2 As 235/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 235/2025- 41 - text  2 As 235/2025 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. J. B., zast. Mgr. Ing. Petrem Kociánem, advokátem, se sídlem Revoluční 1047/14, Nový Jičín, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 12, se sídlem Generála Šišky 2375/6, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2025, č. j. P12 33084/2025 OVY, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 11 A 35/202530, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce podal dne 24. 10. 2024 žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „IZ“). Požadoval poskytnutí kopií všech oznámení o zahájení řízení o změně stavby před dokončením a rozhodnutí o změně stavby před dokončením, která žalovaný vydal za období od 1. 1. 2021 do dne podání žádosti. [2] Žalovaný oznámením ze dne 7. 11. 2024, č. j. P12 124426/2024 OKT, INF 108/2024 (dále jen „oznámení“), vyzval žalobce, aby uhradil náklady za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací ve smyslu dle § 17 odst. 1 věty poslední IZ ve výši 1 062 Kč. Požadavek odůvodnil tím, že žalobce specifikoval požadované informace obecně, tedy nevymezil konkrétní dokumenty. Podle žalovaného se požadované informace mohou nacházet v 55 jednotlivých záznamech. Je nutné je vyhledat prostřednictvím kódů příslušných dokumentů v programu stavebních úřadů, otevřít jednotlivé případy, provést kontrolu vypravení, dokumenty identifikovat a shromáždit, a to s přihlédnutím ke stěžovatelem vymezenému časovému období. Žalovaný uvedl, že bude z opatrnosti postupovat po jednotlivých letech, nikoli zadáním časového úseku vymezeného žalobcem. Rovněž poukázal na to, že se jedná o neobvyklou činnost, která není součástí jeho běžné náplně práce. Pověřená úřední osoba by musela odložit výkon svých obvyklých pracovních úkolů a věnovat se vyhledávací činnosti pro žalobce. Podle Sazebníku úhrad za poskytování informací podle IZ, který je přílohou usnesení Rady žalovaného č. R04900319 (dále jen „Sazebník úhrad“), je hodinová sazba pro rozsáhlé vyhledání stanovena na částku 250 Kč. Ta by byla následně vynásobena hodnotou 4,25, což představuje 2,25 hodiny vyhledávací činnosti a 2 hodiny potřebné k anonymizaci dokumentů. Tento časový údaj je odůvodněn zkušebním vzorkem 25 spisů, které zaměstnanec zpracoval za jednu hodinu. [3] Dne 8. 11. 2024 žalobce podal proti oznámení stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) IZ (dále jen „stížnost“). Nesouhlasil totiž s vyčíslením nákladů za rozsáhlé vyhledání informací. [4] Žalovaný dne 22. 11. 2024 předložil věc nadřízenému orgánu, Magistrátu hlavního města Prahy, který rozhodnutím ze dne 2. 12. 2024, č. j. MHMP 1997464/2024, výši úhrady potvrdil dle § 16a odst. 7 písm. a) IZ. [5] Žalovaný poznamenáním do spisu ze dne 5. 2. 2025, č. j. P12 152565/2025 OVY, žádost odložil z důvodu nezaplacení úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledání. O tom vyrozuměl žalobce přípisem z téhož dne č. j. P12 33084/2025 OVY (dále jen „napadené rozhodnutí“). [6] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl. Odkázal na judikaturu správních soudů, podle které rozhodnutí o odložení žádosti podle § 17 odst. 5 IZ nemusí být vydáno formou usnesení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Toto rozhodnutí je možné pouze poznamenat do spisu. Důležité bylo, že žalobce byl žalovaným prokazatelným způsobem vyrozuměn a mohl efektivně využít svého práva na soudní ochranu podáním žaloby ve správním soudnictví. [7] Městský soud shledal, že žalovaný náležitě odůvodnil, v čem spočívala mimořádná rozsáhlost vyhledávání. Žalobce požadoval v žádosti typově formulovaný okruh informací. Šlo tedy o žádost o souhrn informací, které žalovaný musí „poskládat“ z jemu dostupných dílčích (primárních) informací v jednotlivých spisech. Žalovaný nemohl požadovaný okruh informací bez jakékoli námahy zpracovat a poskytnout. Informační systém žalovaného neumožňuje vyhledávat napříč všemi spisy pouhým zadáním jednoho hesla, obecného názvu dokumentu nebo zadáním ustanovení, kterého se dokument týká. Žalovaný současně v oznámení náležitě předestřel, jaké činnosti bude zapotřebí vykonat a jaký to bude mít vliv na jeho chod. Městský soud rovněž přihlédl k personální obsazenosti žalovaného a nutnosti odložit zpracovávání jeho běžné agendy. Městský soud tak přisvědčil žalovanému, že 4,25 hodiny práce pověřené osoby lze považovat za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. [8] Městský soud se dále zabýval námitkou žalobce, že by žalovaný měl disponovat řádným informačním systémem a informace jednoduše jeho prostřednictvím vyhledat. Uvedl, že žádný právní předpis nestanoví povinnost žalovaného samostatně evidovat požadovaný druh dokumentů ve speciálním seznamu. Žalovaný má tudíž toliko obecnou povinnost evidence a archivace těchto dokumentů v jednotlivých spisech. Přitom je primárně na žalovaném, jaká kritéria bude v rámci své činnosti sledovat při plnění svých zákonných povinností. Žalovaný nemá povinnost vést samostatnou a strukturovanou evidenci, v níž by mohl snadno a rychle vyhledat žalobcem požadované dokumenty. S ohledem na tento závěr není možné po žalovaném požadovat, aby jeho vnitřní databáze obsahovala funkcionalitu rychlého strojového vyhledání žalobcem požadované informace. Žalovaný takovou funkci nutně nepotřebuje pro řádný výkon své běžné agendy. Jádro činnosti stavebních úřadů spočívá v jiných postupech než ve vyhledávání informací ve smyslu IZ. [9] Městský soud konstatoval, že žalovaný určitě, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem obhájil náročnost vyhledávání ve svém informačním systému. Přesvědčivě popsal limity vnitřního systému i jeho fungování. Žalovaný v rámci předběžného zpracování žádosti identifikoval 55 jednotlivých záznamů možných řízení, které dle jeho vyhledávacích parametrů mohly obsahovat žalobcem požadované informace. V systému postupně vyhledával dle více parametrů. Výsledky následně manuálně třídil po jednotlivých letech. Tímto způsobem dohledal množinu spisů, které mohly obsahovat požadované dokumenty. Žalovaný by následně musel prvotně vyhledané spisy jednotlivě manuálně projít, identifikovat v nich oznámení o zahájení řízení o změně stavby před dokončením a rozhodnutí o změně stavby před dokončením a tyto zpracovat. Takový postup, pokud vyžaduje „vícepráce“ po dobu několika hodin, jistě odůvodňuje zpoplatnění spojené s mimořádně rozsáhlým vyhledáním. Jakkoli by bylo možné uvažovat o tom, že informační systém žalovaného není dokonalý, „manuální“ vyřizování žalobcovy žádosti nelze považovat za obstrukci či nástroj k vyhýbání se poskytování informací s odkazem na nutnost mimořádně rozsáhlého vyhledávání. Žalovaný účelově nevytvářel bariéry ztěžující přístup k požadovaným informacím. Musel pracovat se systémem, jímž ke správě a evidenci řízení disponují stavební úřady. [10] Městský soud dospěl k závěru, že ani velikost žalovaného nemá na posuzovanou věc žádný vliv. Žalovaný svou velikostí nijak excesivně nevybočuje v porovnání s ostatními městskými úřady. Z ničeho navíc nevyplývá, že by žalovaný disponoval takovou personální a technickou vybaveností k vyřizování žádostí o informace, která by mu umožnila vyčlenit pracovníka na dobu 4,25 hodiny, aniž by to zasáhlo do jeho běžné agendy. [11] Žalobce namítl, že povinné subjekty nemohou požadovat úhradu za zjištění, zda disponují požadovanou informací či nikoli. Žalobce námitku vznesl s odkazem na rozsudek městského soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 5 A 36/202234. Městský soud v posuzované věci zdůraznil, že není povinen vycházet ze závěrů uvedených v tomto rozsudku. Dále uvedl, že si lze představit, že by bylo nezákonné vyžadovat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání v situaci, v níž by bylo nanejvýš pravděpodobné, že povinný subjekt nedisponuje požadovanou informací. Po žadateli nelze požadovat úhradu za vyhledávání informací, jimiž povinný subjekt z povahy věci nemůže vůbec disponovat, byť by i povinný subjekt za účelem vyhledání těchto informací vynaložil mimořádné úsilí. Posuzovaná věc se však od této situace liší. Z ničeho totiž nelze dovozovat, že by žalovaný nedisponoval požadovanými informacemi. Z důvodové zprávy k zákonu č. 61/2006 Sb., jímž byl novelizován IZ, ani z § 17 odst. 1 IZ neplyne, že by záměrem zákonodárce bylo zcela vyloučit možnost účtování nákladů za zjištění, zda povinný subjekt disponuje požadovanou informací. Novelu je třeba interpretovat tak, že zamezila tomu, aby povinné subjekty v běžných situacích (které nevyžadují mimořádně rozsáhlé vyhledání) účtovaly náklady na vyhledávání informace. Pokud však o mimořádně rozsáhlé vyhledání jde, může povin