9 Ads 135/2016 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 33/2024- 55 - text 9 pokračování 20 Ad 33/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: P. Z., narozený dne X bytem X zastoupen JUDr. Jakubem Kanickým, advokátem, se sídlem Na Maninách 1424/25, 170 00 Praha 7 proti žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X. X X, č. j. RN-X-X-JN, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X X, č. j. RN-X-X-JN, a ze dne X. X X. č. j. R-X.X.X-X/X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve 7 670 Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Jakuba Kanického, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X. X, č. j. RN-X-X-JN (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí žalobce České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X. X, č. j. R-X.X.X-X/X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) a z§ 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“) se účastníku řízení od X. X. X snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 9 847 měsíčně. 2. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení odňala žalobci ode dne X. X. X invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o X %. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobce byl předně toho názoru, že je napadené rozhodnutí (a tedy i prvostupňové rozhodnutí) nepřezkoumatelné a závěry v něm obsažené jsou nesprávné a chybné. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje zejména v absenci odůvodnění na straně žalované, přičemž v důsledku uvedeného došlo k nesprávnému a neúplnému zjištění skutkového stavu věci – žalovaná bez vážného důvodu nezohledňuje, že žalobcův zdravotní stav se oproti minulosti ještě zhoršil, a neuvádí a nehodnotí některá zdravotní postižení, které žalobce má a která mají za následek další podstatný pokles jeho pracovní schopnosti. Žalobce se dále domnívá, že rozhodnutí žalované porušují zákaz svévole, jelikož skutková zjištění uvedená v lékařských posudcích, ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/X-P2_CSSZ, posudku ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/X-P2_CSSZ a posudku ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/X-NR-STC_CSSZ, jsou obdobná jako v dřívějších letech, avšak hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce je bez bližšího odůvodnění výrazně nižší (dříve X %, nyní jen X %, resp. X %). Rovněž byla podle žalobce nesprávně aplikována vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). 4. Žalobce poukazuje na to, že žalovaná rozhodovala o změně stupně invalidity, resp. o odnětí invalidního důchodu, jednalo se tedy o změnu, týkající se invalidního důchodu, která musí být založena na změně skutečností rozhodných pro nárok na invalidní důchod. Žalobce argumentuje rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2014, č. j. 10 Ads 115/2014-39 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2021, č. j. 34 Ad 10/2020-53, ze kterých vyplývá, že v těchto případech musí být řádně odůvodněno, v čem změna, mající za následek snížení stupně invalidity či odnětí invalidního důchodu spočívá. Žalobce uvádí, že lékařské posudky – ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/X-P2_CSSZ, ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/X-P2_CSSZ a ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/X-NR-STC_CSSZ, jež byly podkladem pro prvostupňové rozhodnutí a napadené rozhodnutí postrádají uvedení důvodů pro změnu stupně invalidity žalobce nebo úplného odnětí invalidního důchodu. Žalobce výše zmíněné lékařské posudky nepovažuje za přesvědčivé a domnívá se, že napadené a prvostupňové rozhodnutí je stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, a proto je na místě obě rozhodnutí zrušit. 5. Žalobce dále namítá porušení zákazu svévole, když zdravotní stav žalobce byl pro účely invalidního důchodu opakovaně posuzován, a to konkrétně v letech 2012/2013, 2018 a 2024, což žalobce dokládá na posudcích. Žalobce si je vědom, že soud sám pro nedostatek odborných znalostí nemůže srovnávat zdravotní stav žalobce v letech 2012/2013 či 2018 se zdravotním stavem v roce 2024, přesto i jen při prvotním porovnání skutkových zjištění, uvedených v lékařských posudcích, si nelze nevšimnout, že skutková zjištění jsou v letech 2012/2013, 2018 a 2024 velice podobná až identická. Všechny zmíněné lékařské posudky uvádí totožnou příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, tímto postižení je, zdravotní postižení uvedené v kapitole X (X), odd. X (X), položka X (X) vyhlášky o posuzování invalidity. Lékařské posudky shodně opakují, že žalobce trpí závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, se souvisejícím funkčně významným neurologickým nálezem a dále vykazuje závažné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení, je omezen v některých denních aktivitách, pro tato zdravotní postižení byl v letech 2012/2013 a 2018 shledán pokles míry pracovní schopnosti žalobce o X %. V lékařských posudcích se dále opakuje, že žalobce trpí stavem po X, X, X a X po autonehodě X.X. X, dále žalobce trpí X, záchvaty X a X X stupně. V letech 2012/2013 a 2018 bylo shledáno, že tato další zdravotní postižení (odlišná od postižení nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti), při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu ust. § 3 vyhlášky o posuzování invalidity vedou ke zvýšení horní hranice, míry poklesu pracovní schopnosti žalobce celkem na X %. 6. Žalobce namítá, že v lékařských posudcích, ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/99-P2_CSSZ, ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/99-P2_CSSZ a ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/1499-NR-STC_CSSZ, se objevují obdobná skutková zjištění, jež byla popsána v předcházejícím bodu, oproti letům 2012/2013 a 2018 se k nim přidala i další postižení, přesto byl pokles pracovní schopnosti stanoven pouze na X %, aniž by tento rozdíl oproti letům 2012/2013 a 2018 byl v lékařských posudcích z roku 2024 náležitě odůvodněn. 7. Žalobce dále poukazuje na nesrovnalosti v hodnocení poklesu míry pracovní schopnosti, kdy rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení uvedené v kapitole X. (X), odd. X (X), položka X (X) vyhlášky o posuzování invalidity, kdy je pokles míry pracovní schopnosti vyhláškou o posuzování invalidity stanoven na X až X %. V letech 2012/2013 a 2018 byl žalobcův pokles pracovní schopnosti hodnocen X %, v roce 2024 již jen X %, resp. X %, ačkoli skutková zjištění uvedená v lékařských posudcích jsou téměř totožná. Žalobce uvedl, že jeho zdravotní stav se oproti předchozím letů výrazně zhoršil, musí chodit o X a pro bolest nevydrží chůzi ani delší sezení. Žalobce rozporuje zhodnocení jeho zdravotního stavu, kdy je jeho pracovní schopnost posouzena jako vyšší, a to navzdory jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Žalobce se domnívá, že posudkoví lékaři porušily zákaz svévole, když při obdobných až identických skutkových zjištěních, v roce 2024 hodnotili míru poklesu pracovní schopnosti žalobce podstatně odlišně oproti letům 2012/2013 a 2018, aniž by své hodnocení náležitě odůvodnili, žalobcův zdravotní stav se navíc ještě zhoršil. Tato vada lékařských posudků z roku 2024 má z povahy věci za následek také vadu napadeného a prvostupňové rozhodnutí, která jsou na lékařských posudcích založena, žalobce je toho názoru, že tyto rozhodnutí je namístě zrušit. 8. Žalobce dále namítá neúplně zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro napadené a prvostupňové rozhodnutí. V situaci, kdy je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce několik postižení, dle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, určí se to postižení, jež má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti žalobce. Při posuzování poklesu pracovní schopnosti je třeba zohlednit i další zdravotní postižení a jejich vliv na míru poklesu pracovní schopnosti („vedlejší příčiny“). V případě, že pokles míry pracovní schopnosti žalobce je v důsledku vedlejších příčin větší, lze na základě § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, zvýšit horní hranici poklesu pracovní schopnosti, a to až o 10 %. Žalobce namítá, že vedlejší příčiny jeh