné, nebo vzdálí-li se předčasně a není-li možno ihned přibrati jiného obhájce (§ 268, odst. 2), hlavní přelíčení se přeruší neb odročí.

(2) V případech, kde není nutné obhajování, přeruší se neb odročí hlavní přelíčení pro nedostavení nebo předčasné vzdálení zvoleného nebo určeného obhájce toliko tenkráte, pokládá-li nalézací soud přibrání obhájce za žádoucí.

(3) Nedostaví-li se obhájce bez omluvy k přelíčení, ač byl řádně obeslán, nebo vzdálí-li se před koncem přelíčení, bude oznámen svému představenému velitelství, je-li podroben vojenské kázeňské pravomoci, jinak svému příslušnému disciplinárnímu úřadu, aby byl potrestán. V takových případech platí obdobně § 269.

Není-li tu žádné z překážek uvedených v §§ 278 až 280, dá předseda, když svědkové a znalci (§ 277, odst. 4) odstoupili, přečísti pod neplatností písemnou žalobu, v řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu pak přednésti vojenským prokurátorem trestní návrh.

D. Výslech žalovaného.

(1) Potom vyslechne předseda žalovaného o obsahu žaloby. Je-li několik žalovaných, může předseda naříditi, aby každý byl vyslýchán jednotlivě v nepřítomnosti druhých.

(2) Prohlásí-li žalovaný k dotazu, že písemné žalobě nerozuměl, vysvětlí mu ji předseda.

(3) Odpoví-li žalovaný na žalobu prohlášením, že je nevinen, má mu předseda vysvětliti, že je oprávněn vyjádřiti se souvisle proti žalobě o skutkovém stavu věci a po provedení každého jednotlivého průvodního prostředku učiniti k němu své připomínky, dále že může znovu učiniti návrhy na doplnění průvodního řízení, které učinil v dosavadním řízení, k nimž však nebylo přihlédnuto, a navrhnouti, aby byly znovu provedeny důkazy.

(4) Odchyluje-li se žalovaný od svých dřívějších výpovědí, bude tázán, z jakých důvodů se odchyluje. Předseda může v tomto případě, jakož i tehdy, odpírá-li žalovaný odpověď, dáti přečísti protokol sepsaný o dřívějších jeho výpovědích celý nebo zčásti.

(5) Žalovaný nemůže býti nucen, aby na otázky jemu dané odpověděl.

(6) Žalovanému je volno rozmlouvati také při hlavním přelíčení se svým obhájcem; není mu však dovoleno raditi se se svým obhájcem přímo o odpovědi na jednotlivé otázky jemu dané.

(7) Jinak platí obdobně ustanovení hlavy XI.

E. Průvodní řízení.

(1) Po výslechu žalovaného se provedou důkazy v pořadí určeném předsedou a zpravidla napřed důkazy uváděné žalobcem.

(2) Žalobce může upustiti během hlavního přelíčení od průvodního prostředku, ale jen souhlasí-li s tím žalovaný. Rovněž žalovaný může upustiti od průvodního prostředku, je-li s tím srozuměn žalobce.

(3) Nalézací soud může se také bez návrhu žalobce neb žalovaného usnésti, aby od jednotlivých připravených průvodních prostředků bylo upuštěno, staly-li se během hlavního přelíčení zcela zbytečnými.

(4) Jak předseda, tak i nalézací soud mohou naříditi během hlavního přelíčení na návrh anebo z úřední moci výslech nových svědků a znalců, od nichž lze podle průběhu přelíčení očekávati vysvětlení o podstatných skutečnostech, pak provedení neb opatření jiných nových průvodních prostředků. Vyžaduje-li provedení nových důkazů nutně přerušení hlavního přelíčení na více než čtyřiadvacet hodin neb odročení, rozhoduje vždy nalézací soud. Potřebná obeslání a po případě předvedení zařídí předseda.

(5) Ohledání nařízené v hlavním přelíčení vykoná nalézací soud, a dá-li se to těžko provésti, předseda s dvěma členy a zapisovatelem nalézacího soudu. V tomto případě podá předseda ihned po ukončení ohledání nalézacímu soudu zprávu. Místo a čas ohledání, které se má provésti, musí se oznámiti pod neplatností včas žalobci, žalovanému a jeho obhájci a musí se dovoliti jim, jakož i poškozenému, soukromému žalobci a jejich zákonným zástupcům a zmocněncům, aby byli přítomni. Ustanovení § 132, odst. 1 platí obdobně.

(6) Vyšetření a opatření nového průvodního prostředku nemůže býti odepřeno proto, že průvodní prostředek nebo skutečnost, která se má dokázati, byly předneseny pozdě.

(1) Pro výslech svědků a znalců při hlavním přelíčení platí všeobecně ustanovení hlavy XIII a XIV, nejsou-li níže uvedeny odchylky.

(2) Svědci a znalci se vyvolávají jednotlivě a jsou vyslýcháni v přítomnosti žalovaného. Před svým výslechem budou napomenuti, aby mluvili pravdu. Znalci, kteří jsou v této své funkci již všeobecně pod přísahou, a svědci a znalci, kteří již byli vzati v předběžném řízení do přísahy, se znovu do přísahy neberou, nýbrž se jim jen připomene svatost vykonané již přísahy.

(3) Mimo tento případ se vezme znalec podle § 209 do přísahy, až odpoví na všeobecné otázky a před svým dalším výslechem.

(4) Svědci se berou do přísahy po svém výslechu. Od vzetí do přísahy se může upustiti, jsou-li s tím srozuměni žalobce a žalovaný; nalézací soud může se však také z úřední moci usnésti, aby svědek nebyl brán do přísahy.

(5) O tom mají-li se vzíti do přísahy svědci nebo znalci, kteří na rozkaz předsedy nebo podle usnesení nalézacího soudu byli předvoláni z úřední moci, má rozhodnouti nalézací soud vyslechnuv žalobce a žalovaného.

(6) Musí-li býti hlavní přelíčení přerušeno neb odročeno proto, že svědek nezákonně odpírá výpověď nebo složiti přísahu nebo že znalec nezákonně odpírá spolu působiti při ohledání nebo podati posudek nebo vykonati přísahu, použije se vedle ustanovení §§ 193 a 208 také obdobně ustanovení § 279, odst. 2 a 3.

(1) Předseda má pečovati o to, aby svědek, který ještě nebyl slyšen, nebyl přítomen při provádění důkazů vůbec a aby znalec, který ještě nebyl slyšen, nebyl přítomen výslechu jiného znalce o témž předmětě.

(2) Postavení tváří v tvář (§§ 167 a 198) nařizuje předseda.

(3) Svědci a znalci mají po svém výslechu býti přítomni v zasedání tak dlouho, dokud je předseda nepropustí. Zda mohou dále prodlévati v zasedací síni, posuzuje se podle §§ 257 až 262.

(4) Předseda může naříditi, aby se svědci po svém výslechu vzdálili ze zasedací síně a později zase byli zavoláni a vyslýcháni znovu buď sami nebo v přítomnosti jiných svědků.

(5) Svědci si nesmějí navzájem činiti výtky pro své výpovědi.

(6) Žalovaný musí býti po výslechu každého svědka, znalce nebo spolužalovaného a po přečtení každého protokolu nebo listiny otázán, má-li co podotknouti.

(1) Mimo předsedu jsou oprávněni také ostatní soudci a náhradní soudci, pak žalobce a žalovaný, jakož i jeho obhájce, když jim k tomu udělil slovo předseda, oprávněni dávati otázky každé vyslýchané osobě, zvláště také žalovanému. Předseda je oprávněn zamítnouti otázky, které pokládá za nevhodné. Dávají-li se otázky nejasné nebo nesrozumitelné, vyzve předseda tazatele, aby svůj úmysl vysvětlil, nebo jasně vyjádřil.

(2) Předseda může zakázati dávání přímých otázek, zneužívá-li tazatel práva dávati otázky, ač byl několikráte napomenut.

(1) Předseda je oprávněn výjimečně v zájmu svobody výpovědi naříditi žalovanému, aby se ze zasedací síně při výslechu svědka nebo spolužalovaného vzdálil. Když však byl zase přiveden a když jej vyslechl o tom, o čem se v jeho nepřítomnosti jednalo, musí mu oznámiti vše, co se událo v jeho nepřítomnosti, zejména výpovědi, které byly mezitím učiněny.

(2) Nedošlo-li k tomuto oznámení, musí se tak pod neplatností v každém případě před skončením průvodního řízení učiniti dodatečně.